55 C 25/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Pražákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení , advokátkou sídlem adresa o zaplacení 42 250 Kč s příslušenstvím

I. Co do částky odpovídající zákonnému úroku z prodlení z částky 26 000 Kč od 19. 9. 2020 do 27. 4. 2021 se řízení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 250 Kč od 19. 9. 2020 do 27. 4. 2021 a z částky 42 250 Kč od 28. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 190 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Opatrovnici žalovaného se přiznává odměna za výkon funkce opatrovníka ve výši 5 112 Kč.

V. Státu právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím za provedený odtah a parkovné motorového vozidla. Dne 9. 8. 2020 provedla žalobkyně odtah vozidla [VIN kód]. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. Odtah byl proveden podle rozhodnutí strážníka městské policie podle § 45 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), jak je uvedeno v protokolu o odtahu vozidla. Cenu za nucené odtahy a parkovné na parkovišti provozované žalobkyní stanoví příslušné nařízení [územní celek]. Dluh žalovaného je tak tvořen částkou za odtah ve výši 1 900 Kč a částkou 250 Kč za první až třetí den střežení (parkovné), částkou 400 Kč parkovného za čtvrtý až maximálně 180. den po odtahu vozidla a 50 Kč parkovného za každý den následující po 180. dni po odtahu vozidla. Konkrétně žalovaný dluží za parkovné od 9. 8. 2020 do 18. 11. 2020 celkem 40 350 Kč (250 Kč/den x 3 dny + 400 Kč/den x 99 dnů) a za odtah 1 900 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu. Žalovaný za provedený odtah a parkovné neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím své opatrovnice tak, že ji navrhl v celém rozsahu zamítnout. Z žalobních tvrzení není zřejmé, jak žalobkyně dospěla k výpočtu žalované částky.

3. V reakci na vyjádření žalovaného žalobkyně doplnila svá žalobní tvrzení o přesný způsob výpočtu a dále vzala svou žalobu částečně zpět, pokud jde o část požadovaného příslušenství. V rozsahu zpětvzetí soud řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. částečně zastavil, jak je uvedeno ve výroku I.

4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a o. s. ř. vyzval účastníky usnesením sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím věci bez jednání vyjádřila již ve svém žalobním návrhu. Žalovaný s takovým postupem souhlasil.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.

6. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem [územní celek] a je oprávněna z pověření [anonymizováno] [obec] k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti a jejich hlídání. (Zjištěno ze zřizovací listiny).

7. Žalobkyně provedla dne 9. 8. 2020 technický úkon spočívající v nuceném odtahu vozidla [VIN kód] O provedeném úkonu byl vyhotoven protokol. (Zjištěno z protokolu o odtahu vozidla [číslo]).

8. Provozovatelem předmětného vozidla je žalovaný. (Zjištěno z karty vozidla).

9. Žalobkyně žalovaného vyzvala dne 14. 9. 2020 k převzetí vozidla. Žalobkyně současně žalovanému sdělila ceny za odtah a služby parkoviště dle nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti Rady [územní celek] ze dne 12. 2. 2013 Cena za odtah činí 1 900 Kč, cena za první až třetí i jen započatý den služby parkovišť činí 250 Kč/den, cena od čtvrtého za každý i jen započatý den, maximálně však sto osmdesát ode dne přitažení vozidla činí 400 Kč/den a cena od sto osmdesátého prvního dne činí 50 Kč/den (Zjištěno z výzvy ze dne 14. 9. 2020 vč. obálky).

10. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění na částku 30 650 Kč ke dni 20. 10. 2020 (Zjištěno z výzvy k úhradě dlužné částky včetně dodejky).

11. Při hodnocení důkazů soud vyšel zejména z toho, že veškeré provedené důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska časového i obsahového a v řízení nevyšlo najevo nic, co by zavdávalo příčinu k pochybnostem o jejich pravosti a věrohodnosti. Provedené důkazy soud zhodnotil, pokud jde o jejich pravost a vypovídací hodnotu, a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

12. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně provedla na základě pověření [anonymizováno] [obec] k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací odtah vozidla provozovaného žalovaným. Toto vozidlo umístila žalobkyně na odtahové parkoviště a vyzvala žalovaného k úhradě za odtah a parkování.

13. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně. Žalovaný je státním občanem Ukrajiny, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud proto nejprve zkoumal otázku mezinárodní pravomoci a rozhodného práva. Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech č. 123/2002 Sb. m. s. aplikovatelnou úpravu neobsahuje. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Poslední známé bydliště žalovaného bylo v ČR, soud tedy uzavřel, že pravomoc rozhodovat je tak dána českým soudům. Rozhodným právem je pak podle čl. Rozhodným právem je pak právo české, neboť k rozhodné události došlo v ČR, a to analogicky podle čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II).

14. Soud posoudil nárok žalobce dle § 45 zákona č. 361/2000 Sb., provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) a nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti Rady hlavního města Prahy ze dne 12. 2. 2013 (§2). Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalobkyni vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení poplatku za provedení technického úkonu provedeného s vozidlem spočívajícím v odtažení vozidla na střežené parkoviště a následně jeho střežení.

15. Strážník městské policie dle § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu, rozhodl o odstranění vozidla žalovaného, které neoprávněně tvořilo překážku na pozemní komunikaci. Dle části citovaného usnesení zákona za středníkem se takové vozidlo odstraňuje na náklady jeho provozovatele. Jelikož žalovaný porušil povinnost neprodleně odstranit překážku provozu na pozemních komunikacích, zrealizovala v souladu s předpisy hlavního města Prahy odtah žalobkyně. Náklady s tím spojené je pak povinen dle předmětného ustanovení hradit žalovaný. Ty představují cenu odtahu stanovenou nařízením Rady hlavního města o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti ze dne 12. 2. 2013, tedy 1 900 Kč za neúplný odtah vozidla a dále náklady za střežení vozidla na parkovišti, jak je uvedeno výše.

16. Žalovaný svůj peněžitý dluh ani po výzvě žalobkyně řádně a včas nesplnil, dostal se proto v souladu s § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dnem následujícím po splatnosti dluhu (připadající na den doručení výzvy žalovanému) do prodlení ve smyslu § 1968 o. z. S ohledem na prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z dlužné částky.

17. Bylo tedy rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 190 Kč. K částečnému zpětvzetí došlo jen v nepatrné výši. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 690 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 500 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 a dále za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

19. Výrokem III. soud rozhodl tak, že opatrovnici žalovaného, která je advokátkou, přiznal odměnu za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a vyjádření ve věci). Vzhledem ke skutečnosti, že ustanovení § 9 odst. 5 a. t. stanovující mimo jiné tarifní hodnotu pro výpočet odměny opatrovníka ustanoveného soudem účastníku řízení, jehož pobyt není znám, bylo v této části zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 4/19 (ÚS 3279/2019), vzal soud za tarifní hodnotu v souladu s § 8 odst. 1 a. t. částku 42 250 Kč. V souladu s § 6 odst. 1, § 7 a § 12a odst. 1 a. t. pak určil sazbu odměny ve výši 2 256 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. Dále opatrovnici žalovaného náleží paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 a. t. Soud tak přiznal opatrovnici celkem 5 112 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů bude opatrovnici po právní moci rozsudku vyplacena prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro Prahu 4.

20. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto výrokem IV podle § 148 o. s. ř. tak, že státu právo na náhradu nevzniklo, neboť jediným nákladem byla odměna opatrovníka žalovaného. Tyto náklady pak nese stát (shodně viz Putna, Mojmír. In: Drápal, Ljubomír a kol. Občanský soudní řád I, II. 1.vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 996.).