55 C 127/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Langhansem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovnicí příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 36 976 s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na nákladech řízení žalované částku 10 454 Kč, a to na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ustanovené opatrovnici žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] se přiznává odměna za zastupování žalované ve výši 10 454 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 28. 11. 2015 se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva [číslo]“), na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 18 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy [číslo]. Žalovaná se zavázala za poskytnuté peněžní prostředky uhradit částku ve výši 15 049 Kč, jež se skládá z částky 2 370 Kč představující kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy [číslo] z částky 3 699 Kč představující odměnu za administrativní zpracování zápůjčky, z částky 8 980 Kč představující poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení spolu s úrokem ve výši 20,50 % ročně (dále jen„ poplatky [číslo]“). Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatky [číslo] v pravidelných 60 týdenních splátkách po 551 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaná však výše uvedené nesplácela řádně a včas. Dále žalovaná uzavřela dne 8. 8. 2015 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva [číslo]“), na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 9 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy [číslo]. Žalovaná se zavázala za poskytnuté peněžní prostředky uhradit částku ve výši 6 526 Kč, jež se skládá z částky 938 Kč představující kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy [číslo] z částky 1 500 Kč představující odměnu za administrativní zpracování zápůjčky, z částky 4 088 Kč představující poplatek za hotovostní inkaso splátek spolu s úrokem ve výši 21,90 % ročně (dále jen„ poplatky [číslo]“). Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatky [číslo] v pravidelných 45 týdenních splátkách po 346 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 18. 6. 2016. Žalovaná však výše uvedené nesplácela řádně a včas. Pohledávky za žalovanou byly následně postoupeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, o čemž byla žalovaná informována. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek předžalobní upomínkou. Přes upomínku žalovaná nic nezaplatila.

2. S ohledem na skutečnost, že soudu nebyl znám pobyt žalované, ustanovil soud žalované usnesením ze dne 2. 2. 2022, č. j. [číslo jednací], opatrovnici [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátku, se sídlem [adresa].

3. Opatrovnice žalovaného se vyjádřila k žalobě podáním ze dne 30. 5. 2022 (doručeným soudu téhož dne), ve kterém uvedla, že nechává na zvážení soudu, aby posoudil, zda tvrzení a důkazy předložené ze strany žalobkyně jsou důvodné, kdy podle žalobních tvrzení byla žalovaná povinna hradit nespecifikované poplatky, úroky a další náklady právní předchůdkyně žalobkyně. Opatrovnice ve svém vyjádření navrhuje, aby byla žaloba zamítnuta, a vznáší námitku promlčení.

4. Výzvou ze dne 19. 5. 2022 soud vyzval žalobkyni, aby do 10 dnů od doručení této výzvy doplnila důkazní návrhy, z nichž by bylo patrno, jakým způsobem a na základě čeho posuzovala schopnost žalované úvěr splácet.

5. Žalobkyně doplnila svá tvrzení týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované, a to podáním ze dne 27. 5. 2022 (doručeným soudu dne 30. 5. 2022), ve kterém uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet výše uvedené zápůjčky, a to především na základě informací získaných od žalované před uzavřením předmětných smluv. Žalovaná byla právní předchůdkyní žalobkyně dotazována na své rodinné, majetkové a další poměry, které byly zaznamenány do karty zákazníka ze dne 28. 11. 2015 a ze dne 28. 8. 2015. Ze zákaznických kart vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalované na základě výměry podpory, předložených dokladů SIPO a nájemní/podnájemní smlouvy. Současně si právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala informace o žalované z insolvenčního rejstříku.

6. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je státní příslušnicí Slovenské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.

7. Soud ve věci na den 31. 5. 2022 nařídil jednání, ke kterému se dostavil právní zástupce žalobkyně a opatrovnice žalované. Žalobkyně na jednání soudu sdělila, že úvěruschopnost žalované byla ze strany právní předchůdkyně dostatečně prověřena a zároveň odkazujíc na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se fikce uznání dluhu v případě částečného plnění dlužníkem, tvrdila, že žalovaná svůj dluh ze smluv o zápůjčce uznala tím, že platila jednotlivé splátky. Opatrovnice žalované vznesla námitku promlčení. Žalobkyně byla v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena, že dostatečně nenavrhla důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované a dále byla poučena o neúplné apelaci a o koncentraci řízení podle § 118b o. s. ř. Žalobkyně nenavrhla žádné další důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované.

8. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.

9. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne 28. 11. 2015 smlouva o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva [číslo]“), na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku ve výši 18 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy [číslo]. Ve smlouvě [číslo] si smluvní strany ujednaly, že žalovaná bude úvěr splácet v pravidelných 60 týdenních splátkách po 551 Kč (poslední splátka činí splátku ve výši 540 Kč) spolu s poplatkem v celkové výši 15 049 Kč (Zjištěno ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] a ze smluvních podmínek).

10. Před uzavřením smlouvy [číslo] zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované na základě její výměry podpory, SIPA a nájemní/podnájemní smlouvy. Čistá mzda žalované byla uvedena v celkové výši 29 500 Kč měsíčně a celkové výdaje byly stanoveny na částku ve výši 24 857 Kč měsíčně. (Zjištěno z karty zákazníka ze dne 28. 11. 2015).

11. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas – celkem žalovaná uhradila částku ve výši 2 755 Kč Poslední splátka byla provedena dne 30. 12. 2015 (Zjištěno z tabulky umoření).

12. Dále mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne 8. 8. 2015 smlouva o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva [číslo]“), na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku ve výši 9 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy [číslo]. Ve smlouvě [číslo] si smluvní strany ujednaly, že žalovaná bude úvěr splácet v pravidelných 45 týdenních splátkách po 346 Kč (poslední splátka činí částku ve výši 302 Kč) spolu s poplatkem ve výši 6 526 Kč (Zjištěno ze smlouvy o zápůjčce ze dne 8. 8. 2015 a ze smluvních podmínek).

13. Před uzavřením smlouvy [číslo] zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované na základě její výměry podpory, SIPA a nájemní/podnájemní smlouvy. [obec] mzda žalované byla uvedena v celkové výši 17 421 Kč měsíčně a celkové výdaje byly stanoveny na částku ve výši 12 420 Kč měsíčně. (Zjištěno z karty zákazníka ze dne 8. 8. 2015).

14. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas – celkem žalovaná uhradila částku ve výši 8 844 Kč Poslední splátka byla provedena dne 7. 12. 2015 (Zjištěno z tabulky umoření).

15. Celkem žalovaná uhradila na obě pohledávky, tedy na smlouvu [číslo] [číslo] částku ve výši 11 599 Kč (Zjištěno z tabulky umoření).

16. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. (Zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] a podacího lístku).

17. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. (Zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího lístku).

18. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídající hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné.

19. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce, na základě kterých poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky, jejichž převzetí žalovaná potvrdila podpisem smluv. Žalovaná se zavázala tyto částky vrátit v pravidelných týdenních splátkách, a to spolu s příslušenstvím. Žalovaná svůj dluh řádně a včas nesplácela. Pohledávky byly smlouvou postoupeny na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných částek předžalobní výzvou.

20. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto.

21. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

22. Podle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

25. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

26. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ ZoSÚ“), je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

27. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly dne 28. 11. 2015 a dne 8. 8. 2015 uzavřeny smlouvy, které soud kvalifikuje jako smlouvy o úvěru podle § 2395 an. o. z., přičemž žalovaná je uzavřela mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy s ohledem na spotřebitelský charakter těchto smluv a na datum jejich uzavření se aplikuje rovněž zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nad to soud uvádí, že žalobkyně mohla na jednání konaném dne 31. 5. 2022 doplnit dokazování týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, což se však nestalo a žalobkyně soudu pouze předložila zákaznické karty žalované, a to svým podáním ze dne 27. 5. 2022.

28. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu, a to z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž„ povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“ 29. V právě souzeném případě právní předchůdkyně žalobkyně vycházela především z poskytnutých údajů ze strany žalované, jež byly na základě výměry podpory, SIPA a nájemní/podnájemní smlouvy zaznamenány do karty zákazníka. Nicméně dokumenty, na základě kterých měla být prověřena úvěruschopnost žalované, které by potvrzovaly údaje zaznamenané v kartách zákazníka, nebyly soudu předloženy, a to ani na jednání soudu konaném dne 31. 5. 2022. Jediné listiny, které měl soud k dispozici, byly karty zákazníka. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalobkyně činila sama aktivně jakékoliv kroky za účelem přezkoumání úvěruschopnosti žalované. Z ničeho navíc nevyplývá, že by žalovaná byla prověřena prostřednictvím insolvenčního rejstříku, bankovního i nebankovního registru klientských informací a s jakým výsledkem – žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 27. 5. 2022 pouze tvrdí, že právní předchůdkyně žalobkyně nahlédla do insolvenčního rejstříku, nicméně toto tvrzení nebylo ze strany žalobkyně ničím podloženo. Podle soudu tedy není zřejmé, zda a jaké dokumenty nezbytné k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované byly právní předchůdkyni žalobkyně skutečně předloženy a jaké údaje obsahovaly. Jinými slovy řečeno, při nepředložení dokladů, kterými měly být prověřeny majetkové poměry žalované (jako spotřebitele) před poskytnutím úvěru, má soud nadále za neprokázané, zda k prověření úvěruschopnosti žalované opravdu došlo. Na základě těchto úvah soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy neposoudila schopnost žalované jako spotřebitele splácet úvěr (spotřebitelský úvěr), a přesto jí poskytla spotřebitelský úvěr. Samotné ničím nepodložené zákaznické karty nemůžou vést k řádnému prověření schopnosti žalované splácet předmětné úvěry. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalované poskytnuté úvěry splácet, kdy„ odbornou péčí“ je třeba rozumět zvláštní dovednosti a péči, kterou lze od podnikatelů (v daném případě od právní předchůdkyně žalobkyně) ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti - poskytovatel spotřebitelského úvěru musí sám aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. S ohledem na výše uvedené, posoudil soud tyto smlouvy o úvěru jako neplatné (§ 9 ZoSÚ).

30. Žalobkyně by tedy vůči žalované měla právo toliko na to, aby jí zaplatila zůstatek (nesplacenou část jistiny) poskytnutých finančních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.

31. Tvrdí-li žalobkyně, že placením jednotlivých splátek ze strany žalované došlo k uznání dluhu z předmětných smluv, je tato argumentace žalobkyně mylná.

32. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

33. Podle § 2054 o. z. placení úroků se považuje za uznání dluhu ohledně částky, z níž se úroky platí (odst. 1). Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu (odst. 2). Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, je-li pohledávka věřitele již promlčena (odst. 3).

34. Žalobkyně přehlíží, že účinky uznání dluhu jsou spojeny pouze s částečným plněním, o něž však jde tehdy, jestliže dlužník poskytne věřiteli na plnění svého dluhu pouze část předmětu plnění (např. v případě peněžitého plnění nezaplatí celou fakturovanou částku, nýbrž pouze její část), aniž by z dohody stran, z právního předpisu nebo z rozhodnutí soudu rozdělení na takové části vyplývalo. Takovou povahu však nemá dílčí plnění, kdy dluh je podle dohody stran, ze zákona nebo rozhodnutí soudu rozdělen na několik relativně samostatných, zřetelně oddělených plnění, která samostatně (většinou postupně) dospívají (typicky plnění dluhu sjednané ve splátkách) – srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1008/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 32 Cdo 786/2009. Plní-li dlužník dluh v dohodnutých splátkách, nejde o částečné plnění závazku s účinky uznání zbytku dluhu, neboť jednotlivé dohodnuté splátky jsou dílčím plněním, nikoliv částečným plněním závazku. O dílčí plnění jde v případě, kdy závazek je podle dohody stran ze zákona nebo z rozhodnutí soudu (státního orgánu) rozdělen na několik relativně samostatných, zřetelně oddělených plnění, která samostatně (většinou postupně) dospívají (např. plnění dluhu sjednané ve splátkách). Pokud žalovaný platí žalobci dohodnuté splátky, jedná se o postupné plnění závazku, splátky jsou samostatným závazkem, a skutečnost, že žalovaný splátky platí, neznamená, že tím uznal dluh, který žalobce postupně navyšuje. Nejedná se o částečné plnění, z něhož by bylo možno usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 987/2019). Lze proto uzavřít, že všechny platby žalované právní předchůdkyni žalobkyně představovaly plnění dílčí, kterými nemohlo dojít ke konkludentnímu uznání zbytku dluhu ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z.

35. Aplikace § 2054 odst. 2 o. z. tedy v nyní projednávané věci není na místě, o konkludentní uznání dluhu nejde. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že soud nyní vyhodnotil smlouvy o zápůjčce jako absolutně neplatné právní jednání, a to pro nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí podle § 9 ZoSÚ.

36. Podle § 609 o. z., nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

37. Podle § 610 o. z., k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

38. Podle § 619 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

39. Podle § 621 o. z., okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

40. Podle § 629 odst. 1 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

41. V daném případě, kdy soud v souladu s § 2991 o. z., posoudil nároky žalobkyně jako nároky z titulu bezdůvodného obohacení, dospěl soud k závěru, že k počátku běhu promlčecí tříleté lhůty u uvedených nároků vyplývajících ze smlouvy [číslo] ze smlouvy [číslo] (z bezdůvodného obohacení) došlo dnem 9. 8. 2015 a dnem 29. 11. 2015 (§ 619 o. z.), kdy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky, neboť v tyto dny žalobkyně nabyla vědomost nebo alespoň měla nabýt vědomost o tom, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k jejímu vydání.

42. Podala-li žalobkyně žalobu k soudu až dne 10. 12. 2019, podala ji v době, kdy byl nárok vyplývající ze smlouvy [číslo] ze smlouvy [číslo] promlčen. Vzhledem k tomu, že žalovaná námitku promlčení vznesla, soud byl povinen k této námitce přihlédnout a v důsledku promlčeného nároku žalobu zamítl (srov. Nález Ústavního soudu – III. ÚS 3358/20).

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud pod výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 454 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení opatrovníkem, kterému jakožto advokátu náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”). Odměna za zastupování žalované byla stanovena z tarifní hodnoty podle § 7 a. t. ve výši 36 976 Kč na 2 580 Kč za každý ze tří úkonů podle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu dne 31. 5. 2022), tj. celkem odměna za tři úkony činí 7 740 Kč. Opatrovnici dále náleží částka 900 Kč jako náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. (3 x režijní paušál à 300 Kč). S ohledem na skutečnost, že opatrovnice žalovaného je plátcem DPH, přiznal jí soud DPH, a to ve výši 21 %. Celkem opatrovnici náleží částka ve výši 10 454 Kč vč. DPH. S ohledem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu pak uložil žalobci uhradit tyto náklad protistrany státu, neboť stát odměnu opatrovníka platí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1997/2008, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 109/2010).

44. O přiznání odměny opatrovnici žalované ve výši uvedené shora soud rozhodl výrokem III. podle §140 odst. 2 o. s. ř. Tato částka bude opatrovnici vyplacena po právní moci rozsudku účtárnou Obvodního soudu pro Prahu 4.