55 C 220/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Pražákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovnicí údaje o zástupci pro zaplacení částky 7 126,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 220,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 7 126,50 Kč od 1. 4. 2017 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Opatrovnici žalované se přiznává odměna za opatrování ve výši 3 000 Kč.

IV. Státu právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o poskytnutí zdravotní péče. Konkrétně jde o náklady za ambulantní ošeření žalované ve zdravotnickém zařízení ze dne 6. 1. 2017 a dále náklady za hospitalizaci syna žalované ve dnech 19. 2. 2017 – 20. 2. 2017. Úhrada byla vyúčtována fakturou č. [rok] a č. [rok]. Dále žalobkyně požadoval uhradit náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 94 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila prostřednictvím opatrovnice tak, že nárok neuznala.

3. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a o. s. ř. vyzval usnesením účastníky ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Oba účastníci souhlasili.

4. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč a jedná se tak o bagatelní spor, soud se dle § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř. omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.

5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná a její syn byli ošetřeni v [anonymizováno] nemocnici [obec] dne 6. 1. 2017 a dále ve dnech 19. 2. 2017 - 20. 2. 2017 Náklady na ošetření žalované nebyly kryty z veřejného zdravotního pojištění. Žalované byly vystaveny faktury [číslo]. Žalovaná dluh uznala dne 20. 2. 2017 co do důvodu a výše, kdy se zavázala dluh žalobkyni splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 633 Kč od měsíce března 2017. Žalovaná své povinnosti nedostála a žalobkyně ji informovala o zesplatnění celého dluhu. Žalovaná dluh nezaplatila. Žalobkyni vznikly v souvislosti s vymáháním pohledávky náklady v částce 94 Kč.

6. Nárok žalobkyně soud posoudil po právní stránce podle § 2636 a násl. o. z. jako pohledávku z titulu zaplacení odměny za poskytnuté služby péče o zdraví. Výše platby byla žalobkyní stanovena v souladu s ceníkem pro samoplátce, neboť náklady nebylo možno krýt ze zdravotního pojištění ve smyslu § 41 odst. 1 písm. c) zák. č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách. Soud má tedy za to, že žalobkyně má vůči žalované nárok na žalované plnění. Námitka žalované, že za poskytnutou péči o zdraví měla za ni zaplatit zdravotní pojišťovna, není důvodná, neboť z provedeného dokazování bylo zjištěno, že pojištění, a které měla žalovaná uzavřeno, se na tuto poskytnutou zdravotní péči nevztahovalo.

7. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj dluh navíc výslovně uznala, má se podle § 2053 o. z. za to, že tento dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Podle § 513 o. z. má pak žalobkyně právo i na příslušenství pohledávky spočívajících v nákladech spojených s jejím uplatněním. S ohledem na to, že se žalovaná ocitla v prodlení, je povinna zaplatit žalobkyni také úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů (předžalobní výzva a podání žaloby).

9. Výrokem III. soud rozhodl tak, že opatrovnici žalovaného, která je advokátkou, přiznal odměnu za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a vyjádření ve věci). Vzhledem ke skutečnosti, že ustanovení § 9 odst. 5 a. t. stanovující mimo jiné tarifní hodnotu pro výpočet odměny opatrovníka ustanoveného soudem účastníku řízení, jehož pobyt není znám, bylo v této části zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 4/19 (ÚS 3279/2019), vzal soud za tarifní hodnotu v souladu s § 8 odst. 1 a. t. částku 7 126,50 Kč. V souladu s § 6 odst. 1, § 7 a § 12a odst. 1 a. t. pak určil sazbu odměny ve výši 1 200 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. Dále opatrovnici žalovaného náleží paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 a. t. Soud tak přiznal opatrovnici celkem 3 000 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů bude opatrovnici po právní moci rozsudku vyplacena prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro Prahu 4.

10. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto výrokem IV podle § 148 o. s. ř. tak, že státu právo na jejich náhradu nevzniklo, neboť jediným nákladem státu v tomto řízení byla odměna opatrovníka. Její náhradu opatrovanému uložit nelze (viz shodně PUTNA, Mojmír. In: DRÁPAL, Ljubomír a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 996).