48 C 102/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr. Janem Chmelem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Ohledně částky , částka, s příslušenstvím se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.

I. Tvrzení účastníků a průběh řízeníI. Žaloba a tvrzení žalobkyně1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu , datum, po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnila tak, že , datum, žalovanému poskytla zápůjčku ve výši , částka, , když uvedenou částku zaslala na jeho bankovní účet. Žalovaný se dle žalobkyně zavázal poskytnutou částku žalobkyni vrátit nejpozději do dvou měsíců s připočtením šesti dnů na uskutečnění bankovního převodu. Dosud však tuto částku žalobkyni nevrátil, a to ani po opakovaných urgencích. Dále žalobkyně uvedla, že s žalovaným žili od roku 2002 do září 2017 ve společné domácnosti.I.2 Vyjádření žalovaného2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a vznesl námitku promlčení. Dále žalovaný vylíčil vzájemné vztahy účastníků a uvedl, že žalobkyně neprokázala, že zaslaná částka , částka, představovala zápůjčku – jednalo se o peníze určené pro společnost žalovaného , právnická osoba, („Společnost , právnická osoba, “) a pouze nedopatřením došlo k jejich zaslání na účet žalovaného. Tuto částku pak dle žalovaného žalobkyně uplatňuje i vůči společnosti , právnická osoba, , a to v insolvenčním řízení, které je s ní vedeno. Nadto žalovaný poukázal na skutečnost, že k bankovnímu účtu, na nějž byla částka , částka, zaslána, měla žalobkyně dispoziční práva.

3. Žalovaný pak v řízení vznesl hned několik námitek započtení: Předně vůči uplatněnému nároku žalobkyně započetl svou pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši , částka, , které mělo žalobkyni vzniknout tím, že jí tuto částku , datum, zaslala matka žalovaného bez právního důvodu.

4. Dále žalovaný vůči uplatněnému nároku započetl část tvrzené pohledávky v celkové výši , částka, , která mu byla postoupena společností , právnická osoba, , právnická osoba, („Společnost , právnická osoba, “) a měla představovat neuhrazené nájemné za užívání vozidla , jméno FO, , r. z. , Anonymizováno, , ze strany žalobkyně v době od , datum, do , datum, ve výši , částka, , náhradu na opravu vady na tomto vozidle způsobené žalobkyní ve výši , částka, a DPH ve výši , částka, . V této souvislosti žalovaný uvedl, že v dané době byl jednatelem společnosti , právnická osoba, a žalobkyně předmětné vozidlo potřebovala pro osobní potřebu i pro výkon povolání, neboť v dané době byla samostatnou advokátkou. Společnost , právnická osoba, proto s žalobkyní uzavřela nájemní smlouvu, podle níž měla žalobkyně vozidlo užívat a platit částku , částka, měsíčně. Při užívání vozidla pak žalobkyně způsobila mechanické poškození jeho řadící páky, náklady na opravu činily , částka, . Na konci roku 2017 účetní společnosti , právnická osoba, vyzvala žalobkyni k zaplacení dlužné částky zaslanou fakturou, kterou však žalobkyně odmítla uhradit. Dne , datum, byla pohledávka za žalobkyní postoupena žalovanému, což bylo žalobkyni oznámeno , datum, .

5. Konečně pak žalovaný vůči uplatněnému nároku žalobkyně započetl rovněž část svého nároku, který mu měl vzniknout v průběhu patnácti let vedení společné domácnosti investicemi do této společné domácnosti ve výši celkem , částka, . V této souvislosti žalovaný vylíčil, že to byl on, kdo téměř výhradně ze svých prostředků zajišťoval chod společné domácnosti účastníků po finanční stránce. V období mezi lety 2006–2013 žili účastníci ve společné domácnosti s nezletilým synem , jméno FO, a náklady domácnosti činily cca , částka, měsíčně. V období mezi lety 2013–2017 pak účastníci žili ve společné domácnosti s nezletilým , jméno FO, a nezletilými , jméno FO, a , jméno FO, a náklady činily měsíčně cca , částka, . Podpůrně v této souvislosti žalovaný odkázal též na statistická data týkající se průměrných výdajů tříčlenných, resp. pětičlenných domácností.I.3 Replika žalobkyně k námitkám započtení6. Žalobkyně v reakci na vznesené námitky započtení uvedla, že částka , částka, jí byla zaslána z účtu matky žalovaného, a to na potřeby nezletilých dětí účastníků – tato částka tedy dle žalobkyně představovala výživné. To ostatně žalovaný uvedl i v řízeních vedených u , Anonymizováno, soudu , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, , jejichž předmětem bylo dlužné výživné. V řízení vedeném u , Anonymizováno, soudu , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, pak matka žalovaného po žalobkyni požaduje zaplacení částky , částka, . Pohledávku za užívání vozidel společnosti ovládané žalovaným žalobkyně považuje za účelově vykonstruovanou s tím, že automobily využívala za účelem odvozu společných dětí účastníků, se společnostmi vlastnícími tato vozidla však neměla žádný smluvní vztah. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že vozidlo užívala již od roku 2014 či 2015, společnost , právnická osoba, jí však za jeho užívání až do roku 2017 nic neúčtovala. Při postoupení pohledávky na žalovaného nadto dle žalobkyně došlo k porušení povinnosti informovat valnou hromadu této společnosti. Konečně, u tvrzené pohledávky z hrazení nákladů společné domácnosti dle žalobkyně z žalovaným dokládaných statistických údajů o nákladech domácností nijak nevyplývá, že taková částka byla ve společné domácnosti účastníků skutečně spotřebována, ani kdo takovou částku investoval. V posledních letech soužití přitom žalovaný žalobkyni nedával peníze na domácnost, a ta tak dokonce musela prodat svůj nemovitý majetek, aby mohla zajistit péči o děti a jejich dobrou životní úroveň. Ve vztahu k této pohledávce žalobkyně též vznesla námitku promlčení.I.4 První rozsudek zdejšího soudu a kasační rozhodnutí odvolacího soudu7. Soud ve věci původně rozhodl rozsudkem z , datum, , č. j. , spisová značka, , (ve znění opravného usnesení z , datum, , č. j. , spisová značka, ) kterým žalobě z větší části vyhověl. Konkrétně soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení (výrok I.), žaloba se zamítá ohledně úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, (výrok II.) a žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (výrok III.). V uvedeném rozsudku soud shledal, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši , částka, , neboť žalobkyni se nepodařilo prokázat její tvrzení, že částka v této výši, kterou zaslala na účet žalovaného, představovala půjčku, avšak žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal žádný právní důvod, který by jej opravňoval si částku ponechat. Žalovaným vznesené námitce promlčení soud nepřisvědčil s tím, že v době, kdy účastníci žili ve společné domácnosti (do srpna 2017) mezi nimi neběžela promlčecí doba. Soud pak shledal nedůvodnými rovněž žalovaným vznesené námitky započtení, a to z následujících důvodů: Žádná pohledávka žalovaného vůči žalobkyni nevyplývá ze skutečnosti, že matka žalovaného zaslala žalobkyni částku , částka, . Pohledávka společnosti , právnická osoba, nebyla žalovanému platně postoupena, neboť žalovaný při podpisu smlouvy o postoupení pohledávek na obou stranách vystupoval ve zjevném střetu zájmů, a smlouva je tak absolutně neplatná. Pohledávka žalovaného z hrazení nákladů společné domácnosti pak předně v době rozhodování soudu nebyla dosud splatná, a nadto z hrazení nákladů společné domácnosti žalovaným nelze dovozovat vznik bezdůvodného obohacení žalobkyně.

8. Tento rozsudek napadl žalovaný v jeho výrocích I. a III. odvoláním a Městský soud v Praze jako soud odvolací následně usnesením z , datum, , č. j. , spisová značka, , uvedený rozsudek zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu jako soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně o existenci žalobou uplatněné pohledávky na zaplacení , částka, z titulu bezdůvodného obohacení a o tom, že tato pohledávka není promlčena. Správnými odvolací soud shledal rovněž závěry soudu prvního stupně o nedůvodnosti dvou ze tří žalovaným vznesených námitek započtení: ze zaslání částky , částka, matkou žalovaného nevznikla (i podle tvrzení samotného žalovaného) pohledávka žalovanému, nýbrž jeho matce. Pohledávka na zaplacení částky , částka, z investic do společné domácnosti pak v době započtení nebyla splatná, a nebyla tak způsobilá k započtení; otázkou vzniku této pohledávky se s ohledem na uvedený závěr odvolací soud nezabýval. Nesprávnými však naproti tomu odvolací soud shledal závěry soudu prvního stupně ohledně započtení pohledávky postoupené žalovanému společností , právnická osoba, : soud prvního stupně se zjevně nadbytečně zabýval otázkou platnosti smlouvy o postoupení pohledávky, neboť takovou otázku lze řešit jedině ve sporu mezi postupitelem a postupníkem; ve vztahu mezi postupníkem a dlužníkem, kterému bylo postoupení pohledávky řádně oznámeno, tato otázka naopak nemůže být významná. Naopak soud neprovedl, popř. nehodnotil důkazy vztahující se ke vzniku postoupené a započtené pohledávky, a neopatřil tak dostatek skutkových zjištění pro posouzení otázky, zda pohledávka žalobkyně zanikla započtením proti této pohledávce. Z tohoto důvodu odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby se v dalším řízení zabýval otázkou, zda pohledávka postoupená od společnosti , právnická osoba, vznikla (a existovala v okamžiku, kdy se aktivní i pasivní pohledávka staly způsobilými k započtení).I.5 Další řízení po kasačním rozsudku9. Předmětem dalšího řízení zůstal nárok žalobkyně na zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení. Výrok II. původního rozsudku, kterým soud zamítl žalobu co do úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, , nebyl napaden odvoláním, a samostatně tak nabyl právní moci.

10. Žalobkyně v průběhu dalšího řízení doplnila svou argumentaci tak, že ve vztahu k druhé z žalovaným započítávaných pohledávek (pohledávce postoupené žalovanému společností , Anonymizováno, ), zdůraznila, že tuto pohledávku nadále považuje za účelově vytvořenou. Není zřejmé, proč by žalobkyně měla tvrzené měsíční nájemné platit až na konci kalendářního roku, když ostatně i § 2324 o. z. předpokládá měsíční hrazení nájemného; společnost byl přitom měsíčním či čtvrtletním plátcem DPH, a stěží by tak mohla účtovat nájemné v rozporu s tímto ustanovením. Ani účet, na nějž společnost , právnická osoba, požadovala plnění, ostatně není účtem společnosti zveřejněným v registru plátců DPH jako účet pro přijímání zdanitelných plnění. Žalobkyně v této souvislosti poukázala rovněž na to, že v jiných řízeních se žalovaný vyjádřil tak, že žalobkyni poskytl „své“ auto tak, aby mohla s dětmi fungovat pohodlněji. Obdobná praxe ostatně mezi účastníky fungovala již cca od roku 2009, kdy žalovaný za firemní peníze zakoupil vozidlo , anonymizováno, a dal jej žalobkyni k dispozici. I v dalších letech pak žalobkyně vždy užívala vozidlo společnosti, které jí žalovaný dal. Není navíc pravdou, že by žalobkyně vozidlo užívala ke své podnikatelské činnosti. Pokud se pak jedná o údajnou škodu na vozidle, tu žalovaná nezpůsobila, způsobily ji zřejmě děti: v době, kdy bylo vozidlo v garážovém stání v rámci bytového dobu, se žalobkyně pro něco vrátila domů a krátce nechala děti ve vozidle. Když se vrátila k vozidlu, byla ulomena páčka řazení pod volantem. Klíčky od vozidla nadto v dané době disponoval i žalovaný. Žalovaný přitom žalobkyni nikdy neřekl, že by měla opravu hradit.

11. Ve vztahu k třetí ze započítávaných pohledávek (k části pohledávky z nákladů společné domácnosti) pak žalobkyně doplnila svou argumentaci tak, že namítla, že tato pohledávka je nejistá a neurčitá, neboť byla uplatněna těsně před skončením nalézacího řízení a její výši žalovaný odvozuje ze statistických údajů, které o skutečných nákladech domácnosti účastníků nevypovídají; prokazování takové pohledávky by v každém případě bylo časově i důkazně náročné.

12. Žalovaný v průběhu dalšího řízení doplnil svou argumentaci ve vztahu k druhé ze započítávaných pohledávek tak, že nájemní smlouvu s žalobkyní uzavřel za společnost , právnická osoba, ústně na konci roku 2016. V jejím rámci bylo dohodnuto, že žalobkyně bude hradit nájemné v měsíční výši , částka, , a to s ohledem na skutečnost, že žalobkyně v dané době začala vykonávat advokátní praxi. I pokud by navíc soud dospěl k závěru, že nájemní smlouva mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, nebyla uzavřena, svědčil by žalovanému postoupený nárok z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním vozidla žalobkyní.

13. Ve vztahu k třetí ze započítávaných pohledávek pak žalovaný poukázal na to, že dopisem z , datum, vyzval žalobkyni k zaplacení částky , částka, a následně opětovně provedl započtení této pohledávky proti v řízení uplatňované pohledávce žalobkyně. Zdůraznil pak, že za situace, kdy žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o půjčce a její nárok je posuzován jako nárok z bezdůvodného obohacení (ač má žalovaný za to, že v tomto směru soud nepřípustně změnil předmět řízení), je oprávněné i uplatňování protipohledávky žalovaného ze stejného titulu k započtení. Obě pohledávky jsou dle žalovaného stejného druhu a charakteru, liší se pouze ve své výši14. Soud v dalším řízení doplnil dokazování a zhodnotil další z dříve provedených důkazů. V právním hodnocení věci pak ve smyslu § 226 odst. 1 o. s. ř. vyšel ze závazného právního názoru odvolacího soudu.II. Skutková zjištění15. Po provedeném dokazování soud ve věci učinil tato skutková zjištění:

16. Soud vzal předně za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků o tom, že žalobkyně , datum, zaslala na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, částku , částka, (prokázáno též výpisem z bankovního účtu č. , č. účtu, z , datum, ), že matka žalovaného , jméno FO, zaslala , datum, na bankovní účet žalobkyně částku , částka, , a že účastníci do srpna 2017 žili ve společné domácnosti.

17. Dále soud z jednotlivých provedených důkazů zjistil následující:II.1 K zaslání částky , částka, a jeho důvodům:

18. K účtu žalovaného č. , č. účtu, měla v květnu 2015 na základě plné moci dispoziční právo i žalobkyně (prokázáno sdělením , právnická osoba, . ze dne , datum, ).

19. V průběhu roku 2015 byly v účetnictví společnosti , právnická osoba, vedeny platby žalobkyni ve výši , částka, a vklady žalobkyně v celkové výši , částka, vložené postupně v měsících únor, květen, září, říjen, prosinec; v květnu 2015 byl takto evidován vklad ve výši , částka, z , datum, ; v dubnu ani květnu 2015 však nebyl evidován vklad, který by odpovídal částce , částka, . Vedle toho byly v účetnictví společnosti , právnická osoba, evidovány i obraty částek ve vztahu k žalovanému, ani ve vztahu k němu však nebyla evidována žádná transakce, která by odpovídala částce , částka, (prokázáno účetními doklady společnosti , právnická osoba, označenými jako „, Anonymizováno, – Měsíční obraty účtů bez ohledu na období“ z 28. 1. 2022 a „, Anonymizováno, pro období 1/2015 až 12/2015“).

20. Do insolvenčního řízení vedeného se společností , právnická osoba, jako dlužnicí žalobkyně přihlásila pohledávku ve výši , částka, z titulu zápůjčky poskytnuté této společnosti na její bankovní účet. Insolvenční správce tuto pohledávku nejprve popřel, následně však popření vzal zpět (prokázáno přihláškou pohledávky P-19-1 do insolvenčního řízení sp. zn. , Anonymizováno, , spisová značka, , seznamem přihlášených pohledávek – přezkumným listem pro nezajištěného věřitele a zpětvzetím popření pohledávky ze , datum, ).

21. V e-mailu ze , datum, v rámci vzájemné e-mailové komunikace žalobkyně napsala žalovanému mj.: „2,3 mil., které jsem ti poslala a ty jsi slíbil prakticky obratem vrátit – měly to být peníze, které měly zajistit pohodu pro děti… jejich lyže, moře, atd. … taky bych jinak fungovala, kdybych nebyla každý měsíc ve stresu… jsou to pro mě neuvěřitelně obrovské peníze, nejsem zajištěná… v lednu mi končí fixace, chtěla jsem doplatit hypotéku, která mě každý měsíc hrozně zatěžuje… jak to vidíš? Ale pravdu, prosím“ (prokázáno e-mailem žalobkyně ze , datum, , , Anonymizováno, adresovaným žalovanému).

22. Dopisem z , datum, odeslaným žalovanému , datum, na adresu , adresa, žalobkyně vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku , částka, uhradil do 10 dnů od odeslání této výzvy s tím, že jinak bude proti žalovanému podána žaloba (prokázáno výzvou k úhradě dlužné částky ve výši , částka, ze dne , datum, od žalobkyně pro žalovaného, včetně podacího lístku a kopie obálky).II., právnická osoba, částce , částka, zaslané žalobkyni matkou žalovaného23. V řízeních vedených u , Anonymizováno, soudu pod sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, o určení otcovství k nezletilým dětem účastníkům , jméno FO, a , jméno FO, byla řešena mj. otázka dlužného výživného žalovaného vůči nezletilým dětem. Žalovaný v těchto řízeních tvrdil, že na , Anonymizováno, v září 2017 poslal matce (tj. žalobkyni) , částka, , což žalobkyně potvrdila. Zdejší soud původně platbu , částka, v rozsudcích z , datum, , č. j. , spisová značka, a č. j. , spisová značka, , zohlednil jako platbu výživného ve výši , částka, na každé z nezletilých dětí a adekvátně tomu snížil dluh na výživném. Následně však , Anonymizováno, soud v , Anonymizováno, rozsudkem z , datum, , č. j. , spisová značka, , , spisová značka, , po doplnění dokazování částečně změnil rozsudky zdejšího soudu ve výrocích o dlužném výživném. Učinil tak poté, co shledal, že plnění ve výši , částka, není plněním započitatelným na výživné dětí, když je jejich otec využil k započtení proti pohledávce matky (prokázáno protokolem o jednání ve věci , spisová značka, , rozsudky zdejšího soudu z , datum, , č. j. , spisová značka, a č. j. , spisová značka, , a rozsudkem , Anonymizováno, soudu v , Anonymizováno, z , datum, , č. j. , spisová značka, , , spisová značka, ).

24. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, se matka žalovaného , jméno FO, vůči žalobkyni (tam v pozici žalované) domáhá zaplacení , částka, s příslušenstvím. V tomto řízení paní , jméno FO, tvrdí, že uvedenou částku zaslala na účet žalobkyně v říjnu 2017, a to na žádost žalovaného , Jméno žalovaného, s tím, že se jedná o prostředky, které budou použity ve prospěch vnoučat paní , jméno FO, (prokázáno žalobou z , datum, ve věci , spisová značka, , vyjádřením , jméno FO, z , datum, a jejím sdělením z téhož dne zaslaným soudu v řízení , spisová značka, ). V tomto řízení vypovídal žalovaný jako svědek a při své výpovědi uvedl, že se matka rozhodla poslat žalobkyni peníze, aby žalobkyně žalovanému i matce umožnila styk s dětmi; dále uvedl, že si myslí, že o platbě věděl ještě předtím, než ji matka uskutečnila, přesně sito le nepamatuje. Není schopen tu platbu pojmenovat, byli pod určitým psychickým tlakem (prokázáno protokolem z jednání konaného , datum, ve věci , spisová značka, ). Zdejší soud nakonec v uvedeném řízení (prozatím nepravomocně) rozhodl rozsudkem z , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým žalobkyni uložil zaplatit paní , jméno FO, 000 Kč s příslušenstvím. V tomto rozsudku soud vyšel ze zjištění, že paní , jméno FO, zaslala , datum, na účet žalobkyně , částka, , a to ve prospěch svých nezletilých vnoučat; učinila tak s vědomím svého syna , Jméno žalovaného, a na jeho přání, avšak o vlastní vůli. Soud uvedl, že žalobkyni neuvěřil, že peníze byly určeny na výživu dětí, neboť jejich započtení na dluh otce na výživném žalobkyně sama v opatrovnickém řízení napadla. Stejně tak soud nepřisvědčil námitce nedostatku aktivní věcné legitimace paní , jméno FO, , neboť žalobkyně (tam žalovaná) neprokázala právní jednání mezi paní , jméno FO, a jejím synem. Byla to tak žalobkyně, komu se dostalo plnění od paní , jméno FO, . Proto soud v citovaném rozsudku uzavřel, že žalobkyni vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši , částka, na úkor paní , jméno FO, (prokázáno rozsudkem zdejšího soudu z , datum, , č. j. , spisová značka, ).II.3 K užívání vozidla společnosti , právnická osoba, ze strany žalobkyně25. V roce 2017 byla společnost , právnická osoba, vlastníkem vozidla , jméno FO, , r. z. , SPZ, (prokázáno technickým průkazem vozidla).

26. Dne , datum, fakturovala společnost , právnická osoba, společnosti , právnická osoba, částku , částka, , z níž , částka, vč. DPH tvořila odměna za diagnostiku , jméno FO, , , částka, vč. DPH cena řídící jednotky k , anonymizováno, a , částka, vč. DPH odměna za práci – celkem tak z této faktury částka , částka, souvisela s opravou vozidla , jméno FO, (prokázáno fakturou č. , Anonymizováno, , datum, a rovněž níže rekapitulovaným výslechem svědka , jméno FO, ).

27. Fakturou č. , hodnota, datovanou , datum, fakturovala společnost , právnická osoba, žalobkyni částku , částka, vč. DPH „za služby společnosti , právnická osoba, , právnická osoba, “ (prokázáno fakturou č. , hodnota, ).

28. Dopisem z , datum, doručeným žalobkyni , datum, společnost , právnická osoba, upomenula žalobkyni o zaplacení fakturované částky a upozornila na možnost podání žaloby (prokázáno předžalobní upomínkou společnosti , právnická osoba, z , datum, adresovanou žalobkyni a e-mailem , právnická osoba, z , datum, ).

29. Smlouvou datovanou , datum, postoupila společnost , právnická osoba, žalovanému pohledávku za žalobkyní ve výši , částka, s příslušenstvím s tím, že tato pohledávka vznikla a pronájem a nájem, resp. užívání vozidla , jméno FO, , r. z. , SPZ, za dobu od , datum, do , datum, s měsíční nájemní cenou, resp. cenou za užívání , částka, , tedy za 12 měsíců , částka, a za opravu řídící jednotky v částce , částka, , celkem bez DPH v částce , částka, a s DPH v celkové částce , částka, . Smlouvu podepsal na straně postupitele i postupníka žalovaný (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek datovanou , datum, ).

30. Dopisem z , datum, žalovaný oznámil žalobkyni postoupení pohledávky; v dopise bylo současně uvedeno (a žalovaným podepsáno), že s jeho textem a obsahem informace o postoupení postupitel společnost , právnická osoba, souhlasí (prokázáno dopisem z , datum, adresovaným žalobkyni včetně podacího lístku).

31. Dopisem z , datum, nadepsaným „odmítnutí nesmyslného oznámení o postoupení pohledávky“ žalobkyně sdělila žalovanému, že jí v minulých dnech byl doručen jeho dopis, kterým jí žalovaný oznamuje postoupení údajné pohledávky ze společnosti , právnická osoba, . Oznámení však žalobkyně považuje za nesmyslné, neboť s touto společností neměla nikdy žádný právní vztah, uváděné vozidlo měla žalobkyně zapůjčené od žalovaného (prokázáno dopisem žalobkyně z , datum, adresovaným žalovanému včetně podací stvrzenky z , datum, ).

32. Vozidlo , anonymizováno, , r. z. , SPZ, , žalobkyně používala i v roce 2015 a 2016, konkrétně , datum, , kdy s ním byla účastnicí dopravní nehody, či , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, (prokázáno potvrzením o účasti na dopravní nehodě ze , datum, a fotografiemi z uvedených dat zachycujícími uvedené vozidlo, v některých případech s dětmi účastníků).

33. V roce 2017, konkrétně dne , datum, , žalobkyně používala rovněž vozidlo , Anonymizováno, , jméno FO, , r. z. , SPZ, (prokázáno záznamem o podání vysvětlení z , datum, ).

34. Svědek , jméno FO, při své výpovědi uvedl, že ví, že žalovanému dělá už nějakou dobu auta, od žalovaného ví, že se jeho výpověď má týkat opravy auta. Svědek může potvrdit, že v roce 2017 dělali opravu vozidla , jméno FO, . Jelo se tam tenkrát s odtahovkou a řešila se tam převodovka. Svědek si ale přesně nepamatuje, co s vozidlem bylo. Volal jej tam asi pan , jméno FO, a vozidlo bylo asi pana , jméno FO, ; svědek neví, zda s opravou měla něco společného paní , jméno FO, . Jeli tam asi kolegové. Svědek potvrdil, že vystavil fakturu č. , hodnota, a uvedl, že z položek na této faktuře se zřejmě položka STK emise vztahuje k vozidlu BMW a zbytek k vozidlu , jméno FO, . Na faktuře uvedená položka „řídící jednotka“ může být k motoru, k převodovce, či k něčemu jinému, zde to asi bude k převodovce, k řízení.

35. Svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, při své výpovědi uvedla, že je zaměstnankyní žalovaného v rámci společnosti , právnická osoba, , momentálně je na mateřské dovolené. V minulosti pracovala také jako účetní pro společnost , právnická osoba, , která vedla účetnictví pro společnost , právnická osoba, . Svědkyně si pamatuje, že od společnosti , právnická osoba, probíhala vůči žalobkyni fakturace týkající se vozidla – potvrdila, že vystavila fakturu č. , hodnota, týkající se pronájmu vozu a jeho opravy. Smlouvu, podle které mělo být fakturováno, svědkyně neviděla. Od pana , jméno FO, však měla informaci, že má být takto fakturováno – musela ji dostat někdy k datu, kdy byla tato faktura vystavena (31. 12). Od pana , jméno FO, měla svědkyně informaci také o výši měsíčního nájemného. Zřejmě pan , jméno FO, dal svědkyni rovněž fakturu k opravě vozidla – po předložení faktury k opravě vozidla pak svědkyně vysvětlila, že částka, která byla na základě pokynu pana , jméno FO, přefakturována na žalobkyni, se skládá z diagnostiky, řídící jednotky a práce. Svědkyně se na konci roku 2016 vrátila z mateřské dovolené, nevybavuje si, že by fakturovala cokoliv ohledně pronájmu vozidla za rok 2016. Svědkyně neví o tom, že by společnost , právnická osoba, pronajímala ještě další vozy. Dále pak potvrdila, že faktura datovaná , datum, byla skutečně vystavena tohoto data. Neví, z jakého důvodu ji žalobkyni zaslala v e- mailu bez textu, není to ale standardní postup.

36. Žalobkyně při své účastnické výpovědi uvedla, že v roce 2013 prodala pozemek, v dané době se obávala, v jaké bude situaci po narození , Anonymizováno, , za získané peníze koupila byt a část peněz pak držela. Částku 300 000 Kč v roce 2015 žalovanému zaslala na jeho žádost, a to jemu osobně jako půjčku. Jeho chování vůči žalobkyni bylo hrubé a žalobkyně se mu snažila vyjít vstříc. To, že jiné peníze posílala společnosti , právnická osoba, , je jiná věc. Částku 300 000 Kč žalobkyně společnosti , právnická osoba, zaslat odmítla a posílala ji přímo na účet žalovaného. V dané době žalobkyně ještě nevěděla, že žalovaný prodal majetek a má exekučně obstavený byt, to se dozvěděla až v opatrovnickém řízení. V této době tak žalobkyně žila v tom, že žalovaný je bohatý člověk. Žalovaný žalobkyni řekl, že nutně potřebuje tu částku, bylo to na nějaké obchody. Žalovaný žalobkyni řekl, že peníze rychle otočí a pak je vrátí. Dále žalobkyně uvedla, že na financování společné domácnosti účastníků se podílela, dvakrát však byla na mateřské a rodičovské dovolené; měla však příjmy z pronájmu bytu a peníze z prodeje pozemků. Pokud jde o užívání vozidla , jméno FO, , používala jej , právnická osoba, , nikoliv pro výkon advokacie. Auto dostala od žalovaného. Jak to měl s majitelem společnosti, neřešila. Vozidlo pak užívala už od roku 2014 nebo 15 a nikdy za to nic nehradila. Na zaslanou fakturu žalobkyně ihned reagovala odmítnutím. Žalobkyně měla k dispozici doklady od vozidla; údaj o vlastníkovi/provozovateli vozidla v technickém průkazu si přečetla, ale nic jí do toho nebylo.

37. Soud žalobkyni uvěřil v části její účastnické výpovědi týkající se užívání vozidel společnosti , právnická osoba, . Touto výpovědí tak měl soud za prokázané, že žalobkyně po dobu několika let, včetně roku 2017, bezplatně užívala vozidla této společnosti na základě ústní dohody se žalovaným. Tato část výpovědi totiž byla podpořena i důkazy (fotografiemi a potvrzením o účasti na dopravní nehodě) svědčícími o užívání vozidel žalobkyní v minulých letech. Je přitom nepochybné, že k tomuto užívání docházelo s vědomím žalovaného a po dohodě s ním, avšak žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by kdykoliv před rokem 2017 společnost , právnická osoba, požadovala za užívání vozidel úplatu. Pokud tak tato společnost učinila až zpětně na konci roku 2017 (v době, kdy již účastníci ukončili soužití ve společné domácnosti), nelze z této skutečnosti dovodit změnu dohody o bezplatném užívání vozidla dříve v průběhu roku 2017. Tvrzení žalovaného, že pro rok 2017 úplata za užívání vozidla sjednána byla, pak v řízení nebylo prokázáno ani po poučení žalovaného dle § 118a odst. 3 o. s. ř. Dlužno dodat, že uvedené závěry o bezplatném užívání vozidla na základě ústní dohody s žalovaným žádným způsobem neodporují ani výpovědi svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, – ta neměla žádné bezprostřední povědomí o tom, že by k vozidlu byla uzavřena (úplatná) nájemní smlouva. Svědkyně pouze na základě výslovného pokynu žalovaného daného jí koncem roku 2017 (tedy již po skončení soužití účastníků) vystavila žalobkyni zpětně fakturu za celý rok užívání vozidla.

38. Naproti tomu v části týkající se důvodu zaslání částky , částka, na účet žalovaného soud neuvěřil výpovědi žalobkyně o tom, že částku odmítla poslat společnosti , právnická osoba, a poslala ji žalovanému na jeho žádost jako půjčku; resp. tuto skutečnost soud výpovědí žalobkyně neměl za prokázanou. Jakkoliv se totiž skutková verze žalobkyně v tomto ohledu soudu jeví jako poměrně pravděpodobná, v občanském soudním řízení lze mít jednotlivá tvrzení účastníků za prokázaná jedině tehdy, jsou-li prokázána bez důvodné pochybnosti. Účastnická výpověď žalobkyně však v tomto ohledu v řízení stála jako jediný důkaz o uzavření smlouvy o půjčce mezi účastníky, jiné důkazy žalobkyně nenavrhla ani po poučení dle § 118 odst. 3 o. s. ř. Žádným způsobem přitom v řízení nebyla vyvrácena (byť ani prokázána) alternativní skutková verze žalovaného, podle níž uvedenou částku žalobkyně zaslala na jeho účet pouhým nedopatřením. Věrohodnost výpovědi žalobkyně o tom, že odmítla částku poslat přímo společnosti , právnická osoba, byla přitom významně snižována výše uvedeným zjištěním o tom, že ještě po , datum, (tj. po datu zaslání , částka, na účet žalovaného) do konce roku 2015 žalobkyně zaslala přímo společnosti , právnická osoba, nemalé finanční prostředky v řádu statisíců korun.II., právnická osoba, hrazení nákladů společné domácnosti39. Dopisem z , datum, žalovaný vyzval žalobkyni, aby mu do 7 dnů od doručení dopisu zaplatila , částka, s tím, že účastníci po dobu patnácti roků vedli společnou domácnost a žalovaný za tuto dobu domácnost a její provoz financoval z rozhodné míry. Zároveň žalovaný vysvětlil, že v období sedmi let od roku 2006 do roku 2012, kdy v domácnosti žily tři osoby, byly náklady v relaci , částka, měsíčně a tato částka byla tvořena náklady na bydlení, stravování, oblékání, energie a volný čas. V období dalších čtyř let od roku 2013 do roku 2017 (po narození , Anonymizováno, ) dle žalovaného byly náklady v relaci , částka, měsíčně plus školné , jméno FO, 000 Kč měsíčně. Tyto náklady nesl žalovaný v podstatě výhradě sám a i bez započítání školného se jedná o částku , částka, za prvních 7 let a částku , částka, za další 4 roky. Celkem tak žalovaný do společné domácnosti vložil a nainvestoval , částka, . V podrobnostech pak žalovaný odkázal na statistické údaje , právnická osoba, , který stanovuje průměrné náklady domácností v ČR. (prokázáno dopisem žalovaného z , datum, ).

40. Dopisem z , datum, následně žalovaný opětovně započetl svou pohledávku ve výši , částka, proti pohledávce žalobkyně ve výši , částka, (prokázáno dopisem žalovaného z , datum, ).II.5 Další provedené a navržené důkazy41. Soud dále provedl důkaz SMS komunikací účastníků z 15. 12. neuvedeného roku, e-mailovou komunikací účastníků z 3.–, datum, a z 2. 5.–, datum, . Z těchto listin (s výhradou výše citovaného e-mailu žalobkyně ze , datum, ) soud neučinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění. Žádné zjištění soud neučinil ani z úředního záznamu o podání vysvětlení z , datum, , č. j. , adresa, , podle nějž žalovaný při podání vysvětlení před policejním orgánem uvedl, že na přelomu října a listopadu 2017 žalobkyni zaslal , částka, . V nynějším řízení totiž bylo mezi účastníky nesporné, že tuto částku ve skutečnosti žalobkyni zaslala matka žalovaného, a nikoliv žalovaný osobně. Stejně tak žádná relevantní skutková zjištění nevyplynula ani ze smlouvy o potvrzení smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, uzavřené žalovaným a společností , právnická osoba, dne , datum, a z dopisů žalovaného a společnosti , právnická osoba, adresovaných žalobkyni ze dne , datum, , neboť (jak vyplývá ze závazného právního názoru odvolacího soudu) za situace, kdy bylo již původní postoupení pohledávky žalobkyni řádně oznámeno, nelze v řízení zkoumat platnost postoupení pohledávky a rozhodnou je naopak otázka samotné existence postoupené a žalovaným uplatňované pohledávky.

42. Shora uvedená skutková zjištění soud považoval za dostatečná pro rozhodnutí věci. Z tohoto důvodu pro nadbytečnost neprovedl žalobkyní navržené důkazy e-mailovou komunikací žalobkyně s , tituly před jménem, , jméno FO, a reakcí žalobkyně na zprávu , tituly před jménem, , jméno FO, k tvrzení žalobkyně o odmítnutí faktury společnosti , právnická osoba, , spisem ve věci , spisová značka, k okolnostem tohoto řízení mezi matkou žalovaného a žalobkyní (tam v pozici žalované). Soud neprovedl ani žalobkyní navržený důkaz vyjádřením žalovaných z , datum, ve věci , incidenční spisová značka, , který žalobkyně navrhla s tím, že jím má být vyvráceno tvrzení žalovaného o přeposlání částky , částka, na účet společnost , právnická osoba, – jak však žalovaný vyjasnil (viz protokol z jednání , datum, , č. l. 151 verte), takové tvrzení žalovaný v řízení nevznášel.

43. Ze stejného důvodu, tj. pro nadbytečnost, pak soud neprovedl ani žalovaným navržené důkazy týkající se sporu mezi rodiči žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, a společností , právnická osoba, a panem , jméno FO, , to jest důkazy rozsudkem , spisová značka, , vyjádřením žalobců ze dne , datum, , smlouvou o půjčce ze dne , datum, a ze dne , datum, uzavřené mezi , tituly před jménem, , jméno FO, a společností , právnická osoba, a žalovaným, které žalovaný navrhoval „k dokreslení věci“, a důkaz e-mailovou korespondencí z 23. a , datum, , která ilustrovala průběh jednání účastníků o smíru v průběhu řízení.

44. Stejně tak soud s ohledem na níže rozvedený právní názor považoval za nadbytečné další žalovaným navržené důkazy týkající se otázky obvyklé ceny za užívání vozidla , jméno FO, žalobkyní (znaleckým posudkem k určení odpovídající měsíční částky za užívání vozidla) a pravosti účetních dokladů (vyjádření účetního a daňového poradce , tituly před jménem, , jméno FO, a znalecký posudek z oboru ekonomika – účetnictví k prokázání tvrzení, že s předkládanými účetními doklady nebylo možno zpětně manipulovat). Soud totiž dospěl k závěru, že žalobkyně bezplatně užívala vozidlo na základě uzavřené smlouvy o výpůjčce, a nikoliv tedy bez právního důvodu ani na základě nájemní smlouvy. Za této situace tak neměla pro rozhodnutí ve věci význam ani otázka obvyklé ceny za užívání vozidla, ani otázka vyúčtování nájemného. Za nadbytečný s ohledem na to, že notoriety se neprokazují, oud považoval i žalovaným navržený důkaz znaleckým posudkem k otázce, zda je technicky možné, aby se řadící páka vozidla ulomila sama (je totiž zřejmé, že odpověď na tuto žalovaným pokládanou otázku zní tak, není).

45. Konečně, nadbytečné pro rozhodnutí věci byly i důkazy k otázce výdajů na společnou domácnost účastníků (výslechem svědkyně , jméno FO, , statistickým přehledem ČSÚ o výdajů na domácnost pro rok 2017, spisy , spisová značka, a , spisová značka, ), neboť soud dospěl k závěru, že vynaložení takových výdajů (i pokud by bylo prokázáno) žádný nárok žalovaného vůči žalobkyni nezakládá.

46. S ohledem na koncentraci řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. soud neprovedl žalobkyní navržený důkaz uložením povinnosti žalovanému sdělit, zda bylo vozidlo , jméno FO, pojištěno, který byl poprvé navržen až při jednání dne , datum, .III. Závěr o skutkovém stavu47. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o. s. ř. a s výhradou části účastnické výpovědi žalobkyně týkající se důvodu zaslání částky , částka, (viz výše) je považoval za pravdivé a věrohodné. Na jejich základě soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

48. Žalobkyně a žalovaný žili do srpna 2017 ve společné domácnosti. Dne , datum, zaslala žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, /, Anonymizováno, částku , částka, , v řízení přitom nebyl prokázán důvod zaslání této částky. Dopisem odeslaným , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení této částky ve lhůtě do deseti dnů od odeslání dopisu. Dne , datum, zaslala matka žalovaného , jméno FO, žalobkyni na její bankovní účet částku , částka, , učinila tak s vědomím žalovaného, avšak o vlastní vůli. Rozsudkem z , datum, zdejší soud rozhodl o povinnosti žalobkyně tuto částku matce žalovaného vrátit. V průběhu roku 2017 žalobkyně užívala vozidlo , jméno FO, , r. z. , SPZ, , jehož vlastníkem byla společnost , právnická osoba, , a to na základě dohody se žalovaným o bezplatném užívání daného vozidla. V listopadu 2017 proběhla oprava tohoto vozidla za částku , částka, vč. DPH. Smlouvou o postoupení pohledávky z , datum, uvedená společnost postoupila žalovanému pohledávku za žalobkyní ve výši , částka, za nájem, resp. užívání daného vozidla a za opravu jeho řídící jednotky.IV. Právní posouzení věci49. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil tak, že uplatněný nárok žalobkyně shledal z většiny důvodným. Žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení, když žalobkyně na jeho bankovní účet zaslala částku , částka, . Z pohledávek uplatněných žalovaným k započtení naproti tomu žalovanému svědčila pouze část ve výši , částka, představující nárok společnosti , právnická osoba, na náhradu škody na jejím vozidle postoupený žalovanému. Pouze do této výše tak pohledávka žalobkyně zanikla v důsledku žalovaným provedeného započtení. K těmto závěrům soud dospěl konkrétně z následujících důvodů:IV.1 K žalobkyní zaslané částce , částka50. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů („o. z.“)„kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle odst. 2 tohoto ustanovení „bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“51. Podle § 646 o. z. „mezi manžely nepočne promlčecí lhůta běžet ani neběží, dokud manželství trvá. To platí obdobně i pro práva mezi osobami žijícími ve společné domácnosti, mezi zastoupeným a zákonným zástupcem, opatrovancem a opatrovníkem nebo mezi poručencem a poručníkem.“52. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobkyně , datum, zaslala na bankovní účet žalovaného částku , částka, . V řízení přitom nebyl prokázán žádný právní titul pro zaslání této částky: žalobkyně neprokázala své tvrzení o tom, že takovým právním titulem byla smlouva o zápůjčce uzavřená mezi účastníky a ani po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. ze strany soudu pak k tomuto tvrzení nenavrhla další důkazy, než které byly provedeny. Ani ze strany žalovaného, na jehož straně leželo v tomto směru břemeno tvrzení a důkazní břemeno (srov. k tomu např. rozsudky Nejvyšíšho soudu z 19. 12. 2002, sp. zn. 25 Cdo 246/2001, z 1. 9. 2020, sp. zn. 29 ICdo 93/2019), však v řízení nebyl ani po poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. tvrzen a prokazován žádný právní důvod, který by jej opravňoval si zaslanou částku ponechat. Soud proto zaslanou částku posuzoval jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.

53. Tvrdil-li žalovaný v průběhu řízení, že částka , částka, byla na jeho účet ze strany žalobkyně zaslána pouhým nedopatřením, neboť se mělo jednat o peníze určené pro společnost žalovaného , právnická osoba, , pak toto tvrzení (i kdyby snad bylo v řízení prokázáno) žádným způsobem neodporuje závěru o vzniku bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení totiž vzniká i v případě přijetí plnění, které bylo určeno jiné osobě. Žalovaný přitom v řízení netvrdil ani to, že by údajným nedopatřením zaslanou částku vrátil žalobkyni nebo přeposlal společnosti , právnická osoba, jako jejímu zamýšlenému příjemci. Nic takového pak ostatně nevyplynulo ani z účetních dokladů společnosti , právnická osoba, , které byly v řízení provedeny k důkazu. Vyvráceno konečně bylo i tvrzení žalovaného, že se téže částky žalobkyně domáhá po společnosti , právnická osoba, v rámci insolvenčního řízení.

54. Žádnou relevanci pak pro posouzení věci nemá skutečnost, že žalobkyně měla k bankovnímu účtu žalovaného dispoziční práva. Žalovaný v řízení netvrdil, že by zaslané finanční prostředky z jeho účtu vybrala žalobkyně, a existence dispozičního práva k účtu na straně žalobkyně proto na vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného nemůže nic změnit.

55. Z tohoto důvodu soud shledal, že přijetím částky , částka, vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně, které je žalovaný podle § 2991 odst. 1 o. z. povinen vydat. Splatnost nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení pak v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. nastala dne , datum, na její výzvu zaslanou žalovanému , datum, . Dřívější komunikaci účastníků nebylo možno považovat za jednoznačnou výzvu k plnění ve smyslu citovaného ustanovení, neboť v jejím rámci žalobkyně nikdy požadovanou částku jednoznačně nespecifikovala ani výslovně neuvedla, že žalovaného vyzývá k její úhradě.

56. Konečně, soud nepřisvědčil námitce promlčení vznesené žalovaným, neboť podle shora citovaného § 646 o. z. mezi účastníky neběžela promlčecí lhůta po dobu, kdy žili ve společné domácnosti, tj. až do srpna 2017. Žaloba byla podána , datum, , tedy před skončením tříleté subjektivní promlčecí lhůty stanovené v § 629 odst. 1 o. z.IV.2 K námitkám započtení vzneseným ze strany žalovaného57. Soud se dále zabýval jednotlivými námitkami započtení, které v průběhu řízení vznesl žalovaný, tj. jeho tvrzenými pohledávkami 1/ na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého žalobkyni zasláním částky , částka, ze strany matky žalovaného, 2/ z užívání a poškození vozidla společnosti , právnická osoba, a 3/ z hrazení nákladů společné domácnosti účastníků žalovaným. Z těchto námitek započtení však soud shledal důvodnou pouze část námitky započtení pohledávky 2, a to co do výše , částka, představující škodu na vozidle , jméno FO, ve vlastnictví společnosti , právnická osoba, .

58. Podle § 1982 odst. 1 o. z. „dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.“59. Podle § 1987 odst. 1 o. z. „k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.“ Podle odst. 2 tohoto ustanovení „pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.“60. Podle § 2193 o. z. „smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.“61. Podle § 2201 o. z. „nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.“62. Podle § 2921 o. z. ve znění účinném do , datum, „společně a nerozdílně se škůdcem nahradí škodu i ten, kdo nad ním zanedbal náležitý dohled. Není-li škůdce povinen k náhradě, nahradí poškozenému škodu ten, kdo nad škůdcem zanedbal dohled.“63. Podle § 2944 o. z. „každý, kdo od jiného převzal věc, která má být předmětem jeho závazku, nahradí její poškození, ztrátu nebo zničení, neprokáže-li, že by ke škodě došlo i jinak.“64. Pokud jde o částku zaslanou žalobkyni matkou žalovaného (pohledávka 1/), pak žalovaný ohledně ní v řízení netvrdil žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovozovat vznik nároku vůči žalobkyni na straně žalovaného namísto jeho matky. Není totiž zřejmé, jakým způsobem se zaplacení této částky matkou žalovaného mělo dotknout majetkové sféry samotného žalovaného. Především však měl soud za spolehlivě zjištěné z důkazů pocházeních z řízení , spisová značka, , že tuto částku zaslala žalobkyni matka žalovaného o své vůli, a že žalované vznikla povinnost tuto částku přímo matce žalobkyně vrátit. Za této situace je zřejmé, že na základě zaslání částky , částka, žalobkyni matkou žalovaného žalobci vůči žalobkyni žádný nárok nesvědčí.

65. Pokud se jedná o pohledávku 2/ z užívání a poškození vozidla společnosti , právnická osoba, , dospěl soud k závěru, že tato pohledávka vznikla pouze v části týkající se poškození tohoto vozidla, nikoliv však jeho užívání.

66. V řízení bylo prokázáno, že v roce 2017 stejně jako řadu předcházejících let žalobkyně bezplatně užívala vozidlo společnosti , právnická osoba, na základě ústně uzavřené dohody s žalovaným, který byl jednatelem této společnosti – v roce 2017 se jednalo konkrétně o vozidlo , jméno FO, , r. z. , SPZ, , v předcházejících letech takto žalobkyně užívala i jiná vozidla společnosti. Tuto dohodu je třeba právně kvalifikovat jako smlouvu o výpůjčce ve smyslu § 2193 an. o. z. mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, . Žalovaný přitom v řízení (ani po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř.) neprokázal své tvrzení, že smlouva o užívání vozidla byla uzavřena jako úplatná. Z tohoto důvodu tuto smlouvu nelze posuzovat jako nájemní smlouvu ve smyslu § 2201 an. o. z., jak činí žalovaný. S ohledem na závěr o existenci smluvního základu pro užívání vozidla žalobkyní pak užíváním tohoto vozidla žalobkyni nevznikalo ani bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z.

67. V řízení však bylo prokázáno, že v době, kdy měla žalobkyně vozidlo , jméno FO, ve své dispozici na základě uvedené smlouvy o výpůjčce, došlo k poškození tohoto vozidla – konkrétně jeho řadící páky – a oprava tohoto poškození si vyžádala částku , částka, . Byly tak naplněny podmínky odpovědnosti žalobkyně za škodu na převzaté věci (vozidle) ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2944, která nastává objektivně, bez ohledu na zavinění. Na uvedeném nic nemění ani tvrzení žalobkyně, že řadící páku vozidla mohly poškodit děti účastníků v době, kdy je žalobkyně nechala bez dozoru ve vozidle – pokud tomu tak totiž bylo, odpovídala by žalobkyně za vzniklou škodu podle § 2921 o. z. jako osoba, která zanedbala náležitý dohled nad škůdcem.

68. Konečně, pokud jde o pohledávku 3/, která měla žalovanému vzniknout tím, že hradil náklady společné domácnosti účastníků, žalovaný v průběhu řízení vyzval žalobkyni k zaplacení této pohledávky a pohledávku tak zesplatnila, načež učinil nový úkon započtení. Na rozdíl od situace, v níž soud rozhodoval prvním rozsudkem ve věci, tak již započtení uvedené pohledávky nebrání nesplatnost pohledávky žalovaného.

69. Soud však nadále setrval na právním názoru vyjádřeném v původním rozsudku, podle nějž se jedná o pohledávku neexistující: Žalovaný tuto pohledávku označuje jako pohledávku z „investic“ do společné domácnosti účastníků. Z obsahu procesních úkonů žalovaného i výzvy k úhradě této pohledávky z , datum, je zřejmé, že důvody vzniku této uplatňované pohledávky žalovaný nespatřuje v investicích, kterými by byl zhodnocován společný majetek či majetek žalobkyně, nýbrž v tvrzení, že žalovaný v převážné míře hradil běžné životní náklady domácnosti účastníků na bydlení, stravu, ošacení atp. (tj náklady, které byly v průběhu vedení společné domácnosti účastníků spotřebovány). Pokud však žalovaný a žalobkyně žili ve společné domácnosti (i se svými nezletilými dětmi) a žalovaný se na hrazení nákladů této společné domácnosti podílel ve větší míře než žalobkyně, žalovanému z této situace žádný právní nárok na náhradu finančních prostředků, které do společné domácnosti přispěl a které v ní byly spotřebovány, nevznikl. Ačkoliv totiž účastníci nebyli manžely, tvořili společně se svými nezletilými dětmi rodinnou domácnost, která z definice spočívá v životě ve společném obydlí a ve společném hospodaření (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu z 24. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3382/2017). Právě toto společné hospodaření v rámci rodinné domácnosti pak představovalo právní (a ve smyslu shora citovaného § 2991 odst. 1 o. z. spravedlivý) důvod pro plnění žalovaného na každodenní potřeby rodiny účastníků. Takovým plněním proto ostatním členům domácnosti nevznikalo bezdůvodné obohacen na úkor žalovaného, ani nebyl založen žádný jiný nárok žalovaného na náhradu vůči nim. Lze ostatně poznamenat, že v soužití nesezdaných párů tvořících rodinné domácnosti představuje ve společnosti zcela běžnou praxi, že členové domácnosti se na každodenních nákladech společného života podílejí podle svých možností, a to nikoliv nutně rovným dílem. Představu, že při takové praxi vzniká vždy členům domácnosti povinnost si nakonec takový podíl zpětně refundovat, považuje soud za absurdní.

70. Pouze na okraj pak soud v tomto směru dodává, že i pokud by snad o existenci pohledávky žalovaného plynoucí z hrazení nákladů společné domácnosti bylo možno uvažovat (jakkoliv soud tento názor žalovaného nesdílí), nebylo by možno výši takové pohledávky odvozovat z obecných statistických údajů, jak činí žalovaný. Uvedenou pohledávku by bylo možno odvinout od jedině od prokázaných skutečných výdajů žalovaného – v tomto směru je však třeba přisvědčit žalobkyni, že s ohledem na potřebný rozsah takového dokazování by danou pohledávku bylo nutno považovat za nejistou a neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. a rozsudku Nejvyššího soudu z 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020.

71. Na uvedených závěrech pak nic nemění ani argumentace žalovaného, podle níž je třeba ke vzájemnému započtení pohledávky žalobkyně vzniklé zasláním částky , částka, na účet žalovaného a pohledávky žalovaného z vynaložení nákladů na společnou domácnost přistoupit zejména za situace, kdy soud nárok žalobkyně posuzuje jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný tuto argumentaci staví na tom, že obě pohledávky mají shodný charakter a tím spíše je třeba přistoupit k jejich započtení. S tímto názorem se však soud nemohl ztotožnit, neboť částka , částka, svou výší zjevně přesahuje běžné transakce související s každodenním vedením společné domácnosti. Žalovaný pak ostatně ani netvrdil, že by u této částka byla použita na náklady společné domácnosti a takto účastníky spotřebována.V. Závěr a náklady řízení72. Ze všech uvedených důvodů soud žalobě vyhověl, pokud jde částku , částka, s příslušenstvím, a zamítl ji, pokud jde o částku , částka, s příslušenstvím, tj. do výše, v níž pohledávka žalobkyně zanikla provedeným započtením.

73. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni, která byla v řízení úspěšná z 94 % (282 312 / 300 000), přiznal právo na náhradu 88 % jejích nákladů. Náklady žalobkyně činí celkem , částka, a sestávají z- zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, ,- odměny advokáta ve výši , částka, podle § 7, § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 13 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu po , částka, (tarifní hodnota , částka, ; úkony převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, vyjádření z , datum, , vyjádření z , datum, , účast na jednání , datum, , účast na jednání , datum, , závěrečný návrh z , datum, , vyjádření k odvolání žalovaného z , datum, , vyjádření z , datum, , účast na jednání , datum, v délce přesahující 2 hodiny, vyjádření z , datum, , účast na jednání , datum, ) a 1 úkon právní služby podle § 11 odst. 2 po , částka, (účast při vyhlášení rozsudku , datum, ),- paušální náhrady hotových výdajů ve výši , částka, podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, za 14 úkonů po , částka, ,- náhrady za 21% DPH z částky , částka, ve výši , částka, a- paušální náhrady ve výši , částka, podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za 4 úkony po , částka, , které žalobkyně činila bez právního zastoupení (účast na jednání , datum, , účast na jednání , datum, v délce přesahující 2 hodiny, účast na jednání , datum, ).

74. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu za vyjádření z , datum, , které hodnotil jako neúčelný úkon právní služby s ohledem na skutečnost, že žalobkyni nic nebránilo, aby jeho obsah pojala do bezprostředně následujícího vyjádření z , datum, . Stejně tak soud hodnotil jako neúčelný úkon vyjádření žalobkyně z , datum, doručené soudu , datum, , které bylo soudu zasláno v krátké lhůtě před jednáním a jeho obsah musel být následně na jednání přednesen tak, aby s ním byl žalovaný obeznámen.

75. Z nákladů v celkové výši , částka, žalobkyni náleží náhrada v rozsahu 88 %, tj. ve výši , částka, .

76. Soud nepřisvědčil žalovanému v jeho námitce, podle níž v době zastoupení žalobkyně advokátkou , tituly před jménem, , jméno FO, a advokátkou , tituly před jménem, , jméno FO, nebyly tyto advokátky autorkami podání zasílanými za žalobkyni, a za tyto úkony proto nelze přiznat náhradu. Z obsahu spisu vyplývá, že zástupkyním žalobkyně byla řádně udělena plná moc k zastupování a jednotlivá podání za žalobkyni byla těmito advokátkami rovněž podepsána. Tato podání je proto třeba považovat za úkony zástupkyň žalobkyně a současně úkony právní služby ve smyslu advokátního tarifu, aniž by bylo nezbytné vést zvláštní dokazování k okolnostem jejich vzniku.

77. Třídenní lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.