55 C 470/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Langhansem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 16 936 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 936 Kč se zákonným úrokem z prodlení výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč za období od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do částky 4 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 186,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 301,06 Kč, úroku ve výši 19,4 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 10 000 Kč za období od 16. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 395 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 21. 9. 2018 se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jako„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“). Na základě smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční částku ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit poskytnuté peněžní prostředky a dále zaplatit částku ve výši 2 000 Kč představující úrok za půjčené peněžní prostředky, 2 000 Kč představující odměnu za administrativní činnost, 4 000 Kč představující platbu za hotovostní inkaso splátek a 240 Kč představující částku za životní pojištění. Žalovaný se zavázal půjčenou jistinu spolu s poplatky vrátit v 60 týdenních splátkách po 304 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 15. 11. 2019. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas. Celkem žalovaný uhradil částku ve výši 950,65 Kč započítanou právní předchůdkyní žalobkyně na úrok, částku ve výši 333,35 Kč započítanou právní předchůdkyní žalobkyně na poplatek za hotovostní inkaso splátek a částku ve výši 20 Kč započítanou právní předchůdkyní žalobkyně na poplatek za životní pojištění, celkem tedy uhradil 1 304 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. Přes upomínku žalovaný nic nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný.

3. Na výzvu soudu reagovala žalobkyně písemným podáním ze dne 27. 10. 2021, které se týkalo posouzení úrokové míry za poskytnutý úvěr. Žalobkyně v podání sdělila, že nesouhlasí s tím, aby částka sjednaná za„ administrativní činnost“ byla soudem posuzována po hmotněprávní stránce rovněž jako úrok. K vyjádření žalobkyně předložila standardní informace o spotřebitelském úvěru v hotovosti.

4. V této věci se jedná o věc s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout je dána podle čl. 4 i podle čl. 25 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), když žalovaná strana má bydliště, resp. poslední známé bydliště v ČR a současně byla příslušnost mezi účastníky takto ujednána. Rozhodným právem je pak právo české, neboť tak bylo v souladu s čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) dohodnuto.

5. V dané věci je možné rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, proto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval soud usnesením žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil ho, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Usnesení bylo žalovanému doručeno fikcí podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání projevila souhlas přímo v žalobě, žalovaný projevil souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřil (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.

7. Dne 21. 9. 2018 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Zapůjčená suma byla předána žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal splatit jistinu ve výši 10 000 Kč a dále poplatek ve výši 8 000 Kč spolu s doplňkovou službou životního pojištění ve výši 240 Kč. Poplatek ve výši 8 000 Kč byl vypočten jako součet úroku ve výši 2 000 Kč, částky za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a částky ve výši 4 000 Kč za hotovostní inkaso splátek. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 304 Kč (Zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru).

8. Průměrná úroková sazba ze spotřebitelských úvěrů se pohybovala v září 2018 ve výši kolem 6,80 % ročně. (Zjištěno z Broker Consulting INDEXU spotřebitelských úvěrů).

9. Před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě jeho prohlášení a dále pracovní smlouvy, smlouvy o nájmu a výplatních pásek. Vyšla přitom z příjmu žalovaného 32 450 Kč měsíčně a výdajů žalovaného 16 200 Kč (Zjištěno ze zákaznické karty).

10. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Naposled učinil žalovaný řádnou splátku podle smlouvy o úvěru v říjnu 2018, a to ve výši 1 304 Kč.

11. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. (Zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 a podacího lístku)

12. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. (Zjištěno z předžalobní výzvy a podacího lístku).

13. Při hodnocení důkazů soud vyšel zejména z toho, že veškeré provedené důkazy, pokud jde o uzavření smlouvy o úvěru, postoupení pohledávky a hrazení dluhu, vzájemně korespondovaly z hlediska časového i obsahového. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť nebyly pro rozhodnutí ve věci podstatné.

14. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně v září 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které mu bylo poskytnuto 10 000 Kč. Úvěr se zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách se souhrnným poplatkem ve výši 8 000 Kč spolu s částkou 240 Kč za doplňkovou službou životního pojištění. Poplatek byl vypočten jako součet úroku ve výši 2 000 Kč, částky 2 000 Kč za administrativní činnost a částky 4 000 Kč za hotovostní inkaso splátek. V době uzavření smlouvy byla průměrná výše úroku ze spotřebitelských půjček kolem 6,80 % ročně. Žalovaný na tento svůj dluh uhradil celkem 1 304 Kč.

15. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně.

16. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české.

17. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli úvěrovou smlouvu podle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy se s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje se rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dále se soud zabýval otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na její mravnost ve smyslu § 588 o. z., a to s odkazem na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 či na něj odkazujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2019. Vzal při tom v potaz, že nejen částku výslovně ve smlouvě označenou jako úrok 2 000 Kč, ale i tzv. poplatek za„ administrativní činnost“ (2 000 Kč), který je třeba ve smyslu právní kvalifikace v tomto případě hodnotit jako úrok podle § 2392 o. z., neboť je z pohledu žalovaného opět jen cenou za poskytnuté peníze, byť o něm žalobkyně tvrdila opak.

18. Pokud jde o poplatek za životní pojištění (240 Kč) a za hotovostní inkaso splátek (4 000 Kč), ty již představují podle soudu služby dostatečně určité, a konkrétní od samotného úvěru odlišné. V případě hotovostního inkasa splátek, žalovanému nic nebránilo, aby si namísto tohoto (relativně nákladného) způsobu splácení zvolil zasílání splátek na účet bankovním převodem či poštovní poukázkou. Je třeba si totiž uvědomit, že žalovanému se za platbu hotovostního inkasa dostalo protiplnění spočívajícího v tom, že ho bude každý měsíc navštěvovat zástupce právní předchůdkyně žalobkyně a v hotovosti od něj bude přebírat splátku dluhu. Jen prostou úvahou o počtu hodin, které se zástupce právní předchůdkyně žalobkyně zavázal touto činností strávit, lze dospět k závěru, že se jedná o protiplnění, jež je k ceně této zcela nadstandardní služby naprosto adekvátní. Částku sjednanou za tuto službu tedy nelze bez dalšího jen připočítat k ceně poskytnutí úvěru, nýbrž je nutné ji naopak považovat za plnění za konkrétní službu spojenou s vysokou mírou komfortu pro žalovaného, který namísto toho, aby se sám staral o řádné splácení, mohl spoléhat na to, že zástupce právní předchůdkyně žalobkyně pro každou splátku bude sám chodit.

19. V nyní posuzovaném případě byl tedy sjednán úrok ve výši 4 000 Kč (2 000 Kč + 2 000 Kč) za zápůjčku ve výši 10 000 Kč na 60 týdnů, tj. při přepočtu na procentní sazbu činil kolem 40 % ročně. Tato sazba více než pětinásobně převyšovala průměrnou sazbu komerčních půjček poskytovaných bankami (6,80 %). S ohledem na výše uvedené soud posoudil smlouvu o úvěru, pokud jde o ujednání o úroku (resp. úroku a poplatku za„ administrativní činnost“), jako částečně neplatnou ve smyslu § 576 a § 588 o. z. pro zjevnou nemravnost narušující veřejný pořádek (viz shora citovanou judikaturu a dále konstantní rozhodovací praxi odvolacího soudu – rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2019, č. j. 30 Co 61/2019-90, ze dne 24. 10. 2019, č. j. 22 Co 197/2019-99 či ze dne 12. 11. 2020, č. j. 17 Co 271/2020-112). K tomu pak soud ve smyslu § 13 o. z. ještě dodává, že neaplikuje právní názor odvolacího soudu vyjádřený v jiných věcech o tom, že neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. K tomuto závěru nebyla v nyní posuzované věci zjištěna skutková zjištění. Kromě toho soud přihlédl i k § 574 o. z., podle kterého je třeba na právní jednání hledět spíše jako na platné než jako neplatné.

20. Soud dále zdůrazňuje, že nemravné a neplatné ujednání o úroku nelze nahradit (moderovat). Takové nahrazování nemravného úroku zásahem soudu by bylo v rozporu s účelem a smyslem § 588 o. z., kterým je mj. i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti takových ujednání. V tomto ohledu soud odkazuje na judikaturu Soudního dvora EU, který zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání obdobných nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit a přiznat například výši úroku obvyklou. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat, namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik střežit (viz např. rozsudek SDEU ze 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito SA proti Joaquínovi Calderónovi Caminovi, C -618/10).

21. Na základě výše uvedeného soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyni vznikl z titulu smlouvy o úvěru toliko nárok na vracení jistiny 10 000 Kč, poplatku za hotovostní inkaso 4 000 Kč a poplatku ve výši 240 Kč za doplňkovou službu životního pojištění. Tento nárok pak částečně zanikl splněním podle § 1908 odst. 1 o. z. Žalovaný totiž uhradil podle tvrzení samotné žalobkyně 1 304 Kč. Proto žalovaný dluží již jen částku 12 936 Kč.

22. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči žalovanému dále nárok na úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.) ve výši podle nařízení č. 351/2013 Sb. – soud uznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení tak, jak je uvedeno v jejím návrhu na vydání EPR, a to tedy z částky ve výši 10 000 Kč za období od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to ve výši podle nařízení č. 351/2013 Sb.

23. Na základě výše uvedeného soud žalobě vyhověl jen částečně, jak je uvedeno ve výroku I. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

24. Ve zbytku pak soud žalobu jak nedůvodnou výrokem II zamítl. K zamítavému výroku se sluší ještě poznamenat, že žaloba byla zamítnuta i co do kapitalizovaného úroku z prodlení, který žalobkyně vypočetla z tvrzeného dluhu (včetně úroků z úvěru), na jehož úhradu jí však právo nevzniklo, jak je vysvětleno výše. Proto soud přiznal pouze úrok z prodlení v požadované procentuální výši ze skutečně dlužné částky.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy procesně úspěšnější byla žalobkyně, a právě procesní úspěch ve věci je klíčový pro rozhodování o nákladech řízení. Žalobkyně tak byla úspěšná v 58,77 % a žalovaný byl úspěšný v 41,23 %, žalobkyni tedy náleží náhrada nákladů řízení ve výši 17,55 % (58,77 % - 41,23 %). Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 936 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Celkem tak náklady ve stoprocentní výši představují částku 2 252 Kč. Poměrná část ve výši 17,55 % z uvedené částky pak činí částku 395 Kč.