55 C 67/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Pražákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovnicí příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 4 459 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 459 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 752 Kč od 17. 5. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 707 Kč od 2. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Opatrovnici žalované se přiznává odměna za výkon funkce opatrovníka ve výši 2 200 Kč.

IV. Státu právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené z titulu smlouvy o poskytnutí zdravotní péče ze dne 25. 3. 2019 a 12. 4. 2019. Poskytnutá zdravotní péče žalované byla vyfakturována fakturami [číslo].

2. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a o. s. ř. vyzval usnesením žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení. Žalovaná prostřednictvím své opatrovnice souhlasila. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím věci bez jednání vyjádřila již ve svém žalobním návrhu. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl.

3. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na §202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.

4. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně poskytla žalované ve dnech 25. 3. 2019 let 12. 4. 2019 a zdravotní péči. Úhradu za tuto poskytnutou zdravotní péči žalobkyně vyfakturovala fakturami [číslo] splatnými dne 16. 5. 2019 a 1. 6. 2019. Poskytnutou zdravotní péči nekrylo zdravotní pojištění, které měla žalovaná uzavřeno.

5. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně.

6. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaná je státním občanem Polska. Pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), když služby byly poskytnuty v České republice. Rozhodným právem je pak právo české, neboť v České republice je sídlo poskytovatele služby v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

7. Nárok žalobkyně soud posoudil podle § 2636 a násl. o. z. jako pohledávku z titulu zaplacení odměny za poskytnuté služby péče o zdraví. Výše platby byla žalobkyní stanovena v souladu s ceníkem pro samoplátce. Soud má tedy za to, že žalobkyně má vůči žalované nárok na žalované plnění. Námitka žalované, že za poskytnutou péči o zdraví měla za ni zaplatit zdravotní pojišťovna, není důvodná, neboť z provedeného dokazování bylo zjištěno, že pojištění, a které měla žalovaná uzavřeno, se na tuto poskytnutou zdravotní péči nevztahovalo.

8. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči žalované dále nárok na úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.) ve výši dle nařízení č. 351/2013 Sb. Bylo tedy rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku I. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

10. Výrokem III. soud rozhodl tak, že opatrovnici žalovaného, která je advokátkou, přiznal odměnu za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a vyjádření ve věci). Vzhledem ke skutečnosti, že ustanovení § 9 odst. 5 a. t. stanovující mimo jiné tarifní hodnotu pro výpočet odměny opatrovníka ustanoveného soudem účastníku řízení, jehož pobyt není znám, bylo v této části zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 4/19 (ÚS 3279/2019), vzal soud za tarifní hodnotu v souladu s § 8 odst. 1 a. t. částku 4 459 Kč. V souladu s § 6 odst. 1, § 7 a § 12a odst. 1 a. t. pak určil sazbu odměny ve výši 800 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. Dále opatrovnici žalovaného náleží paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 a. t. Soud tak přiznal opatrovnici celkem 2 200 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů bude opatrovnici po právní moci rozsudku vyplacena prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro Prahu 4.

11. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto výrokem IV podle § 148 o. s. ř. tak, že státu právo na náhradu nevzniklo, neboť jediným nákladem byla odměna opatrovníka žalovaného a dále náklady na překlady písemností pro potřeby doručování do ciziny. Tyto náklady pak nese stát (shodně viz Putna, Mojmír. In: Drápal, Ljubomír a kol. Občanský soudní řád I, II. 1.vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 996.).