Obvodní soud pro Prahu 4 · Rozsudek

47 C 337/2025

č. j. 47 C 337/2025-29

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2026-01-14 · ECLI:CZ:OSPH04:2026:47.C.337.2025.1

Strojový souhrn generováno LLM

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, protože poskytovatel nesplnil povinnost zjistit úvěruschopnost spotřebitele podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Soud vyloučil nárok na smluvní úrok, protože základní smlouva nebyla platná. Žalovaná je povinna vrátit částku jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 2 o.z. Soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 66 % jejich celkové výše podle § 142 odst. 2 o.s.ř.

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Zítkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka za období od datum do zaplacení.

II. Zamítá se žaloba žalobkyně o částka.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokátky.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, IČO IČO, s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši částka, který měl být uhrazen v dohodnutých měsíčních splátkách. Tuto povinnost žalovaná nesplnila a úvěr byl proto prohlášen za splatný ke dni datum. Na žalobkyni byla pohledávka ze smlouvy postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.2.

204. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení částky částka jako jistiny a částky částka jako smluvního úroku.

2. Soud v řízení postupoval dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a věc rozhodl bez přítomnosti účastníků, vycházel při tom z obsahu spisu. Žalobkyně svou nepřítomnost omluvila, žalovaná se k ústnímu jednání nedostavila bez omluvy.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin (smlouva o revolvingovém úvěru Kimby č. hodnota z datum, smlouva o postoupení pohledávek z datum, výpis z účtu banky Creditas z datum, potvrzení právnická osoba. z datum, upomínky) učinil soud tento skutkový závěr s následujícím právním hodnocením:

4. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná dne datum uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru dle ust. § 1810 a § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši částka, tato částka byla žalované vyplacena. Účastníci smlouvy si sjednali úrok ve výši částka. Pohledávka ze smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum.

5. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaná byla při uzavření smlouvy v postavení spotřebitele, smlouvu je tedy třeba posoudit dle ust. § 2395 o.z. a zároveň podle ust. § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdce žalobkyně tedy byl povinen dle ust. § 86 odst. 1 uvedeného zákona před uzavřením smlouvy posoudit spotřebitelovu schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, v případě nezbytnosti též nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Takové šetření právní předchůdce žalobkyně neprovedl a nedostál tak povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení zákona. Z předložených listinných důkazů nevyplývá, zda a jakým způsobem si právní předchůdce žalobkyně zjišťoval úvěruschopnost žalované, případně zda žalovaná byla prověřena prostřednictvím insolvenčního rejstříku bankovního i nebankovního registru klientských informací, přes písemnou výzvu soudu žádné další důkazy v tomto směru nepředložila. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se nedostavila k ústnímu jednání dne datum, nemohl soud vůči ní postupovat dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. a vyzvat ji k označení důkazů k prokázání jejího žalobního tvrzení, že před uzavřením smlouvy splnila svou zákonnou povinnost zjistit úvěruschopnost žalované. Soud proto vycházel z předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že toto žalobní tvrzení žalobkyně neprokázala.

6. Podle ust. § 87 odst. 1 spotřebitelského zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

7. Podle čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne datum, je důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. Podle čl. 23 u úvěrových smluv je však současně v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv.

8. Výklad těchto ustanovení pak obsahuje rozsudek soudního dvora C-679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že k vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátní právo, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl.

23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 /ES musí jich být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

9. Ze shora uvedeného vyplývá, že bez ohledu na ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je soud povinen zkoumat porušení předsmluvní povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele z moci úřední a nikoliv pouze k námitce spotřebitele.

10. Soud tak na danou věc aplikoval shora uvedené články směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, jakým způsobem byla zjišťována úvěruschopnost žalované při sjednávání úvěru, soud posoudil předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou. Plnění poskytnuté žalované proto posoudil nikoli jako plnění poskytnuté na základě smlouvy o úvěru dle ust. 2395 o.z., ale jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o. z., podle kterého bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch mimo jiné plněním bez právního důvodu. adresa Anonymizováno Kč byla žalované poskytnuta bez právního důvodu, přičemž bylo na žalované, aby případně tvrdila a prokázala, že tuto částku žalobkyni uhradila, žalovaná pak byla v řízení nečinná. Co do částky částka tedy soud žalobě vyhověl, včetně zákonného úroku z prodlení od datum do zaplacení, neboť dopisem z datum byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě této částky. Co do částky částka představující smluvní úrok soud zamítl z důvodu, že tento nárok žalobkyni nevznikl s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši částka, přičemž tato částka představuje 66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 83 % a úspěchu žalované v rozsahu 17 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do podání návrhu ve věci (převzetí, výzva k úhradě, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.