55 C 280/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Pražákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 125 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 125 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 1 125 Kč od 17. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky), soud se ve smyslu ust. § 157 odst. 4 a § 202 odst. 2 o. s. ř. omezil při odůvodnění rozhodnutí pouze na předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nezaplacení pojistného za období od 24. 7. 2020 do 24. 9. 2020. Žalovanému tato povinnost vznikla na základě uzavřené smlouvy mezi žalobcem a žalovaným ze dne 24. 9. 2018. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po výzvě. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Žalobkyně výslovně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. se tak má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z přiložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný byl žalobkyní upomínkou ze dne 25. 6. 2019, 27. 10. 2020 a 18. 12. 2020 vyzván k úhradě dlužné částky za pojistné s upozorněním, že pokud nebude platba uhrazena, pojistná smlouva zanikne. V období od 24. 7. 2020 do 24. 9. 2020 žalovaný pojistné řádně nezaplatil, účinky ukončení pojistné smlouvy tak nastaly ke dni 16. 12. 2020. Dlužné pojistné činí 1 125 Kč. Žalovanému byla dne 25. 1. 2021 zaslána předžalobní výzva, avšak žalovaný dlužnou částku neuhradil. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem cizího státu. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Mezi Českou republikou a Vietnamem není uzavřena žádná mezinárodní smlouva, která by upravovala zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů ze smluv a která by se ve smyslu čl. 307 odst. 1 Smlouvy o založení ES použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle čl. 4 a násl. citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. Pokud jde o kolizní normu, aplikoval soud úpravu analogicky ke smluvnímu vztahu, neboť zákonná úprava vzniku povinnosti platit televizní poplatek supluje platbu z uzavřené smlouvy, jejímž obsahem by byla úhrada za příjem vysílání. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že v této věci je rozhodným právem právo české podle čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli pojistnou smlouvu dle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle § 3 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, v platném znění a dále pojistnou smlouvu dle § 2811 o. z. Pojištění zaniklo v souladu s § 12 odst. 1 písm. e) zák. č. 168/1999 Sb. a § 2804 o. z. dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené v upomínce k zaplacení pojistného, nejméně však po lhůtě 1 měsíce, a to dnem 4. 6. 2019, pro neplacení pojistného. Žalobkyně má proto právo dle § 13 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., jakož i dle § 2782 odst. 1 o. z. na příslušnou část pojistného ve výši 1 125 Kč. Výše zákonného úroku z prodlení byla stanovena dle ust. § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně úrok kapitalizovala, a to od prvního dne prodlení do dne podání žaloby. Na základě výše uvedeného soud žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 125 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.