48 C 49/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. et Mgr. Aleny Pavlíčkové a přísedících JUDr. jméno příjmení a jméno jméno ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o neplatnost rozvázání pracovního poměru <b>I. Určuje se, že rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze dne 20. 1. 2020 je neplatné.</b> <b>II. Určuje se, že rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze dne 22. 2. 2020 je neplatné.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 15 552 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované určení, že rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze dne 20. 1. 2020 a ze dne 22. 2. 2020 jsou neplatná s odůvodněním, že pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 12. 7. 2019 na dobu neurčitou na pozici [anonymizována dvě slova]. Dne 20. 1. 2020 byl pracovní poměr se žalobkyní rozvázán okamžitým zrušením ze strany žalované, které bylo žalobkyni doručeno poštou dne 22. 1. 2020. Okamžité zrušení bylo dáno dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, ačkoliv pro něj nebyly splněny předpoklady. Žalobkyně proto zaslala dne 25. 2. 2020 žalované oznámení o tom, že trvá na svém dalším zaměstnávání. Dne 22. 2. 2020 byl s žalobkyní opětovně rozvázán pracovní poměr okamžitým zrušením ze strany žalované, které bylo žalobkyni doručeno poštou dne 25. 2. 2020, a to opět z důvodů dle § 55 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, ačkoliv nebyly naplněny příslušné předpoklady. Žalobkyně dne 18. 3. 2020 zaslala žalované oznámení, že trvá na svém dalším zaměstnávání. Žalobkyni není známo, proč bylo okamžité zrušení zasláno dvakrát, oba dokumenty jsou kromě data podpisu naprosto identické.

2. Dále žalobkyně doplnila, že důvod okamžitého zrušení není dostatečně jasně vymezen, nebyla naplněna intenzita porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem a nelze opakovaně zrušit pracovní poměr ze stejného důvodu, jako již byl jednou zrušen. Žalobkyně byla dopisem ze dne 6. 1. 2020 upozorněna, že měla dne 5. 1. 2020 špatně vést evidenci inventury, a dále na„ nesrovnalosti ve fasování i výdeji zboží“, přičemž tuto chybu nijak neodůvodnila. Žalovaná proto požádala žalobkyni o nápravu v inventurní knize s tím, že nebude-li chyba opravena, bude na toto jednání nahlíženo jako na porušení povinností zvlášť hrubým způsobem ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce a pro případ dalšího opakování bude s žalobkyní okamžitě zrušen pracovní poměr. Podpis na převzetí dopisu však není podpisem žalobkyně. Žalobkyně byla ode dne 20. 1. 2020 do 21. 2. 2020 v dočasné pracovní neschopnosti. Žalovaná požádala dne 20. 1. 2020 žalobkyni, aby za ním přišla, a sdělil jí, že pokud nepodepíše dohodu o rozvázání pracovního poměru, bude s ní pracovní poměr ukončen okamžitě. Toto žalobkyně odmítla a na to jí žalovaná předala dopis ze dne 20. 1. 2020. Tímto byla upozorněna, že dne 19. 1. 2020 měla špatně vést evidenci inventury, a dále byla upozorněna na údajné„ nesrovnalosti ve fasování a výdeji zboží“ s tím, že toto žalobkyně nijak neodůvodnila. Znění dopisu je totožné se zněním dopisu ze dne 6. 1. 2020. Stejného dne byl s žalobkyní rozvázán pracovní poměr okamžitým zrušením ze strany žalované, které bylo žalobkyni doručeno poštou. Žalovaná vytkla žalobkyni, že porušila povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem spatřovanou v tom, že dne 5. 1. 2020 a dne 19. 1. 2020„ opakovaně špatně vedla evidenci inventury a nesrovnalosti ve fasování i výdeji zboží“ a tyto chyby nikterak neodůvodnila ani nenapravila, ačkoliv na ně byla výzvami ze dne 6. 1. 2020 a 20. 1. 2020 upozorněna. Důvod uvedený v okamžitých zrušeních je vymezen velmi vágně, kdy žalovaná nijak blíže nespecifikuje, v čem konkrétně měla žalobkyně při evidenci inventury chybovat, ani není zřejmé, o jaké nesrovnalosti ve fasování a výdeji zboží se mělo jednat. Žalovaná vyzvala žalobkyni k nápravě v inventurní knize, ani z daných dopisů však není zřejmé, jakých chyb se měla žalobkyně dopustit. Je přitom nezbytné, aby v okamžitém zrušení byly přesně uvedeny skutečnosti, v nichž žalovaná spatřuje důvod dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, konkrétní vymezení však v obou okamžitých zrušeních chybí. Jednání, kterého se měla žalobkyně dopustit, přitom není vymezeno ani v okamžitých zrušeních, ani vytýkacích dopisech, nelze tak ani výkladem projevu vůle zjisti, z jakého důvodu byl pracovní poměr ukončen. Jelikož byla žalobkyni okamžitá zrušení zaslána poštou, nemohly jí být důvody blíže objasněny. I pokud by se však žalobkyně dopustila nějaké chyby při evidenci inventury, má za to, že takové jednání nelze považovat za porušení povinností zvlášť hrubým způsobem. Žalovaná netvrdí, že by jí měla vzniknout jakákoli škoda, nebo že by si pro sebe měla žalobkyně úmyslně získat majetkový prospěch. Žalobkyně si chyb není vědoma. Podpis na prvním vytýkacím dopisu z 6. 1. 2020 navíc není žalobkyně a byl jí doručen až spolu s prvním okamžitým zrušením. Žalobkyně má za to, že žalovaná sepsala vytýkací dopisy ze dne 6. 1. 2020 a 20. 1. 2020 pouze za účelem uměle vytvořit tvrzenou závažnost jednání žalobkyně. To dle žalobkyně plyne i z toho, že vytýkací dopis ze dne 20. 1. 2020 jí byl předán ve stejný den, kdy bylo odesláno první okamžité zrušení pracovního poměru (tedy žalovaná neměla v úmyslu poskytnout žalobkyni žádný čas k nápravě) a vytýkací dopis ze dne 6. 1. 2020 jí byl doručen až spolu se zmíněným okamžitým zrušením. Žalobkyni není jasné, proč jí žalovaná zaslala dvě totožná okamžitá zrušení, přičemž ze zápočtového listu vyplývá, že žalovaná považovala pracovní poměr žalobkyně za skončení až ke dni doručení druhého okamžitého zrušení, tedy ke dni 25. 2. 2020. Pokud žalovaná považovala sama první okamžité zrušení za neplatné, pak má žalobkyně za to, že ze stejných důvodů je neplatné i druhé okamžité zrušení, když jeho znění je stejné. Pokud žalovaná žalobkyni zaměstnávala až do 25. 2. 2020, jedná se v období od 22. 1. 2020 do 25. 2. 2020 v podstatě o nový pracovní poměr mezi účastníky bez ohledu na to, že žalobkyně byla v té době v dočasné pracovní neschopnosti. Tento nový pracovní poměr ukončila žalovaná druhým okamžitým zrušením pracovního poměru ze stejných důvodů jako u prvního, proto je nutně neplatné.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ji navrhla v plném rozsahu zamítnout, a to z následujících důvodů. Žalovaná učinila nesporným, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 12. 7. 2019 na pozici [anonymizována dvě slova] na dobu neurčitou. Žalovaná však uvedla, že nesouhlasí s tím, že důvod okamžitého zrušení není dostatečně jasně vymezen a není naplněna intenzita daného porušení povinností zvlášť hrubým způsobem. Žalovaná se naopak ztotožnila s žalobkyní v tom, že nelze okamžitě zrušit pracovní poměr ze stejného důvodu, jak již byl jednou zrušen, nicméně v daném případě se tak nestalo. Žalovaná uvedla, že žalobkyně na pracovišti opakovaně nesprávně prováděla evidenci inventury a opakovaně způsobila nesrovnalosti při přebírání a výdeji zboží, čímž docházelo k chybným zápisům v inventurní knize. Na to byla dne 6. 1. 2020 žalobkyně ústně upozorněna za přítomnosti dalších zaměstnanců a zároveň byla žalobkyni do vlastních rukou doručena výtka, datovaná stejného dne. Tuto výtku žalované žalobkyně převzala stejného dne, tj. 6. 1. 2020, přičemž jako důkaz převzetí připojila svůj podpis. Žalobkyně evidenci inventury a nesrovnalosti při přebírání a výdeji zboží ani po dvou týdnech nenapravila, naopak v porušování pracovních povinností i nadále pokračovala, a to 19. 1. 2020, kdy se nacházela v práci v rámci běžné směny. Žalovaná dne 20. 1. 2020 požádala žalobkyni o dostavení se na pracoviště cca v 19:00 hod. za účelem opětovného vytknutí opakovaného porušení pracovních povinností. Tuto opakovanou výtku žalobkyně převzala téhož dne, přičemž k tomuto připojila svůj podpis. Téhož dne žalovaná připravila okamžité zrušení pracovního poměru pro hrubé porušení povinností, které bylo žalované doručeno dne 22. 1. 2020 poštovní zásilkou. V mezidobí bylo žalované doručeno rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně vydané ošetřujícím lékařem, tato trvala do 21. 2. 2020. S ohledem na to nepovažovala žalovaná okamžité zrušení ze dne 20. 1. 2020 za platné, neboť bylo doručeno v době trvání dočasné pracovní neschopnosti, a proto pracovní poměr trval nejméně po dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti. Dne 22. 2. 2020 připravila žalovaná druhé okamžité zrušení pracovního poměru pro hrubé porušení povinností, které bylo doručeno žalobkyni dne 25. 2. 2020 po ukončení dočasné pracovní neschopnosti. S žalobkyní byl tedy platně rozvázán pracovní poměr. Žalované nebyl doručen dopis žalobkyně ze dne 18. 3. 2020, v němž mu měla oznámit, že trvá na svém dalším zaměstnávání. Žalobkyně přitom nastoupila již dne 13. 2. 2020 do nového zaměstnání, žalované tak není zřejmé, jak by chtěla žalobkyně realizovat výkon pracovní činnosti na pozici kuchař, číšník s rozvržením pracovní doby 40 hodin týdně, když nastoupila fakticky na plný úvazek k jinému zaměstnavateli. Lze tak pochybovat o vážnosti projevu vůle žalobkyně a lze tak dopis ze dne 18. 3. 2020 považovat za simulované právní jednání.

4. K jednání dne 13. 10. 2021 se žalovaná nedostavila, aniž by se omluvila, ačkoliv byla řádně obeslána, soud proto jednal v její nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ o.s.ř.“).

5. Soud vzal za své shodná tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), že pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, že žalovaná předala žalobkyni dne 20. 1. 2020 výtku z téhož dne a že zaslala žalobkyni dvě okamžitá zrušení pracovního poměru, a to ze dne 20. 1. 2020 a ze dne 22. 2. 2020.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav:

7. Dne 31. 10. 2019 uzavřely žalobkyně a žalovaná dodatek k pracovní smlouvě ze dne 12. 7. 2019, kterým byla sjednána pracovní doba v délce 40 hodin týdně (zjištěno z dodatku k pracovní smlouvě uzavřené dne 12. 7. 2019 ze dne 31. 10. 2019). Žalobkyně byla v pracovní neschopnosti od 20. 1. 2020 do 21. 2. 2020 (zjištěno z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti od MUDr. [příjmení]). Dne 6. 1. 2020 vyhotovila žalovaná dopis, kterým upozornila žalobkyni, že dne 5. 1. 2020 v zaměstnání„ špatně vedla evidenci inventury a nesrovnalosti ve fasování i výdeji zboží a nikterak (…) tuto chybu neodůvodnila“, proto ji žalovaná požádala o nápravu v inventurní knize na pracovišti na adrese [adresa]. Dále žalobkyni informovala, že pokud nebude chyba v inventurní knize opravena, bude na jednání žalobkyně nahlíženo jako na porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, resp. porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce a v případě opakované špatně vedené evidence inventury a nesrovnalostí ve fasování i výdeji zboží bez omluvy s ní bude okamžitě zrušen pracovní poměr v souladu s § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Dopis je podepsán jednateli žalované a svědkyní [příjmení], rovněž je k němu připojen další nečitelný podpis (zjištěno z výzvy k omluvení špatně vedené evidence inventury a nesrovnalostí ve fasování i výdeji zboží ze dne 6. 1. 2020). Dne 20. 1. 2020 předala žalovaná žalobkyni dopis, který měl totožný text jako dopis ze dne 6. 1. 2020, pouze žalovaná uvedla, že ke skutečnostem došlo dne 19. 1. 2020 (zjištěno z výzvy k omluvení špatně vedené evidence inventury a nesrovnalostí ve fasování i výdeji zboží ze dne 20. 1. 2020). Žalovaná dne 20. 1. 2020 vyhotovila pro žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru, když uvedla, že žalobkyně porušila povinnost vyplývající z pracovních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, jelikož dne 5. 1. 2020 a opakovaně dne 20. 1. 2020 v zaměstnání„ špatně vedla evidenci inventury a nesrovnalosti ve fasování i výdeji zboží a tyto chyby (…) nikterak neodůvodnila a nenapravila“, ačkoliv byla na chyby upozorněna, a to dne 5. 1. 2020 výzvou, kterou převzala dne 6. 1. 2020, a dne 19. 1. 2020 výzvou, kterou převzala dne 20. 1. 2020 (zjištěno z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 20. 1. 2020). Žalobkyně dne 25. 2. 2020 zaslala žalované dopis ze dne 27. 1. 2020, v němž uvedla, že s postupem žalované nesouhlasí, na chyby v inventuře byla upozorněna až v den sepsání výpovědi, a proto trvá na svém dalším zaměstnávání (zjištěno z dopisu žalobkyně pro žalovanou ze dne 27. 1. 2020 vč. podacího lístku). Žalovaná dne 22. 2. 2020 vyhotovila pro žalobkyni další, v pořadí druhé okamžité zrušení pracovního poměru, které má tentýž text jako okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 20. 1. 2020 (zjištěno z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 22. 2. 2020). Žalobkyně dne 18. 3. 2020 zaslala žalované dopis ze dne 17. 3. 2020, kterým opětovně trvala na svém dalším zaměstnávání (zjištěno z dopisu žalobkyně pro žalovanou ze dne 17. 3. 2020 vč. podacího lístku). Žalovaná potvrdila žalobkyni, že u ní byla zaměstnána od 19. 7. 2019 do 25. 2. 2020 (zjištěno z potvrzení o zaměstnání ze dne 25. 2. 2020), přičemž žalobkyně požádala žalovanou o opravu svého zápočtového listu (zjištěno z dopisu ze dne 17. 3. 2020 vč. podacího lístku – žádost o opravu zápočtového listu).

8. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Soud neprovedl důkazy navrhované žalovanou, a to zejména výslechy svědků, neboť je považoval za nadbytečné, a to s ohledem na níže uvedené právní posouzení.

9. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

10. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

11. Žalobkyně byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvě ze dne 12. 7. 2019, následně byla v pracovní neschopnosti od 20. 1. 2020 do 21. 2. 2020. Dopisy ze dne 6. 1. 2020 a ze dne 20. 1. 2020 upozornila žalovaná žalobkyni, že dne 5. 1. 2020 a dne 19. 1. 2020 v zaměstnání„ špatně vedla evidenci inventury a nesrovnalosti ve fasování i výdeji zboží a nikterak (…) tuto chybu neodůvodnila“, požádala ji o nápravu v inventurní knize a informovala ji, že pokud nebude chyba v inventurní knize opravena, bude na jednání žalobkyně nahlíženo jako na porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Následně žalovaná zaslala žalobkyni dvě totožná okamžitá zrušení pracovního poměru, ze dne 20. 1. 2020 a 22. 2. 2020, v nichž uvedla, že žalobkyně porušila povinnost vyplývající z pracovních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, jelikož dne 5. 1. 2020 a opakovaně dne 19. 1. 2020 v zaměstnání„ špatně vedla evidenci inventury a nesrovnalosti ve fasování i výdeji zboží a tyto chyby (…) nikterak neodůvodnila a nenapravila“, ačkoliv byla na chyby upozorněna. Žalobkyně trvala na svém dalším zaměstnávání. Žalovaná potvrdila žalobkyni, že u ní byla zaměstnána do 25. 2. 2020.

12. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně:

13. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 12. 7. 2019 na dobu neurčitou, dne 20. 1. 2020 byla žalobkyně písemně upozorněna na„ špatné vedení evidenci inventury a nesrovnalosti ve fasování i výdeji zboží“ a následně bylo žalobkyni doručeno okamžité zrušení pracovního poměru, a to jak ze dne 20. 1. 2020, tak ze dne 22. 2. 2020. Mezi účastníky však bylo sporné doručení výzvy k nápravě ze dne 6. 1. 2020 a rovněž naplnění podmínek pro řádné a platné okamžité zrušení pracovního poměru se žalobkyní.

14. Soud předně uvádí, že okamžité zrušení je opatřením výjimečným a zaměstnavatel k němu může přistoupit jen tehdy, pokud okolnosti dané věci odůvodňují závěr, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance dále zaměstnával (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5727/2015). Z této výjimečnosti daného institutu vyplývá i to, že na okamžité zrušení je nutno klást zvýšené požadavky, co se týče preciznosti vymezení důvodů, pro něž zaměstnavatel okamžitě ruší pracovní poměr se svým zaměstnancem. Musí být tedy nepochybné, v jakém konkrétním jednání zaměstnance je důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru spatřován, rovněž proto, aby bylo zajištěno, že uplatněný důvod nebude možné dodatečně měnit (srov. NS 2 Cdon 198/96, SJ č. 4/1998, str. 76). Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru musí být tedy určitým způsobem konkretizován uvedením skutečností, v nichž zaměstnavatel spatřuje naplnění zákonného důvodu tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu se pracovní poměr okamžitě zrušuje (srov. NS 21 Cdo 1899/99, SRNS, svazek č. 1, str. 105). Tyto skutečnosti není potřebné rozvádět do všech podrobností, jelikož pro neurčitost a nesrozumitelnost projevu vůle je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné jen tehdy, kdyby se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byl pracovní poměr okamžitě zrušen, avšak„ výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze„ nahrazovat“ nebo„ doplňovat“ vůli, kterou účastník v rozhodné době neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji“ (viz NS 21 Cdo 2374/2000, SRNS, svazek č. 13, str. 76)

15. V daném případě však z žádné z výše uvedených listin, které byly spojeny s okamžitým zrušením pracovního poměru mezi žalobkyní a žalovanou, není zřejmé, jaké konkrétní důvody vedly žalovanou k tomu, že s žalobkyní musela zrušit pracovní poměr právě takovýmto způsobem.„ Špatné vedení evidenci inventury a nesrovnalosti ve fasování i výdeji zboží“, které žalobkyně nenapravila, jsou důvodem velmi obecným, není tedy vůbec zřejmé, jakých konkrétních chyb při vedení inventury a fasování a výdeji zboží se měla žalobkyně vlastně dopustit a zda se toto její pochybení nějak žalované dotklo, zejména na jejím majetku. Žalovaná přitom ve svém vyjádření nijak nekonkretizovala, jaký konkrétní důvod skutečně vedl k rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením a že tento konkrétní důvod byl žalobkyni znám. Jistě lze přisvědčit tomu, že nelze po zaměstnavateli požadovat, aby příslušný důvod v okamžitém zrušení konkretizoval do všech podrobností, ale pokud tento není zcela precizně označen, je nutné, aby bylo tvrzeno a prokázáno, že takový konkrétní důvod zaměstnavatel zaměstnanci sděloval a tento s ním byl seznámen, zejména tehdy, pokud žalobkyně ve své žalobě tvrdila, že tento důvod jí znám nebyl. To však žalovaná neučinila. Takový nedostatek v tvrzeních pak nelze zhojit ani výslechy svědků, které žalovaná navrhla k důkazu.

16. Soud tak dospěl k závěru, že okamžité zrušení je neurčité, v důsledku čehož je nutné konstatovat jeho neplatnost. Soud se proto nezabýval tím, že žalovaná zaslala žalobkyni dvě okamžitá zrušení pracovního poměru a tedy platností druhého okamžitého zrušení, neboť obě okamžitá zrušení v důsledku shodného textu trpí týmiž deficity. Pouze k tomuto připomíná, že soud vždy posuzuje každé jednání, kterým je mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem ukončován pracovní poměr, samostatně, pouze v případě, že je shledána platnost předcházejícího právního jednání (výpovědi či okamžitého zrušení), dále se již nezabývá jednáními pozdějšími, neboť tyto nemohou vyvolávat právní účinky v nich zamýšlené z důvodu neexistence pracovního poměr v důsledku jeho předchozího ukončení. Taktéž v případě okamžitého zrušení neplatí omezení uvedená v § 53 a násl. ZP ohledně možného ukončení pracovního poměru při dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance, u žalobkyně tak žalovaná mohla okamžitě zrušit pracovní poměr, pokud by byly naplněny příslušné podmínky, i přesto, že tato byla v dočasné pracovní neschopnosti. Soud se rovněž dále nezabýval zkoumáním samotného důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru a jeho intenzity. Na základě výše uvedeného soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a určil, že okamžitá zrušení pracovního poměru ze dne 20. 1. 2020 a 22. 2. 2020 jsou neplatná, a to pro jejich neurčitost.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 552 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 35 000 ve výši 2 500 Kč a paušální náhrada hotových výdajů stanovená dle § 13 odst. 4 a. t ve výši 300 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za 2x písemné podání nebo návrh ve věci samé – žalobu a doplnění žaloby ze dne 30. 4. 2020, a za účast na jednání soudu dne 13. 10. 2021) a dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 200 Kč ve výši 2 352 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení – odměnu a paušální náhradu hotových výdajů za úkon jednání mezi účastníky o smíru, jelikož žalobkyně žádné konkrétní jednání, na němž by se zástupci obou účastníků sešli a jednali o smíru, kromě 1. setkání s mediátorem, které však bylo nařízeno soudem, nedoložila.