55 C 201/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Pražákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 1 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 800 Kč se zákonným úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 1 800 Kč od 21. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 náhradu nákladů řízení ve výši 7 748 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Opatrovnici žalovaného se přiznává odměna za výkon funkce opatrovníka v tomto řízení ve výši 7 748 Kč.

1. Předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující ke dni vyhlášení rozsudku částku 10 000 Kč, jedná se tedy o tzv. bagatelní spor (§ 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), v návaznosti na §202 odst. 2 o. s. ř.). Soud se tudíž při svém zdůvodnění rozhodnutí omezil pouze na závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Žalobkyně se žalobním návrhem podaným dne 20. 2. 2021 ve znění jeho částečného zpětvzetí ze dne 7. 9. 2021 domáhala zaplacení částky 1 800 Kč s příslušenstvím z titulu úhrady parkovaného za střežení odstaveného motorového vozidla žalovaného na odtahovém parkovišti v období od 20. 2. 2018 do 27. 3. 2018.

3. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně dne 3. 10. 2013 provedla na pokyn strážníka Městské policie hl. města Prahy odtah motorového vozidla tovární značky Mercedes Vito 112 CDI, [příjmení]: V [bankovní účet], [registrační značka] (dále jen„ vozidlo“), jehož provozovatelem byl žalovaný. Žalobkyně vozidlo umístila na jí provozované odtahové parkoviště. Žalobkyně dne 6. 12. 2013 žalovanému oznámila odstranění vozidla a sdělila mu, kde si může vozidlo vyzvednout. Obsahem sdělení byly i ceny za nucený odtah a střežení vozidla na parkovišti. Žalobkyně žalovaného opětovně vyzvala k převzetí vozidla dne 30. 12. 2013, 17. 3. 2014 a 1. 8. 2014. Žalovaný si vozidlo vyzvedl dne 12. 4. 2018. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky za parkovné odeslanou dne 15. 12. 2020. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil.

4. Soud po důkladném prostudování důkazů posoudil věc po právní stránce následovně.

5. Podle § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), (dále jen„ zákon o silničním provozu“), o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.

6. Podle čl. VI bod 2.15 zřizovací listiny ze dne 9. 7. 2013 zastupitelstva hl. města Prahy je žalobkyně oprávněna provádět odtah vozidel na příkaz strážníků Městské policie hlavního města Prahy a policistů ČR.

7. Podle § 2 odst. 3 písm. c) nařízení č. 2/2013 Sb. hl. m. Prahy, o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti (dále jen„ nařízení“), činí maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel od sto osmdesátého prvního dne 50 Kč/den.

8. Žalovaný porušil povinnost stanovenou mu § 27 odst. 1 písm. o) zákona o silničním provozu, dle kterého řidič vozidla nesmí zastavit a stát na vyhrazeném parkovišti, nejde-li o vozidlo, pro které je parkoviště vyhrazeno; to neplatí, jde-li o zastavení a stání, které nepřekročí dobu tří minut a které neohrozí ani neomezí ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, popřípadě neomezí řidiče vozidel, pro něž je parkoviště vyhrazeno. Strážník Městské policie hl. města Prahy tak dle § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu rozhodl o jeho odstranění. Žalobkyně poté vozidlo odtáhla na střežené parkoviště. Tím žalobkyni vzniklo právo na náhradu těchto nákladů ve smyslu shora citovaného ustanovení § 27 odst. 5 věta za středníkem zákona o silničním provozu. Výše nákladů za střežení 50 Kč pak odpovídá ustanovení § 2 odst. 3 písm. c) nařízení. Žalobkyně tak má nárok na úhradu nákladů střežení za žalované období od 20. 2. 2018 do 27. 3. 2018 (za 36 dní), tedy ve výši 1 800 Kč.

9. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči žalovanému dále nárok na úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.) ve výši dle nařízení č. 351/2013 Sb. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou odeslanou dne 15. 12. 2020, úrok z prodlení pak požadoval až od 21. 12. 2020. S ohledem na to je zřejmé, že žalobkyně poskytla žalovanému dostatečnou lhůtu k dobrovolnému plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.) a nejpozději dne 21. 12. 2020 byl tedy žalovaný v prodlení. Bylo tedy rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku I. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

10. O náhradě nákladů žalovanému bylo rozhodnuto výrokem II podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení, když měl ve věci částečný úspěch a neúspěch spočíval v poměrně nepatrné části, (žalobkyně se původně domáhala částky 66 100 Kč s příslušenstvím a bylo ji přiznáno toliko 1 800 Kč s příslušenstvím). Zpětvzetí žalobkyně je pro účely nákladů řízení ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. na místě posoudit jako neúspěch žalobkyně, neboť ta zpětvzetím zastavení řízení v tomto rozsahu procesně zavinila. Tato povinnost byla žalobkyni uložena nahradit k rukám státu – Obvodnímu soudu pro Prahu 4, když stát hradil vzniklé náklady úspěšného žalovaného spočívající v odměně opatrovníka, který mu byl ustanoven z důvodu jeho neznámého pobytu.

11. Výrokem III soud rozhodl tak, že opatrovnici žalovaného, která je advokátkou, přiznal odměnu za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření ve věci samé a účast na jednání). Vzhledem ke skutečnosti, že ustanovení § 9 odst. 5 a. t. stanovující mimo jiné tarifní hodnotu pro výpočet odměny opatrovníka ustanoveného soudem účastníku řízení, jehož pobyt není znám, bylo v této části zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 4/19 (ÚS 3279/2019), vzal soud za první dva úkony právní služby tarifní hodnotu v souladu s § 8 odst. 1 a. t. částku 66 100 Kč. V souladu s § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 12a odst. 1 a. t. pak určil sazbu odměny ve výši 3 780 Kč za každý z prvních dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. Za účast na jednání, které se konalo po částečném zpětvzetí žaloby žalobkyní, vzal soud za úkon právní služby tarifní hodnotu v souladu s § 8 odst. 1 a. t. částku 1 800 Kč. V souladu s § 6 odst. 1, § 7 bod 3 a § 12a odst. 1 a. t. pak určil sazbu odměny ve výši 1 000 Kč. Dále opatrovnici žalovaného náleží paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 a. t. Soud tak přiznal opatrovnici celkem 7 748 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů bude opatrovnici po právní moci rozsudku vyplacena prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro Prahu 4.