48 C 44/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Chmela, Ph.D., a přísedících Ing. Karla Máje a Ing. Jiřího Matese ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno jméno , LL.M., sídlem adresa o určení neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době, určení, že pracovní poměr trvá, a o zaplacení 1 173 677 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o určení neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době učiněného žalovanou vůči žalobci [datum], o určení, že pracovní poměr žalobce u žalované trvá, a o zaplacení částky 1 173 677 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 116 039 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované, advokáta JUDr. [jméno] [jméno], LL.M.

III. Žalobci se ukládá povinnost zaplatit soudní poplatek z rozšíření žaloby ve výši 8 000 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 4.

1. Žalobce se podanou žalobou (po jejím dvojím rozšíření v průběhu řízení připuštěném soudem) domáhal určení neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době učiněného žalovanou vůči žalobci [datum], dále určení, že pracovní poměr žalobce u žalované trvá, a dále zaplacení částky 1 173 677 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 800 000 Kč v podrobně specifikované výši. Dle žalobních tvrzení žalobce pracoval u žalované od [datum] jako technik telekomunikačních služeb a sítí a [datum] s ním žalovaná zrušila pracovní poměr ve zkušební době. Tomu předcházela schůzka s žalobcovým nadřízeným a s personalistkou žalované, na níž bylo žalobci řečeno, že na něj prakticky denně přicházejí vyrozumění o zahájení exekuce a z tohoto důvodu bude s žalobcem pracovní poměr ukončen. Předtím neměla žalovaná k práci žalobce žádné připomínky, a naopak sdělila, že od příštího týdne mu začínají ostré instalace (tj. že skončilo období školení a začíná období přidělování práce od koncových zákazníků). Ještě dva dny před zrušením pracovního poměru, [datum], bylo žalobci sděleno, že je pro něj připravena zbývající část nářadí a materiálu, a byl zván na další pokročilá školení. Dle žalobce tak jediným důvodem zrušení pracovního poměru byla skutečnost, že jeho majetek je postižen exekucemi – žalovaná se rozhodla zbavit nepohodlného zaměstnance, se kterým by musela vykonávat exekuční agendu. Postup žalované žalobce považuje za diskriminaci na základě jeho majetkové a sociální situace a za zásah do práva žalobce na soukromí a na práci. Majetková situace žalobce dle jeho názoru sama o sobě nemůže být důvodem pro ukončení pracovního poměru, neboť nijak nesouvisí s pracovním výkonem či pracovními předpoklady. Žalovaná nadto takto nepostupuje vůči všem svým zaměstnancům, neboť má řadu dalších zaměstnanců, kterým jsou prováděny srážky ze mzdy. Zrušení pracovního poměru ve zkušební době proto žalobce považuje za neplatné. Současně žalobce požadoval náhradu mzdy za období od dubna 2018 do září 2021 v celkové výši 1 173 677 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že zrušení pracovního poměru žalobce ve zkušební době žádným způsobem nesouviselo s jeho tvrzenou finanční situací či exekucemi. Žalovaná napříč územím ČR zaměstnává více než 3 000 osob a je absolutně nereálná představa, že by finanční či sociální situace zaměstnanců měla představovat důvod pro skončení pracovního poměru. Žalovaná disponuje dostatečným personálním i softwarovým vybavením zajišťujícím hladké fungování mzdové účtárny bez ohledu na počet exekucí jednotlivého zaměstnance i celkový počet zaměstnanců postižených exekucí. Exekuce pak ostatně pro žalovanou nemůže být důvodem pro nezaměstnávání zaměstnance také s ohledem na palčivý nedostatek zaměstnanců na pracovním trhu. Spekulace žalobce o důvodech pro zrušení pracovního poměru tak dle žalované nejsou ničím podložené a neodpovídají skutečnosti. Žalovaná pracovní poměr s žalobcem ukončila pro nedobré zkušenosti s jeho prací a má za to, že podmínky pro zrušení pracovního poměru ve zkušební době byly splněny. K němu může zaměstnavatel přistoupit z jakéhokoliv důvodu nebo i bez důvodu, neboť účelem zkušební doby je„ vyzkoušení“ pracovního poměru.

3. Soud po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění:

4. Účastníci uzavřeli [datum] písemnou pracovní smlouvu, podle níž měl žalobce pro žalovanou pracovat jako technik telekomunikačních služeb, s dnem nástupu [datum]. V čl. 2 pracovní smlouvy byla sjednána zkušební doba v délce 3 měsíců (prokázáno pracovní smlouvou z [datum]).

5. Dne [datum] žalovaná žalobci předala písemné zrušení pracovního poměru ve zkušební době, kterým s ním zrušila pracovní poměr ke dni [datum]. V této listině žalovaná odkázala na příslušná ustanovení zákoníku práce, důvod zrušení pracovního poměru ve zkušební době zde neuvedla (prokázáno zrušením pracovního poměru ve zkušební době z [datum]).

6. Žalobce následně písemně sdělil žalované, že zrušení pracovního poměru považuje za neplatné z důvodu diskriminace. Žalovaná v odpovědi na dopisy žalobce setrvala na svém stanovisku, že pracovní poměru byl zrušen platně, a odmítla názor žalobce, že důvodem jeho zrušení byly majetkové poměry žalobce (prokázáno dopisy žalobce z [datum] a [datum] adresovanými žalované a dopisem žalované z [datum] adresovaným žalobci)

7. V červnu–červenci 2021 byla u žalované provedena kontrola inspekce práce zaměřená na postupy žalované při výběru osob ucházejících se o zaměstnání, zejména na informace, které žalovaná po uchazečích o zaměstnání požaduje, stejně jako na informace požadované po zaměstnancích již přijatých do pracovního poměru. Rovněž byla kontrola zaměřena na zrušení pracovního poměru ve zkušební době ze strany žalované jako zaměstnavatele. Kontrola jako z podkladů vycházela mj. z formuláře osobního dotazníku používaného u žalované, a z přehledu zrušených pracovních poměrů ve zkušební době v období 2018 2019. Kontrolou nebyly u žalované zjištěny žádné nedostatky (prokázáno oznámením o zahájení kontroly inspekce práce ze [datum] a protokolem o kontrole inspekce práce z [datum]).

8. K říjnu 2019 žalovaná zaměstnávala celkem 82 zaměstnanců, jejichž mzda byla postižena srážkami ze mzdy v rámci exekuce či insolvence (prokázáno seznamem zaměstnanců postižených srážkami ze mzdy předloženým žalovanou).

9. Z žalobcem pořízené nahrávky jednání z [datum] (na němž, jak vyplývá z níže rekapitulovaných svědeckých výpovědí, byli přítomni žalobce, jeho nadřízený [jméno] [příjmení] a personalistka [jméno] [příjmení]) soud zjistil následující průběh tohoto jednání: paní [příjmení] zde žalobci sdělila, že se žalovaná rozhodla využít možnost zrušit s ním poměr ve zkušební době, kterou zaměstnavatel má i bez udání důvodu. K dotazu žalobce na důvod personalistka uvedla:„ Mluvila jsem se [jméno] a nechci tady dneska rozebírat ty důvody, které byly mezi vámi (…) Já bych chtěla, abychom tohle nechali, protože těch věcí je tam spoustu (…) Za mě jeden důležitý a podstatný problém tam v tuto chvíli vidím: Když jste nastupoval, tak jste nám podpisem stvrdil, že v tuto chvíli nemáte žádné závazky typu exekuce a podobně.“ Dále uvedla, že toto žalobce zaškrtl v osobním dotazníku a na žádost žalobce pro dotazník odešla. Mezi tím žalobci pan [příjmení] sdělil, že důvod není to, že dlužil, ale to, že lhal. Poté se paní [příjmení] vrátila s dotazníkem a ukázala v něm žalobci, že v něm uvedl, že nemá srážky ze mzdy. Na to žalobce reagoval sdělením, že to je v pořádku, protože srážky ze mzdy nemá. Následně žalobce a paní [příjmení] rozebírali, jakým způsobem probíhalo vyplňování dotazníku a zda je rozdíl mezi exekucemi a srážkami ze mzdy. V rámci toho se žalobce podivil, že na něj chodí exekuce, a paní [příjmení] mu sdělila, že každý den jedna. Dále sdělila, že to„ není o tom“, že na něj chodí exekuce, že mzdová účtárna mu to bude muset strhnout ze mzdy. Žalobce asi ví o tom, že tam něco takového je. Žalobce reagoval tím, že„ [příjmení] je důvod, proč člověka vyhodí z práce“, načež paní [příjmení] uvedla:„ Ne. Těch věcí je hodně, ale tohle, za mě je tam totální ztráta důvěry. I to, co se kolem vás děje od začátku toho pracovního poměru (…) Těch věcí, které se kolem vás dějí je strašně moc a v tuto chvíli ta mzdovka je zavalená, myslím si, že by bylo férové, když jste mi ukazovat ten výpis z rejstříku trestů, tak jsem vám tu šanci dali, chtěli jsme, abychom k sobě byli upřímní, a tohle je pro nás čára přes rozpočet (…) [příjmení] jsme se rozhodli, že se vámi o tomhle chceme pobavit, v mezidobí se stala spousta jiných věcí.“ V navazujícím rozhovoru pak žalobce uvedl, že jiné věci se nestaly, nechceme to rozebírat,„ já jsem si o žádné osobní volno nežádal na ten den, auto jsem tam nechal“. Pan [anonymizováno] na to uvedl:„ Řekněte mi, kde jste byl, když jsem volal a vy jste mi típnul telefon. Dvakrát“, následně žalobce a pan [příjmení] rozebírali, zda byl žalobce v určitý den pracovní době u advokáta nebo v autoservisu. Dále pak to, že žalobce spal na školení. Poté paní [příjmení] žalobci předala zrušení pracovního poměru, žalobce sdělil, že se zrušením nesouhlasí. V následné debatě žalobce paní [příjmení] doporučil, aby napříště ve formuláři byl jasně formulovaný dotaz„ máte nějaké exekuce?“ a konstatoval, že dostává výpověď proto, že nepochopil, co znamená dotaz na srážky ze mzdy. [příjmení] [příjmení] na to sdělila:„ Takto není. Kdybychom se měli bavit o všech těch důvodech, tak tady budeme sedět ještě zítra. Já jsem mezi vás vůbec nevstupovala, vy jste si to řešili mezi sebou.“ Poté účastníci schůzky řešili, zda žalovaná vypsala inzerát na žalobcovu pozici a dále technikálie skončení pracovního poměru (vrácení auta, výpočetní techniky, nářadí, karty, konec zaměstnaneckého tarifu, zaměstnanecké kupony, dokončení práce, zaslání výplatní pásky). Závěrem schůzky proběhla mezi žalobcem a panem [příjmení] výměna názorů ohledně toho, zda žalobce porušil pracovní kázeň.

10. Důkaz citovanou nahrávkou soud shledal přípustným, ač se jednalo o nahrávku pořízenou tajně a bez souhlasu na ní zachycených osob pana [příjmení] a paní [příjmení]. V tomto ohledu soud shledal, že se jedná o zvukový záznam projevů osobní povahy uvedených osob pořízený pro ochranu práv žalobce, tedy v souladu se zákonnou licencí podle § 88 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Pořízení uvedené nahrávky přitom soud shledal přiměřeným (proporcionálním) zásahu do osobnostních práv na nahrávce zachycených osob z toho důvodu, že žalobci se v pozici slabší strany pracovněprávního vztahu nenabízela jiná možnost ochrany jeho (byť domnělých) práv než zachycení průběhu schůzky (srov. Nález Ústavního soudu z [datum], sp. zn. II. ÚS 1774/14). S ohledem na skutečnost, že oba zbývající účastníci schůzky zde vystupovali jako zástupci zaměstnavatele, nebylo v rámci dokazování bez přehrání zvukového záznamu možné se spolehnout výhradně na jejich výpovědi, a přehrání záznamu bylo proto nezbytné i z hlediska soudního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 1267/2018).

11. Svědkyně [jméno] [příjmení] při své výpovědi uvedla, že u žalované pracovala 14 let, skončila v roce 2020. S žalobcem byla svědkyně v relativně intenzivním kontaktu zkraje jeho pracovního poměru, kdy měl relativně dost dotazů ohledně nástupu, a pomáhala mu s nástupními formalitami. V dané době svědkyně u žalované zastávala pozici HR business partnera. S žalobcem pak řešila i skončení pracovního poměru. Pracovní poměr byl ukončen ve zkušební době, neboť panovala všeobecná nespokojenost s prací žalobce. Na začátku měsíce dostávali reporty a na jejich základě oslovovali manažery a zajišťovali zpětnou vazbu a spokojenost s prací zaměstnanců. Na schůzce v den skončení pracovního poměru žalobce byla přítomna svědkyně, žalobce a pan [příjmení], žalobcův nadřízený v příslušném oddělení. Žalobci předložili ukončení pracovního poměru bez udání důvodu, následně se rozproudila diskuze, kde řešili výstupní formality a jak proběhne ukončení. Žalobce nebyl s ukončením pracovního poměru úplně ztotožněn. Důvodem ukončení byla všeobecná nedůvěra, nebyla zde možnost, jak napravit daný vztah – byl zde pocit, že žalobce zatajuje nějaké skutečnosti, nebo zde byly i další věci, že třeba usínal na školení. Rovněž si hned po nástupu stěžoval na svého nadřízeného, což se svědkyni v životě nestalo. Byla zde ztráta karty a rovněž pokus o přeinstalaci počítačové techniky. Na žalobce byly negativní ohlasy od více lidí včetně nadřízeného pana [příjmení], vedle něj třeba od vedoucího daného týmu a rovněž lidí z jiného oddělení, IT, autoparku. Byl zde tedy nefunkční kontakt mezi žalobcem a jeho nadřízeným, žalobce nadřízenému nebral telefon, komunikovali spolu pouze přes e-maily – práce žalobce přitom probíhala v terénu, kde je ten kontakt relativně omezen, a není tedy možné tak snadno napravit nedostatky. [příjmení] exekucí na schůzce padlo – svědkyně se ptala žalobce, proč tuto skutečnost neuvedl, jelikož ji oslovila účetní, zda o exekucích vědí. Svědkyně se proto ptala žalobce, zda je to nějaká chyba, nebo si je toho vědom. Při nástupu do práce se vyplňuje vstupní dotazník, v jeho rámci jsou právě i informace o exekucích. Žalobce v rámci tohoto dotazníku stvrdil, že žádné exekuce nemá. Proto svědkyni překvapila informace od účetní, že je to jinak. Na HR oddělení neřešili, zda jsou ve společnosti další zaměstnanci s exekucemi, svědkyně se k tomu dostala jen v tomto případě. Účetní jí sdělila, exekuce tam má spousta lidí a že se zaměstnancům s exekucemi snaží pomoci. Svědkyně nezaznamenala žádnou stížnost účetního oddělení konkrétně ohledně žalobce. Svědkyně si nepamatuje, že by žalobci sdělovala, že ke ztrátě důvěry došlo právě pro velké množství exekucí.

12. Svědek [jméno] [příjmení] při své výpovědi uvedl, že u žalované působí na pozici vedoucího oddělení techniků, které má na starosti připojování zákazníků. S žalobcem se setkal na přijímacích pohovorech, kdy přijímali techniky pro službu FTPH, zaujal je motivační dopis žalobce a měli dobrý pocit i z pohovoru. Následně žalobce nastoupil, avšak během zkušební doby s ním rozvázali pracovní poměr. V rámci zkušební doby se vyhodnocuje působení zaměstnance s HR oddělením, v jejich rámci hodnocení žalobce prováděl svědek, nikoliv však v písemné podobě. Má za to, že toto hodnocení bylo jedním z důvodů rozvázání pracovního poměru. Svědek pak byl přítomen schůzce, kde došlo k předání výpovědi. Schůzka zpočátku probíhala klidně, byla tam přečtena výpověď a předána žalobci, následně se rozvinula diskuze o spolehlivosti žalobce a relevanci jím dodaných údajů, zejména se diskutovalo, zda správně vyplnil vstupní dotazník. Na schůzce možná padlo něco ohledně exekucí, svědek ale neví, jak to bylo formulováno. Z jejich strany byly ohledně žalobce velká očekávání, ale ukázalo se, že je zde problém jak na straně odbornosti, tak zejména na straně lidské, neboť žalobce nedodržoval pracovní kázeň. Již krátce po nástupu podal stížnost na svého nadřízeného pana [příjmení], který působil v [obec] – žalobce si stěžoval na arogantní chování nadřízeného. Rovněž měl konflikty se spolupracovníky, kteří tyto konflikty svědkovi průběžně hlásili. Pokud jde o důvody nespokojenosti s žalobcem, uvedl svědek, že u něj chyběla základní znalost IT, rovněž svědka překvapily některé dotazy žalobce na vyhlášku [číslo] avšak podstatná byla zejména schopnost žalobce komunikovat s kolektivem, lidský přístup žalobce byl z pohledu svědka nevhodný. Rovněž se stalo, že žalobce usnul na školení. Pro svědka není důležitá majetková situace jeho podřízených a spolupracovníků. Není mu známo, že by důvodem ukončení pracovního poměru s žalobcem byly exekuce.

13. Soud výpovědím obou svědků uvěřil, neboť svědci vypovídali spontánně a přesvědčivě a jejich výpovědi byly v souladu jak mezi sebou navzájem tak s obsahem zvukové nahrávky z [datum] (která byla přitom k důkazu přehrána až po výslechu svědků). Svědek [příjmení] je sice zaměstnancem žalované, vypovídal však shodně jako svědkyně [příjmení], jejíž pracovní poměr u žalované již naopak skončil, a nemá tedy žádný zájem na úspěchu žalované v řízení.

14. Z citovaných výpovědí svědků a zvukové nahrávky má soud za spolehlivě prokázané, že žalovanou ke zrušení pracovního poměru s žalobcem ve zkušební době vedla řada pohnutek, mezi něž však nepatřilo zohlednění majetkových poměrů žalobce či samotné skutečnosti, že na majetek žalobce jsou vedeny exekuce. Mezi tyto pohnutky patřily především určité konflikty mezi žalobcem a jeho nadřízeným panem [příjmení], negativní ohlasy na žalobce od dalších kolegů a dále ztráta důvěry v žalobce spojená mimo jiné se skutečností, že žalobce podle názoru personalistky nepravdivě vyplnil vstupní formulář, když do něj neuvedl údaj o probíhajících exekucích.

15. Soud dále provedl důkaz dohodou o mzdě z [datum], výplatními páskami žalobce za měsíc únor a březen 2018, dopisem zástupce žalobce z [datum] adresovaným žalované, a dopisem žalované z [datum] adresovaným zástupci žalobce. Z nich však nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí věci.

16. Provedenými důkazy měl soud skutkový stav za prokázaný bez důvodné pochybnosti v dostatečném rozsahu umožňujícím ve věci rozhodnout. Pro nadbytečnost proto soud neprovedl další žalobcem navržené důkazy, a sice účastnickou výpovědí žalobce, výpovědí svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], sdělením žalované o osobě zaměstnance, který byl přijat namísto žalobce, vyžádáním úplné statistiky přijatých a propuštěných zaměstnanců žalované za roky 2017 2019 obsahující též informaci o počtu exekucí těchto zaměstnanců, kartou zaměstnance–žalobce listinnými důkazy k majetkovým a zdravotním poměrům žalobce podrobně specifikovaným v podáních žalobce z [datum] a [datum], vstupním dotazníkem žalobce z února 2018, záznamem ze systému žalované, z něhož je patrno, že žalobce absolvoval všechna školení, videem Vítejte u nás: slova generálního ředitele a HR managerky žalované, e-mailovou komunikací žalobce se svědkem [příjmení], fotografiemi ze školení, které u žalované proběhlo na střeše, a instalačními protokoly k instalacím provedeným žalobcem.

17. Soud na podkladě uvedených skutkových zjištění dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

18. Žalobce a žalovaná uzavřeli [datum] pracovní smlouvu, v níž byla sjednána zkušební doba v délce 3 měsíců (prokázáno pracovní smlouvou z [datum]). Žalobce na základě této pracovní smlouvy od [datum] pracoval pro žalovanou jako technik telekomunikačních služeb. Dne [datum] žalovaná žalobci předala písemné zrušení pracovního poměru ve zkušební době, kterým s ním bez uvedení důvodu zrušila pracovní poměr ke dni [datum]. Ke zrušení pracovního poměru s žalobcem vedlo žalovanou několik pohnutek, a to především konflikty mezi žalobcem a jeho nadřízeným panem [příjmení], negativní ohlasy na žalobce od dalších kolegů a ztráta důvěry v žalobce spojená mimo jiné se skutečností, že žalobce podle názoru personalistky nepravdivě vyplnil vstupní formulář, když do něj neuvedl údaj o probíhajících exekucích. Pohnutkou ke zrušení pracovního poměru nebyla sama o sobě skutečnost, že na majetek žalobce jsou vedeny exekuce. Žalovaná má řadu dalších zaměstnanců, u nichž probíhají exekuční či insolvenční srážky ze mzdy.

19. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně:

20. Podle § 35 odst. 1 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce,„ je-li sjednána zkušební doba, nesmí být delší než 3 měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru.“ Podle odst. 6 tohoto ustanovení„ Zkušební doba musí být sjednána písemně.“ 21. Podle § 66 odst. 1 zákoníku práce„ zaměstnavatel i zaměstnanec mohou zrušit pracovní poměr ve zkušební době z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Zaměstnavatel nesmí ve zkušební době zrušit pracovní poměr v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) zaměstnance.“ Podle odst. 2 tohoto ustanovení„ pro zrušení pracovního poměru ve zkušební době se vyžaduje písemná forma, jinak se k němu nepřihlíží. Pracovní poměr skončí dnem doručení zrušení, není-li v něm uveden den pozdější.“ 22. Podle § 16 odst. 1 zákoníku práce„ Zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání.“ Podle odst. 2 tohoto ustanovení„ v pracovněprávních vztazích je zakázána jakákoliv diskriminace, zejména diskriminace z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku, náboženství či víry, majetku, manželského a rodinného stavu a vztahu nebo povinností k rodině, politického nebo jiného smýšlení, členství a činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, v odborových organizacích nebo organizacích zaměstnavatelů; diskriminace z důvodu těhotenství, mateřství, otcovství nebo pohlavní identifikace se považuje za diskriminaci z důvodu pohlaví“ 23. Podle § 133a odst. 1 o. s. ř.„ Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že ze strany žalovaného došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace v oblasti pracovní nebo jiné závislé činnosti včetně přístupu k nim, povolání, podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti včetně přístupu k nim, členství v organizacích zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství a činnosti v profesních komorách, je žalovaný povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení.“ 24. Z citovaných ustanovení § 35 a 66 zákoníku práce vyplývá, že pro zrušení pracovního poměru ve zkušební době stanoví zákoník pouze minimální požadavky: zkušební doba musí být písemně sjednána v délce nepřesahující 3 měsíce a samotné zrušení pracovního poměru ve zkušební době musí být učiněno písemně a v této zkušební době. Může se tak stát z jakéhokoliv důvodu, nebo i bez udání důvodu. V nyní projednávané věci není pochybu o tom, že uvedené základní formální požadavky zrušení pracovního poměru ve zkušební době byly naplněny: žalovaná si s žalobcem zkušební dobu písemně sjednala v pracovní smlouvě a písemné zrušení pracovního poměru ve zkušební době bez uvedené důvodu žalobci předala v průběhu této zkušební doby.

25. Z výše citované právní úpravy je zřejmé, že pro zrušení pracovního poměru ve zkušební době poskytuje zákon velmi široké mantinely. Smyslem zkušební doby je, aby si až do jejího uplynutí zaměstnanec i zaměstnavatel prakticky ověřili („ vyzkoušeli“), zda jejich pracovněprávní vztah odpovídá tomu, s čím do něho vstupovali. Proto je oběma účastníkům pracovního poměru umožněno, aby bez zbytečných jednání a podmínek mohli„ operativně“ pracovní poměr„ na zkoušku“ ukončit (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu z 21. 4. 2009, sp. zn. 21 Cdo 2195/2008). Na rozdíl od skončení pracovního poměru výpovědí či okamžitým zrušením zákon ani zaměstnavatele v podstatě žádným způsobem neomezuje v tom, z jakých důvodů ke zrušení pracovního poměru přistoupí. Soud proto v zásadě nemůže zkoumat ani to, zda se jednalo o důvody legitimní, opodstatněné či rozumné. Žádnou relevanci v tomto směru nemá, zda se zaměstnanec dopustil nějakých pochybení či porušení pracovní kázně, zda splňoval požadavky a předpoklady pro danou práci, nebo zda byl naopak dobrým zaměstnancem.

26. Jak ovšem ve své judikatuře již opakovaně vysvětlil Nejvyšší soud, samotná okolnost, že zrušení pracovního poměru ve zkušební době představuje zjednodušený způsob skončení pracovního poměru, ovšem neznamená, že by i takové jednání nemělo být poměřováno z hlediska diskriminace a rovného zacházení. Je totiž nepochybné, že i takové právní jednání může v konkrétním případě vykazovat znaky diskriminačního jednání a může být v rozporu s principy rovného zacházení. Také zrušení pracovního poměru ve zkušební době je proto třeba poměřovat z hlediska pravidel zákazu diskriminace (viz rozsudky z 21. 4. 2009, sp. zn. 21 Cdo 2195/2008, či z 16. 3. 2021, sp. zn. [číslo] 2020).

27. Z uvedených právních východisek plyne, že v nyní projednávané věci soud navzdory poměrně rozsáhlým tvrzením a důkazním návrhům žalobce mohl zrušení pracovního poměru ve zkušební době z [datum] přezkoumávat pouze z toho hlediska, zda se nejednalo o diskriminační jednání, jak žalobce tvrdil. Tvrzeným diskriminačním důvodem byly majetkové poměry žalobce – skutečnost, že na jeho majetek byly vedeny exekuce. V rámci dokazování se proto soud zaměřil právě na otázku, zda skutečným důvodem, resp. pohnutkou ke zrušení pracovního poměru se žalobcem nebyly právě jeho majetkové poměry (důkazní břemeno přitom v řízení nesl žalobce, neboť na daný diskriminační důvod se nevztahuje § 133a o. s. ř.). Jak však plyne z výše shrnutého hodnocení důkazů, v řízení bylo naopak bez pochybností prokázáno, že žalovaná ke zrušení pracovního poměru se žalobcem přistoupila z jiných pohnutek než kvůli majetkovým poměrům žalobce. Těmito pohnutkami byly konflikty mezi žalobcem a jeho nadřízeným panem [příjmení], negativní ohlasy na žalobce od dalších kolegů a ztráta důvěry v žalobce spojená mimo jiné se skutečností, že žalobce podle názoru personalistky nepravdivě vyplnil vstupní formulář, když do něj neuvedl údaj o probíhajících exekucích. Ani poslední z uvedených pohnutek přitom nelze hodnotit jako diskriminační, neboť její jádro zjevně spočívalo v názoru žalované, že žalobce ve vstupním formuláři lhal, nikoliv v samotné skutečnosti, že na majetek žalobce byly vedeny exekuce. Samo zařazení otázky po srážkách ze mzdy do vstupního formuláře pak představuje u zaměstnavatelů běžnou a legitimní praxi odůvodněnou potřebami mzdové účtárny. K tomu nutno dodat, že v řízení vyšlo najevo i to, že mezi účastníky mohlo dojít k určitému nedorozumění spočívajícímu v odlišné interpretaci příslušné otázky ve vstupním formuláři každým z nich. To však pro hodnocení pohnutek žalované ke zrušení pracovního poměru nemá žádnou relevanci. Tato pohnutka nebyla diskriminační, ani pokud by byla založena na mylném předpokladu o tom, že žalobce formulář vyplnil vědomě nepravdivě.

28. Lze tedy uzavřít, že v řízení bylo prokázáno, že zrušení pracovního poměru žalobce ve zkušební době z [datum] nepředstavovalo zakázanou diskriminaci žalobce z důvodu majetku. Současně byly splněny všechny ostatní zákonné podmínky pro zrušení pracovního poměru ve zkušební době, a toto je tak platným právním jednáním. Nedůvodná je proto žaloba na určení neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době učiněného žalovanou vůči žalobci [datum]. Žalobci pak s ohledem na plané skončení pracovního poměru nemohlo vzniknout ani právo na požadovanou náhradu mzdy. Pokud se pak jedná o požadavek na určení, že pracovní poměr trvá, nemohl tento požadavek v řízení uspět nejen s ohledem na shora odůvodněný závěr o skončení pracovního poměru, ale rovněž pro absenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení.

29. Závěrem soud konstatuje a shrnuje, že má plné pochopení pro skutečnost, že žalobce nese zrušení pracovního poměru ze strany žalované úkorně a že pro něj představuje zklamání. Zákoník práce však pro zrušení pracovního poměru ve zkušební době stanoví skutečně jen minimum omezení, a žalovaná tak zrušením pracovního poměru s žalobcem ve zkušební době bez udání důvodu pouze využila práva, které jí zákon poskytuje. Z těchto důvodů proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

30. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalované, která byla v řízení plně úspěšná. Náklady žalované činí celkem 116 039 Kč a sestávají z odměny advokáta podle § 7, § 8 odst. 1 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrady za 21% DPH, a to konkrétně v následující výši: Odměna advokáta činí 92 600 Kč a sestává z: -) částky 14 150 Kč za úkony před prvním rozšířením žaloby z [datum] (č. l. 194), kdy tarifní hodnota činila 113 962 Kč (2x 35 000 Kč za požadovaná určení + 43 962 Kč požadovaných na náhradě mzdy), a to konkrétně za 2 úkony po 5 660 Kč podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě z [datum]) a 1 úkon po 2 830 Kč podle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (vyjádření k odvolání proti zamítnutí návrhu na předběžné opatření z [datum]); -) částky 25 250 Kč za úkony mezi prvním a druhým rozšířením žaloby z [datum] (č. l. 486), kdy tarifní hodnota činila 443 677 Kč (2x 35 000 Kč za požadovaná určení + 373 677 Kč požadovaných na náhradě mzdy), a to konkrétně za 1 úkon po 10 100 Kč podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (vyjádření z [datum]) a 3 úkony po 5 050 Kč podle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (účast při jiném soudním roku [datum], přípis z [datum], vyjádření k odvolání proti zamítnutí návrhu na předběžné opatření z [datum]); -) částky 53 200 Kč za úkony po druhém rozšíření žaloby, kdy tarifní hodnota činila 1 243 677 Kč (2x 35 000 Kč za požadovaná určení + 1 173 677 Kč požadovaných na náhradě mzdy), a to konkrétně za 4 úkony po 13 300 Kč podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (účast na jednání [datum] v délce přesahující 2 hodiny, vyjádření z [datum], účast na jednání [datum]); 31. Paušální náhrada hotových výdajů pak činí 3 300 Kč, a to za 11 úkonů po 300 Kč. Náhrada za 21% DPH z částky 95 900 Kč činí 20 139 Kč. Soud nepřiznal žalované požadovanou náhradu nákladů řízení v souvislosti s přípisy ze [datum], [datum] a [datum], které nelze považovat za úkony právní služby, neboť se jednalo o stručná sdělení ryze administrativní povahy, a rovněž za vyjádření žalované z [datum], které považoval za neúčelné. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

32. S ohledem na skutečnost, že žalobce dosud v řízení nebyl vyzván k zaplacení soudního poplatku z rozšíření žaloby z [datum] o požadavek na zaplacení dalších 800 000 Kč s příslušenstvím, postupoval soud podle § 6a ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a žalobci zaplacení soudního poplatku uložil výrokem III. tohoto rozsudku. Soudní poplatek z rozšíření žaloby činí 8 000 Kč, neboť žalobce byl v řízení částečně osvobozen od soudních poplatků v rozsahu 80 % usnesením z 13. 11. 2018, č. j. 48 C 44/2018-84.