51 C 277/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Šimanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 650 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 650 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 650 Kč od 8. 8. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 650 Kč s příslušenstvím za převoz žalovaného sanitním vozem ze zdravotnického zařízení žalobkyně na záchytnou stanici dne 30. 1. 2018, a to dle vystavené faktury číslo se splatností dne 7. 8. 2019. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně neuhradil ničeho a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 19. 2. 2020. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a o. s. ř. vyzval účastníky usnesením sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 28. 9. 2021, náhradním způsobem doručení dle § 49 odst. 4 o. s. ř., žalobkyni dne 14. 6. 2021. Na odeslanou výzvu nebylo do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na následující závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Žalovaný byl dne 30. 14. 2018 na základě příkazu ke zdravotnímu transportu převezen sanitním vozem ze zdravotnického zařízení žalobkyně na záchytnou stanici. Za převoz byla v souladu s ceníkem převozu sanitním vozem na záchytnou stanici žalovanému fakturou číslo splatnou dne 7. 8. 2019, účtována částka 2 650 Kč. Žalovaný byl o zaplacení faktury opakovaně upomínán, dlužnou částku však nezaplatil. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Dle § 89c odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, dopravu osoby do záchytné stanice zajistí ten, kdo tuto osobu vyzval k orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření podle zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Dle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Vzhledem k tomu, že žalobkyně zajistila převoz žalovaného ze svého zdravotnického zařízení na záchytnou stanici, vznikla žalovanému povinnost jí tuto dopravu uhradit. V řízení nevyšlo najevo, že by již žalovaný dopravu uhradil a soud mu proto uložil tuto povinnost rozsudkem. S ohledem na to, že se žalovaný ocitl v prodlení, je povinen zaplatit také úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení stanovil soud podle návrhu žalobkyně ode dne následujícího po dni splatnosti faktury. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 zákona o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.