51 C 143/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Šimanovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 72 869 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) 72 869 Kč spolu s 10% úroky z prodlení ročně z částky 72 869 Kč od 19. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně a) o zaplacení 72 869 Kč spolu s 10% úroky z prodlení ročně z částky 72 869 Kč od 19. 6. 2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 26 618,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalované se proti žalobkyni a) nepřiznává náhrada nákladů řízení. 1 Žalobci se jako manželé svou žalobu, doručenou zdejšímu soudu dne 8. 9. 2020, společně domáhali proti žalované zaplacení 72 869 Kč spolu se zákonnými 10 % úroky z prodlení ročně od 19. 6. 2020 do zaplacení. Tento svůj nárok odůvodnili tím, že žalobci uzavřeli dne 12. 2. 2020 spolu se žalovanou, prostřednictvím komunikace na dálku, cestovní smlouvu [číslo] to do destinace Řecko – Korfu. Touto smlouvou se žalovaná zavázala poskytnout oběma žalobcům a jejich dětem zájezd a žalobci se zavázali zaplatit sjednanou cenu, za citovaný zájezd, a to v celkové výši 72 869 Kč, když takto sjednanou cenu tohoto zájezdu žalobci žalované řádně doplatili dne 17. 2. 2020. Záloha ve výši 15 349 Kč byla placena z platební karty vedené na žalobkyni b), [celé jméno žalobkyně]. Následně však, a to dne 25. 5. 2020, žalovaná prostřednictvím emailu od výše specifikované smlouvy odstoupila a žalobcům nabídla v souladu se zákonem č. 185/2020 Sb. (dále jen„ Lex Voucher“) voucher na služby. Žalobci téhož dne voucher na služby odmítli a vyzvali žalovanou k vrácení zaplacené ceny zájezdu s odůvodněním, že žalobkyně je matkou na rodičovské dovolené, a tedy osobou oprávněnou k odmítnutí voucheru ve smyslu ust. § 5 ve spojení s ust. § 3 Lex Voucher. Žalobkyně a) je stále na rodičovské dovolené s dítětem [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], která v současnosti trvá a její čerpání bylo nepřetržité. Voucher zaslaný v příloze emailové zprávy ze dne 25. 5. 2020 žalobci nevyzvedli, resp. nepřevzali ho kliknutím na tlačítko v emailu. Žalovaná do dnešního dne ani přes opakované výzvy cenu zájezdu nevrátila a dluží tak žalobcům částku ve výši 72 869 Kč, která se stala splatnou nejpozději dnem 18. 6. 2020 na základě výzvy žalobců, učiněné emailem ze dne 11. 6. 2020. 2 Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že ke stornování zájezdu ze strany žalované došlo z důvodu pandemie Covid 19, a proto žalovaná následně využila ochranné doby v souladu s Lex Voucher a žalobcům odeslala v souladu s § 4 odst. 1 citovaného zákona poukaz v hodnotě celé uhrazené ceny zájezdu. Smluvní strana smlouvy o zájezdu (objednatel), tedy konkrétně žalobce b), nebyl chráněnou osobou ve smyslu Lex Voucher, přičemž zájezd mělo absolvovat celkem pět osob a chráněnou osobou byla jen jedna z nich, žalobkyně a). 3 Podáním ze dne 1. 2. 2021 žalovaná doplnila své stanovisko k žalobě o výklad znění zákona č. 185/2020 Lex Voucher, ze kterého plyne, že v zákoně zakotvené ustanovení, umožňující určité skupině osob poukaz na zájezd odmítnout je projevem úmyslu zákonodárce nalézt kompromisní a vzájemně vyvážené řešení vzniklé mimořádné situace. Žalovaná však zdůrazňovala, že se o tento případ se v dané věci nejedná, neboť oprávnění poukaz odmítnout se posuzuje výlučně ve vztahu k objednateli zájezdu, což lze dovodit i ze stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj ČR a stanoviska České obchodní inspekce. 4 Žalobci v replice k vyjádření žalované uvedli, že považují stanoviska orgánů veřejné správy předložená žalovanou za zcela irelevantní, vzhledem k tomu, že závazný výklad právního předpisu náleží toliko soudům. V dané věci je zcela zřejmé, že objednatelem zájezdu a zákazníkem žalované jsou oba žalobci jako manželé hospodařící v režimu společného jmění manželů. Smyslem a účelem Lex Voucher je chránit vybrané skupiny osob, je tedy logické, že příslušné ustanovení chrání rodiny, resp. domácnosti dotčených osob jako hospodářské jednotky, jejichž výdělková schopnost je vypočtenými způsoby omezena, a nikoliv pouhé jednotlivce, jako např. matky samoživitelky, osamělé invalidy apod. 5 Soud provedl dokazování listinnými důkazy a při svém rozhodování vyšel též z nesporných tvrzení účastníků, na základě čehož dospěl k následujícím zjištěním ohledně skutkového stavu: 6 Žalovaná je akciovou společností, jejímž předmětem podnikání je provozování cestovní kanceláře (zjištěno z výpisu z OR cestovní kanceláře [příjmení]). Žalobce b), jakožto objednavatel a žalovaná, jakožto poskytovatel, spolu dne 12. 2. 2020 uzavřeli prostřednictvím komunikace na dálku cestovní smlouvu [číslo] do destinace Řecko – Korfu v termínu od 13. 8. 2020 do 20. 8. 2020, a to pro 5 osob, z toho 2 dospělí, žalobkyně a) a žalobce b) jako manželé, a dále jejich tři děti. Touto smlouvou se žalovaná zavázala poskytnout žalobcům zájezd a žalobce b) se zavázal zaplatit sjednanou cenu za citovaný zájezd, a to v celkové výši 72 869 Kč (zjištěno z návrhu [číslo], objednávky zájezdu – rekapitulace zájezdu [číslo] a online rekapitulace zájezdu [číslo] z aplikace žalovaného). Z titulu výše uvedené smlouvy žalobci nejprve zaplatili zálohu ve výši 15 349 Kč, a to z bankovního účtu [celé jméno žalobce], žalobce b), vedeného u [příjmení] [příjmení], avšak z platební karty vedené na [celé jméno žalobkyně], žalobkyně a) (zjištěno z výpisu z účtu [příjmení] [příjmení] k 12. 2. 2020) a dále pak dne 17. 2. 2020 řádně doplatili zbylou cenu zájezdu ve výši 57 520 Kč (zjištěno ze stvrzenky pro zákazníka k doplacení částky 7 520 Kč a příjmového pokladního doklad [číslo] ze dne 17. 2. 2020). 7 Dne 25. 5. 2020 žalovaná zaslala žalobci b) email, ve kterém jej informovala o zrušení výše uvedeného zájezdu z důvodu mimořádných okolností souvisejících s epidemií nákazy COVID 19. Tímto emailem zároveň žalovaná žalobce b) informovala o využití ochranné doby a vystavení poukazu v souladu s Lex Voucher, s platností poukazu do 31. 8. 2021 (zjištěno ze záznamu z emailové pošty ze dne 25. 5. 2020 a z detailu případu [číslo]). Žalobci téhož dne voucher na služby odmítli, Voucher zaslaný v příloze emailové zprávy ze dne 25. 5. 2020 žalobci nevyzvedli, resp. nepřevzali ho kliknutím na tlačítko v emailu, a naopak vyzvali žalovanou k vrácení zaplacené ceny zájezdu, a to vzhledem k tomu, že žalobkyně a) je matkou na rodičovské dovolené, a tedy osobou oprávněnou k odmítnutí voucheru ve smyslu ust. § 5 ve spojení s ust. § 3 Lex Voucher (zjištěno ze záznamu z emailové pošty ze dne 25. 5. 2020). Žalobkyně a) je matkou na rodičovské dovolené s dítětem [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození] (zjištěno z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 20. 12. 2017 a ze dne 24. 2. 2020). Žalobci vyzvali žalovanou k vrácení peněz ze zaplaceného zájezdu, nabízený poukaz si nevyzvedli (zjištěno z e-mailové zprávy ze dne 11. 6. 2020 a ze dne 2. 7. 2020) Žalovaná odmítla vyhovět žádosti žalobců o vyplacení ceny zájezdu s tím, že o výjimku ze zákona může požádat pouze objednavatel zájezdu, tedy zákazník, na kterého se výjimka aplikuje, nikoliv pouze spolucestující (zjištěno z e-mailové zprávy ze dne 10. 6. 2020 a 16. 6. 2020). Tato svá tvrzení žalovaná opírala o stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj a stanovisko České obchodní inspekce (zjištěno ze záznamu z webové stránky ministerstva pro místní rozvoj nazvaný„ Kdo může odmítnout poukaz Lex voucher“ a ze záznamu z webové stránky ČOI nazvaný„ Kdo může voucher odmítnout“). Žalobci zaslali žalované dne 13. 8. 2020 výzvu k plnění před podáním žaloby (zjištěno z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne 13. 8. 2020), ta však do dnešního dne cenu za zájezd nevrátila a trvá na platnosti voucheru. 8 Po právní stránce soud věc posuzoval dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a zák. a zákona č. 185/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění epidemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na odvětví cestovného ruchu (dále jen Lex Voucher.), při výkladu pojmů i dle zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu. <b>9 Dle ust. § 2521 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. o. z., smlouvou o zájezdu se pořadatel zavazuje obstarat pro zákazníka zájezd a zákazník se zavazuje zaplatit celkovou cenu.</b> 10 Soud posoudil předmětný právní vztah jako smlouvu o zájezdu ve smyslu ust. § 2521 odst. 1 o. z., kterou uzavřel žalobce b) jako zákazník, protože byl objednavatelem zájezdu a činil tento právní úkon, s žalovanou jako jeho pořadatelem (návrh [číslo] objednávka zájezdu – rekapitulace zájezdu [číslo]). 11 Žalobkyně a) tak ve smyslu ust. § 2521 odst. 1 o. z. nebyla smluvní stranou smlouvy o zájezdu a neměla proto aktivní legitimaci k podání této žaloby, týkající se smluvního vztahu s žalovanou. Byla, vedle dětí účastníků, pouze spolucestující osobou. Soud proto žalobu žalobkyně a) proti žalované zamítl, když k vymáhání pohledávky ze smlouvy, kterou za trvání manželství uzavřel s třetí osobou pouze jeden z manželů, je oprávněn pouze tento manžel, a to bez zřetele na to, zda tato pohledávka patří do společného jmění manželů (viz. usn. NS ČR 23 Cdo 218/2010). Proto bylo nadbytečné hodnotit, zda cena zájezdu byla či nebyla placena ze společného jmění manželů. <b>12 Dle ust. § 2536 odst. 1 písm. b) o. z., pořadatel může odstoupit od smlouvy, pokud mu v plnění závazku brání nevyhnutelné a mimořádné okolnosti a zrušení zájezdu oznámil zákazníkovi bez zbytečného odkladu ještě před zahájením zájezdu.</b> 13 Žalovaná jako pořadatel zájezdu zájezd zrušila, tedy od smlouvy odstoupila ve smyslu ust. § 2536 odst. písm. b) o. z., jelikož v plnění závazku jí bránili mimořádné okolnosti, spočívající v pandemii SARS CoV-2, která v dané věci je nesporná a nezpochybnitelná. Tuto okolnost oznámila žalobci b) jako zákazníkovi bez zbytečného odkladu ještě před zahájením zájezdu (emailová pošty ze dne 25. 5. 2020 a detailu případu [číslo]). <b>14 Dle ust. § 2 Lex Voucher, se zákon použije na zájezdy s termínem zahájení od 20. 2. 2020 do 31. 8. 2020.</b> <b>15 Podle § 3 odst. 1 Lex Voucher, ochranná doba je doba, o kterou se odkládá vrácení plateb uhrazených zákazníkem nebo v jeho prospěch za zájezd, jestliže tento peněžitý dluh vznikl pořadateli zájezdu (dále jen "pořadatel") v důsledku odstoupení od smlouvy o zájezdu podle § 2535 nebo § 2536 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku.</b> 16 V projednávaném případě podmínka aplikace tohoto zákona byla splněna, jelikož termín zahájení zájezdu byl 13. 8. 2020 a žalovaná, jak bylo již shora uvedeno, odstoupila od smlouvy o zájezdu dle ust. § 2536 odst. 1 písm. b) o. z. <b>17 Dle ust. § 3 odst. 2 Lex Voucher, ochranná doba počíná běžet dnem doručení poukazu na zájezd zákazníkovi a končí dnem 31. srpna 2021, neskončí-li podle tohoto zákona dříve.</b> 18 Žalovaná tvrdila, že dle ust. § 3 odst. 1 a 2 jí svědčí odklad vrácení plateb uhrazených žalobcem b) jako zákazníkem až do konce ochranné lhůty dne 31. 8. 2021. 19 Dle ust. § 3 odst. 3 Lex Voucher, je-li zákazníkem osoba, která je ke dni doručení oznámení pořadatele o využití ochranné doby držitelem průkazu osoby se zdravotním postižením, osoba vedená v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, osoba těhotná, osoba čerpající mateřskou nebo rodičovskou dovolenou, osoba starší 65 let nebo osamělý rodič pečující o nezaopatřené dítě, ochranná doba končí oznámením zákazníka o odmítnutí poukazu na zájezd. Ochranná doba končí oznámením zákazníka o odmítnutí poukazu na zájezd dále v případě zaměstnance, který ke dni doručení oznámení pořadatele o využití ochranné doby nemohl po dobu nejméně 30 dnů konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele podle § 208 a 209 zákoníku práce. Ochranná doba končí oznámením zákazníka o odmítnutí poukazu na zájezd také v případě škol a školských zařízení, které jsou zapsány do rejstříku škol a školských zařízení. 20 Lex Voucher lze považovat za snahu zákonodárce v kontextu evropského právního prostoru nalézt rovnocenný přístup k účastníkům zájezdu i k cestovním kancelářím tak, aby byla poskytnuta dílčí ochrana, jak cestovním kancelářím, a to alespoň částečně a po uvedenou ochrannou dobou, tak i cestujícím jako spotřebitelům, zvláště pak tedy kategoriím chráněných osob uvedených v ustanovení § 3 odst.

3. Lex Voucher. 21 V rámci posledních let doznala oblast cestovního ruchu určitých změn v souvislosti s implementací obsahu směrnic Evropské unie. V této části právního řádu byla přijata směrnice č. 90/314/EHS, která byla následně nahrazená směrnicí Evropského parlamentu (EU) 2015 / 2302, v jejichž preambulích je uvedené, že smyslem uvedených směrnic je zvýšená ochrana spotřebitele. Z obsahu obou směrnic a jejich různého pojmosloví, je zjevné, že hlavním principem právní regulace v oblasti cestovního ruchu je ochrana spotřebitele, pod níž spadá zejména poskytnutí ochrany spotřebiteli v případně zrušení zájezdu, a to i z důvodu mimořádných situací, jemuž by se finanční prostředky měly vrátit. 22 V daném případě Lex voucher nerozlišuje mezi zákazníkem objednavatelem, který by nárok na odmítnutí poukazu měl, a zákazníkem spolucestujícím, který by toto právo neměl. Naopak hovoří pouze o obecné skupině zákazníků, které jako celku umožňuje poukaz odmítnout, pokud zároveň splňuje to, že jde o zvláště zranitelného zákazníka. Lex voucher ve svém ustanovení § 3 odst. 1 uvádí, že„ Ochranná doba je doba, o kterou se odkládá vrácení plateb uhrazených zákazníkem nebo v jeho prospěch za zájezd, jestliže tento peněžitý dluh vznikl pořadateli zájezdu v důsledku odstoupení od smlouvy o zájezdu podle § 2535 nebo § 2536 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku“ Z uvedeného tak lze dovozovat, že právo na vrácení peněz nelze vztahovat jen na osobu zákazníka, který zájezd uhradil, ale také zákazníka, v jehož prospěch byla smlouva uzavřena. Lex Voucher ani občanský zákoník definici pojmu zákazník neobsahuje. Je tak zapotřebí tento pojem vykládat v kontextu dalších právních předpisů a vycházet tak z vymezení pojmu zákazník obsaženého v § 4 odst. 1 zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu kde je uvedeno, že zákazníkem je osoba, která má v úmyslu uzavřít nebo uzavře s cestovní kanceláří smlouvu o zájezdu nebo spojených cestovních službách, nebo osoba, v jejíž prospěch byla některá z těchto smluv uzavřená, anebo osoba, které byla smlouva postoupena. Z výše uvedeného tak soud dovodil, že pojem zákazník není možné zužovat v neprospěch slabší smluvní strany a osoby uvedené v § 3 odst. 3 Lex Voucher je nutné považovat za zákazníky, pokud jde zároveň o osobu, která uzavřela s cestovní kanceláří smlouvu o zájezdu, i osobu, v jejíž prospěch byla tato smlouva uzavřena, nebo osobu, na kterou byla smlouva o zájezdu postoupena. 23 Pro úplnost soud uvádí, že při interpretaci a aplikaci zákonných ustanovení, která upravují spotřebitelské vztahy, musí obecné soudy respektovat ústavní princip ochrany slabší strany, plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v čl. 1 Listiny základních práv a svobod a zahrnující i princip ochrany spotřebitele, a promítnout jej do svých úvah a posouzení. Připouští-li pak zákonná ustanovení vícero možných výkladových řešení, je ústavně konformní takový výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější (srov. nález Ústavního soudu I. ÚS 2063/17 ze dne 23. 11. 2017). V tomto případě tak nelze považovat rozhodnutí soudu v této věci tak, že by soud nad rámec zákonné úpravy znevýhodnil žalovanou jakožto cestovní kancelář a podnikatele a naopak extenzivním výkladem zvýhodnil žalobce jakožto spotřebitele. 24 Jelikož žalobce b) smlouvu o zájezdu uzavřel svým jménem i ve prospěch žalobkyně a) a 3 svých dětí (smlouva ve prospěch třetích osob), soud uzavírá, že žalobkyně a) i žalobce b) byli ve smyslu ust. §3 odst. 3 Lex voucher zákazníky žalované. Žalobkyně a), jakožto osoba, v jejíž prospěch byla uzavřena smlouva o zájezdu, beze sporu náležela mezi chráněné osoby dle § 3 odst. 3 uvedeného zákona, a to jakožto osoba čerpající rodičovskou dovolenou. V daném případě tak měla být aplikována výjimka z povinnosti přijmout cestovní voucher, jakožto náhradu za zrušený zájezd, a žalobci b) tak vznikl nárok na vyplacení finanční částky odpovídající celé zaplacené ceně zájezdu za všechny cestující osoby s tím, že skutečnost, že sám objednavatel nebyl zvláště zranitelným zákazníkem, nemůže na důvodnosti této žaloby nic změnit. 25 K námitce žalované, týkající se stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj a stanoviska České obchodní inspekce soud uvádí, že dle ust. § 95 Ústavy je soud při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu. Interpretační stanoviska orgánů státní správy tak pro soud nejsou nijak právně závazná a soud není povinen se jimi řídit. <b>26 Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</b> <b>27 Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</b> 28 Vzhledem k tomu, že žalovaná cenu zájezdu žalobci b) ve lhůtě jím stanovené do 19. 6. 2020 (zjištěno z e-mailové zprávy ze dne 11. 6. 2020) nevrátila, ocitla se dle ust. § 158 odst. 2 o. z. od 20. 6. 2020 v prodlení a je povinna zaplatit žalobci b) i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 29 O náhradě nákladů řízení ve vztahu žalobce b) proti žalované soud rozhodl podle procesního úspěchu ve věci dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci b), jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 618,90 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 915 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 72 869 Kč a sestávající se z částky 4 020 Kč za každý ze čtyřech úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepis a podání žaloby, písemná replika na vyjádření žalované ze dne 9. 2. 2021, 1 účast na jednání soudu) a z částky 2 010 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v ust. § 11 odst. 2 a t. (jednoduchá předžalobní výzva k plnění), k nim 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 2 o. s. ř. a 21 % daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 4 113,90 Kč. 30 O náhradě nákladů řízení žalované proti žalobkyni a) soud rozhodl dle ust. § 150 o. s. ř. Žalobkyně a) sice nebyla v řízení úspěšná, avšak pouze s ohledem na to, že z hlediska hmotněprávní legitimace, nebyla žalobkyně a) oprávněna k uplatnění žalobního nároku. Právě žalobkyně a) je však z hlediska Lex Voucher zvláštně zranitelným zákazníkem, a tedy díky ní bylo žalobnímu nároku v plném rozsahu vyhověno. Tyto důvody v rámci ustanovení § 150 o. s. ř. soud považuje tedy za důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v tomto procesním vztahu jinak úspěšné žalované.