47 C 334/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Zítkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka za období od datum do zaplacení.

II. Zamítá se žaloba žalobkyně co do částky částka s příslušenstvím.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, IČO IČO, s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr v původní výši částka a posléze v celkové výši částka, který měl být uhrazen spolu se smluvním úrokem ve výši částka v dohodnutých měsíčních splátkách do datum. Tuto povinnost žalovaná nesplnila. Na žalobkyni byla pohledávka ze smlouvy postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.2.

204. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení částky částka jako jistiny a částky částka jako smluvního úroku.

2. Soud v řízení postupoval dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a věc rozhodl bez přítomnosti účastníků, vycházel při tom z obsahu spisu. Žalobkyně svou nepřítomnost omluvila, žalovaná se k ústnímu jednání nedostavila bez omluvy.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin (smlouva o úvěru č. hodnota z datum, dodatek ke smlouvě z datum, smlouva o postoupení pohledávek z datum, výpis z účtu banky Creditas z datum a z datum, potvrzení o finančních transakcích ke smlouvě o úvěru, sdělení právnická osoba., upomínky) učinil soud tento skutkový závěr s následujícím právním hodnocením:

4. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná dne datum uzavřeli smlouvu o úvěru dle ust. § 1810 a § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši částka, tato částka byla žalované vyplacena na její účet vedený u právnická osoba. dne datum. Účastníci smlouvy si sjednali úrok ve výši částka. Pohledávka ze smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum.

5. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaná byla při uzavření smlouvy v postavení spotřebitele, smlouvu je tedy třeba posoudit dle ust. § 2395 o.z. a zároveň podle ust. § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdce žalobkyně tedy byl povinen dle ust. § 86 odst. 1 uvedeného zákona před uzavřením smlouvy posoudit spotřebitelovu schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, v případě nezbytnosti též nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Takové šetření právní předchůdce žalobkyně neprovedl a nedostál tak povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení zákona. Z předložených listinných důkazů nevyplývá, zda a jakým způsobem si právní předchůdce žalobkyně zjišťoval úvěruschopnost žalované, případně zda žalovaná byla prověřena prostřednictvím insolvenčního rejstříku bankovního i nebankovního registru klientských informací, přes písemnou výzvu soudu žádné další důkazy v tomto směru nepředložila. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se nedostavila k ústnímu jednání dne datum, nemohl soud vůči ní postupovat dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. a vyzvat ji k označení důkazů k prokázání jejího žalobního tvrzení, že před uzavřením smlouvy splnila svou zákonnou povinnost zjistit úvěruschopnost žalované. Soud proto vycházel z předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že toto žalobní tvrzení žalobkyně neprokázala.

6. Podle ust. § 87 odst. 1 spotřebitelského zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

7. Podle čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne datum, je důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. Podle čl. 23 u úvěrových smluv je však současně v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv.

8. Výklad těchto ustanovení pak obsahuje rozsudek soudního dvora C-679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že k vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátní právo, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl.

23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 /ES musí jich být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

9. Ze shora uvedeného vyplývá, že bez ohledu na ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je soud povinen zkoumat porušení předsmluvní povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele z moci úřední a nikoliv pouze k námitce spotřebitele.

10. Soud tak na danou věc aplikoval shora uvedené články směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, jakým způsobem byla zjišťována úvěruschopnost žalované při sjednávání úvěru, soud posoudil předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou. Plnění poskytnuté žalované dne datum ve výši částka proto posoudil nikoli jako plnění poskytnuté na základě smlouvy o úvěru dle ust. 2395 o.z., ale jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o. z., podle kterého bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch mimo jiné plněním bez právního důvodu. adresa Anonymizováno Kč byla žalované poskytnuta bez právního důvodu, přičemž bylo na žalované, aby případně tvrdila a prokázala, že tuto částku žalobkyni uhradila, žalovaná pak byla v řízení nečinná. Co do částky částka tedy soud žalobě vyhověl, včetně zákonného úroku z prodlení od datum do zaplacení, Co do částky částka představující smluvní úrok soud zamítl z důvodu, že tento nárok žalobkyni nevznikl s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Žaloba byla dále zamítnuta i co do částky částka, neboť žalobkyně v řízení neprokázala, že tato částka byla vyplacena na účet žalované na základě předmětné smlouvy o úvěru, z níž žalobkyně dovozuje svůj nárok.

11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť v řízení nelze hovořit o převážném úspěchu některého z účastníků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.