51 C 143/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Šimanovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně, datum narození bytem adresa žalobkyně b) celé jméno žalobce, datum narození bytem adresa žalobce oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 72 869 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) 72 869 Kč spolu s 10% úroky z prodlení ročně z částky 72 869 Kč od 19. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně a) o zaplacení 72 869 Kč spolu s 10% úroky z prodlení ročně z částky 72 869 Kč od 19. 6. 2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 26 618,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalované se proti žalobkyni a) nepřiznává náhrada nákladů řízení. 1 Žalobci se jako manželé svou žalobu, doručenou zdejšímu soudu dne 8. 9. 2020, společně domáhali proti žalované zaplacení 72 869 Kč spolu se zákonnými 10 % úroky z prodlení ročně od 19. 6. 2020 do zaplacení. Tento svůj nárok odůvodnili tím, že žalobci uzavřeli dne 12. 2. 2020 spolu se žalovanou, prostřednictvím komunikace na dálku, cestovní smlouvu číslo to do destinace Řecko – Korfu. Touto smlouvou se žalovaná zavázala poskytnout oběma žalobcům a jejich dětem zájezd a žalobci se zavázali zaplatit sjednanou cenu, za citovaný zájezd, a to v celkové výši 72 869 Kč, když takto sjednanou cenu tohoto zájezdu žalobci žalované řádně doplatili dne 17. 2. 2020. Záloha ve výši 15 349 Kč byla placena z platební karty vedené na žalobkyni b), celé jméno žalobkyně. Následně však, a to dne 25. 5. 2020, žalovaná prostřednictvím emailu od výše specifikované smlouvy odstoupila a žalobcům nabídla v souladu se zákonem č. 185/2020 Sb. (dále jen„ Lex Voucher“) voucher na služby. Žalobci téhož dne voucher na služby odmítli a vyzvali žalovanou k vrácení zaplacené ceny zájezdu s odůvodněním, že žalobkyně je matkou na rodičovské dovolené, a tedy osobou oprávněnou k odmítnutí voucheru ve smyslu ust. § 5 ve spojení s ust. § 3 Lex Voucher. Žalobkyně a) je stále na rodičovské dovolené s dítětem jméno celé jméno žalobkyně, datum narození, která v současnosti trvá a její čerpání bylo nepřetržité. Voucher zaslaný v příloze emailové zprávy ze dne 25. 5. 2020 žalobci nevyzvedli, resp. nepřevzali ho kliknutím na tlačítko v emailu. Žalovaná do dnešního dne ani přes opakované výzvy cenu zájezdu nevrátila a dluží tak žalobcům částku ve výši 72 869 Kč, která se stala splatnou nejpozději dnem 18. 6. 2020 na základě výzvy žalobců, učiněné emailem ze dne 11. 6. 2020. 2 Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že ke stornování zájezdu ze strany žalované došlo z důvodu pandemie Covid 19, a proto žalovaná následně využila ochranné doby v souladu s Lex Voucher a žalobcům odeslala v souladu s § 4 odst. 1 citovaného zákona poukaz v hodnotě celé uhrazené ceny zájezdu. Smluvní strana smlouvy o zájezdu (objednatel), tedy konkrétně žalobce b), nebyl chráněnou osobou ve smyslu Lex Voucher, přičemž zájezd mělo absolvovat celkem pět osob a chráněnou osobou byla jen jedna z nich, žalobkyně a). 3 Podáním ze dne 1. 2. 2021 žalovaná doplnila své stanovisko k žalobě o výklad znění zákona č. 185/2020 Lex Voucher, ze kterého plyne, že v zákoně zakotvené ustanovení, umožňující určité skupině osob poukaz na zájezd odmítnout je projevem úmyslu zákonodárce nalézt kompromisní a vzájemně vyvážené řešení vzniklé mimořádné situace. Žalovaná však zdůrazňovala, že se o tento případ se v dané věci nejedná, neboť oprávnění poukaz odmítnout se posuzuje výlučně ve vztahu k objednateli zájezdu, což lze dovodit i ze stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj ČR a stanoviska České obchodní inspekce. 4 Žalobci v replice k vyjádření žalované uvedli, že považují stanoviska orgánů veřejné správy předložená žalovanou za zcela irelevantní, vzhledem k tomu, že závazný výklad právního předpisu náleží toliko soudům. V dané věci je zcela zřejmé, že objednatelem zájezdu a zákazníkem žalované jsou oba žalobci jako manželé hospodařící v režimu společného jmění manželů. Smyslem a účelem Lex Voucher je chránit vybrané skupiny osob, je tedy logické, že příslušné ustanovení chrání rodiny, resp. domácnosti dotčených osob jako hospodářské jednotky, jejichž výdělková schopnost je vypočtenými způsoby omezena, a nikoliv pouhé jednotlivce, jako např. matky samoživitelky, osamělé invalidy apod. 5 Soud provedl dokazování listinnými důkazy a při svém rozhodování vyšel též z nesporných tvrzení účastníků, na základě čehož dospěl k následujícím zjištěním ohledně skutkového stavu: 6 Žalovaná je akciovou společností, jejímž předmětem podnikání je provozování cestovní kanceláře (zjištěno z výpisu z OR cestovní kanceláře příjmení). Žalobce b), jakožto objednavatel a žalovaná, jakožto poskytovatel, spolu dne 12. 2. 2020 uzavřeli prostřednictvím komunikace na dálku cestovní smlouvu číslo do destinace Řecko – Korfu v termínu od 13. 8. 2020 do 20. 8. 2020, a to pro 5 osob, z toho 2 dospělí, žalobkyně a) a žalobce b) jako manželé, a dále jejich tři děti. Touto smlouvou se žalovaná zavázala poskytnout žalobcům zájezd a žalobce b) se zavázal zaplatit sjednanou cenu za citovaný zájezd, a to v celkové výši 72 869 Kč (zjištěno z návrhu číslo, objednávky zájezdu – rekapitulace zájezdu číslo a online rekapitulace zájezdu číslo z aplikace žalovaného). Z titulu výše uvedené smlouvy žalobci nejprve zaplatili zálohu ve výši 15 349 Kč, a to z bankovního účtu celé jméno žalobce, žalobce b), vedeného u příjmení příjmení, avšak z platební karty vedené na celé jméno žalobkyně, žalobkyně a) (zjištěno z výpisu z účtu příjmení příjmení k 12. 2. 2020) a dále pak dne 17. 2. 2020 řádně doplatili zbylou cenu zájezdu ve výši 57 520 Kč (zjištěno ze stvrzenky pro zákazníka k doplacení částky 7 520 Kč a příjmového pokladního doklad číslo ze dne 17. 2. 2020). 7 Dne 25. 5. 2020 žalovaná zaslala žalobci b) email, ve kterém jej informovala o zrušení výše uvedeného zájezdu z důvodu mimořádných okolností souvisejících s epidemií nákazy COVID 19. Tímto emailem zároveň žalovaná žalobce b) informovala o využití ochranné doby a vystavení poukazu v souladu s Lex Voucher, s platností poukazu do 31. 8. 2021 (zjištěno ze záznamu z emailové pošty ze dne 25. 5. 2020 a z detailu případu číslo). Žalobci téhož dne voucher na služby odmítli, Voucher zaslaný v příloze emailové zprávy ze dne 25. 5. 2020 žalobci nevyzvedli, resp. nepřevzali ho kliknutím na tlačítko v emailu, a naopak vyzvali žalovanou k vrácení zaplacené ceny zájezdu, a to vzhledem k tomu, že žalobkyně a) je matkou na rodičovské dovolené, a tedy osobou oprávněnou k odmítnutí voucheru ve smyslu ust. § 5 ve spojení s ust. § 3 Lex Voucher (zjištěno ze záznamu z emailové pošty ze dne 25. 5. 2020). Žalobkyně a) je matkou na rodičovské dovolené s dítětem jméno celé jméno žalobkyně, datum narození (zjištěno z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 20. 12. 2017 a ze dne 24. 2. 2020). Žalobci vyzvali žalovanou k vrácení peněz ze zaplaceného zájezdu, nabízený poukaz si nevyzvedli (zjištěno z e-mailové zprávy ze dne 11. 6. 2020 a ze dne 2. 7. 2020) Žalovaná odmítla vyhovět žádosti žalobců o vyplacení ceny zájezdu s tím, že o výjimku ze zákona může požádat pouze objednavatel zájezdu, tedy zákazník, na kterého se výjimka aplikuje, nikoliv pouze spolucestující (zjištěno z e-mailové zprávy ze dne 10. 6. 2020 a 16. 6. 2020). Tato svá tvrzení žalovaná opírala o stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj a stanovisko České obchodní inspekce (zjištěno ze záznamu z webové stránky ministerstva pro místní rozvoj nazvaný„ Kdo může odmítnout poukaz Lex voucher“ a ze záznamu z webové stránky ČOI nazvaný„ Kdo může voucher odmítnout“). Žalobci zaslali žalované dne 13. 8. 2020 výzvu k plnění před podáním žaloby (zjištěno z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne 13. 8. 2020), ta však do dnešního dne cenu za zájezd nevrátila a trvá na platnosti voucheru. 8 Po právní stránce soud věc posuzoval dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a zák. a zákona č. 185/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění epidemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na odvětví cestovného ruchu (dále jen Lex Voucher.), při výkladu pojmů i dle zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu. 9 Dle ust. § 2521 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. o. z., smlouvou o zájezdu se pořadatel zavazuje obstarat pro zákazníka zájezd a zákazník se zavazuje zaplatit celkovou cenu. 10 Soud posoudil předmětný právní vztah jako smlouvu o zájezdu ve smyslu ust. § 2521 odst. 1 o. z., kterou uzavřel žalobce b) jako zákazník, protože byl objednavatelem zájezdu a činil tento právní úkon, s žalovanou jako jeho pořadatelem (návrh číslo objednávka zájezdu – rekapitulace zájezdu číslo). 11 Žalobkyně a) tak ve smyslu ust. § 2521 odst. 1 o. z. nebyla smluvní stranou smlouvy o zájezdu a neměla proto aktivní legitimaci k podání této žaloby, týkající se smluvního vztahu s žalovanou. Byla, vedle dětí účastníků, pouze spolucestující osobou. Soud proto žalobu žalobkyně a) proti žalované zamítl, když k vymáhání pohledávky ze smlouvy, kterou za trvání manželství uzavřel s třetí osobou pouze jeden z manželů, je oprávněn pouze tento manžel, a to bez zřetele na to, zda tato pohledávka patří do společného jmění manželů (viz. usn. NS ČR 23 Cdo 218/2010). Proto bylo nadbytečné hodnotit, zda cena zájezdu byla či nebyla placena ze společného jmění manželů. 12 Dle ust. § 2536 odst. 1 písm. b) o. z., pořadatel může odstoupit od smlouvy, pokud mu v plnění závazku brání nevyhnutelné a mimořádné okolnosti a zrušení zájezdu oznámil zákazníkovi bez zbytečného odkladu ještě před zahájením zájezdu. 13 Žalovaná jako pořadatel zájezdu zájezd zrušila, tedy od smlouvy odstoupila ve smyslu ust. § 2536 odst. písm. b) o. z., jelikož v plnění závazku jí bránili mimořádné okolnosti, spočívající v pandemii SARS CoV-2, která v dané věci je nesporná a nezpochybnitelná. Tuto okolnost oznámila žalobci b) jako zákazníkovi bez zbytečného odkladu ještě před zahájením zájezdu (emailová pošty ze dne 25. 5. 2020 a detailu případu číslo). 14 Dle ust. § 2 Lex Voucher, se zákon použije na zájezdy s termínem zahájení od 20. 2. 2020 do 31. 8. 2020. 15 Podle § 3 odst. 1 Lex Voucher, ochranná doba je doba, o kterou se odkládá vrácení plateb uhrazených zákazníkem nebo v jeho prospěch za zájezd, jestliže tento peněžitý dluh vznikl pořadateli zájezdu (dále jen "pořadatel") v důsledku odstoupení od smlouvy o zájezdu podle § 2535 nebo § 2536 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku. 16 V projednávaném případě podmínka aplikace tohoto zákona byla splněna, jelikož termín zahájení zájezdu byl 13. 8. 2020 a žalovaná, jak bylo již shora uvedeno, odstoupila od smlouvy o zájezdu dle ust. § 2536 odst. 1 písm. b) o. z. 17 Dle ust. § 3 odst. 2 Lex Voucher, ochranná doba počíná běžet dnem doručení poukazu na zájezd zákazníkovi a končí dnem 31. srpna 2021, neskončí-li podle tohoto zákona dříve. 18 Žalovaná tvrdila, že dle ust. § 3 odst. 1 a 2 jí svědčí odklad vrácení plateb uhrazených žalobcem b) jako zákazníkem až do konce ochranné lhůty dne 31. 8. 2021. 19 Dle ust. § 3 odst. 3 Lex Voucher, je-li zákazníkem osoba, která je ke dni doručení oznámení pořadatele o využití ochranné doby držitelem průkazu osoby se zdravotním postižením, osoba vedená v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, osoba těhotná, osoba čerpající mateřskou nebo rodičovskou dovolenou, osoba starší 65 let nebo osamělý rodič pečující o nezaopatřené dítě, ochranná doba končí oznámením zákazníka o odmítnutí poukazu na zájezd. Ochranná doba končí oznámením zákazníka o odmítnutí poukazu na zájezd dále v případě zaměstnance, který ke dni doručení oznámení pořadatele o využití ochranné doby nemohl po dobu nejméně 30 dnů konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele podle § 208 a 209 zákoníku práce. Ochranná doba končí oznámením zákazníka o odmítnutí poukazu na zájezd také v případě škol a školských zařízení, které jsou zapsány do rejstříku škol a školských zařízení. 20 Lex Voucher lze považovat za snahu zákonodárce v kontextu evropského právního prostoru nalézt rovnocenný přístup k účastníkům zájezdu i k cestovním kancelářím tak, aby byla poskytnuta dílčí ochrana, jak cestovním kancelářím, a to alespoň částečně a po uvedenou ochrannou dobou, tak i cestujícím jako spotřebitelům, zvláště pak tedy kategoriím chráněných osob uvedených v ustanovení § 3 odst.

3. Lex Voucher. 21 V rámci posledních let doznala oblast cestovního ruchu určitých změn v souvislosti s implementací obsahu směrnic Evropské unie. V této části právního řádu byla přijata směrnice č. 90/314/EHS, která byla následně nahrazená směrnicí Evropského parlamentu (EU) 2015 / 2302, v jejichž preambulích je uvedené, že smyslem uvedených směrnic je zvýšená ochrana spotřebitele. Z obsahu obou směrnic a jejich různého pojmosloví, je zjevné, že hlavním principem právní regulace v oblasti cestovního ruchu je ochrana spotřebitele, pod níž spadá zejména poskytnutí ochrany spotřebiteli v případně zrušení zájezdu, a to i z důvodu mimořádných situací, jemuž by se finanční prostředky měly vrátit. 22 V daném případě Lex voucher nerozlišuje mezi zákazníkem objednavatelem, který by nárok na odmítnutí poukazu měl, a zákazníkem spolucestujícím, který by toto právo neměl. Naopak hovoří pouze o obecné skupině zákazníků, které jako celku umožňuje poukaz odmítnout, pokud zároveň splňuje to, že jde o zvláště zranitelného zákazníka. Lex voucher ve svém ustanovení § 3 odst. 1 uvádí, že„ Ochranná doba je doba, o kterou se odkládá vrácení plateb uhrazených zákazníkem nebo v jeho prospěch za zájezd, jestliže tento peněžitý dluh vznikl pořadateli zájezdu v důsledku odstoupení od smlouvy o zájezdu podle § 2535 nebo § 2536 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku“ Z uvedeného tak lze dovozovat, že právo na vrácení peněz nelze vztahovat jen na osobu zákazníka, který zájezd uhradil, ale také zákazníka, v jehož prospěch byla smlouva uzavřena. Lex Voucher ani občanský zákoník definici pojmu zákazník neobsahuje. Je tak zapotřebí tento pojem vykládat v kontextu dalších právních předpisů a vycházet tak z vymezení pojmu zákazník obsaženého v § 4 odst. 1 zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu kde je uvedeno, že zákazníkem je osoba, která má v úmyslu uzavřít nebo uzavře s cestovní kanceláří smlouvu o zájezdu nebo spojených cestovních službách, nebo osoba, v jejíž prospěch byla některá z těchto smluv uzavřená, anebo osoba, které byla smlouva postoupena. Z výše uvedeného tak soud dovodil, že pojem zákazník není možné zužovat v neprospěch slabší smluvní strany a osoby uvedené v § 3 odst. 3 Lex Voucher je nutné považovat za zákazníky, pokud jde zároveň o osobu, která uzavřela s cestovní kanceláří smlouvu o zájezdu, i osobu, v jejíž prospěch byla tato smlouva uzavřena, nebo osobu, na kterou byla smlouva o zájezdu postoupena. 23 Pro úplnost soud uvádí, že při interpretaci a aplikaci zákonných ustanovení, která upravují spotřebitelské vztahy, musí obecné soudy respektovat ústavní princip ochrany slabší strany, plynoucí z principu rovnosti vyjádřeného v čl. 1 Listiny základních práv a svobod a zahrnující i princip ochrany spotřebitele, a promítnout jej do svých úvah a posouzení. Připouští-li pak zákonná ustanovení vícero možných výkladových řešení, je ústavně konformní takový výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější (srov. nález Ústavního soudu I. ÚS 2063/17 ze dne 23. 11. 2017). V tomto případě tak nelze považovat rozhodnutí soudu v této věci tak, že by soud nad rámec zákonné úpravy znevýhodnil žalovanou jakožto cestovní kancelář a podnikatele a naopak extenzivním výkladem zvýhodnil žalobce jakožto spotřebitele. 24 Jelikož žalobce b) smlouvu o zájezdu uzavřel svým jménem i ve prospěch žalobkyně a) a 3 svých dětí (smlouva ve prospěch třetích osob), soud uzavírá, že žalobkyně a) i žalobce b) byli ve smyslu ust. §3 odst. 3 Lex voucher zákazníky žalované. Žalobkyně a), jakožto osoba, v jejíž prospěch byla uzavřena smlouva o zájezdu, beze sporu náležela mezi chráněné osoby dle § 3 odst. 3 uvedeného zákona, a to jakožto osoba čerpající rodičovskou dovolenou. V daném případě tak měla být aplikována výjimka z povinnosti přijmout cestovní voucher, jakožto náhradu za zrušený zájezd, a žalobci b) tak vznikl nárok na vyplacení finanční částky odpovídající celé zaplacené ceně zájezdu za všechny cestující osoby s tím, že skutečnost, že sám objednavatel nebyl zvláště zranitelným zákazníkem, nemůže na důvodnosti této žaloby nic změnit. 25 K námitce žalované, týkající se stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj a stanoviska České obchodní inspekce soud uvádí, že dle ust. § 95 Ústavy je soud při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu. Interpretační stanoviska orgánů státní správy tak pro soud nejsou nijak právně závazná a soud není povinen se jimi řídit. 26 Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 27 Dle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 28 Vzhledem k tomu, že žalovaná cenu zájezdu žalobci b) ve lhůtě jím stanovené do 19. 6. 2020 (zjištěno z e-mailové zprávy ze dne 11. 6. 2020) nevrátila, ocitla se dle ust. § 158 odst. 2 o. z. od 20. 6. 2020 v prodlení a je povinna zaplatit žalobci b) i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 29 O náhradě nákladů řízení ve vztahu žalobce b) proti žalované soud rozhodl podle procesního úspěchu ve věci dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci b), jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 618,90 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 915 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 72 869 Kč a sestávající se z částky 4 020 Kč za každý ze čtyřech úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, sepis a podání žaloby, písemná replika na vyjádření žalované ze dne 9. 2. 2021, 1 účast na jednání soudu) a z částky 2 010 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v ust. § 11 odst. 2 a t. (jednoduchá předžalobní výzva k plnění), k nim 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 2 o. s. ř. a 21 % daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 4 113,90 Kč. 30 O náhradě nákladů řízení žalované proti žalobkyni a) soud rozhodl dle ust. § 150 o. s. ř. Žalobkyně a) sice nebyla v řízení úspěšná, avšak pouze s ohledem na to, že z hlediska hmotněprávní legitimace, nebyla žalobkyně a) oprávněna k uplatnění žalobního nároku. Právě žalobkyně a) je však z hlediska Lex Voucher zvláštně zranitelným zákazníkem, a tedy díky ní bylo žalobnímu nároku v plném rozsahu vyhověno. Tyto důvody v rámci ustanovení § 150 o. s. ř. soud považuje tedy za důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v tomto procesním vztahu jinak úspěšné žalované. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.