55 C 103/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr Pavlem Pražákem ve věci manželky: osobní údaje manželky zastoupená advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa a manžela: osobní údaje manžela zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o rozvod manželství

I. Manželství účastníků [celé jméno manželky], narozené 17. 6. 1974, a [celé jméno manžela], narozeného 8. 10. 1976, uzavřené dne 4. 10. 2008 v [obec], se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Státu právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo. Předmětem řízení byl návrh manželky na rozvod manželství, ke kterému se manžel připojil. Manželé se tak domáhali společně rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství již přestalo plnit svoji funkci, je rozvráceno, manželé spolu nežijí a netvoří manželské resp. rodinné společenství. Mezi manželi panovala shoda na tom, že manželství je rozvráceno, ani jeden z manželů nechtěl manželské soužití obnovit a oba shodně navrhli manželství rozvést. Manželé se neshodli jen na příčině rozvratu manželství, kterou spatřoval každý v něčem jiném. Podle manželky rozvrat zapříčinil výlučně manžel, který navázal poměr s jinou ženou, podle manžela bylo navázání tohoto poměru jen důsledkem absence nenaplnění jeho citových potřeb ve vztahu s manželkou. Ohledně péče o nezletilé děti účastníků již bylo rozhodnuto. Po provedeném dokazování učil soud následující závěr o skutkovém stavu. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 4. 10. 2008. Z manželství se narodily dvě děti, a to nezl. [jméno], [datum narození], a nezl. [jméno], [datum narození] O výchově a výživě dětí pro dobu po rozvodu bylo rozhodnuto pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne 10. 9. 2020, č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2021, č. j. [číslo jednací]. Orgán sociálně právní ochrany dětí neshledal v řízení o péči o nezletilé, že by manželství nebylo možné rozvést pro zájmy jejich dětí, dané zvláštními důvody. Manželka vnímala soužití s manželem jako standardní, chtěla si v Rakousku, kde s manželem žili, najít práci. Z jejího pohledu se starala o děti a zajišťovala chod domácnosti, absolvovala náročné kurzy, manželovi se přizpůsobovala. Když zjistila, že je jí manžel nevěrný, snažila se manželství zachránit. Manželé spolu absolvovali párovou terapii. Následně se v roce 2018 odstěhovala do [obec], kde od srpna 2018 pracuje. I poté doufala, že se podaří manželští zachránit. Z pohledu manžela bylo břímě práce i domácnosti nevyváženě na něm. Vnímá z dnešního pohledu problém v absenci citové nenaplněnosti vztahu, což bylo důvodem, proč podle něj vznikl i jeho vztah s jinou ženou. Tento problém si před tím neuvědomoval, a proto ho s manželkou ani nesdílel. I on se snažil, aby tento vztah manželství nerozbil, avšak poznal, že příčina problému byla spíše v manželství samotném. Po právní stránce soud věc hodnotil následovně. V řízení je dán mezinárodní prvek s ohledem na to, že manžel má rakouské občanství. Rozhodným právem pro posouzení podmínek rozvodu manželství je podle § 50 odst. 1 a § 49 odst. 1 z. m. p. s. právo české. Pravomoc českého soudu je dána čl. 3 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, a to s ohledem na to, že zde měla manželka déle než 6 měsíců před podáním návrhu bydliště a je zároveň občankou ČR. Podle ustanovení § 755 odst. 1 o. z., může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. V posuzovaném případě ze shodných tvrzení účastníků a provedeného dokazování vyplynulo, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé nežijí ve smyslu § 758 o. z. a netvoří rodinné společenství. S ohledem na výpovědi obou manželů pokládá soud za pravdivé jejich tvrzení o rozvratu manželství a společném záměru dosáhnout rozvodu manželství. V řízení dále nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by tvořila překážku rozvodu manželství ve smyslu § 755 odst. 2 o. z. Jelikož byly tedy splněny všechny podmínky ustanovení § 757 o. z., soud návrhu obou manželů vyhověl. Pokud jde o příčinu rozvratu manželství, kterou soud zjišťoval dle § 756 o. z., není podle soudu prizmatem širších okolností mezi verzemi obou účastníků žádného rozporu. Je nepochybné, že manžel navázal poměr s jinou ženou, což manželka zcela legitimně vnímá jako příčinu rozvratu manželství. Stejně tak lze přisvědčit i manželovi v tom, že i samo navázání tohoto nemanželského poměru mělo nepochybně svou příčinu, kterou manžel vnímá jako nenaplněnost svých potřeb ve vztahu s manželkou a z toho plynoucí odcizení. Lze proto shrnout, že všechny tyto skutečnosti v jejich souhrnu lze považovat za příčinu rozvratu manželství. Obecně totiž platí, že žádný jev, tím spíše jde-li o rozvrat manželství, nemá jen jednu izolovanou příčinu. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 z. ř. s . O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto výrokem II podle § 148 o. s. ř. tak, že státu právo na náhradu nevzniklo, neboť jediným nákladem byla odměna tlumočníka. Tyto náklady nese stát, neboť právo jednat před soudem ve své mateřštině je zakotveno v § 18 odst. 1 o. s. ř. a náklady na realizaci takového práva nelze přenášet na toho, kdo tohoto svého práva využije (shodně viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1984, sp. zn. 1 Cz 15/84 publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 21/1986).