55 C 30/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Langhansem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 050 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 050 Kč ve výši 7,05 % ročně za dobu od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 050 Kč ve výši 7,50 % ročně za dobu od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 050 Kč ve výši 8 % ročně za dobu od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 050 Kč ve výši 8,75 % ročně za dobu od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 050 Kč ve výši 9 % ročně za dobu od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 050 Kč ve výši 9 % ročně za dobu od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 050 Kč ve výši 7,25 % ročně za dobu od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 050 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Účastníci nemají vzájemně právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 9. 5. 2008 smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“) se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, jež žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto půjčku splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč (tj. celkem se zavázal splatit částku 16 960 Kč), a to v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaný však nesplácel tuto půjčku řádně a včas, žalovaný uhradil celkem částku 2 950 Kč. Pohledávka za žalovaným včetně příslušenství byla následně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018, a to s účinností k témuž dni, na [právnická osoba] [anonymizováno], která ji na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupila na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný.

3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je zahraniční právnická osoba se sídlem v Maltské republice a žalovaná státním příslušníkem Slovenské republiky, a v dané věci se tedy jedná o řízení s cizím prvkem, zabýval se soud otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Jelikož se bydliště žalované nachází na území České republiky, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis).

4. Ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, soud proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval účastníky usnesením ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno fikcí podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaný projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

5. Jelikož předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

7. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Maltské republice. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 9. 5. 2008 smlouvu o půjčce [číslo] součástí jejíhož obsahu byly i obchodní podmínky vydané touto společností. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den podepsání smlouvy. Žalovaný se zavázal půjčku splatit a zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč (celková vratná částka tedy činila 16 960 Kč), a to v 53 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný uhradil částku ve výši 2 950 Kč. Uvedená pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno], o čemž byl žalovaný informován. [právnická osoba] [anonymizováno] následně postoupila svoji pohledávku na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku.

8. Průměrná úroková sazba v případě nově uzavřených spotřebitelských zápůjček se splatností nad 1 rok do 5 let včetně byla v květnu 2008 13,62 % ročně. (Zjištěno z databáze ČNB).

9. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné.

10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

11. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české.

12. V souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí dosavadními právními předpisy, aplikoval soud hmotněprávní předpisy účinné do 31. 12. 2013.

13. Za tohoto stavu se proto právní vztahy mezi žalobkyní a žalovaným ze smlouvy o půjčce ze dne 9. 5. 2008 nadále řídí zákonem č. 40/1964 Sb. občanským zákoníkem ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“)

14. Smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně soud kvalifikoval jako smlouvu půjčce podle § 657 obč. zák. Dále se zabýval otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na její mravnost ve smyslu § 39 obč. zák., a to s odkazem na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 či na něj odkazujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2019. Souhrnný poplatek přitom soud hodnotil jako úrok, jelikož je cenou za poskytnuté peníze. Ve smlouvě samotné není uvedeno, že by měl poplatek pokrývat jakékoliv jiné plnění či služby poskytnuté žalovanému (např. hotovostní inkaso splátek či podobně). Právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. I u dohody o úrocích při peněžité půjčce totiž platí ustanovení § 3 odst.1 obč. zák., podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. V nyní posuzovaném případě byl sjednán úrok ve výši 6 960 Kč za půjčku ve výši 10 000 Kč na 53 týdnů, tj. při přepočtu na procentní sazbu činil 69,6 % ročně. Tato sazba převyšovala průměrnou sazbu komerčních půjček poskytovaných bankami více než pětinásobně. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako částečně neplatnou ve smyslu § 41 obč. zák., a to pokud jde o sjednaný úrok.

15. Na základě výše uvedeného soud proto žalobě vyhověl pouze co do částky uvedené ve výroku I., která odpovídá poskytnuté jistině po odečtení toho, co žalovaný podle tvrzení žalobkyně skutečně uhradil. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči němu rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák.) ve výši podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Prodlení žalovaného pak nastalo nejpozději dnem následujícím po splatnosti poslední splátky půjčky. Žalobkyně však požadovala úroky z prodlení v nižší sazbě, než odpovídají úroky z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. a až ode dne 2. 7. 2015 - soud byl však jejím návrhem ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. v tomto směru vázán. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, když úspěch a neúspěch účastníků řízení byl téměř totožný.