47 C 50/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Zítkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta : Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení.

II. Zamítá se žaloba žalobkyně o , částka, a o příslušenství z částky , částka, nad výšipřiznanou ve výroku I. tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů odprávní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdce, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který měl být uhrazen spoluShodu s prvopisem potvrzuje , právnická osobas kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, ve 12 splátkách po , částka, , splatných vždy do 14. dne v měsíci. Smlouva byla uzavřena formou elektronické komunikace na internetových stránkách www.zaplonasplatky.cz. Žalovaný porušil svou povinnost splácet řádně dohodnuté splátky, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr prohlásila za splatný ke dni , datum, . Na žalobkyni byla pohledávka ze smlouvy postoupena rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení částky , částka, jako jistiny, částky , částka, jako smluvní pokuty, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , částky , částka, jako kapitalizovaného úroku, částky , částka, jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky, včetně zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

2. Soud ve věci postupoval podle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a věc rozhodl bez přítomnosti účastníků, vycházel při tom z předložených listinných důkazů. Žalobkyně svou nepřítomnost při ústním jednání omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin (smlouva o úvěru ve splátkách č. , hodnota, , výpis z běžného účtu – verifikační platba z , datum, , výpis z běžného účtu z , datum, , obchodní podmínky , právnická osoba, pro poskytování úvěru ve splátkách, smlouva o postoupení pohledávek z , datum, , oznámení o postoupení pohledávek z , datum, , společné prohlášení smluvních stran o uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, , upomínky z , datum, a z , datum, , výzva k úhradě z , datum, , předžalobní výzva z , datum, , podací lístek k předžalobní výzvě z , datum, ) učinil soud tento skutkový závěr s následujícím právním hodnocením:

4. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný dne , datum, uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dle ust. § 1810 a § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon“), na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , tato částka byla žalovanému převedena na jeho účet dne , datum, . Účastníci smlouvy si sjednali závazek žalované uhradit právnímu předchůdci žalobkyně kromě částky , částka, poskytnuté jako úvěr i částku , částka, jako kapitalizovaný smluvní úrok. Pohledávka ze smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, .

5. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaná byla v postavení spotřebitele, smlouvu je tedy třeba posoudit dle ust. § 2395 o.z. a zároveň podle ust. § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdce žalobkyně tedy byl povinen dle ust. § 86 odst. 1 zákona před uzavřením smlouvy posoudit spotřebitelovu schopnost splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, v případě nezbytnosti též nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Předloženými listinnými doklady není podle názoru soudu prokázáno, že takové šetření bylo provedeno a že tak právní předchůdce žalobkyně dostál povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení, nevyplývá z nich, zda a jakým způsobem si právní předchůdce žalobkyně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, případně zda byla prověřena prostřednictvím insolvenčního rejstříku bankovního i nebankovního registru klientských informací. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se nedostavila k ústnímu jednání dne , datum, , nemohl soud vůči ní postupovat dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. a vyzvat ji k označení důkazů k prokázání jejího žalobního tvrzení, že před uzavřením smlouvy byla splněna zákonná povinnost zjistit úvěruschopnost žalovaného. Soud proto vycházel z předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že toto žalobní tvrzení žalobkyně neprokázala.Shodu s prvopisem potvrzuje , právnická osoba6. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

7. Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES (dále též „Směrnice“) v čl. 8 uvádí, že je důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 uvádí, že v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru je vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv.

8. Výklad těchto ustanovení obsahuje rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020, C-679/18, podle kterého články 28 a 3 Směrnice musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 3 a 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátní právo, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl.

23. Články 28 a 3 Směrnice musí jich být rovněž vykládány tak, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

9. Ze shora uvedeného vyplývá, že bez ohledu na ustanovení § 87 zákona je soud povinen zkoumat porušení předsmluvní povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele z moci úřední a nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Uvedený závěr též vyplývá z usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20, kterým Ústavní soud vyjádřil názor, že ustanovení § 87 zákona není ustanovením, které lze v otázce posouzení úvěruschopnosti aplikovat, neboť v tomto směru musí soud postupovat podle čl. 8 a čl. 23 Směrnice, a nikoliv podle § 87 zákona.

10. Soud na danou věc tak aplikoval shora uvedené články Směrnice. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, jakým způsobem byla zjišťována úvěruschopnost žalovaného při sjednávání úvěru, soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Plnění poskytnuté žalovanému proto posoudil nikoli jako plnění poskytnuté na základě smlouvy o úvěru dle ust. 2395 o.z., ale jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o.z., podle kterého bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch mimo jiné plněním bez právního důvodu. Soud proto vycházel ze skutkového závěru, že částka , částka, byla žalovanému poskytnuta bez právního důvodu. Nárok žalobkyně proto soud shledal důvodným pouze v této částce včetně zákonného úroku z prodlení od , datum, do zaplacení. Na základě provedeného dokazování soud vyhověl žalobě pouze co do částky , částka, , včetně zákonného úroku z prodlení od , datum, , tj. ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky. Soud přiznal rovněž nárok na zaplacení částky , částka, za poštovné k předžalobní výzvě z , datum, jako prokázaných výdajů spojených s uplatněním pohledávky žalobkyní. V části, v které se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, jako smluvní pokuty, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, a částky , částka, jako kapitalizovaného úroku zamítnuta, a to z výše uvedených důvodů, neboť nárok na zaplacení uvedených částek by mohl být uplatněn důvodně pouze v případě platně uzavřené smlouvy o úvěru. Rovněž byla žaloba zamítnuta co do částky , částka, požadované jako náklady spojené s uplatněním pohledávky, neboť tyto náklady nebyly žalobkyní prokázány.Shodu s prvopisem potvrzuje , právnická osobajež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce Kč, přičemž tato částka představuje 1/3 z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 2/3 a úspěchu žalovaného v rozsahu 1/3). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve znění účinném do , datum, , z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Náklady řízení činí , částka, a žalobkyni byla přiznána 1/3 z této částky, tj. částka , částka, .