51 C 158/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Šimanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 502 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 502 Kč spolu s 8,25% zákonnými úroky z prodlení ročně z částky 5 502 Kč od 25. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 000 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 24. 3. 2021 domáhala proti žalovanému zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s tím, že žalovaná částka představuje náklady na lékařskou péči, jež musela žalobkyně vynaložit za svého pojištěnce, jemuž vznikla újma na zdraví v důsledku protiprávního jednání žalovaného. Žalovaný dne 26. 10. 2018 fyzicky napadl [jméno] [příjmení] údery pěstí do obličeje, následně do něj kopal na zemi, a to tak, že mu nalomil nos a způsobil lehký otřes mozku a podlitiny pod očima. Tato zranění si vyžádala vyšetření v Thomayerově nemocnici v [obec] bez nutnosti hospitalizace.

2. Žalovaný se nevyjádřil a zůstal nečinný.

3. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a o. s. ř. vyzval účastníky usnesením sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 9. 4. 2021. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím věci bez jednání vyjádřila ve svém podání soudu ze dne 6. 4. 2021. Ze strany žalovaného nebylo na odeslanou výzvu do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl.

4. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na následující závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.

5. Žalovaný dne 20. 5. 2019 v [obec] v ul. [ulice a číslo] fyzicky úmyslně fyzicky napadl poškozeného, [jméno] [příjmení], která je pojištěncem žalobkyně, a způsobil jí nalomený nos, lehký otřes mozku a podlitina pod očima, čímž se dopustil přestupku proti občanskému soužití dle ust. § 7 odst. 1 písm b) zákona č. 251/2016 Sb. Zranění poškozené si vyžádalo vyšetření na chirurgické ambulanci Thomayerovy nemocnice v [obec]. Žalobkyně v souvislosti s újmou na zdraví pojištěné uhradila poskytovateli zdravotnických služeb částku ve výši 5 502 Kč Tyto vyúčtované náklady byly uznány revizním lékařem jako oprávněné. Žalobkyně vyzvala žalovaného k náhradě nákladů dne 9. 9. 2020. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu dne 27. 11. 2020.

6. Soud po důkladném prostudování listiných důkazů posoudil věc po právní stránce následovně:

7. Právo žalobkyně na plnění soud posoudil jako pohledávku z titulu regresního nároku podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění. Podle tohoto ustanovení má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.

8. Předpokladem pro důvodnost žalovaného nároku v tomto případě bylo, aby žalobkyně vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného náklady na hrazené lékařské služby. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný se dopustil přestupku dle ust. § 7 odst. 1 písm b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, je tedy evidentní, že se žalovaný dopustil zaviněného protiprávního jednání, když úmyslně fyzicky napadl poškozeného. Dále bylo z provedeného dokazování postaveno najisto, že žalobkyně uhradila nutné náklady zdravotní péče poskytnuté poškozenému. S ohledem na shora citované ustanovení § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění je tedy dána aktivní věcná legitimace žalobkyně v tomto řízení, když jí svědčí vůči žalovanému tzv. regresní nárok na peněžité plnění spočívající v náhradě těchto vynaložených nákladů na léčbu poškozeného.

9. Na základě shora uvedeného tedy soud učinil závěr, že žalobkyni má právo na žalované plnění. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, když byl žalobkyní vyzván k plnění do 9. 9. 2020, dostal se dnem následujícím po splatnosti dluhu, tedy 10. 9. 2020 do prodlení, žalobkyně má tedy vůči žalovanému dále nárok na úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.) ve výši dle nařízení č. 351/2013 Sb. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dlužnou částku něčeho uhradil, soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč.