55 C 252/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr Pavlem Pražákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí údaje o zástupci pro zaplacení 22 449,09 Kč a 5 905 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 449,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 20. 3. 2018 do zaplacení a s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 20 000 Kč od 20. 3. 2018 do zaplacení, a dále částku 5 905 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 10 590,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

III. Opatrovnici žalovaného se přiznává odměna za zastupování žalovaného v tomto řízení ve výši 1 400 Kč.

IV. Státu právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo.

1. Žalobkyně se dvěma samostatnými žalobami domáhala po žalovaném zaplacení částek uvedených ve výroku I tohoto rozsudku. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) jednak smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb (dále jen„ první smlouva“) a dále smlouvu o povoleném debetu (dále jen„ druhá smlouva“), přičemž v obou případech porušil žalovaný své smluvní povinnosti, v důsledku čehož vznikly právní předchůdkyni žalobkyně pohledávky vůči žalovanému ve výši žalovaných částek s příslušenstvím. V první smlouvě, jež byla uzavřena dne 3. 2. 2016, se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému zřídit a vést bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal platit za poskytované bankovní služby poplatky. Žalovaný však nezajistil na předmětném bankovním účtu dostatek prostředků k uhrazení smluvených poplatků, čímž došlo ke vzniku nepovoleného debetního zůstatku ve výši 5 905 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný dlužnou částku ani v přiměřené době neuhradil, právní předchůdkyně žalobkyně od první smlouvy odstoupila. V druhé smlouvě, uzavřené dne 4. 8. 2016, se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout kontokorentní úvěr s povoleným úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 21,90 % ročně a smluvními poplatky, vždy nejdéle do jednoho roku od čerpání úvěru. Žalovaný však překročil povolený úvěrový rámec, čímž porušil své smluvní povinnosti vyplývající z druhé smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky ve výši 22 449,09 Kč, žalovaný však na tento dluh nic neuhradil. Pohledávky z výše uvedených smluv byly postupně postoupeny na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužných částek předžalobní výzvou. Žalovaný přes upomínku neuhradil ničeho. Kromě nesplacených jistin žalobkyně požadovala zaplacení sjednaných úroků a úroků z prodlení.

2. Žalovaný se prostřednictvím opatrovnice vyjádřil k žalobám tak, že nároky vznesené žalobkyní neuznává. Dále uvedl, že v případě úspěchu žalobkyně ve věci nesouhlasí s přiznáním náhrady nákladů právního zastoupení žalobkyně. Poukázal na to, že [právnická osoba] a. s ., která předmětné pohledávky na žalobkyni postoupila, je osobou zjevně propojenou s osobou žalobkyně a že právní zástupkyně žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení] je jediným členem představenstva [právnická osoba] a. s . Dle názoru žalovaného mohly být pohledávky vymáhány soudní cestou již [právnická osoba] a. s ., přičemž náklady na právní zastoupení by v takovém případě nebylo možné považovat za účelně vynaložené. Dále žalovaný uvedl, že žalobkyně uplatnila výše uvedené nároky dvěma samostatnými žalobami, přestože mohly být předmětné pohledávky vůči žalovanému s ohledem na jejich věcnou souvislost uplatněny v rámci jednoho řízení. Z uvedeného žalovaný dovodil, že žalobkyně se snaží docílit toho, aby jí byly přiznány náklady právního zastoupení v co nejvyšší částce.

3. Vzhledem ke skutečnosti, že řízení zahájená na základě dvou výše uvedených samostatných žalob (vedených pod sp. zn. 55 C 252/2018 a sp. zn. 55 C 307/2018) spolu skutkově souvisejí a týkají se týchž účastníků, soud dle § 112 odst. 1 o. s. ř. v zájmu hospodárnosti řízení výše uvedená řízení spojil usnesením ze dne 29. 4. 2019, č. j. 55 C 307/2018-50 ke společnému projednání a následně najednou rozhodl o obou nárocích žalobkyně.

4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a o. s. ř. vyzval usnesením žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ho, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s uvedeným postupem souhlasí. Na tuto výzvu žalovaný reagoval tak, že s postupem dle § 115a o. s. ř. souhlasil. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobním návrhu. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl.

5. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je cizí státní příslušník. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle čl. 4 odst. 1, čl. 5 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, je pak dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť závazky ze smluv, jež jsou předmětem tohoto řízení, měly být plněny na území České republiky.

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaná následující skutková zjištění.

7. Dne 3. 2. 2016 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zřídila a dále vedla bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal za poskytované bankovní služby platit smluvené poplatky dle ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby, který byl spolu s produktovými podmínkami a všeobecnými obchodními podmínkami součástí první smlouvy. Žalovaný byl povinen na předmětném účtu zajišťovat dostatek prostředků k uhrazení smluvených poplatků. Smluvní strany první smlouvy v rámci smluvních podmínek sjednaly, že v případě podstatného porušení smluvních povinností žalovaného spočívajícího ve vzniku nepovoleného záporného zůstatku na předmětném bankovním účtu, je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna od první smlouvy odstoupit. (Zjištěno ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 3. 2. 2016, z produktových podmínek a ze všeobecných obchodních podmínek).

8. Žalovaný nezajistil na předmětném bankovním účtu dostatek peněžních prostředků k uhrazení smluvených poplatků, čímž došlo ke vzniku nepovoleného záporného zůstatku ve výši 5 905 Kč, který je tvořen částkou 5 900,82 Kč za poplatky po splatnosti a částkou ve výši 4,18 Kč na úrocích z prodlení po splatnosti. Vzhledem k tomu, že žalovaný uvedený dluh neuhradil v přiměřené době, právní předchůdkyně žalobkyně od první smlouvy dne 24. 2. 2018 odstoupila. (Zjištěno z výpisu z osobního účtu, z ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby a z odstoupení od smlouvy).

9. Pohledávka za žalovaným z titulu první smlouvy byla nejdříve postoupena na [právnická osoba] a. s. a následně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. (Zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] a. s., ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a. s. a právní předchůdkyní žalobkyně a z oznámení o postoupení pohledávek včetně podacího archu).

10. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky z první smlouvy předžalobní výzvou. (Zjištěno z předžalobní výzvy včetně podacího archu).

11. Dne 4. 8. 2016 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu č. [bankovní účet]. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve formě možnosti přečerpání do celkové výše 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 21,90 % ročně a se smluvními poplatky, a to vždy nejdéle do jednoho roku od čerpání úvěru. Nedílnou součástí druhé smlouvy byly produktové podmínky a všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný byl na základě druhé smlouvy oprávněn průběžně čerpat povolený debet s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku. Smluvní strany v rámci smluvních podmínek sjednaly, že v případě porušení výše uvedené smluvní povinnosti žalovaného je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky. (Zjištěno ze smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu ze dne 4. 8. 2016, z produktových podmínek a ze všeobecných obchodních podmínek).

12. Žalovaný přečerpal povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku. (Zjištěno z výpisu z povoleného debetu a výpisu z osobního účtu).

13. Právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 26. 3. 2018 vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení celého dluhu z druhé smlouvy. (Zjištěno z prohlášení okamžitého splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu).

14. Ke dni výše uvedené výzvy tvořil dluh žalovaného z druhé smlouvy na jistině částku 20 000 Kč a na dlužném kapitalizovaném úroku částku 2 449,09 Kč (Zjištěno z výpisu z povoleného debetu).

15. Pohledávka za žalovaným z titulu druhé smlouvy byla nejdříve postoupena na [právnická osoba] a. s. a následně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. (Zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] a. s., ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a. s. a právní předchůdkyní žalobkyně a z oznámení o postoupení pohledávek včetně podacího archu).

16. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky z druhé smlouvy předžalobní výzvou. (Zjištěno z předžalobní výzvy včetně podacího archu).

17. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř., přičemž provedl všechny důkazy žalobkyní označené, žalovaný nenavrhl ani nepředložil důkazy žádné. Veškeré důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska časového i obsahového. V řízení dále nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu pochybovat o pravosti a věrohodnosti listinných důkazů. Nic takového v řízení netvrdil ani žalovaný. Proto soud veškeré provedené důkazy hodnotil jako věrohodné a pravé.

18. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.

19. Žalovanému byl na základě první smlouvy zřízen a veden bankovní účet, za což se žalovaný zavázal platit poplatky. Žalovaný nezajistil na předmětném bankovním účtu dostatek peněžních prostředků k úhradě poplatků, čímž došlo ke vzniku nepovoleného záporného zůstatku. Právní předchůdkyně žalobkyně využila svého v první smlouvě sjednaného práva odstoupit od první smlouvy. Žalovanému byl na základě druhé smlouvy poskytnut úvěr se sjednaným úvěrovým rámcem. Žalovaný však povolený úvěrový rámec přečerpal nad sjednanou částku, pročež právní předchůdkyně žalobkyně využila svého v druhé smlouvě sjednaného práva požadovat po žalovaném okamžité zaplacení celého dluhu. Pohledávky za žalovaným z titulu těchto dvou smluv byly následně postoupeny na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných částek předžalobní výzvou.

20. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně.

21. Nárok žalobkyně z první smlouvy soud posoudil jako pohledávku z titulu smlouvy o poskytování peněžních služeb dle § 74 odst. 1 písm. a) zákona č. 284/2009 Sb. o platebním styku ve znění účinném do 31. 12. 2016, přičemž podpůrně se použijí obecná ustanovení o účtu uvedená v § 2662 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně zřídila a vedla žalovanému bankovní účet, za což se žalovaný zavázal hradit poplatky. Dle čl. II. odst. 4 první smlouvy se žalovaný zavázal udržovat na bankovním účtu kladný zůstatek. Žalovaný však porušil své smluvní povinnosti, když na předmětném účtu nezajistil dostatečné peněžní prostředky, čímž došlo ke vzniku nepovoleného záporného zůstatku. Dle § 2001 o. z. ve spojení s čl. 14 odst. 3 všeobecných obchodních podmínek měla právní předchůdkyně žalobkyně právo v takovém případě od první smlouvy odstoupit, což také udělala. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovanému vznikla povinnost celý dluh uhradit, a to včetně úroku z prodlení (§ 2005 odst. o. z.).

22. Nárok žalobkyně z druhé smlouvy soud posoudil jako pohledávku z titulu smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovanému byly na základě druhé smlouvy poskytnuty peněžní prostředky. Žalovaný v rozporu se smluvními podmínkami přečerpal smluvený úvěrový rámec, na základě čehož byla právní předchůdkyně žalobkyně dle čl. 6 písm. a) produktových podmínek oprávněna požadovat okamžité zaplacení celého dluhu, což také učinila. Soud tedy dospěl k závěru, že žalované vznikla povinnost celý dluh uhradit.

23. Pohledávky za žalovaným byly postupně v souladu s § 1879 o. z. postoupeny na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno v souladu s § 1882 odst. 1 o. z.

24. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči žalovanému dále nárok na úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z., ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

25. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

26. Soud se dále zabýval námitkou žalovaného ohledně přiznání náhrady nákladů právního zastoupení žalobkyně v případě jejího úspěchu ve věci. Skutkově tato námitka zcela obstojí, neboť existuje propojení posledního postupitele ([právnická osoba] a. s.), žalobkyně a její právní zástupkyně, které žalovaný namítal. V tomto konkrétním případě nicméně soud dospěl k závěru, že toto propojení samo o sobě bez dalšího ještě nemůže být důvodem, proč by mělo být žalobkyni odepřeno právo na právní zastoupení a s ním spojené právo na náhradu nákladů řízení. Výjimky ze zásady, že úspěšnému účastníkovi náleží náhrada právního zastoupení, je totiž třeba aplikovat restriktivně. Jakkoliv tedy materiálně může existovat personální propojení předmětných osob, je třeba na ně hledět ve smyslu jejich právní osobnosti jako na subjekty samostatné. [příjmení] fakt, že právní zástupkyně žalobkyně je jediným členem představenstva postupitele pohledávky a obě společnosti sídlí tamtéž, důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů právního zastoupení není.

27. Na základě výše uvedeného soud o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 590,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 298 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 354,09 Kč sestávající z částky 2 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 680 Kč ve výši 1 612,80 Kč.

28. Výrokem III soud rozhodl tak, že opatrovnici žalovaného přiznal odměnu za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a vyjádření ve věci). Za tarifní hodnotu vzal soud v souladu s § 9 odst. 5 a. t. částku 1 000 Kč a sazbu odměny snížil v souladu s § 12a a. t. o 20%, dále jí přiznal paušální náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby dle § 13 odst. 3 a. t. Soud tak přiznal opatrovnici odměnu 800 Kč a paušální náhradu hotových výdajů 600 Kč, celkem tedy 1 400 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů bude opatrovnici po právní moci rozsudku vyplacena prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro Prahu 4.

29. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto výrokem IV podle § 148 o. s. ř. tak, že státu právo na jejich náhradu nevzniklo, neboť jediným nákladem státu v tomto řízení byla odměna opatrovníka. Její náhradu opatrovanému uložit nelze (viz shodně PUTNA, Mojmír. In: DRÁPAL, Ljubomír a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 996).