55 C 109/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Langhansem ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 83 240 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 83 240 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 12,00 % ročně z částky 83 240 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 18 555 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím, a to s tvrzením, že žalovaná je vlastníkem jednotky , Anonymizováno, s podílem na společných částech domu a pozemku o velikosti , Anonymizováno, v domě , Anonymizováno, v , adresa, , , adresa, , k. ú. , adresa, (dále též jen „bytová jednotka“), přičemž žalovaná nezaplatila žalobci předepsané platby spojené s vlastnictvím a užíváním bytové jednotky, a to za období od února 2024 do února 2025 v celkové výši 83 240 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky upomínkou ze dne , datum, a , datum, .

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala v řízení nečinná.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný má ukrajinské státní občanství a pobyt na území České republiky. Pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má podle čl. 48 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že v této věci je dána pravomoc českých soudů věc projednat.

4. Ve věci je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalované doručeno fikcí podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaná projevila souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřila (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.

6. Žalovaná je vlastníkem bytové jednotky (zjištěno z výpisu KN ze dne , datum, ). Žalobce je společenstvím vlastníků jednotek v domě , Anonymizováno, v , adresa, , , adresa, (zjištěno z notářského zápisu č. , Anonymizováno, ). Žalovaná byla žalobci povinna platit měsíční poplatky spojené s vlastnictvím bytové jednotky (zjištěno z notářského zápisu č. , Anonymizováno, ), které byly žalované vyúčtovány za měsíc březen 2024 – únor 2025 ve výši 6 480 Kč/měsíc a dále jí byl vyúčtován nedoplatek za únor 2024 ve výši 5 480 Kč (zjištěno z přehledu pohledávek a závazků za vlastníky ze dne , datum, ). Žalovaná výše uvedené platby žalobci nezaplatila, proto jí žalobce zaslal předžalobní výzvy dne , datum, a , datum, (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne , datum, a ze dne , datum, ).

7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

8. Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech stanoví v čl. 48, že smluvní závazkové vztahy se řídí právním řádem, na němž se účastníci shodli. Jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu, s výjimkou sporů ohledně nemovitého majetku. Rozhodným právem je tak právo české, neboť účastníci uzavřeli smlouvu na území ČR.

9. Podle § 1180 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále též jen „o. z.“) vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad.

10. Podle § 1181 o. z. vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala.

11. Podle § 2 odst. 1 písm. a) bodu 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty je poskytovatelem služeb společenství vlastníků jednotek (dále jen „společenství“) podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví.

12. Podle § 2 písm. odst. 1 písm. b) bodu 2 zákona č. 67/2013 Sb. je příjemcem služeb vlastník jednotky podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví.

13. Podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 67/2013 Sb. zúčtovacím obdobím, za které poskytovatel služeb provede rozúčtování a následné vyúčtování nákladů; zúčtovací období je nejvýše dvanáctiměsíční a jeho počátek určí poskytovatel služeb.

14. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. o bytech poskytovatel služeb má právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství.

15. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

16. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

17. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Žalobce je podle § 2 odst. 1 písm. a) bodu 2 zákona č. 67/2013 Sb. poskytovatelem služeb a žalovaná je podle § 2 odst. 1 písm. b) bodu 2 téhož zákona příjemcem služeb. Žalovaná má tedy práva a povinnosti ve smyslu cit. zákona a podle § 1175 a násl. o. z. Z tohoto důvodu je povinna přispívat na správu domu a pozemku, a to podle § 1180 odst. 1 o. z., a též platit zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytové jednotky (služby), a to podle § 1181 o. z., přičemž poskytovatel služeb vyúčtuje příjemci služeb výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období, a to podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. Žalovaná neuhradila platby spojené s vlastnictvím bytové jednotky. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku včas nezaplatila, dostala se do prodlení ve smyslu § 1968 o. z., a žalobce tak má vedle práva na zaplacení dlužné částky podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky v zákonné výši, jež je stanovena § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Smluvní úrok je smluvním ujednání, které vyplývá ze stanov žalobce.

20. Žalovaná svou procesní neaktivitou způsobila, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) něčeho platila. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 555 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 330 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 83 240 Kč sestávající z částky 2 230 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 83 240 Kč sestávající z částky 4 460 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 500 Kč ve výši 2 625 Kč. Dále soud přiznal žalobci náhradu hotových výdajů ve výši 100 Kč ve smyslu § 13 odst. 1 a.t.

22. Za úkon ve věci ze dne , datum, (druhá předžalobní výzva) soud žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť se jedná o opakovaný úkon téhož druhu, který nepřinesl žádný nový právní či skutkový rozměr sporu. Přiznání náhrady za každou jednotlivou výzvu by vedlo k neodůvodněnému zatížení žalované a mohlo by vést k absurdnímu důsledku, kdy by žalobce mohl generovat neomezený počet obdobných úkonů s cílem maximalizovat náhradu nákladů řízení.