51 C 99/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr Jitkou Šimanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 7 980 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 980 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 7 980 Kč od 12. 1. 2012 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náklady řízení ve výši 1 489 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 4. 2020 domáhala po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr prostřednictvím internetové stránky [webová adresa] ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 11. 1. 2012. Žalovaná však úvěr řádně a včas nesplatila. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20. 12. 2019 nabyla pohledávku za žalovanou žalobkyně.

2. Aktivní legitimace žalobkyně je dána poté, co právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalovanou pohledávku s účinností ke dni 20. 12. 2019 na žalobkyni.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala po celou dobu nečinná.

4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalované doručena dne 5. 2020 a žalobkyni dne 18. 9. 2020. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalované ani žalobkyně do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl.

5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud postupoval dle § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. a z provedených důkazů (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 1. 2020 spolu s výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 22. 1. 2020 včetně podacího lístku, Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019, Potvrzení o provedené platbě ze dne 12. 12. 2011, Smlouva o zápůjčce ze dne [datum]) učinil následující závěr o skutkovém stavu:

6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], jako věřitelem a žalovanou jako klientem byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních údajů včetně svého telefonního čísla a emailové adresy a následně byla mezi stranami uzavřena příslušná smlouva o zápůjčce. Na základě uzavřené smlouvy se žalobkyně zavázala žalované poskytnout finanční prostředky ve výši 6 000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 980 Kč vrátit nejpozději do 11. 1. 2012. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 6 000 Kč převodem na účet dne 12. 12. 2011. Žalovaná ve sjednané lhůtě poskytnutou zápůjčku v plné výši nevrátila ani neuhradil poplatek za jeho poskytnutí. Dne 16. 12. 2019 byla pohledávka ze smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn oznámením o postoupení pohledávky ze dne 22. 1. 2020. Dne 22. 1. 2020 byla žalovanému prokazatelně zaslána žalobkyní písemná výzva k úhradě dluhu, v níž mu byla stanovena lhůta k jeho úhradě v délce tří dnů.

7. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. jako věrohodné, přičemž dospěl k závěru, že dokazování již nebylo třeba doplňovat, protože skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí.

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

9. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) když předmětná pohledávka na ni byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena.

10. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

12. V souladu s přechodnými ustanoveními § 3028 a násl. zák. č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), aplikoval soud hmotněprávní předpisy platné do 31. 12. 2013, a to zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“).

13. Mezi právním předchůdcem žalobce, jakožto věřitelem, a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 an. obč. zák., přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával půjčku mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané smlouvy o půjčce se tedy na ni v souladu s § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, aplikuje rovněž zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Soud má za prokázané, že žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta bezhotovostním převodem půjčka ve výši 6 000 Kč, který se žalovaná zavázal splatit spolu s poplatkem ve výši 1 980 Kč nejpozději do 11. 1. 2012. Žalovaná svou procesní neaktivitou způsobila, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) něčeho platila, čímž neunesla své břemeno tvrzení a důkazní. Soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl v neprospěch žalované a přiznal žalobkyni nárok na zaplacení žalované částky ve výši 7 980 Kč. Jelikož žalovaná nezaplatila dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, dostala se dle § 517 obč. zák. do prodlení, čímž jí vznikl nárok na úroky z prodlení ve výši stanové vládním nařízením č. 351/2013 Sb.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle procesního úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 608,12 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu (příprava a převzetí věci, kvalifikovaná výzva k plnění, podání žaloby) a tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Žaloba splňuje parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, obdobnými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými návrhy.