48 C 139/2003

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem JUDr. Janem Chmelem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného Anonymizováno zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 33 000 Kč s příslušenstvím,

I. Zamítá se žaloba o zaplacení částky 33 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 14 351,99 Kč a úrokem z prodlení ve výši 0,3 % denně z částky 3 745 Kč od 16. 12. 2016 do 17. 4. 2023, z částky 1 765 Kč od 18. 4. 2023 do zaplacení, z částky 3 745 Kč od 26. 1. 2001 do zaplacení, z částky 3 745 Kč od 26. 2. 2001 do zaplacení a z částky 3 745 Kč od 26. 3. 2001 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 10 640 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

I. Předmět řízení a argumentace účastníků1. Žalobkyně se v řízení domáhá zaplacení 33 000 Kč s příslušenstvím jako dluhu z leasingové smlouvy. Dle žalobních tvrzení uzavřel žalovaný 12. 7. 2000 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , Anonymizováno, , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné smluvní podmínky leasingu a splátkový kalendář. Žalovaný se zavázal k platbě 24 měsíčních leasingových splátek po 3 745 Kč. , Anonymizováno, se pak zavázala poskytnout žalovanému předmět leasingu – automobil , Anonymizováno, , VIN kód, – k užívání s právem odkupu za dohodnutou cenu po skončení leasingového vztahu. Žalovaný hradil leasingové splátky opožděně a žalobkyně mu proto vyfakturovala úrok z prodlení za pozdě uhrazené splátky v částce 807 Kč. Čtyři splátky po 3 745 Kč splatné mezi 25. 12. 2000 a 25. 3. 2001 již žalovaný neuhradil vůbec. S ohledem na nehrazení splátek společnost , Anonymizováno, s žalovaným leasingovou smlouvu ukončila k 11. 12. 2000 písemnou výpovědí, dne 10. 4. 2001 žalovaný společnosti , Anonymizováno, vrátil předmět leasingu. Žalovanému vznikl vůči společnosti , Anonymizováno, dluh sestávající částky 14 980 Kč tvořené čtyřmi dlužnými leasingovými splátkami, smluvní pokuty ve výši 20 000 Kč dle čl. VI. všeobecných smluvních podmínek (5 000 Kč za každý jednotlivý případ prodlení) a smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,3 % z dlužné částky denně dle čl. VI. všeobecných smluvních podmínek. Smlouvou o postoupení pohledávek společnost , Anonymizováno, postoupila pohledávku za žalovaným společnosti , právnická osoba, ., jejímž právním nástupcem je s ohledem na proběhlou fúzi sloučením současná žalobkyně, společnost , Jméno žalobkyně, .

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a poukázal na to, že v průběhu exekučního řízení (které bylo vedeno na základě později zrušeného rozsudku pro zmeškání – viz k tomu níže) již společnosti , Anonymizováno, na její pohledávku uhradil 78 206 Kč Kč. Vzhledem k tomu, že původní jistina činila 14 980 Kč, tato jistina i případné příslušenství již byly platbami žalovaného dávno uhrazeny. Nadto žalovaný poukázal na to, že pohledávky se obvykle postupují za cenu odpovídající cca 5–10 % jistiny a jsou-li nyní požadovány úroky ve výši 0,3 % denně již od původního data splatnosti, jedná se o velmi lukrativní podnikání žalobkyně. Ze strany žalobkyně se navíc jedná o pokus podvodu ve smyslu § 209 trestního zákoníku. Smluvní úrok z prodlení pak činí 0,3 % denně a smluvní pokuta byla sjednána ve výši 126,7 % z dlužné částky. Oba instituty dle žalovaného představují lichevní úrok a nepřiměřenou smluvní pokutu, nadto byly sjednány ve formulářové smlouvě s žalovaným jako spotřebitelem a slabší stranou. Tyto nároky jsou tak požadovány v rozporu s dobrými mravy. Smlouva, v nichž byly sjednány, je pak dle žalovaného absolutně neplatná. Žalovaný v této souvislosti odkázal rovněž na závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11. V této souvislosti se navíc dle žalovaného může jednat o trestný čin lichvy. Žalovaný rovněž namítl promlčení žalobou uplatněného nároku.

3. Žalobkyně v reakci na argumentaci žalovaného zdůraznila, že Všeobecné smluvní podmínky, v nichž byl sjednán úrok z prodlení a smluvní pokuta, tvořily nedílnou součást smlouvy a byly umístěny na stejném listu jako smlouva. Žalovaný tak byl dostatečně informován o svých právech a povinnostech. Úrok z prodlení byl sjednán v souladu se zásadami soukromého práva a byl stanoven zcela jasně a srozumitelně. Pokud by pak soud měl za to, že smluvní pokuta je nepřiměřená, měl by přistoupit k její moderaci, nikoliv považovat ujednání o ní za neplatné. Za nedůvodnou pak žalobkyně považuje i vznesenou námitku promlčení, neboť promlčecí doba přestala běžet uplatněním práva u souduII. Průběh řízení4. Žaloba byla podána k soudu 12. 7. 2002 právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, , a to o zaplacení částky 34 980 Kč spolu s kapitalizovaným z prodlení v částce 807 Kč a úrokem z prodlení ve výši 0,3 % denně z částky 3 745 Kč od 26. 12. 2000 do zaplacení, z částky 3 745 Kč od 26. 1. 2001 do zaplacení, z částky 3 745 Kč od 26. 2. 2001 do zaplacení a z částky 3 745 Kč od 26. 3. 2001 do zaplacení – tato žalovaná jistina zahrnovala 4 dlužné leasingové splátky po 3 745 Kč a smluvní pokutu ve výši 20 000 Kč.

5. Soud ve věci nejprve rozhodl rozsudkem pro zmeškání ze dne 8. 3. 2004, č. j. , spisová značka, , kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Usnesením z 9. 6. 2025, č. j. , spisová značka, , však odvolací soud tento rozsudek k odvolání žalovaného zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud shledal, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, neboť předvolání k prvnímu jednání bylo žalovanému doručováno na již neaktuální adresu.

6. V průběhu navazujícího řízení soud usnesením z , datum, , č. j. , spisová značka, , na návrh původní žalobkyně, společnosti , Anonymizováno, , připustil, aby na její místo do řízení vstoupila současná žalobkyně, společnost , právnická osoba, .

7. Podáním z 15. 8. 2025 žalobkyně kapitalizovala úrok z prodlení ve výši 0,3 % denně z částky 3 745 Kč za dobu od 26. 12. 2000 do 15. 12. 2016 částkou 65 544,99 Kč a vzala žalobu částečně zpět co do částky 1 980 Kč na jistině a co do kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 52 000 Kč. Usnesením z 19. 8. 2025 soud připustil danou změnu žaloby a současně řízení v příslušné části zastavil.

8. Soud ve věci nařídil jednání na 19. 8. 2025. Z tohoto jednání se zástupkyně žalovaného omluvila s tím, že nemůže včas zareagovat na nové podání žalobkyně pro jeho obsáhlost a že onemocněla a má vysokou horečku. Současně zástupkyně požádala o odročení jednání. Soud tuto žádost posoudil jako nedůvodnou: Potřeba reagovat na nové podání žalobkyně nepředstavuje důležitý důvod pro odročení jednání ve smyslu § 101 odst. 3 a § 119 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy nové podání žalobkyně doručené zástupkyni žalovaného těsně před jednáním čítá všeho všudy tři strany textu a je samo o sobě pouhou reakci na předtím vznesenou argumentaci žalovaného. Tvrzená nemoc a horečka zástupkyně žalovaného pak soudu nebyla žádným způsobem doložena. Věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného a jeho zástupkyně.III. Skutkový stav9. Soud ve věci po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění:

10. Společnost , Anonymizováno, a žalovaný (tehdy pod jménem , adresa, ) uzavřeli 12. 7. 2000 leasingovou smlouvu č. , hodnota, , v níž byla ujednána povinnost žalovaného hradit společnosti , Anonymizováno, nájemné (leasingové splátky) podle přiloženého splátkového kalendáře po 3 745 Kč měsíčně, splatné vždy 25. dne v měsíci. V čl. 4.1 smlouva stanovila, že „Nedílnou součástí této smlouvy jsou Všeobecné smluvní podmínky finančního leasingu , právnická osoba, , Anonymizováno, “ („Všeobecné podmínky“). Ve smlouvě bylo uvedeno, že byla uzavřena podle § 269 odst. 2 a § 262 odst. , právnická osoba, zákoníku (prokázáno Leasingovou smlouvou č. , hodnota, a splátkovým kalendářem k této smlouvě).

11. Všeobecné podmínky byly uvedeny na samostatné listině a žalovaný je nepodepsal. Současně byly sepsány velmi malým a obtížně čitelným písmem (výška velkých písmen činí asi 1,5 mm, což odpovídá cca písmu velikosti 5 v běžných textových editorech). V čl. VI.4 Všeobecných podmínek bylo stanoveno, že neuhradí-li leasingový uživatel splátku nebo vedlejší platbu v době splatnosti, zavazuje se uhradit leasingové společnosti dohodnutý úrok z prodlení ve výši 0,3 % z dlužné částky za každý i započatý úrok z prodlení a dále administrativní poplatek ve výši 100 Kč. V čl. VI.5 Všeobecných podmínek bylo dále stanoveno, že pokud je leasingový uživatel v prodlení se splátkou, úrokem z prodlení nebo jinou platbou, a to i její části déle než 14 dnů, zavazuje se uhradit jednorázovou smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, a to vždy za každý i jednotlivý případ (za každé jednotlivé porušení povinnosti) na základě vyúčtování provedeného leasingovou společností (prokázáno Všeobecnými podmínkami).

12. Žalovaný 21. 7. 2000 převzal předmět leasingu – ve smlouvě specifikované vozidlo (prokázáno předávacím protokolem z 12. 7. 2000).

13. Dopisem z 29. 11. 2000 společnost , Anonymizováno, sdělila žalovanému, že s ním ke dni 11. 12. 2000 ukončuje leasingovou smlouvu z důvodu nezaplacení leasingových splátek a smluvních sankcí a vyzvala jej k vrácení vozidla (prokázáno dopisem z 29. 11. 2000).

14. Dne 16. 4. 2001 žalovaný vrátil předmět leasingu společnosti , Anonymizováno, (prokázáno protokolem o odebrání vozidla z 16. 4. 2001).

15. Žalovaný podle stavu k 6. 11. 2001 uhradil, byť opožděně, leasingové splátky splatné do 25. 11. 2000. Naproti tomu později splatné splátky splatné mezi 25. 12. 2000 a 25. 3. 2001 neuhradil (prokázáno přehledem pohledávek k leasingové smlouvě č. , hodnota, ).

16. Dopisem z 4. 2. 2002 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky a upozornila jej na možnost podání žaloby (prokázáno předžalobní výzvou z 4. 2. 2002).

17. V průběhu exekuce vedené ve prospěch pohledávky společnosti , Anonymizováno, jako oprávněné na majetek žalovaného jako povinného na základě rozsudku pro zmeškání z 8. 3. 2004, č. j. , spisová značka, , (v době před jeho zrušením) byla v roce 2016 vymožena částka 76 226 Kč, v roce 2018 částka 3 561 Kč a v roce 2023 částka 1 980 Kč. Z této celkové částky 81 767 Kč započetl soudní exekutor 27 787 Kč na náklady exekuce (prokázáno usnesením , datum, , č. j. , spisová značka, ).

18. Smlouvou o postoupení pohledávek ze , datum, postoupila společnost , Anonymizováno, (v dané době již pod firmou , právnická osoba, ) pohledávku za žalovaným společnosti , právnická osoba, . (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze , datum, včetně příloh).

19. Společnost , právnická osoba, . ke dni , datum, zanikla v rámci fúze sloučením a její jmění přešlo na žalobkyni jako nástupnickou společnost (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, .).

20. Soud provedené důkazy hodnotil jako plně věrohodné, neboť v řízení nevyšly najevo žádné důvody o jejich obsahu pochybovat. Na podkladě shora uvedených skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

21. Žalovaný uzavřel v červenci 2000 se společností , Anonymizováno, leasingovou smlouvu, kterou se zavázal hradit pravidelné leasingové splátky po 3 745 Kč splatné vždy do 25. dne v měsíci. Ve Všeobecných podmínkách, na které smlouva odkazovala, které byly sepsány malým písmem a žalovaný je nepodepsal, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč pro případ prodlení žalovaného s jakoukoliv jednotlivou splátkou či jinou platbou trvající déle než 14 dní; současně byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,3 % z dlužné částky denně. Na základě uvedené smlouvy bylo žalovanému předáno vozidlo, které užíval až do 16. 4. 2001. Podle stavu k listopadu 2001 žalovaný uhradil leasingové splátky splatné do 25. 11. 2000; splátky splatné od 25. 12. 2000 do 15. 3. 2001 naproti tomu neuhradil. V průběhu exekuce vedené později k vymožení pohledávky společnosti , Anonymizováno, , která je předmětem současného řízení, však byla na žalovaném vymožena částka 81 767 Kč, z níž 27 787 Kč bylo započteno na náklady exekuce. V roce 2017 společnost , Anonymizováno, postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni.III. Právní posouzení22. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil tak, že žalobu shledal nedůvodnou, neboť sjednání smluvního úrok z prodlení a smluvní pokuty ve Všeobecných podmínkách ze strany společnosti , Anonymizováno, představuje porušení zásad poctivého obchodního styku. Jistinu dluhu se zákonným úrokem z prodlení jíž pak žalovaný uhradil. K tomuto závěru dospěl soud konkrétně z následujících důvodů:

23. Podle § 262 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2000 (obch. zák.), si strany mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem.

24. Podle § 265 odst. 1 obch. zák. výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany.

25. Jak podrobně vysvětlil Ústavní soud v nálezu z 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, zásada poctivosti (zakotvená mj. v posledně citovaném § 265 odst. 1 obch. zák.) se v praxi projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti, než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. I ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv tedy ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). (viz body 29–30 a 33 citovaného nálezu). K uvedeným závěrům se opakovaně přihlásila rovněž ustálená judikatura Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek z 20. 11. 2024, sp. zn. 33 Cdo 2550/2024 a tam citovaná rozhodnutí). Rozhodovací praxe soudů pak tyto závěry vztáhla rovněž na ujednání o smluvním úroku z prodlení v sazbě převyšující zákonný úrok z prodlení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze 17. 12. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2012/2019).

26. V nyní projednávané věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným, který byl v postavení spotřebitele a slabší smluvní strany, sjednala smluvní pokutu a smluvní úrok z prodlení ve Všeobecných podmínkách leasingové smlouvy. Ty byly navíc sepsány velmi malým a obtížně čitelným písmem a obě ujednání – která mají vůči žalovanému nevýhodný, sankční a překvapivý charakter – byla skryta přibližně uprostřed jejich textu tak, že snadno mohla ujít jeho pozornosti. Takovýto způsob sjednání smluvní pokuty a smluvního úroku z prodlení soud v souladu s výše citovanými judikatorními závěry považuje za výkon práva rozporný se zásadami poctivého obchodního styku. Domáhá-li se tak žalobkyně jejich zaplacení, nepožívá toto její jednání ochrany. Za právně vymahatelné nároky z leasingové smlouvy tak lze považovat pouze jistinu dluhu (4 dlužné leasingové splátky 3 745 Kč splatné 25. 12. 2000, 25. 1. 2001, 25. 2. 2001 s 25. 3. 2001) a zákonný úrok z prodlení z těchto splátek (v daném případě ve výši 10 % ročně pro první dvě dlužné splátky a 8 % ročně pro zbývající dvě dlužné splátky, tj. ve výši dvojnásobku diskontní sazby stanovení , Anonymizováno, platné k prvnímu dni prodlení – viz § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 27. 4. 2005).

27. Soud pak současně musel ve specifické situaci, kdy na žalovaném byla v exekuci – vedené na základě později zrušeného rozsudku pro zmeškání – nedobrovolně vymožena částka 81 767 Kč, z níž 53 980 Kč bylo použito přímo na úhradu vymáhaných nároků žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) zohlednit toto plnění jako plnění právě na shora uvedené vymahatelné nároky žalobkyně na jistinu a zákonný úrok z prodlení. V řízení nebyla zjištěna přesná data úhrad jednotlivých v exekuci vymožených částek žalobkyni (její právní předchůdkyni). Pro posouzení věci je však zcela dostačující závěr, že i pokud by k této úhradě došlo až k datu 31. 12. 2023 (v roce 2023 bylo po žalovaném v exekuci vymoženo poslední dílčí plnění) činila by celková výše dlužného zákonného úroku z prodlení k tomuto datu 30 851,19 Kč (8 406 dní prodlení s úhradou první splátky, 8 375 dní prodlení s úhradou druhé splátky, 8 316 dní prodlení s úhradou třetí splátky a 8 316 dní prodlení s úhradou čtvrté splátky). Samotná jistina dluhu sestávající ze 4 dlužných splátek pak činila 14 980 Kč. Je tedy nepochybné, že dostalo-li se žalobkyni (její právní předchůdkyni) plnění ve výši 53 980 Kč, přesahuje toto plnění celkový vymahatelný dluh žalovaného z uzavřené leasingové smlouvy. Je-li žalobou z titulu této leasingové smlouvy požadováno další plnění, je žaloba v plném rozsahu nedůvodná.IV. Závěr a náklady řízení28. Z uvedených důvodů soud žalobu zamítl.

29. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalovanému, který byl v řízení plně úspěšný.

30. Náklady žalovaného sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 1 790 Kč, odměny advokáta ve výši 10 640 Kč podle § 7 a § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to za 3 úkony po 2 500 Kč podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (tarifní hodnota 34 980 Kč; úkony převzetí zastoupení, odvolání z 14. 4. 2025, vyjádření z 14. 8. 2025) a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 1 350 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za 3 úkony po 450 Kč.

31. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).