55 C 209/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr Pavlem Pražákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 556 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 556 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 556 Kč od 10. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky), soud se ve smyslu ust. § 157 odst. 4 a § 202 odst. 2 o. s. ř. omezil při odůvodnění rozhodnutí pouze na předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu příspěvku nepojištěného vozidla osobního automobilu, [registrační značka], [VIN kód], jehož je žalovaný vlastníkem nebo provozovatelem, a to za období ode dne 30. 4. 2020 do dne 16. 6. 2020. Žalobkyně výslovně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaný jakožto vlastník nebo provozovatel vozidla osobního automobilu Renault Megane, [registrační značka], [VIN kód], neměl ode dne 30. 4. 2020 do dne 16. 6. 2020 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovaného v souladu se zákonem o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období ve výši 2 256 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy. Žalobkyně současně vyúčtovala poplatek spojený s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč. Jelikož žalovaný ve stanovené lhůtě ničeho nezaplatil, zaslala mu žalobkyně další dvě výzvy k plnění. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem cizího státu. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou není uzavřena žádná mezinárodní smlouva, která by upravovala zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů o zaplacení dlužného pojistného a která by se ve smyslu čl. 307 odst. 1 Smlouvy o založení ES použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, posuzoval soud svou pravomoc nejprve podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva má aplikovat přednostně před ustanovením zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Podle článku 10 a násl. citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. Pokud jde o kolizní normu, aplikoval soud úpravu analogicky ke smluvnímu vztahu, neboť účelem příspěvku za nepojištěné vozidlo je suplování platby pojistného z uzavřené pojistné smlouvy. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že v této věci je rozhodným právem právo české podle čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Vzhledem k tomu, že v rozhodném období u předmětného vozidla, jehož vlastníkem a provozovatelem je žalovaný, nebyla v rozporu s § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ ZOPV“) pojištěna odpovědnost za újmu způsobenou provozem vozidla, byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni, která je profesní organizací pojistitelů zřízenou podle § 18 odst. 1 ZOPV, v souladu s § 4 odst. 1 ZOPV příspěvek za každý den porušení výše uvedené povinnosti. Denní sazba příspěvku pro předmětné vozidlo činí 47 Kč (§ 4 odst. 5 ZOPV ve spojení s § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Období, kdy nebylo předmětné vozidlo pojištěno, trvalo 48 dní. V souladu s § 4 odst. 3 ZOPV tedy činí příspěvek za toto období částku ve výši 2 256 Kč. Dále byl žalovaný v souladu s § 4 odst. 4 ZOPV povinen zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč (§ 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Žalobkyně žalovaného včas vyzvala k zaplacení těchto částek (§ 4 odst. 6 ZOPV), přičemž zaslaná výzva obsahovala všechny náležitosti uvedené v § 4 odst. 7 ZOPV. Žalovaný však dlužnou částku ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy nezaplatil. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dlužný příspěvek i náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na tento příspěvek. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný do dne splatnosti dlužný příspěvek neuhradil, dostal se následujícího dne do prodlení. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni požadovaný úrok z prodlení v souladu s § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 556 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.