47 C 73/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Zítkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení.

II. Zamítá se žaloba žalobkyně co do částky , částka, a o příslušenství z částky , částka, .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že účastníci uzavřeli dne , datum, prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr do výše , částka, s možností postupného čerpání, který měl být uhrazen v denních splátkách, první splátka byla splatná dne , datum, , konec kreditového rámce byl , datum, . Žalované byly na její účet č. , č. účtu, převedeny tyto částky: , částka, dne , datum, , , částka, dne , datum, , , částka, dne , datum, , , částka, dne , datum, , , částka, dne , datum, . Účastníci si dohodli poplatek za službu „klidné spaní“ ve výši , částka, , služba „presto“ ve výši , částka, . Žalovaná porušila povinnost řádně hradit dohodnuté splátky, žalobkyně proto úvěr prohlásila za splatný ke dni , datum, .Žalobkyně se tak domáhá zaplacení částky , částka, jako jistiny, částky , částka, za vyplacení tranší úvěru, částky , částka, jako smluvního úvěru, , částka, jako poplatku za službu „presto“ a částky , částka, jako smluvní pokuty.

2. Soud ve věci postupoval dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a věc rozhodl bez přítomnosti účastníků, vycházel při tom z předložených listinných důkazů. Žalobkyně svou nepřítomnost při ústním jednání omluvila, žalovaná se nedostavila bez omluvy.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin (autorizace ověření totožnosti, bank ID, výpis a posouzení úvěruschopnosti, obecné principy posuzování a filosofie společnosti, identifikované příjmy, smlouva o revolvingovém úvěru, prodlení v délce 91 dní z , datum, , přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, výzva k úhradě včetně podacího archu) učinil soud tento skutkový závěr s následujícím právním hodnocením:

4. Účastnící dne , datum, podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru dle ust. § 1810 a § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále též „zákon“), na základě níž byla žalované na její účet vyplacena částka ve výši , částka, . Účastníci smlouvy si sjednali závazek žalované uhradit žalobkyni kromě této částky poskytnuté jako úvěr i poplatek za službu „klidné spaní“ ve výši , částka, , poplatek za službu „presto“ ve výši , částka, .

5. Žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel, žalovaná byla v postavení spotřebitele, smlouvu je tedy třeba posoudit dle ust. § 2395 o.z. a zároveň podle ust. § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně tedy byla povinna dle ust. § 86 odst. 1 zákona před uzavřením smlouvy posoudit spotřebitelovu schopnost splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, v případě nezbytnosti též nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Předloženými listinnými doklady není podle názoru soudu prokázáno, že takové šetření bylo provedeno a že tak žalobkyně dostála povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení, nevyplývá z nich, zda a jakým způsobem si zjišťovala úvěruschopnost žalované, případně zda byla prověřena prostřednictvím insolvenčního rejstříku bankovního i nebankovního registru klientských informací. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se nedostavila k ústnímu jednání dne , datum, , nemohl soud vůči ní postupovat dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. a vyzvat ji k označení důkazů k prokázání jejího žalobního tvrzení, že před uzavřením smlouvy splnila svou zákonnou povinnost zjistit úvěruschopnost žalované. Soud proto vycházel z předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že toto žalobní tvrzení žalobkyně neprokázala.

6. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

7. Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES (dále též „Směrnice“) v čl. 8 uvádí, že je důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 uvádí, že v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru je vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv.

8. Výklad těchto ustanovení obsahuje rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020, C-679/18, podle kterého články 28 a 3 Směrnice musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 3 a 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátní právo, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl.

23. Články 28 a 3 Směrnice musí jich být rovněž vykládány tak, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

9. Ze shora uvedeného vyplývá, že bez ohledu na ustanovení § 87 zákona je soud povinen zkoumat porušení předsmluvní povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele zmoci úřední a nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Uvedený závěr též vyplývá z usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20, kterým Ústavní soud vyjádřil názor, že ustanovení § 87 zákona není ustanovením, které lze v otázce posouzení úvěruschopnosti aplikovat, neboť v tomto směru musí soud postupovat podle čl. 8 a čl. 23 Směrnice, a nikoliv podle § 87 zákona.

10. Soud na danou věc tak aplikoval shora uvedené články Směrnice. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, jakým způsobem byla zjišťována úvěruschopnost žalované při sjednávání úvěru, soud posoudil předmětnou smlouvu uzavřenou účastníky jako absolutně neplatnou. Plnění poskytnuté žalované proto posoudil nikoli jako plnění poskytnuté na základě smlouvy o úvěru dle ust. 2395 o.z., ale jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o.z., podle kterého bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch mimo jiné plněním bez právního důvodu. , adresa, 472 Kč byla žalované poskytnuta bez právního důvodu. Nárok žalobkyně tak soud shledal důvodným pouze v této výši.

11. Na základě provedeného dokazování soud tak vyhověl žalobě pouze v částce , částka, , včetně zákonného úroku z prodlení požadovaného z částky , částka, od , datum, . V části, v které se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedených zbývajících částek, byla žaloba zamítnuta, neboť nárok na zaplacení uvedených částek by mohl být uplatněn důvodně pouze v případě platně uzavřené smlouvy o úvěru.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario. Žalovaná byla ve sporu převážně úspěšná, náklady jí však v řízení nevznikly.