51 C 200/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Šimanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 3 000 Kč</b> <b>spolu s 8,25% zákonnými úroky z prodlení ročně z částky 3 000 Kč od 19. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je dále povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 489 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 4. 2022 domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná porušila povinnosti vyplývající z účastnické smlouvy [číslo] ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí byla Všeobecné podmínky společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] a Ceník tarifů a služeb, když neuhradila vyúčtování [číslo] splatného dne 18. 5. 2021 ve výši 3 000 Kč. Žalobkyně zaslal žalované předžalobní upomínku dne 21. 3. 2022.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná.

3. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve stanovené lhůtě nevyjádřili, přestože byli poučeni, že v případě nevyjádření se k výzvě bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí.

4. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Dne 14. 12. 2020 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena účastnická smlouva [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné podmínky společnosti [anonymizováno] [právnická osoba]. Žalobkyně se zavázala poskytovat žalované základní a doplňkové služby elektronických komunikací a související služby a žalovaná se zavázala hradit mu ceny vyúčtované dle všeobecných smluvních podmínek, uhradit kupní cenu za koncová zařízení dle splátkového kalendáře. Splatnost byla stanovena v jednotlivých vyúčtováních služeb. Žalobkyně své povinnosti ze smlouvy splnila, avšak žalovaná nikoli, když neuhradila vyúčtování č. [číslo] splatného dne 18. 5. 2021 ve výši 3 000 Kč Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dne 21. 3. 2022, avšak žalovaná neuhradila ničeho.

6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

7. Dle ust. § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

8. Dle ust. § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, se službou elektronických komunikací rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.

9. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná v plném rozsahu, neboť bylo prokázáno, že žalovaná nezaplatila vyúčtování v žalované výši a je v prodlení s jejich zaplacením. Mezi účastníky byla uzavřena inominátní smlouva, na kterou se aplikují ustanovení zákona o elektronických komunikacích. Žaloba je důvodná, i pokud jde o příslušenství ve formě úroků z prodlení, jež soud přiznal podle ust. § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava, výzva k plnění, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech.