55 C 192/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Pražákem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa o vydání věci

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna vydat žalobci horské kolo značky Trek X-Caliber 8, eventuálně zaplatit částku 27 131 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladu řízení ve výši 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se po žalované domáhal vydání jízdního horského kola značky Trek X-Caliber 8 (radioactiv Red/Trek [příjmení]) 2021 – [anonymizována tři slova] (dále jen„ jízdní kolo“). Tvrdil, že se vlastníkem jízdního kola stal na základě kupní smlouvy uzavřené dne 10. 8. 2020 se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]. Pro případ, že žalovaná jízdní kolo již nemá v dispozici nebo je žalobci nebude moci vydat z jiného důvodu, navrhl, aby byla žalované uložena povinnost žalobci uhradit částku ve výši 27 131 Kč, odpovídající kupní ceně tohoto kola. Žalobce jízdní kolo následně po jeho koupi půjčil žalované, se kterou měl romantický vztah, aby mohli společně trávit čas jízdou na kole. Poté, co se žalovaná přestala se žalobcem stýkat, ji žalobce požádal o vrácení jízdního kola, a to telefonicky, písemně i e-mailem. Podle žalobce je zcela logické, že neměl v úmyslu žalované jízdní kolo v hodnotě téměř 30 000 Kč po dvou týdnech známosti darovat. Žalovaná přesto jízdní kolo žalobci odmítla vrátit. U sebe má žalovaná jízdní kolo pouze proto, že na něm byly již při převzetí drobné vady, které měly být odstraněny. Žalovaná bydlela poblíž prodejny, kde žalobce jízdní kolo koupil, proto měla servis zařídit. Z tohoto důvodu žalobce žalované svěřil i doklad o prodeji.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Jízdní kolo je její, neboť se jednalo o dárek od žalobce. Jejich vztah se žalobcem byl sice krátký, ale zato intenzivní. Oba rádi jezdí na kole. Žalovaná měla v předmětné době problémy s vízem, z čehož byla smutná. Žalobce jí chtěl udělat radost, proto jí koupil kolo. Za tím účelem jeli dne [datum] do prodejny [právnická osoba], kde ji žalobce vyzval, aby si kolo vybrala, že jí ho koupí. Na kole se v prodejně projela, váhala mezi oranžovou a červenou barvou. Nakonec si jízdní kolo vybrala a žalobce ho v hotovosti zaplatil. Žalovaná obdržela originál faktury i zákaznickou kartu. Po koupi a převzetí jízdního kola odešla k sobě domů i s jízdním kolem. Kdyby jí žalobce chtěl jízdní kolo pouze půjčit, tak by s tím nesouhlasila, neboť by si jízdní kolo mohla vypůjčit v půjčovně. Žalobce a žalovaná společně jezdili na výlety, po kterých žalobce žalovanou i s jízdním kolem odvezl k ní domů. O půjčení kola nebyla až do okamžiku rozchodu řeč.

3. Soud vzal ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. za svá jako skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, že účastníci byli v krátkém (dvoutýdenním) partnerském vztahu a dne 10. 8. 2021 se společně dostavili do prodejny jízdních kol, kde došlo ke koupi jízdního kola. Kupní cenu za jízdní kolo ve výši 27 131 Kč uhradil v hotovosti žalobce. Faktura osvědčující koupi kola byla svěřena žalované.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.

5. V den nákupu jízdního kola byli společně žalobce a žalovaná nejprve na úřadě ohledně víza pro žalovanou. Následně měl žalobce v úmyslu vymyslet program, aby účastníci vyplnili společný čas. Úmyslem žalobce bylo pořídit pro sebe kolo a dát ho žalované do užívání. Plánoval, že pokud vztah s žalovanou nakonec nevyjde, bude mít další kolo pro případnou jinou budoucí partnerku. Pokud jde o způsob, jakým tuto svou ideu žalobce směrem k žalované komunikoval, nijak explicitně jí své počínání nevysvětlil, vzal ji pouze do obchodu s tím, že koupí kolo (přesná slova si žalobce při výslechu nevybavil). Žalobce na druhou stranu ani výslovně neřekl žalované, že se jedná o dar. (Zjištěno z účastnického výslechu žalobce).

6. Při výběru jízdního kola měl co do technických parametrů jízdního kola hlavní slovo žalobce. Zájem žalované směřoval zejména k barvě kola. Žalovaná si na prodejně kolo vyzkoušela. Ani v prodejně žalobce explicitně nesdělil, zda má zájem koupit jízdní kolo pro sebe či jej darovat žalované. Žalobce vyjednal s prodavačem slevu a následně kolo uhradil. Sleva byla žalobci poskytnuta, neboť byla na jízdním kole drobná oděrka na laku, kterou se prodejce zavázal rozleštit při následné garanční prohlídce. Asi po týdnu od prodeje jízdního kola se žalobce obrátil na prodávajícího se žádostí, aby v případě, že žalovaná přiveze kolo na garanční prohlídku, prodejce toto kolo zadržel a žalované ho nevracel. (Zjištěno ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] a jeho čestného prohlášení – příloha A).

7. V den nákupu jízdního kola žalobce vybral ze svého účtu hotovost ve výši 27 200 Kč (Zjištěno z výpisu z účtu – příloha D).

8. V prodejně se žalovaná a žalobce s jízdním kolem fotili; na fotografii s kolem se líbají. (Zjištěno z fotografií zaslaných žalované prostřednictvím platformy WhatsApp – příloha 4).

9. Poté, co žalobce jízdní kolo zaplatil, byla účtenka, na které byl záznam o oděrce na laku, a faktura předány žalované. (Prokázáno z účastnické výpovědi žalobce a kopií účtenek – příloha 2).

10. Originály účtenek, které žalovaná obdržela při nákupu kola, má žalovaná stále u sebe. (Zjištěno předložením originálů účtenek při jednání).

11. Žalovaná následně na jízdním kole jezdila a užívala ho. Byla přesvědčena o tom, že jí patří, což sdělovala i své kamarádce a žalobci, kterému za jízdní kolo děkovala. Konkrétně se žalovaná natáčela při jízdě na kole a na videozáznamech říká„ To kolo je prostě skvělé! Děkuji! To je super kolo, moc děkuji!“ Žalobce žalované na tento zaslaný videozáznam odpověděl, textovou zprávou„ Ta barva kola ti sluší;) Jsem rád, že se Ti líbí.“ (Zjištěno z videozáznamů, fotografií a komunikace prostřednictvím platformy WhatsApp – příloha 4).

12. Žalovaná dále poslala video a fotografie své kamarádce s francouzsky psaným textem„ [příjmení] mi koupil kolo!“. (Zjištěno z komunikace prostřednictvím platformy WhatsApp ze dne [datum] včetně fotografií – příloha 4).

13. Když se žalovaná s žalobcem rozešla, žalobce po žalované požadoval vydání jízdního kola. To žalovaná odmítla. (Zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum] a e-mailové komunikace ze dne [datum] – příloha B a E).

14. Dne 13. 11. 2020 podal žalobce na žalovanou trestní oznámení. Policejní orgán trestní věc odložil s odkazem na zřejmou důkazní nouzi, neboť zde proti sobě stojí odlišná tvrzení oznamovatele a prověřované. (Zjištěno z usnesení o odložení trestní věci – příloha F).

15. Provedené důkazy soud hodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídající hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Soud veškeré provedené důkazy hodnotil jako pravé a věrohodné. Ostatně žalobce ani žalovaná věrohodnost či pravost provedených důkazů nesporovali. Všechny důkazy spolu vzájemně korespondovaly a v průběhu řízení nevyšla najevo žádná skutečnost, která by zavdala příčinu soudu o věrohodnosti či pravosti důkazů pochybovat.

16. Konkrétně svědek [jméno] [příjmení] přesvědčivě vysvětlil, z jakých důvodů si i přes uplynutí delšího časového období celou událost překvapivě dobře pamatuje. Uvedl, že účastníci byli atypičtí zákazníci a žalobce se na něj po prodeji obrátil s ojedinělou žádostí o zadržení jízdního kola. K hodnocení výpovědi svědka [příjmení] je třeba dodat, že z ní nelze mít za prokázané, že žalobce žalované sdělil svoji vůli jí kolo pouze půjčit. Svědek totiž výslovně uvedl, že pouze nabyl dojmu, že žalobce zřejmě nemá v úmyslu žalované kolo darovat. To svědek (jak výslovně uvedl) dovodil jen z chování žalované, která jevila zájem spíše o barvu než o technické parametry kola a ze zmínky žalobce, že případně může kolo prodat. Svědek dále v rámci své výpovědi vysvětlil i nesrovnalost vyplývající z jeho čestného prohlášení, v němž je na konci uvedeno, že si předmětné kolo následně po koupi žalobce odvezl. Konkrétně uvedl, že v prodejně byli oba účastníci, kteří si také společně kolo odvezli. U koho následně skončilo, svědkovi známo není.

17. Pokud jde o účastnickou výpověď žalobce, i tu soud hodnotil jako věrohodnou. V tomto ohledu je nutné předeslat, že stěžejní pro rozhodnutí v této věci nebyla toliko vůle, resp. úmysl žalobce při koupi jízdního kola, nýbrž skutečnost, zda žalobce svůj úmysl nabýt kolo pro sebe žalované sdělil, či zda jí byl tento jeho úmysl znám. V průběhu řízení žalobce ani netvrdil, že žalované svou vůli kolo koupit pro sebe a jí ho pouze půjčit explicitně sdělil. Nebylo proto důvodu nevěřit účastnické výpovědi žalobce, který na výslovný dotaz stran komunikace svého počínání ve směru k žalované uvedl, že ji„ prostě vzal do obchodu s tím, že koupí kolo.“ 18. Jako zcela věrohodnou pak soud hodnotí následnou komunikaci mezi oběma účastníky na platformě Whatsapp, a to zejména zasílané videozáznamy, které natáčela žalovaná. Z odpovědí žalobce je pak zcela evidentní, že i když se žalovaná o jízdním kole vyjadřovala jako o svém vlastním a děkovala za něj, žalobce jí tento„ omyl“ nikterak nevyvracel, ba naopak vyjádřil radost, že se žalované kolo líbí. Pokud jde o francouzsky psaný text, z něhož bylo zjištěno, že žalovaná své kamarádce sdělila, že žalobce jí koupil kolo, jeho skutečný obsah (překlad) žalobce nesporoval, soud tedy netrval na úředním překladu této listiny.

19. Soud s ohledem na výše uvedené již neprovedl z důvodu nadbytečnosti důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení], dalšího prodavače, jenž měl být přítomen výběru jízdního kola. Tento důkazní návrh soud vyhodnotil jako nadbytečný zejména s ohledem na výpověď samotného žalobce, ze které vyplynulo, že žalované výslovně svůj úmysl přenechat jí jízdní kolo pouze k užívání nesdělil. Kromě toho tento důkaz nebylo možno provést pro jeho nepřípustnost, neboť návrh na doplnění dokazování žalobce učinil až po koncentraci řízení dle § 118b odst. 1 o. s. ř., aniž by byla splněna jakákoliv výjimka z koncentrace řízení, o čemž byl žalobce poučen. Konkrétně se nejednalo o novou skutečnost, která by nastala až po koncentraci řízení. Žalobce byl sám koupi kola přítomen, nic mu tedy nebránilo navrhnout výslech i tohoto druhého prodavače do konce prvního jednání ve věci. O koncentraci řízení byl žalobce poučen. K tomu soud pro upřesnění podtrhuje, že v dané věci nebylo rozhodnuto na základě neunesení důkazního břemene, kdy by bylo na místě koncentraci řízení prolomit opětovným poučením dle § 118a odst. 3 o. s. ř. (viz Rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011), nýbrž na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu.

20. Soud dále provedl dokazování úředním záznamem o podaném vysvětlení žalované na Policii ČR ze dne [datum], emailovou zprávou ze dne [datum] o registraci v internetovém obchodě a zákaznickou kartou a fakturou, avšak tyto důkazy soud nehodnotí, neboť tvrzení jimi prokazovaná nejsou podstatná pro rozhodnutí v tomto sporu, resp. skutečnosti z nich plynoucí, nebyly ani mezi účastníky sporné. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout.

21. Soud na základě takto provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobce s žalovanou spolu byli v krátkém partnerském vztahu. Žalobce žalované navrhl, aby spolu šli do prodejny jízdních kol za účelem koupě kola. Úmyslem žalobce bylo nabýt kolo pro sebe a žalované ho jen půjčit s tím, že když se s ním žalovaná rozejde, bude mít kolo pro svou případnou příští známost. Tento svůj úmysl žalované explicitně nesdělil, neřekl však výslovně ani to, že jde o dárek. Jízdní kolo účastníci vybírali společně, žalobce se zajímal o technické parametry, žalovaná o barvu. Žalovaná si v prodejně jízdní kolo vyzkoušela. Účastníci se v prodejně s kolem fotili a u toho se líbali. Žalobce jízdní kolo zaplatil v hotovosti, peníze vybral ze svého účtu. Žalovaná následně jízdní kolo užívala. Při jízdě na něm natáčela videa, ve kterých žalobci děkovala. V reakci na zaslané videozáznamy žalobce pochválil žalovanou, jí to s kolem sluší. Své kamarádce žalovaná sdělila, že jí žalobce koupil kolo. Když se žalovaná a žalobce rozešli, žalobce požadoval vydání jízdního kola, což žalovaná odmítla.

22. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.

23. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

24. Jádrem sporu v daném případě byla otázka, kdo z účastníků je vlastníkem předmětného kola. Žalobce byl přesvědčen o tom, že k jízdnímu kolu nabyl vlastnické právo z titulu kupní smlouvy (§ 2079 a násl. o. z.) a kolo se nalézá u žalované jen z titulu výpůjčky (§ 2193 o. z.). Žalovaná měla po právní stránce za to, že vlastnické právo ke kolu nabyla ona, neboť ho žalobce koupil pro ni ve smyslu § 1767 a násl. o. z., resp. jí ho daroval (§ 2055 o. z.).

25. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, jakým způsobem probíhal nákup kola, ani že kupní cenu za něj uhradil žalobce. Na soudu nicméně bylo, aby vyložil právní jednání, ke kterému došlo při nákupu jízdního kola.

26. Podle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

27. Podle § 556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odst. 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odst. 2).

28. Z provedeného dokazování bylo zjištěno (a nebylo ani mezi účastníky sporné), že žalobce svůj záměr nabýt kolo ve skutečnosti sám, žalované explicitně nesdělil. Stejně tak bylo zjištěno, že žalobce žalované explicitně nevyjádřil ani svou vůli kolo koupit pro ni jako dárek. Dále bylo z provedeného dokazování zjištěno, že o tomto úmyslu žalovaná nevěděla, neboť měla za to, že jde o dar. Je tedy zřejmé, že nelze aplikovat první pravidlo výkladu projevu vůle obsažené v § 556 odst. 1 větě první o. z., které předepisuje vykládat projev vůle v souladu se shodnou (sic!) vůlí účastníků právního jednání, resp. vůlí jednajícího, je-li však tato jeho vůle adresátovi projevu vůle známa. Ke shodě vůlí ohledně skutečného obsahu právního jednání zde totiž nedošlo. Zatímco úmyslem žalobce bylo nabýt kolo pro sebe a svěřit ho žalované toliko do užívání, žalovaná byla přesvědčena o tom, že kolo bude její.

29. Soud tedy s ohledem na výše uvedené použil druhé pravidlo výkladu právních jednání (§ 556 odst. 1 věta druhá a odst. 2 o. z.) a přihlédl k okolnostem nákupu, k tomu, co mu předcházelo, jaký význam by projevu vůle žalobce přikládala osoba v postavení žalované, a konečně k následné komunikaci mezi účastníky.

30. Žalovaná byla přítelkyní žalobce. Žalobce ji vzal do prodejny jízdních kol bez dalšího s tím, že„ koupí kolo“. To společně vybrali, žalobce jízdní zaplatil a přenechal je žalované. Žalobce svůj záměr kolo koupit pro sebe a žalované (a svým následným případným partnerkám) ho jen půjčovat žalované nijak nesdělil. Za této situace nelze s přihlédnutím k běžným zvyklostem společenského života v kontextu kulturního prostření evropské civilizace, postavené mj. na hodnotách jisté galantnosti a gentlemanství, klást k tíži žalované, že tento úmysl žalobce neprohlédla. Naopak žalovaná nabyla podle soudu zcela legitimně z chování žalobce oprávněného dojmu, že žalobce kupuje kolo pro ni. Žalobce při jednání argumentoval tak, že takový dar byl neadekvátně nákladný s přihlédnutím ke krátkosti vztahu účastníků. S touto argumentací však nelze souhlasit. Jak vidno z fotografií, které byly pořízeny v prodejně, jevili účastníci, tvořící pár, nezpochybnitelné známky vzájemné náklonnosti, které jsou u běžného člověka spojeny s citovým vztahem – zamilovaností. V rámci milostného vztahu je pak zcela přirozené (zejména v jeho počátcích) vykládat projev vůle svého partnera spíše jako jednání velkorysé, šlechetné a ideální, tj. tak jak je chápala žalovaná, než jako pragmaticky vypočítavé, tj. v souladu se skutečným záměrem žalobce, kterým bylo opatřit si nástroj pro trávení volného času nikoliv s výlučně s žalovanou, nýbrž s dalšími potencionálními partnerkami. Jinými slovy řečeno, v situaci, kdy muž nabídne své vyvolené, že„ půjdou koupit kolo“, přikládá partnerka tomuto projevu vůle zcela oprávněně takový význam, že jde o dar, a nepředpokládá, že kolo bude následně sloužit případné potěše dalších mužových budoucích partnerek, kdyby jejich vztah nevydržel.

31. Jako zcela zásadní soud konečně posoudil následnou komunikaci mezi účastníky, kdy žalovávána na videonahrávkách projevuje vděk a radost zcela adekvátní takto velkorysému daru. Namísto toho, aby ji žalobce se svými skutečnými pohnutkami seznámil a vyvedl ji z omylu o své velkorysosti, utvrdil ji naopak v přesvědčení o tom, že chápe jeho jednání správně, když ji pochválil, jak jí to s kolem sluší.

32. Na základě shora uvedeného tedy soud uzavřel, že právní jednání uzavřené mezi žalobcem, prodejcem kol a žalovanou je třeba vykládat jako kupní smlouvu uzavřenou ve prospěch třetího ve smyslu § 2079 o. z. ve spojení s § 1767 o. z., na základě které vlastnické právo k jízdnímu kolu nabyla přímo žalovaná. Vzhledem k tomu, že tedy žalobce není vlastníkem předmětného kola, postrádá ve sporu aktivní věcnou legitimaci (nepožívá právní ochrany jako vlastník ve smyslu § 1040 o. z.), pročež soud žalobu zamítl.

33. O náhradě nákladů rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „ o. s. ř.“) ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř., tak že přiznal žalované, jež měla plný úspěch ve věci, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč. Žalovaná nebyla zastoupena, náleží jí tak náhrada nákladů řízení v paušální výši stanovené vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení. Soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení za 3 úkony dle § 1 odst. 3 vyhlášky (vyjádření k žalobě, a dvakrát účast na jednání před soudem). Dle § 2 odst. 3 vyhlášky činí výše paušální náhrady 300 Kč za každý úkon.