48 C 154/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Aleny Pavlíčkové a přísedících Romany Peterkové a Miroslava Havlíka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 669 891 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 669 891 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 9. 2016 do zaplacení se zamítá.</b> II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 68 244 Kč k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobkyně se žalobou po částečném odmítnutí usnesením ze dne 22. 1. 2020, č.j. 48 C 154/2019-33, domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že pracovala u žalované na základě dohody o pracovní činnosti pro agenturní zaměstnávání ze dne 25. 11. 2015, na základě pokynu z téhož dne byla přidělena k práci pro uživatele [právnická osoba], a poměr z dohody skončil uplynutím doby ke dni 31. 12. 2016. Dne 5. 8. 2016 došlo k pracovnímu úrazu žalobkyně, a to bodné ráně nožem do ruky při [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně byla v pracovní neschopnosti, která skončila dne 28. 12. 2016. Následně byla opět v pracovní neschopnosti od 2. 1. 2017, kdy žalobkyně dostala [anonymizována dvě slova] a vysoké horečky v návaznosti na pracovní úraz. Pracovní neschopnost skončila až ke dni 13. 3. 2018, přičemž žalobkyni nebylo nic vyplaceno nejméně od 2. 1. 2017, bylo jí sděleno, že nemá nárok na nemocenskou, pokud má přiznaný invalidní důchod. Za celou dobu od 5. 8. 2016 žalovaná uhradila žalobkyni pouze cca 12 000 Kč, a to jako doplatek k nemocenské od zaměstnavatele, kdy zároveň žalovaná uvedla, že na náhradu škody za pracovní úraz nemá žalobkyně nárok, neboť je v invalidním důchodu. Žalobkyně prokazatelně nemohla pracovat z důvodu pracovního úrazu od 5. 8. 2016 do 31. 3. 2018. Doposud trpí úrazem z práce a není schopna vykonávat činnost jako před úrazem. Přitom pod nátlakem podepsala dokument, kde bylo uvedeno, že porušila BOZP, přitom žádné pracovněprávní předpisy neporušila. Žalovaná však vyplacení části nemocenské podmiňovala opakovaným vyzýváním žalobkyně, aby podepsala nové dokumenty, které jsou potřeba k vyplacení. Žalobkyně si vlastním způsobem stanovila výpočet náhrady za pracovní úraz a nabádala žalobkyni, aby kvůli pracovnímu úrazu nechodila k lékaři a do nemocnice. Žalovaná stanovila náhradu mzdy ve výši cca 8 000 Kč měsíčně, kterou však následně odmítla žalobkyni vyplatit z důvodu přiznaného invalidního důchodu. Hrubý příjem žalobkyně činil od 18 000 Kč do 31 000 Kč za 6 pracovních dní v týdnu. V průběhu pracovního poměru zřejmě žalovaná porušovala pracovněprávní předpisy. Průměrně za kalendářní čtvrtletí činila hrubá mzda žalobkyně částku cca 80 600 Kč, tj. 26 866 Kč hrubého měsíčně před úrazem. Po úrazu doposud dosahuje výdělku 0 Kč. Žalobkyně kromě výše uvedené náhrady za ztrátu na výdělku pod dobu pracovní neschopnosti od 5. 8. 2016 do 13. 3. 2018, kdy do konce roku 2016 byla hrazena nemocenská a částka 3 721 Kč jako výpočet ztráty na výdělku, celkem ponížení o 37 433 Kč, v celkové částce cca 499 887 Kč, tedy 26 866 Kč za 20 měsíců po odečtu částky 37 433 Kč, požadovala i náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, tj. od 14. 3. 2018 do dnešního dne z důvodu přetrvávající pracovní neschopnosti žalobkyně za březen 2018 až srpen 2019, tj. 17 měsíců po 10 000 Kč, cca 170 000 Kč, když žalobkyně má velmi sníženou možnost nalézt zaměstnání kvůli trvalým následkům pracovního úrazu.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobkyně nevznikl, resp. za období, kdy na tento měla nárok, jí již byl v plné míře uhrazen. Žalobkyně nemá nárok na ztrátu na výdělku od 2. 1. 2017, neboť v tomto období nebyla v pracovněprávním poměru u žalované a neměla nárok na výplatu nemocenských dávek z nemocenského pojištění, neboť jí byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu III. stupně. Rovněž úrok z prodlení od 1. 9. 2016 nepřísluší, neboť většina nárok je nárokována až po skončení pracovního poměru, tedy po 31. 12. 2016, fakticky by tak předcházel vzniku nároku na jednotlivé měsíční částky ze ztráty na výdělku.

3. Na jednání dne 28. 7. 2021 i 29. 9. 2021 se žalobkyně nedostavila, soud tedy jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v její nepřítomnosti.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav:

5. Žalobkyně a žalovaný si dne 25. 11. 2015 sjednaly, že žalovaná jako agentura práce zajistí žalobkyni dočasný výkon práce u jiného zaměstnavatele a žalobkyně bude tuto práci konat podle pokynů žalované a na základě Dohody o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce, a to v rozsahu v průměru do poloviny týdenní pracovní doby (zjištěno z dohody o pracovní činnosti pro agenturní zaměstnávání ze dne 25. 11. 2015). Pokynem z téhož dne pak žalovaná dočasně přidělila žalobkyni ke spol. [právnická osoba] s druhem práce prodavač specialista s hrubou odměnou ve výši 90 Kč za hodinu (zjištěno z pokynu – dohody o dočasném přidělení zaměstnance ze dne 25. 11. 2015). Dodatkem ze dne 30. 6. 2016 byla dohoda mezi žalobkyní a žalovanou prodloužena do 31. 12. 2016 (zjištěno z dodatku k dohodě o pracovní činnosti ze dne 30. 6. 2016), stejně jako bylo do téhož data prodlouženo i dočasné přidělení (zjištěno z dodatku k pokynu – dohodě o dočasném přidělení zaměstnance u uživatele [právnická osoba] ze dne 30. 6. 2016). Žalobkyně byla invalidní ve 3. stupni a pobírala plný invalidní důchod (zjištěno z potvrzení o zaměstnání – zápočtového listu). Za listopad 2015 odpracovala žalobkyně v [jméno] [příjmení] 27 hodin, žalovaná vyplatila žalobkyni za 37,5 odpracovaných hodin hrubou mzdu 3 449 Kč (zjištěno z výplatní pásky za listopad 2015 a výkazu práce za toto období), za prosinec 2015 odpracovala v [jméno] [příjmení] 219 hodin, žalovaná vyplatila žalobkyni za 234 hodin hrubou mzdu 21 645 Kč (zjištěno z výplatní pásky za prosinec 2015 a výkazu práce za toto období). Za leden 2016 odpracovala žalobkyně 172,50 hod. za hrubou mzdu 16 264 Kč (zjištěno z výplatní pásky za leden 2016), za únor 2016 odpracovala 241 hodin za hrubou mzdu 22 341 Kč (zjištěno z výplatní pásky za únor 2016 a výkazu práce za únor 2016), za březen 2016 odpracovala 323 hodin za hrubou mzdu 33 254 Kč (zjištěno z výplatní pásky za březen 2016 a výkazu práce za březen 2016), za duben 2016 odpracovala 323,5 hodiny za hrubou mzdu 30 238 Kč (zjištěno z výplatní pásky za duben 2016 a výkazu práce za duben 2016). Za květen 2016 odpracovala 314 hodin (zjištěno z výkazu práce za květen 2016), avšak žalovaná vykázala ve výplatní pásce pouze 88 hodin za hrubou mzdu 31 753 Kč vč. prémií (zjištěno z výplatní pásky za květen 2016). Za červen 2016 odpracovala 201,5 hodiny (zjištěno z výkazu práce za červen 2016), avšak žalovaná vykázala pouze 88 hodin za hrubou mzdu 18 607 Kč vč. prémií (zjištěno z výplatní pásky za květen 2016). Za červenec 2016 odpracovala 227 hodin (zjištěno z výkazu práce za červenec 2016), avšak žalovaná vykázala pouze 76 hodin za hrubou mzdu 28 978 Kč vč. prémií (zjištěno z výplatní pásky za červenec 2016). Za srpen 2016 odpracovala 132 hodin za hrubou mzdu 12 637 Kč (zjištěno z výkazu práce za srpen 2016 a výplatní pásky za srpen 2016). Za září 2016 žalovaná vyplatila žalobkyni za 6,5 hodiny částku 585 Kč (zjištěno z výplatní pásky za září 2016).

6. Spol. [právnická osoba], sepsala dne 6. 8. 2016 záznam o úraze žalobkyně, k němuž došlo předchozího dne na zápěstí [anonymizována dvě slova], přičemž dle zápisu k němu mělo dojít pro porušení předpisů vztahujících se k práci nebo pokynů zaměstnavatele úrazem postiženého zaměstnance (zjištěno ze záznamu o úraze ze dne 6. 8. 2016). Žalobkyně byla ošetřena dne 5. 8. 2016, dne 8. 8. 2016 a dne 10. 8. 2016 na Klinice úrazové chirurgie ve Fakultní nemocnici [obec] pro ránu na [anonymizováno] zápěstí s mírným otokem, s mírně bolestivou hybností zápěstí a palce (zjištěno ze zprávy o ambulantním vyšetření FN [obec] ze dne 5. 8. 2016, ze dne 8. 8. 2016 a ze dne 10. 8. 2016) a rovněž 17. 8. 2016 v Úrazové nemocnici [obec] pro zarudnutí, otok a bolestivost (zjištěno z lékařské zprávy Úrazové nemocnice [obec] ze dne 17. 8. 2016). Následně byla hospitalizována na Klinice úrazové chirurgie FN [obec] od 18. 8. 2016 do 23. 8. 2016 pro následné [anonymizováno] a rozvíjející se [anonymizováno] (zjištěno ze závěrečné zprávy FN [obec] ze dne 23. 8. 2016) a absolvovala zde následné pooperační kontroly (zjištěno ze zprávy o ambulantním vyšetření FN [obec] ze dne 26. 8. 2016, 29. 8. 2016, 6. 9. 2016, 15. 9. 2016, 19. 9. 2016, 22. 9. 2016, 27. 9. 2016, 4. 10. 2016). V září 2016 konstatoval doc. MUDr. [příjmení] omezení pohybu v důsledku pozánětlivých jizevnatých změn (zjištěno z lékařské zprávy doc. MUDr. [příjmení] ze dne 29. 9. 2016). Dne 9. 11. 2016 již byla rána zhojena, hybnost palce omezená (zjištěno z lékařské zprávy Úrazové nemocnice v [obec] ze dne 9. 11. 2016). Žalobkyně měla i v roce 2017 omezení v hybnosti prstů [anonymizována dvě slova] (zjištěno z lékařské zprávy Úrazové nemocnice v [obec] ze dne 8. 2. 2017) a občasnou bolestivost [anonymizována dvě slova] (zjištěno z lékařské zprávy Úrazové nemocnice v [obec] ze dne 19. 7. 2017) bolesti, řezání a pálení a otoky ruky přetrvávaly i v květnu a červenci 2017 (zjištěno z lékařské zprávy doc. MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 22. 5. 2017 a ze dne 31. 7. 2017) a prosinci 2017 (zjištěno ze zprávy o ambulantním vyšetření FN [obec] ze dne 22. 12. 2017 a ze dne 8. 12. 2017). Žalobkyně měla problémy s bolestivostí a omezenou hybností [anonymizováno] zápěstí i v únoru 2020 (zjištěno z lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 17. 2. 2020).

7. MUDr. [jméno] [příjmení] potvrdil žalobkyni, že je v pracovní neschopnosti od 17. 8. 2016 pro následky pracovního úrazu ze dne 5. 8. 2016 (zjištěno z potvrzení MUDr. [příjmení] ze dne 28. 11. 2016) a následně od 2. 1. 2017 (zjištěno z potvrzení o trvání pracovní neschopnosti v příčinné souvislosti s pracovním úrazem MUDr. [příjmení] ze dne 28. 2. 2017 a ze dne 31. 1. 2018 a lékařské zprávy MUDr. [příjmení] ze dne 31. 1. 2018), pracovní neschopnost trvala i ke dni 31. 3. 2017, 30. 4. 2017 a 31. 12. 2017 (zjištěno z potvrzení o trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény ze dne 31. 3. 2017, ze dne 28. 4. 2017 a ze dne 31. 12. 2017). Žalovaná vypočetla mzdu za zmeškané pracovní dny na 37 433 Kč za období od 17. 8. do 8. 11. 2016, s ohledem na vyplacenou nemocenskou a náhradu mzdy při dočasné pracovní neschopnosti v celkové výši 33 712 Kč stanovila příslušnou náhradu na 3 721 Kč (zjištěno z výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku a náhrady ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ze dne 10. 7. 2017 od žalované – formulář od [anonymizováno] pojišťovny), kterou žalobkyni vyplatila dne 16. 5. 2017 a vyzvala žalobkyni dopisem ze dne 18. 5. 2017 k doložení dalších podkladů pro výpočet za další období, tj. po 8. 11. 2016 (zjištěno z dopisu žalované ze dne 18. 5. 2017).

8. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Soud provedl dokazování dalšími listinnými důkazy, zejména pak výpočtem náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s péčí o zdraví poškozeného ze dne 28. 4. 2017 od MUDr. [příjmení], potvrzením o zdanitelných příjmech ze dne 9. 1. 2018 od žalované a potvrzení o zdanitelných příjmech ze dne 28. 3. 2018 od žalované, lékařskou zprávou MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 13. 2. 2020, 4 fotografiemi zranění ruky a lékařskou zprávou MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 8. 11. 2019, avšak tyto důkazy soud nehodnotí, neboť nejsou podstatné pro rozhodnutí v tomto sporu.

9. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

10. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

11. Žalobkyně na základě dohody o pracovní činnosti ze dne 25. 11. 2015 uzavřené na dobu do 31. 12. 2016 a na základě Dohody o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce, a to v rozsahu v průměru do poloviny týdenní pracovní doby konala práci pro spol. [právnická osoba] jako prodavač specialista s hrubou odměnou ve výši 90 Kč za hodinu. Žalobkyně byla v té době již invalidní ve [anonymizováno] stupni. Za duben 2016 odpracovala 323,5 hodiny za hrubou mzdu 30 238 Kč, za květen 2016 odpracovala 314 hodin, avšak žalovaná vykázala ve výplatní pásce pouze 88 hodin za hrubou mzdu 31 753 Kč vč. prémií, a za červen 2016 odpracovala 201,5 hodiny, avšak žalovaná vykázala pouze 88 hodin za hrubou mzdu 18 607 Kč vč. prémií. Dne 5. 8. 2016 došlo k úrazu žalobkyně na pracovišti, a to úrazu na zápěstí [anonymizováno] ruky. Žalobkyně byla ošetřena již téhož dne na Klinice úrazové chirurgie ve Fakultní nemocnici [obec] pro ránu na [anonymizováno] zápěstí s mírným otokem, s mírně bolestivou hybností zápěstí a palce a následně byla hospitalizována na Klinice úrazové chirurgie FN [obec] od 18. 8. 2016 do 23. 8. 2016 pro následné [anonymizováno] a rozvíjející se [anonymizováno], kdy v září 2016 konstatoval doc. MUDr. [příjmení] omezení pohybu v důsledku pozánětlivých jizevnatých změn a dne 9. 11. 2016 již byla rána zhojena, hybnost palce však byla omezená a přetrvávala bolestivost ruky, a to i v roce 2017 a 2018 MUDr. [jméno] [příjmení] potvrdil žalobkyni, že je v pracovní neschopnosti od 17. 8. 2016 pro následky pracovního úrazu ze dne 5. 8. 2016 a následně i od 2. 1. 2017, pracovní neschopnost trvala i ke dni 31. 12. 2017. Žalovaná vypočetla náhradu mzdy za období od 17. 8. do 8. 11. 2016 na 3 721 Kč, kterou žalobkyni vyplatila dne 16. 5. 2017 a vyzvala žalobkyni dopisem ze dne 18. 5. 2017 k doložení dalších podkladů pro výpočet za další období, tj. po 8. 11. 2016.

12. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně:

13. Bylo nesporné, že žalobkyně byla zaměstnána u žalované jako agentury práce a byla dočasně přidělena k výkonu práce u spol. [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]), a to do 31. 12. 2016. Sporné však bylo, zda žalobkyni přísluší daný nárok, tedy zda již nebyl v plném rozsahu uhrazen, popř. zda jí přísluší i za období od 2. 1. 2017.

14. Dle § 269 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ ZP“), je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

15. Dle § 271a odst. 1 ZP náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského.

16. Dle § 271a odst. 2 ZP náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 přísluší zaměstnanci i při jeho další pracovní neschopnosti z důvodu téhož pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Průměrným výdělkem před vznikem škody podle věty první je průměrný výdělek zaměstnance před vznikem této další škody. Jestliže před vznikem této další škody příslušela zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, náhrada za ztrátu na výdělku podle odstavce 1 se zaměstnanci poskytne do výše částky, do které by mu příslušela náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kdyby nebyl neschopen práce. Za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje náhrada mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a nemocenské.

17. Dle § 271b odst. 1 ZP náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.

18. Povinnost zaměstnavatele k náhradě škody (majetkové újmy) nebo nemajetkové újmy vzniklé pracovním úrazem je koncipována jako zvláštní druh objektivní odpovědnosti, tzv. odpovědnost za výsledek – poškození zdraví, které zaměstnanec utrpěl za stanovených podmínek, aniž by se vyžadovalo zavinění zaměstnavatele a aniž by bylo pro vznik jeho povinnosti k náhradě škody nebo nemajetkové újmy významné, zda v souvislosti s poškozením zdraví zaměstnance porušil své právní povinnosti. Předpoklady povinnosti zaměstnavatele k náhradě škody nebo nemajetkové újmy jsou pracovní úraz nebo nemoc z povolání, škoda (majetková újma) nebo nemajetková újma a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem (nemocí z povolání) a vznikem škody nebo nemajetkové újmy.

19. V daném případě bylo nepochybné, že došlo k pracovnímu úrazu, a to dne 5. 8. 2016, kdy si žalobkyně poranila zápěstí [anonymizováno] ruky [anonymizováno] ranou. Rovněž došlo ke vzniku škody, spočívající v poškození zdraví žalobkyně, která měla omezenou hybnost ruky a i dále trpěla bolestivostí [anonymizováno] ruky. Praktický lékař žalobkyně opakovaně vystavil žalobkyni potvrzení, že pracovní neschopnost žalobkyně souvisí s daným pracovním úrazem žalobkyně. Nejméně v roce 2016 by tak bylo možné dovodit, že žalobkyně byla omezena v pracovní schopnosti v důsledku následků daného pracovního úrazu.

20. Žalobkyně však řádně neuvedla a nevyčíslila, jaké částky jí byly od žalované vyplaceny a jaké částky tedy požaduje vyplatit za dobu od 5. 8. 2016 do konce roku 2016 a jaké od 2. 1. 2017 do skončení pracovní neschopnosti, případně zda se vůbec za období od 5. 8. 2016 do 31. 12. 2016 domáhá nějakého doplatku. Žalobkyně taktéž neuvedla, z jakých výpočtů vycházela při stanovení průměrného výdělku za předchozí období, tedy jaký byl její hrubý měsíční příjem za rozhodné období, když zároveň rozporovala obsah výplatních pásek, které předložila k důkazu.

21. Co se týče námitky žalované, že k 31. 12. 2016 došlo ke skončení poměru založeného dohodou o pracovní činnosti mezi žalobkyní a žalovanou a tím i daný nárok nemohl od 2. 1. 2017 vzniknout, soud uvádí, že tato skutečnost je z pohledu nároku na náhradu za ztrátu na výdělku nerozhodná, neboť zákon výslovně stanoví, že zaměstnanci přísluší náhrada za ztrátu na výdělku i při další pracovní neschopnosti z důvodu téhož pracovního úrazu, přičemž v takovém případě není podstatné, zda pracovní poměr zaměstnance u zaměstnavatele již skončil, či nikoli. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 3. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 582/2015, konstatoval, že„ podmínkou trvání nároku na náhradu za ztrátu na výdělku za dobu pracovní neschopnosti není trvání pracovního poměru se zaměstnavatelem, který za pracovní úraz zaměstnance (za škodu tím vzniklou) objektivně odpovídá, po celou dobu této pracovní neschopnosti.“ 22. Jelikož však byl pracovní poměr sjednán na dobu určitou, byla žalobkyně povinna tvrdit a prokázat, že by byla u žalované dále zaměstnána, příp. pokud nikoli, že by byla zaměstnána u jiného zaměstnavatele, avšak v důsledku pracovního úrazu tuto možnost ztratila. Toto však v žalobě ani svých následujících vyjádřeních neučinila. Žalobkyně byla již v době sjednání dohody o pracovní činnosti invalidní ve [anonymizováno] stupni invalidity a z dosavadního dokazování nebyly zřejmé takové okolnosti, na základě nichž by bylo možné bez dalšího předpokládat další zaměstnání žalobkyně. K tomuto uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3299/2011 (který se týkal nemoci z povolání, ale jeho závěry lze obdobně vztáhnout i na pracovní úraz), že„ zaměstnanec, který onemocněl nemocí z povolání v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou, má po uplynutí doby trvání pracovního poměru nárok na náhradu za ztrátu na výdělku nejen tehdy, jestliže prokáže, že by byl dále zaměstnán, ale i v případě, kdy jeho další zaměstnávání lze podle okolností jen předpokládat. Nebude-li zjištěno, že by poškozený zaměstnanec byl po skončení pracovního poměru na dobu určitou dále zaměstnán - kdyby nedošlo k nemoci z povolání - u téhož zaměstnavatele, nemá nárok na náhradu za ztrátu na výdělku vycházející z jeho příjmů u dosavadního zaměstnavatele v pracovním poměru na dobu určitou; majetkovou újmu vyvolanou nemocí z povolání lze vyjádřit jen pomocí takového výdělku, který by prokazatelně dosáhl při dalším zaměstnávání u jiného zaměstnavatele a který v příčinné souvislosti s nemocí z povolání ztratil.“ 23. Příslušná absence podstatných skutkových tvrzení pak platí i pro následný nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti.

24. Soud však nemohl žalobkyni poučit o výše uvedených nedostatcích žalobních tvrzení dle § 118a o.s.ř., neboť žalobkyně se k jednání nedostavila a ani včas nepožádala o odročení. Soud přitom žalobkyni poskytl dané poučení opakovaně i písemně, žalobkyně však na toto nereagovala, případně nereagovala adekvátně a na další jednání ve věci se opětovně nedostavila (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

25. Jelikož zde byly dány takové nedostatky tvrzení v žalobě žalobkyně, na základě nichž nebylo možno o nároku žalobkyně rozhodnout, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a žalobu bez dalšího zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 68 244 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve výši 10 980 Kč a paušální náhrada hotových výdajů stanovená dle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 300 Kč za každý z pěti úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za písemné podání nebo návrh ve věci samé – vyjádření k žalobě, za 2x účast na jednání soudu – dne 28. 7. 2021 a dne 29. 9. 2021, a za nahlížení do spisu dle § 11 odst. 3 a.t. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. f) a.t.) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 56 400 Kč ve výši 11 844 Kč. Soud nepřiznal žalované náhradu nákladů za úkon sdělení soudu ze dne 24. 2. 2020, neboť se nejednalo o úkon právní služby, když v daném podání nebyla uváděna žádná nová podstatná skutková tvrzení a žalovaná pouze reagovala na výzvu soudu.