48 C 162/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Chmelem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o strpění umístění části stavby na pozemku žalovaného

I. Žaloba o strpění umístění ochozů na kovových pilotech na pozemku žalované parc. [číslo] v katastrálním území Lhotka, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 21 780 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá rozhodnutí, že žalovaná je povinna na svém pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Lhotka, obec Praha, umístění stavby ochozů umístněných na kovových pilotách, které jsou součástí stavby [adresa] evidované na pozemcích parc. [číslo] jako součást pozemku a parc. [číslo] jako stavba stojící na pozemku, jak jsou zakresleny na geometrickém plánu. Žalobu odůvodnila tak, že je vlastníkem stavby [adresa] v k. ú. [obec], jejíž nedílnou součástí jsou ochozy na kovových pilotech umístěné na pozemku žalované parc. [číslo]. Ochozy byly postaveny na základě původního projektu budovy schváleného ONV v [obec a číslo] pod [číslo] jako součást stavby jsou užívány již přes 50 let. Se stavbou jsou ochozy nedílně spojeny a její nedílnou součástí jsou pak i funkčně, neboť představují významný přístup do budovy; část prostor v budově žalobkyně (konkrétně provozovna Komerční banky) by pak bez ochozů zcela ztratila přístup. Ochozy jsou přitom využívány výlučně pro potřeby budovy žalobkyně, návštěvníci sousedící budovy žalované [adresa] je naopak nevyužívají. Situace, kdy se část stavby žalobkyně (ochozy) nachází na pozemku žalované se historicky vyvinula tak, že původně byly všechny dotčené pozemky, stavby i ochozy ve vlastnictví jediného vlastníka, společnosti [právnická osoba] („ [právnická osoba]“), až v roce 2015 došlo k rozdělení pozemku parc. [číslo] (z nějž byl nově oddělen pozemek parc. [číslo]) a v roce 2016 pak k přeměně společnosti, v jejímž rámci se právní předchůdce žalobkyně stal vlastníkem pozemků parc. [číslo] [právnická osoba] zůstala vlastníkem pozemku parc. [číslo]. V průběhu řízení pak tento pozemek převedla na společnost [právnická osoba] Žalovaná má v současnosti zájem realizovat na svém pozemku stavební projekt a ochozy odstranit. Vlastnické právo žalobkyně k části její stavby (ochozům) je tak ohroženo.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že sporné ochozy dle jejího názoru netvoří součást stavby [adresa], a nejsou tedy ve vlastnictví žalobkyně. Dle žalované jsou sporné ochozy naopak v jejím vlastnictví, neboť buď představují součást budovy [adresa] tvořící součást pozemku žalované parc. [číslo] nebo jsou samostatnou stavbou tvořící součást pozemku žalované parc. [číslo]. Sporné ochozy tvoří centrální část širší soustavy stavebních konstrukcí (ochozů) umístěné jak na pozemku žalované parc. [číslo] tak na pozemku žalobkyně parc. [číslo]. Přes tuto soustavu ochozů je zajištěn přístup do 2. patra budovy žalobkyně [adresa] i budovy žalované [adresa] – zatímco do budovy žalobkyně je však přístup zajištěn přes jinou část ochozů nacházející se na pozemku žalobkyně, přes sporné ochozy vede jediný přístup do budovy žalované. Sporné ochozy tedy představují součást budovy žalované, neboť slouží této budově a nemohou od ní být odděleny, aniž by se znehodnotila; ke znehodnocení budovy žalobkyně by naopak odstraněním ochozů nedošlo. I pokud by ochozy sloužily oběma budovám, byly by samostatnou věcí, která by však byla ve vlastnictví žalované s ohledem na její umístění na jejím pozemku. Žalobkyně přitom vlastnické právo k budově [adresa] nabyla v rámci předcházejících přeměn obchodních společností v letech 2016 [číslo], v jejichž rámci však nikdy nebyla projevena vůle, aby nabyla vlastnictví ke sporným ochozům. Konečně, i pokud by ochozy byly ve vlastnictví žalobkyně, neexistoval by žádný právní titul pro jejich umístění na pozemku žalované, a žalovaná by tak nebyla povinna jejich umístění zde strpět.

3. V průběhu řízení se vlastníkem pozemku parc. [číslo] stala namísto původní žalované, [právnická osoba], současná žalovaná [právnická osoba] O pokračování v řízení s novou žalovanou dle § 107a o. s. ř. soud na návrh žalobkyně rozhodl usnesením z 24. 9. 2019, č. j. 48 C 162/2018-84.

4. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění:

5. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] jejichž součástí je budova s číslem popisným 434. Žalovaná je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba s číslem popisným 452 a pozemku parc. [číslo] vše v katastrálním území Lhotka, obci [obec] (prokázáno rovněž výpisem z katastru nemovitostí k [list vlastnictví] ze dne [datum], kat. území [obec] a výpisem z katastru nemovitostí k [list vlastnictví] ze dne [datum], kat. území [obec]).

6. Při ohledání na místě dne [datum] soud zjistil, že mezi budovou žalobkyně ([adresa]) a budovou žalované ([adresa]) se ve výši jejich 2. nadzemního podlaží nachází soustava zastřešených ochozů na kovových pilotách upevněných v zemi. Obě budovy jsou umístěny u pizazetty (náměstíčka, volné plochy), která se nalézá mezi ulicemi [ulice] a [ulice], u autobusové zastávky [ulice] [ulice] v [obec]. Uvedená soustava ochozů sestává z dlouhého ochozu přiléhajícího přímo k budově žalobkyně, kratšího ochozu přiléhajícího přímo k budově žalované a dvou souběžných centrálních ochozů, které dlouhý a krátký ochoz navzájem propojují a nacházejí se na pozemku parc. [číslo] který je ve vlastnictví žalované. Právě tato centrální část ochozů představuje sporný ochoz, o kterém žalobkyně v řízení tvrdí, že je v jejím vlastnictví. Uprostřed dlouhého ochozu přiléhajícího k budově žalobkyně se zhruba v místě, kde začíná sporný ochoz, nachází spára. Naproti tomu mezi dlouhým ochozem a centrální částí ochozů se žádná spára nenachází. Na sporné části ochozů je u zábradlí nové oplechování (žalovaná o něm – ovšem až po koncentraci řízení – uvedla, že jej zbudovala ona). Na dlouhý ochoz přiléhající k budově žalobkyně je možné vstoupit po rampě z ulice [ulice], nebo z centrálních ochozů. V 2. nadzemním podlaží budovy žalobkyně jsou umístěny provozovny a je do nich možno vstoupit z dlouhého ochotu přiléhajícího k této budově. Na krátký ochoz přiléhající k budově žalované je naproti tomu možné vstoupit jedině přes spornou centrální část ochozů. Na centrální část ochozů pak lze vstoupit buď z dlouhého ochozu přiléhajícího k budově žalobkyně, nebo po dvou schodištích – jednom vedoucím od ulice [ulice] a jednom vedoucím z prostoru piazetty. Jediný vnější přístup do 2. nadzemního podlaží budovy žalované tedy vede přes spornou centrální část ochozů (buď přes dlouhý ochoz přiléhající k budově žalobkyně, centrální část ochozů a krátký ochoz přiléhající k budově žalované, nebo přes schodiště, centrální část ochozů a krátký ochoz přiléhající k budově žalované). Naproti tomu pro vnější přístup do 2. nadzemního podlaží budovy žalobkyně není třeba centrální část ochozů využít, neboť na dlouhý ochoz lze vstoupit z ulice [ulice]. Přízemí budovy žalované je přístupné z prostoru piazetty a z ulice [ulice]. Zvnějšku je patrné, že uvnitř se nachází schodiště. Budova žalované není v současnosti aktivně využívána (prokázáno rovněž fotografií daného území ze služby Google maps, fotodokumentací ochozů přiloženou k žalobě, zobrazením katastrální mapy v leteckém snímku s poznačením přístupových schodišť a lávky z ulice [ulice]).

7. Pro dokreslení stavu na místě soud připojuje výřez snímku z ortofotomapy a katastrální mapy z nahlížení do katastru nemovitostí, který byl proveden k důkazu (popisky vloženy dodatečně soudem):

8. Současný vlastnický stav týkající se nemovitostí v místě vznikl v minulosti následkem přeměn obchodních společností: původním vlastníkem všech dotčených nemovitostí včetně soustavy ochozů byla společnost [právnická osoba] Od ní se (v rámci tzv. rozdělení odštěpením) v roce 2016 odštěpila společnost [právnická osoba], na niž přešlo vlastnictví pozemků parc. [číslo] včetně budovy [adresa] na pozemcích parc. [číslo]. V projektu přeměny nebyla soustava ochozů žádným způsobem zmíněna. Předmětné pozemky následně v rámci další přeměny společnosti [právnická osoba] (v rámci tzv. rozdělení odštěpením sloučením) přešly na žalovanou, tehdy pod názvem TISOR, investiční fond s proměnným základním kapitálem, a.s. (prokázáno stejnopisem notářského zápisu notáře Mgr. [jméno] [příjmení] z [datum] č. NZ 242/ 2016, projektem rozdělení odštěpením z [datum], stejnopisem notářského zápisu notáře JUDr. [jméno] [příjmení] z [datum] č. NZ 359/ 2016).

9. Současný pozemek parc. [číslo] na němž se nachází dlouhý ochoz přiléhající k budově žalobkyně, vznikl v roce 2015, ještě před uvedenými přeměnami společností, rozdělením pozemku parc. [číslo] jehož byl původně součástí (prokázáno geometrického plánu pro rozdělení pozemku zpracovaný Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] 2015 ze dne [datum], a to na rozdělení pozemku [číslo] na pozemky [číslo], [číslo] a územním rozhodnutím rozhodnutí o dělení pozemku parcelní [číslo] v katastrálním území Lhotka v [obec] rozhodnutí Úřadu městské části – odboru stavebního ze dne 5. 11. 2015 č. j. P4/147572/15 OST/PODE sp. zn. P4/117523/15 OST/PODE, včetně sdělení Městské části odboru stavebního ze dne 10. 12. 2015 č.j. P4/165705/15 OST/PODE o nabytí právní moci).

10. K výstavbě budov žalobkyně a žalované i soustavy ochozů došlo v 60. letech minulého století, soustava ochozů byla zakreslena již v projektové dokumentaci. V ní byla současná budova žalobkyně [adresa] označována jako tři budovy pod písm. A, [příjmení] současná budova žalované [adresa] pak jako budova D (prokázáno zákresem [ulice] projektového ústavu sídliště [ulice] IV. etapa objekt [číslo] distribuce, potvrzeným odborem výstavby ONV v [obec a číslo] dne [datum], souhlasem k trvalému užívání objektu [číslo] D v sídlišti [ulice] ze dne 19. 7. 1968 č.j. 14789/68- Vd/Ra/Ks, protokolem sepsaným 1. 7. 1968 v objektu [číslo] sídliště [ulice] a to části D, souhlasem k trvalému užívání objektu [číslo] – distribuce v sídlišti [ulice] v [obec] dne 2. 1. 1968 č.j. 21892/67- Vd/Jů/dále nečitelné/ a projektovým zákresem daného území, a to budovy A, B, C a D označené [číslo] včetně příslušných ochozů).

11. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 11 C 61/2019 se žalobkyně po žalovaných 1/ [právnická osoba] a 2/ [právnická osoba] (která je žalovanou i v současném řízení) domáhala mj. určení, že 1. žalovaná [právnická osoba] je vlastníkem pozemku parc. [číslo]. Žalobu odůvodňovala tak že se jí domáhá ochrany svého předkupního práva plynoucího z § 3056 o. z. za situace, kdy v jejím vlastnictví jsou ochozy tvořící součást její budovy, současně však spojené s pozemkem parc. [číslo] pevným základem.

12. Zdejší soud žalobu zamítl rozsudkem z 23. 11. 2020, č. j. 11 C 61/2019-96. V něm se podrobně zabýval otázkou právní povahy sporných ochozů a vlastnictví k nim, přičemž vyšel ze zjištění, že„ Ochozy jsou součástí širší soustavy stavebních konstrukcí o dvou podlažích spojených se zemí pevným základem, ocelovými piloty a schodišti, sestávající se ze zastřešených ochozů/chodníků a schodišť nacházejících se jednak na Pozemku žalované a dále na Pozemku žalobkyně. Přes tuto širší soustavu ochozů je jednak zajištěn přístup do 2. Patra jednotlivých budov (části Ochozů přilehající k jednotlivým budovám) a centrální část Ochozů ([příjmení] ochozy nacházející se na Pozemku žalované) pak slouží mimo jiné k propojení těchto jednotlivých částí Ochozů přiléhajících k budovám. Budovy (tj. Budova žalobkyně a Budova žalované) jsou v projektové dokumentaci zakresleny samostatně a nazvány písmeny A, B, C, D, přičemž budovy A - C jsou ve vlastnictví žalobkyně (tj. Budova žalobkyně), budova D ve vlastnictví 2/žalované (tj. Budova žalované). Tato centrální část [obec] ([příjmení] ochozy nacházející se na Pozemku žalované) pak prostřednictvím 2 schodišť zajištuje jediný přístup do 2. patra Budovy žalované, přístup do Budovy žalobkyně je zajištěn samostatně přes část Ochozů přilehající k Budově žalobkyně na Pozemku žalobkyně (přístup přes lávku z ulice [ulice]). Sporné ochozy se nacházejí mezi budovami C a D. Mezi budovami B a C je v přízemní úrovni průchod. K výstavbě budov došlo v 70. letech minulého století. V roce 1993 společnost [právnická osoba] ohlásila stavebnímu odboru obecního úřadu Praha 4 stavební úpravy v restauračním zařízení OD [adresa] (tedy Budova žalované) spočívajících ve výměně zasklení na terase v 2 NP. v prostoru vinárny. Ve vnitřních prostorách budovy D se nacházejí dvě schodiště do 2 NP. Ve 2 NP. podlaží budovy D přiléhající k ochozům jsou dvoje nepoužívané dveře, prostory v současné době nejsou nijak aktivně využívány“ (citováno z bodu 6 rozsudku Městského soudu v Praze z 19. 1. 2022, č. j. 62 Co 135/2020- 242). V návaznosti na tato skutková zjištění pak zdejší soud v uvedeném rozsudku uzavřel, že sporné ochozy jsou ve vlastnictví 2. žalované [právnická osoba], neboť tvoří součást její budovy – bez nich by přístup do této budovy nebyl možný, a ochozy tak nemohou být od budovy žalované odděleny, aniž by se tato znehodnotila. Žalobu proto zdejší soud zamítl pro nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně.

13. K odvolání žalované uvedený rozsudek potvrdil Městský soud v Praze, a to nejprve rozsudkem ze 7. 10. 2020, č. j. 62 Co 135/2020-170, v němž shledal, že nemůže být dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť po [datum] již vlastníkovi stavby na cizím pozemku nesvědčí předkupní právo k tomuto pozemku. Uvedený rozsudek Městského soudu v Praze však zrušil Nejvyšší soud a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení rozsudkem z 31. 8. 2021, č. j. 22 Cdo 745/2021-214, a to s tím, že ustanovení upravující zánik předkupního práva k [datum] se vztahovalo jen na liniové stavby ve smyslu § 509 o. z., v řízení však nebylo zjištěno, že by se jednalo o takovou stavbu. Městský soud v Praze poté opětovně přezkoumal rozsudek č. j. 11 C 61/2019-96 a opětovně jej potvrdil rozsudkem z 19. 1. 2022, č. j. 62 Co 135/2020- 242. V něm po dílčím doplnění dokazování předně shledal, že nelze nic vytknout závěru zdejšího soudu, podle nějž jsou sporné ochozy součástí budovy žalované. Vedle toho pak odvolací soud konstatoval, že žalobkyni nemůže předkupní právo k pozemku žalované svědčit též z toho důvodu, že na tomto pozemku se nenachází převážná část stavby žalobkyně, a že 2. žalovaná pozemky nenabyla koupí, ale ve formě dobrovolného nepeněžitého příplatku dle § 163 odst. 2 ZOK. 14. (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 1. 2020, č. j. 11 C 61/2019-96 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2022, č. j. 62 Co 135/2020-242).

15. Soud provedl i další důkazy, z nichž však nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí věci: Žádný význam pro rozhodnutí nemělo zaměření ochozů na pozemcích parc. [číslo] vyhotoveným [právnická osoba] spol s r. o. podle stavu ke dni [datum], které odráží právní názor žalobkyně o vymezení rozsahu jednotlivých ochozů jako věcí v právním slova smyslu, které však představuje právní, a nikoliv skutkovou otázku. Nic podstatného soud nezjistil ani z důkazů vztahujících se k budoucím plánům žalované ohledně sporného ochozu a okolních nemovitostí: e-mailu z [datum] od [jméno] [příjmení] pro [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] předmět [ulice] včetně přílohy, navazující e-mailové komunikace z [datum] včetně přílohy, e-mailu z [datum], e-mailu z [datum] od pana [jméno] [příjmení] za [právnická osoba] pro pana [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], e-mailu od [jméno] [příjmení] ze dne [datum] pro [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno], e-mailu od [jméno] [příjmení] pro [jméno] [příjmení] ze dne [datum] včetně předcházející e-mailové komunikace, zápisu z jednání z [datum] ve věci„ Polyfunkční dům [ulice]“ mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba] Žádná podstatná skutková zjištění soud neučinil ani z výpisů z obchodního rejstříků týkajících se účantíků, sdělení úřadu Městské části [obec a číslo] ze dne 7. 2. 2019 č. j. P4/027263/19 OST/VELE, věc: stavba [adresa] v katastrálním území Lhotka, geometrického plánu pro změnu obvodu budovy vypracovaného Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne [datum] a ohlášení změny údajů o pozemku k zápisu do katastru nemovitostí.

16. Shora uvedenými důkazy byl skutkový stav prokázán v dostatečném rozsahu pro rozhodnutí věci a další navržené důkazy proto soud neprováděl. Za nadbytečné měl soud žalobkyní navržené důkazy znaleckým posudkem znalce z oboru stavebnictví k posouzení znehodnocení budovy [adresa] případným oddělením ochozů, neboť závěr o funkční sounáležitosti této budovy a ochozů lze učinit nezávisle na konkrétní výši případného znehodnocení budovy oddělením ochozů (viz níže). Stejně tak považoval soud za nadbytečné žalobkyní navržené důkazy vztahující se k aktuálnímu využití ochozů veřejností, a sice důkaz průzkumem využití ochozů, svědeckými výpověďmi vedoucích provozoven nacházejících se v 2. nadzemním podlaží budovy žalobkyně. Za nadbytečné měl soud i žalobkyní navržené důkazy výslechem svědků [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení], které se měly vztahovat k otázce předchozích jednání žalobkyně se skupinou Trigema o společném projektu výstavby na pozemcích žalobkyně i žalované, která však pro nynější spor nemá relevanci. Soud rovněž neprovedl žalobkyní navržený důkaz znaleckým posudkem z oboru stavebnictví k otázce, zda ochozy představují součást stavby [adresa], nebo samostatnou věc, neboť, jak bylo uvedeno již výše, uvedená otázka má charakter právní, a nikoliv skutkový, a nelze proto její posouzení přenášet na znalce. Soud neprovedl ani žalovanou navržené důkazy fakturami [číslo] fotodokumentací stavebních prací, které byly navrženy k prokázání tvrzení žalované o tom, že provedla renovaci sporného ochozu, neboť tyto důkazy byly navrženy až po koncentraci řízení. Soud rovněž neprovedl žalovanou navržené důkazy e-mailem žalobkyně z [datum], e-mailem žalované z [datum], Letter of Intent z [datum], e-mailem žalované z [datum] adresovaným žalobkyni, dopisem žalované ze dne [datum] obsahující její zjištění z provedeného due diligence. Tyto navržené důkazy se vztahovaly k tvrzení žalované o tom, že ji žalobkyně v rámci vyjednávání o přeměně neupozornila na to, že by podle ní měly ochozy představovat součást budovy žalované. Tuto skutečnost však soud neměl za relevantní pro rozhodnutí ve věci.

17. Na podkladě uvedených skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

18. Žalobkyně je vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] jejichž součástí je budova [adresa]. Žalovaná je vlastníkem pozemku parc. [číslo] jehož součástí je budova [adresa], a pozemku parc. [číslo] vše v katastrálním území Lhotka, obci [obec]. Mezi budovou žalobkyně a budovou žalované se ve výši jejich 2. nadzemního podlaží nachází soustava zastřešených ochozů na kovových pilotách upevněných v zemi, sestávající z dlouhého ochozu přiléhajícího přímo k budově žalobkyně, kratšího ochozu přiléhajícího přímo k budově žalované a dvou souběžných centrálních ochozů, které dlouhý a krátký ochoz navzájem propojují a nacházejí se nad pozemkem parc. [číslo] který je ve vlastnictví žalované. Na dlouhý ochoz přiléhající k budově žalobkyně je možné vstoupit po rampě z ulice [ulice], nebo z centrálních ochozů. Z tohoto dlouhého ochozu je možné vstoupit do všech provozoven v 2. nadzemní podlaží budovy žalobkyně na dané straně budovy. Na krátký ochoz přiléhající k budově žalované je naproti tomu možné vstoupit jedině přes spornou centrální část ochozů. Na centrální část ochozů pak lze vstoupit buď z dlouhého ochozu přiléhajícího k budově žalobkyně, nebo po dvou schodištích – jednom vedoucím od ulice [ulice] a jednom vedoucím z prostoru piazetty. Jediný vnější přístup do 2. nadzemního podlaží budovy žalované tedy vede přes spornou centrální část ochozů (buď přes dlouhý ochoz přiléhající k budově žalobkyně, centrální část ochozů a krátký ochoz přiléhající k budově žalované, nebo přes schodiště, centrální část ochozů a krátký ochoz přiléhající k budově žalované). Naproti tomu pro vnější přístup do 2. nadzemního podlaží budovy žalobkyně není třeba centrální část ochozů využít, neboť na dlouhý ochoz lze vstoupit z ulice [ulice].

19. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně:

20. Žalobkyně v řízení požaduje rozhodnutí o povinnosti žalované strpět umístění stavby ochozu ve svém vlastnictví na pozemku parc. [číslo] který je ve vlastnictví žalované. S ohledem na skutečnost, že žalovaná v řízení rozporuje vlastnické právo žalobkyně k předmětné části soustavy ochozů, tj. té její části, která se nachází na pozemku žalované parc. [číslo] musel se soud nejprve jako předběžnou otázkou zabývat právě otázkou, komu z účastníků svědčí vlastnické právo k této části soustavy ochozů. Právě na vlastnictví k dané části soustavy ochozů totiž v řízení závisí aktivní věcná legitimace žalobkyně.

21. V této souvislosti pak bylo rovněž relevantní, zda (a popř. v jakém rozsahu) lze soustavu ochozů či její jednotlivé části považovat za samostatnou věc v právním slova smyslu, nebo zda (a v jakém rozsahu) její části představují pouhé součásti budov účastníků: Žalobkyně na jedné straně v řízení prosazovala pohled, podle nějž centrální část ochozů nacházející se na pozemku žalované parc. [číslo] tvoří jednolitý neoddělený celek spolu s částí dlouhého ochozu přiléhajícího k budově žalobkyně (a to až po stavební spáru, která se nachází přibližně v polovině dlouhého ochozu), který dle žalobkyně celý tvoří součást budovy žalobkyně [adresa]. Žalovaná je naproti tomu přesvědčena, že centrální část ochozů spolu s krátkým ochozem přiléhajícím k budově žalované [adresa] tvoří součást této budovy, resp. přesněji řečeno součást pozemku parc. [číslo] jejichž součástí je budova [adresa].

22. Soud po posouzení zjištěného skutkového stavu dal ohledně právní povahy jednotlivých čátí soustavy ochozů za pravdu žalované, a shledal tedy, že část ochozů nacházející se na pozemku parc. [číslo] je součástí pozemku žalované parc. [číslo] jako taková je ve vlastnictví žalované. V tomto směru byl soud veden následujícími úvahami:

23. Úvodem soud připomíná zásadu vyjádřenou v § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (o. z.) podle níž„ každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.“ Otázkou vlastnického práva k centrální části soustavy ochozů se již soudy zabývaly v jiném, pravomocně skončeném řízení, jehož účastnicemi byly žalobkyně i žalovaná, a to řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 11 C 61/2019. V něm již zdejší soud i odvolací soud podrobně odůvodnily závěr, podle nějž je vlastníkem sporné části soustavy ochozů žalovaná. Ani v nyní projednávané věci soud neshledává žádný důvod se od tohoto závěru odchylovat.

24. Soud s ohledem na přechodné ustanovení § 3055 o. z. otázku právní povahy jednotlivých částí soustavy ochozů posuzoval podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, která byla účinná rovněž v době vzniku budov žalobkyně a žalované a soustavy ochozů, tj. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník („ obč. zák.“).

25. Podle § 120 odst. 1 obč. zák. součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Rozhodovací praxe soudů týkající se kritérií pro posouzení součástí věci je ustálena v tom, že„ institut součásti věci je zákonným vyjádřením skutečnosti, že existují věci, jakožto hmotné předměty, které lze z hlediska právní teorie charakterizovat jako věci složené, tedy věci, které jsou vnitřně strukturovány a tvořeny relativně samostatnými částmi více nebo méně vzájemně spojenými. Zákon staví samostatnost věci ve vztahu k věci jiné na dvou kritériích: 1) na vzájemné sounáležitosti věcí a 2) na míře jejich oddělitelnosti. První kritérium představuje spíše subjektivní rovinu, neboť ‚to, co k věci podle její povahy náleží‘ se určuje do značné míry podle lidských zvyklostí, zkušeností a norem vztahujících se ke konkrétní věci. [jméno] sounáležitosti se pak posuzuje prostřednictvím povahy té věci, která je považována za věc podstatnější, určující, a tedy ve vztahu více věcí za věc tzv. hlavní. Zákonný text touto obecnou úpravou dává prostor k individuálnímu posouzení, jaké vlastnosti věc hlavní vykazuje, aby odtud bylo možno odvíjet úvahy, zda jiná relativně samostatná věc k ní ‚patří‘ natolik neodmyslitelně, že nemůže již být považována za věc odlišnou. Druhé kritérium je více objektivní a sleduje spojení věcí především ve smyslu fyzickém. Formulace ‚nemůže být oddělena, aniž by se tím věc znehodnotila‘ však nevylučuje možnost faktické separace věcí, naopak vlastně v důsledcích jejich oddělení spatřuje měřítko samostatnosti věcí. Charakter ‚oddělení‘ zákon nestanoví, a tedy nutně tento pojem musí zahrnovat celou škálu způsobů od přímých zásahů do hmotné podstaty věci (např. vybourání vestavěných oken domu), přes manipulaci neničící podstatu věci (např. odmontování kola automobilu), po pouhé volně proveditelné odnětí věci (např. odnesení bezdrátového sluchátka od telefonního aparátu). Definici součásti věci pak z tohoto pohledu vyhovují ty případy, kdy oddělení kterýmkoliv z uvedených způsobů znamená pro věc hlavní (nikoliv též pro její oddělovanou součást) újmu na její hodnotě. Znehodnocením nemusí být ovšem jen ztráta hodnoty peněžní (byť ta bývá zpravidla výsledným odrazem ztráty jakýchkoliv jiných hodnot), nýbrž může jít i o znehodnocení funkční, estetické či jiné. Jinými slovy řečeno se znehodnocením míní stav, kdy hlavní věc v porovnání se stavem před oddělením její součásti slouží svému původnímu účelu méně kvalitně nebo mu nemůže sloužit vůbec. Teprve faktické oddělení součásti doprovázené znehodnocením věci hlavní přináší právní důsledek, že dřívější součást se stává věcí samostatnou a na dosavadní hlavní věci nezávislou.“ (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu z 24. 11. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1501/2020, či z 29. 7. 1999, sp. zn. 25 Cdo 770/98). Součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží, a to nejen fyzicky, ale i funkčně, a co nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila, a to rovněž nejen fyzicky nebo technicky, ale také funkčně; znehodnocením věci se rovněž rozumí funkční újma, která má za následek ztrátu její peněžité hodnoty nebo jiné poškození, pro které není schopna zcela nebo zčásti sloužit svému původnímu účelu (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 11. 4. 2007, sp. zn. 21 Cdo 694/2006).

26. V nyní projednávané věci se soud ve smyslu uvedených judikatorních kritérií zabýval sounáležitostí jednotlivých částí soustavy ochozů s okolními nemovitými věcmi a otázkou jejich oddělitelnosti od nich. Z hlediska fyzického představuje celá soustava ochozů jednolitý pevně propojený celek, který je současně pevně spojen se zemí, jakož i s budovami žalobkyně a žalované – to platí nehledě na jeho stavebně technickou konstrukci a na to, kde přesně se v soustavě ochozů nacházejí žalobkyní zdůrazňované spáry. Současně ovšem platí, že z hlediska čistě fyzického připadá v úvahu oddělení částí ochozů na řadě možných míst, včetně možnosti jejich oddělení na hranici pozemků žalobkyně a žalované. S ohledem na uvedené tak v projednávané věci nemůže být pro posouzení právní povahy soustavy ochozů rozhodná sounáležitost a oddělitelnost ochozů ve smyslu fyzickém. Za klíčové je v této situaci třeba považovat kritérium funkční: Z jeho hlediska je pak zcela zřejmé, že části ochozů funkčně náleží k jednotlivým budovám a jsou od nich funkčně neooddělitelné následovně: K budově žalobkyně [adresa] náleží celý dlouhý ochoz přiléhající k této budově a poskytující přístup do jejího 2. nadzemního podlaží z ulice [ulice]. Naproti tomu k budově žalované náleží jak krátký ochoz přiléhající k této budově, tak centrální části ochozů nacházející se mezi dlouhým a krátkým ochozem na pozemku žalované. Poměry na místě samém, jak byly soudem v řízení zjištěny, jsou totiž takové, že bez centrálních částí ochozů by se budova žalované [adresa] ocitla zcela bez vnějšího přístupu do 2. nadzemního podlaží. Na krátký ochoz přiléhající bezprostředně k této budově totiž vede přístup jedině přes centrální části ochozů, na které lze vstoupit po dvou schodištích (z ulice [ulice] nebo z prostoru piazetty), popř. z dlouhého ochozu u budovy žalobkyně. Naproti tomu budova žalobkyně by bez centrálních částí ochozů nadále měla zajištěn vnější přístup po dlouhém ochozu z ulice [ulice]. Je tak zřejmé, že centrální části ochozů slouží právě k přístupu do budovy žalované a nikoliv do budovy žalobkyně, a především že je to právě budova žalované, která by při hypotetickém odstranění centrálních částí ochozů utrpěla funkční újmu. Z tohoto důvodu je třeba uzavřít, že centrální část soustavy ochozů, nacházející se na pozemku žalované parc. [číslo] tvoří součást pozemku žalované parc. [číslo] jejichž součástí je budova [adresa], a nikoliv součást budovy ve vlastnictví žalobkyně [adresa]. Žalobkyni proto nesvědčí vlastnické právo k této centrální části soustavy ochozů, a tedy ani aktivní věcná legitimace v nynějším řízení. Z tohoto důvodu soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalované, která byla v řízení plně úspěšná. Náklady žalované činí celkem 21 780 Kč a sestávají z odměny advokáta ve výši 15 000 Kč podle § 7, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 10 úkonu právní služby po 1 500 Kč (převzetí zastoupení, vyjádření z [datum], účast na jednání [datum], vyjádření ze [datum], účast na jednání [datum], vyjádření z [datum], účast na jednání [datum], účast na jednání [datum], účast na ohledání na místě [datum], účast na jednání [datum]), paušální náhrady hotových výdajů ve výši 3 000 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za 10 úkonů po 300 Kč a z náhrady za 21% DPH z částky 18 000 Kč ve výši 3 780 Kč. Třídenní lhůtu k plnění soud stanovilo podle § 160 odst. 1 o. s. ř.