55 C 227/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr Pavlem Pražákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovnicí údaje o zástupci pro zaplacení 3 272,20 Kč a 26 280 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 272,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 124,60 Kč od 17. 2. 2018 do zaplacení, a dále částku ve výši 26 280 Kč s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 24 866,08 Kč od 17. 2. 2018 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 866,08 Kč od 17. 2. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 10 744,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

III. Opatrovnici žalované se přiznává odměna za zastupování žalované v tomto řízení ve výši 1 400 Kč.

IV. Státu právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo.

1. Žalobkyně se dvěma samostatnými žalobami domáhala po žalované zaplacení částek uvedených ve výroku I tohoto rozsudku. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) jednak smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb (dále jen„ první smlouva“) a dále smlouvu o povoleném debetu (dále jen„ druhá smlouva“), přičemž v obou případech porušila žalovaná své smluvní povinnosti, v důsledku čehož vznikly právní předchůdkyni žalobkyně pohledávky vůči žalované ve výši žalovaných částek s příslušenstvím. V první smlouvě, jež byla uzavřena dne 16. 9. 2015, se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované zřídit a vést bankovní účet č. bankovní účet a žalovaná se zavázala platit za poskytované bankovní služby poplatky. Žalovaná však nezajistila na předmětném bankovním účtu dostatek prostředků k uhrazení smluvených poplatků, čímž došlo ke vzniku nepovoleného debetního zůstatku ve výši 3 272,20 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná dlužnou částku ani v přiměřené době neuhradila, právní předchůdkyně žalobkyně od první smlouvy odstoupila. V druhé smlouvě, uzavřené dne 27. 6. 2016, se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout kontokorentní úvěr s povoleným úvěrovým rámcem ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 21,90 % ročně a smluvními poplatky, vždy nejdéle do jednoho roku od čerpání úvěru. Žalovaná však překročila povolený úvěrový rámec, čímž porušila své smluvní povinnosti vyplývající z druhé smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celé dlužné částky ve výši 26 280 Kč, žalovaná však na tento dluh nic neuhradila. Pohledávky z výše uvedených smluv byly postupně postoupeny na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužných částek předžalobní výzvou. Žalovaná přes upomínku neuhradila ničeho. Kromě nesplacených jistin žalobkyně požadovala zaplacení sjednaných úroků a úroků z prodlení.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok vznesený žalobkyní neuznává. Dále uvedla, že v případě úspěchu žalobkyně ve věci nesouhlasí s přiznáním náhrady nákladů právního zastoupení žalobkyně. Poukázala na to, že právnická osoba a. s., která předmětné pohledávky na žalobkyni postoupila, je osobou zjevně propojenou s osobou žalobkyně a že právní zástupkyně žalobkyně titul. jméno příjmení je jediným členem představenstva společnosti anonymizováno právnická osoba Dle názoru žalované mohly být pohledávky vymáhány soudní cestou již společností anonymizováno právnická osoba, přičemž náklady na právní zastoupení by v takovém případě nebylo možné považovat za účelně vynaložené.

3. Vzhledem ke skutečnosti, že řízení zahájená na základě dvou výše uvedených samostatných žalob (vedených pod sp. zn. 55 C 227/2018 a sp. zn. 55 C 258/2018) spolu skutkově souvisejí a týkají se týchž účastníků, soud dle ust. § 112 odst. 1 o. s. ř. v zájmu hospodárnosti řízení výše uvedená řízení spojil usnesením ze dne 29. 10. 2018, č. j. 55 C 258/2018-17 ke společnému projednání a následně najednou rozhodl o obou nárocích žalobkyně.

4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ust. § 115a o. s. ř. vyzval usnesením žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ji, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Na tuto výzvu žalovaná reagovala tak, že s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. souhlasila. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobním návrhu. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl.

5. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaná je cizí státní příslušník. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle čl. 4 odst. 1, čl. 5 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, je pak dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť závazky ze smluv, jež jsou předmětem tohoto řízení, měly být plněny na území České republiky.

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaná následující skutková zjištění.

7. Dne 16. 9. 2015 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované zřídit a vést bankovní účet č. bankovní účet. Žalovaná se zavázala za poskytované bankovní služby platit smluvené poplatky dle ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby, který byl spolu s produktovými podmínkami a všeobecnými obchodními podmínkami součástí první smlouvy. Žalovaná byla povinna na předmětném účtu zajišťovat dostatek prostředků k uhrazení smluvených poplatků. Účastníci smlouvy v rámci smluvních podmínek ujednali, že v případě podstatného porušení smluvních povinností žalované spočívajícího ve vzniku nepovoleného záporného zůstatku na předmětném bankovním účtu, je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna od první smlouvy odstoupit. (Zjištěno ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 16. 9. 2016, z ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby, z produktových podmínek a ze všeobecných obchodních podmínek).

8. Právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek z první smlouvy splnila, kdy žalované zřídila a dále vedla předmětný bankovní účet. Žalovaná však porušila své smluvní povinnosti z první smlouvy, když nezajistila na předmětném bankovním účtu dostatek peněžních prostředků k uhrazení smluvených poplatků, čímž došlo ke vzniku nepovoleného záporného zůstatku ve výši 3 272,20 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná uvedený dluh neuhradila v přiměřené době, právní předchůdkyně žalobkyně od první smlouvy dne 24. 1. 2018 odstoupila. (Zjištěno z výpisu z účtu a z odstoupení od smlouvy).

9. Pohledávka za žalovanou z titulu první smlouvy byla nejdříve postoupena na právnická osoba a. s. a následně na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. (Zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a právnická osoba a. s., ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi právnická osoba a. s. a právní předchůdkyní žalobkyně a z oznámení o postoupení pohledávek včetně podacího archu).

10. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky z první smlouvy předžalobní výzvou. (Zjištěno z předžalobní výzvy včetně podacího archu).

11. Dne 27. 6. 2016 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu reg. číslo. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 21,90 % ročně a se smluvními poplatky, a to vždy nejdéle do jednoho roku od čerpání úvěru. Nedílnou součástí druhé smlouvy byly produktové podmínky a všeobecné obchodní podmínky. Žalovaná byla na základě druhé smlouvy oprávněna průběžně čerpat povolený debet s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku. Účastníci smlouvy v rámci smluvních podmínek ujednali, že v případě porušení výše uvedené smluvní povinnosti žalované, je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky. (Zjištěno ze smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu ze dne 27. 6. 2016, z produktových podmínek a ze všeobecných obchodních podmínek).

12. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované předmětný úvěr. Žalovaná však porušila své smluvní povinnosti, když přečerpala povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku. (Zjištěno z výpisu z povoleného debetu).

13. Právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a dopisem ze dne 22. 1. 2018 vyzvala žalovanou k zaplacení celého dluhu z druhé smlouvy. (Zjištěno z okamžitého zesplatnění úveru).

14. Ke dni výzvy k úhradě zbytku tvořil dluh žalované z druhé smlouvy na jistině částku 24 866,08 Kč a na dlužném kapitalizovaném úroku částku 1 413,92 Kč (Zjištěno z výpisu z povoleného debetu).

15. Pohledávka za žalovanou z titulu druhé smlouvy byla nejdříve postoupena na právnická osoba a. s. a následně na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. (Zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a právnická osoba a. s., ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi právnická osoba a. s. a právní předchůdkyní žalobkyně a z oznámení o postoupení pohledávek včetně podacího archu).

16. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky z druhé smlouvy předžalobní výzvou. (Zjištěno z předžalobní výzvy včetně podacího archu).

17. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o. s. ř., přičemž provedl všechny důkazy žalobkyní označené, žalovaná nenavrhla ani nepředložila důkazy žádné. Veškeré důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska časového i obsahového. V řízení dále nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu pochybovat o pravosti a věrohodnosti listinných důkazů. Nic takového v řízení netvrdila ani žalovaná. Proto soud veškeré provedené důkazy hodnotil jako věrohodné a pravé.

18. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.

19. Žalované byl na základě první smlouvy zřízen a veden bankovní účet, za což se žalovaná zavázala platit poplatky. Žalovaná nezajistila na předmětném bankovním účtu dostatek peněžních prostředků k úhradě poplatků, čímž došlo ke vzniku nepovoleného záporného zůstatku. Právní předchůdkyně žalobkyně využila svého v první smlouvě sjednaného práva odstoupit od první smlouvy. Žalované byl na základě druhé smlouvy poskytnut úvěr se sjednaným úvěrovým rámcem. Žalovaná však povolený úvěrový rámec přečerpala nad sjednanou částku, pročež právní předchůdkyně žalobkyně využila svého v druhé smlouvě sjednaného práva požadovat po žalované úhradu celého dluhu. Pohledávky za žalovanou z titulu těchto dvou smluv byly následně postoupeny na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno.

20. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně.

21. Nárok žalobkyně z první smlouvy soud posoudil jako pohledávku z titulu smlouvy o poskytování peněžních služeb dle ust. § 74 odst. 1 písm. a) zákona č. 284/2009 Sb. o platebním styku ve znění účinném do 31. 12. 2016, přičemž podpůrně se použijí obecná ustanovení o účtu uvedená v § 2662 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně zřídila a vedla žalované bankovní účet, za což se žalovaná zavázala hradit poplatky. Dle čl. II. odst. 4 první smlouvy se žalovaná zavázala udržovat na bankovním účtu kladný zůstatek. Žalovaná však porušila své smluvní povinnosti, když na předmětném účtu nezajistila dostatečné peněžní prostředky, čímž došlo ke vzniku nepovoleného záporného zůstatku. Dle všeobecných obchodních podmínek měla právní předchůdkyně žalobkyně právo v takovém případě od první smlouvy odstoupit, což také udělala. Soud tedy dospěl k závěru, že žalované vznikla povinnost celý dluh uhradit. Nárok žalobkyně z druhé smlouvy soud posoudil jako pohledávku z titulu smlouvy o úvěru podle ust. § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalované byly na základě druhé smlouvy poskytnuty peněžní prostředky. Žalovaná v rozporu se smluvními podmínkami přečerpala smluvený úvěrový rámec, na základě čehož byla právní předchůdkyně žalobkyně dle čl. 6 písm. a) produktových podmínek oprávněna požadovat okamžité zaplacení celého dluhu, což také učinila. Soud tedy dospěl k závěru, že žalované vznikla povinnost celý dluh uhradit.

22. Pohledávky za žalovanou byly postupně v souladu s ust. § 1879 o. z. postoupeny na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno v souladu s ust. § 1882 odst. 1 o. z.

23. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči žalované dále nárok na úroky z prodlení dle ust. § 1968 a § 1970 o. z., ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

25. Soud se zabýval námitkou žalované ohledně přiznání náhrady nákladů právního zastoupení žalobkyně v případě úspěchu ve věci. Skutkově tato námitka zcela obstojí, existuje propojení posledního postupitele (právnická osoba a. s.), žalobkyně a její právní zástupkyně, které žalovaná namítala. V tomto konkrétním případě nicméně soud dospěl k závěru, že toto propojení samo o sobě bez dalšího ještě nemůže být důvodem, proč by mělo být žalobkyni odepřeno právo na právní zastoupení a s ním spojené právo na náhradu nákladů řízení. Výjimky ze zásady, že úspěšnému účastníkovi náleží náhrada právního zastoupení, je totiž třeba aplikovat restriktivně. Jakkoliv tedy materiálně může existovat personální propojení předmětných osob, je třeba na ně hledět ve smyslu jejich právní osobnosti jako na subjekty samostatné. Samotný fakt, že zástupkyně žalobkyně je jediným členem představenstva postupitele pohledávky a obě společnosti sídlí tamtéž, důvodem pro nepřiznání náhrady za právní zastoupení není.

26. Na základě výše uvedeného soud o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 744,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 452 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 138,28 Kč sestávající z částky 2 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 680 Kč ve výši 1 612,80 Kč.

27. Výrokem III soud rozhodl tak, že opatrovnici žalované přiznal odměnu za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a vyjádření ve věci). Za tarifní hodnotu vzal soud v souladu s ust. § 9 odst. 5 a. t. částku 1 000 Kč a sazbu odměny snížil v souladu s ustanovením 12a a. t. o 20%, dále jí přiznal paušální náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby dle ust. § 13 odst. 3 a. t. Soud tak přiznal opatrovnici odměnu 800 Kč a paušální náhradu hotových výdajů 600 Kč, celkem tedy 1 400 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů bude opatrovnici po právní moci rozsudku vyplacena prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro Prahu 4.

28. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto výrokem IV podle § 148 o. s. ř. tak, že státu právo na jejich náhradu nevzniklo, neboť jediným nákladem státu v tomto řízení byla odměna opatrovníka. Její náhradu opatrovanému uložit nelze (viz shodně příjmení, jméno. In: příjmení, jméno a kol. Občanský soudní řád I, II. 1.vydání. obec: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 996). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.