55 C 92/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr Pavlem Pražákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 39 421,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 39 421,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 39 421,38 Kč od 23. 8. 2016 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 756 Kč k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s její právní předchůdkyní – společností [právnická osoba] – dne 23. 7. 2008 úvěrovou smlouvu [číslo] na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky, které však řádně nesplatil. Dne 24. 9. 2013 žalovaný svůj dluh výslovně uznal ve výši 46 921,38 a zavázal se jej splácet ve splátkách. Z tohoto dluhu však uhradil pouze 7 500 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy, bylo tedy jednáno v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.

5. Dne 23. 7. 2008 uzavřel žalovaný jakožto dlužník s [právnická osoba] jakožto věřitelem smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 70 000 Kč. Svůj dluh z úvěru se žalovaný zavázal, včetně úroků, zaplatit v 84 měsíčních splátkách po 1 332 Kč (Zjištěno ze smlouvy o úvěru).

6. Na základě výše uvedené úvěrové smlouvy byl žalovanému dne 27. 7. 2008 poskytnut úvěr ve výši 68 000 Kč (Zjištěno dokladu o čerpání).

7. Dne 18. 3. 2013 oznámila [právnická osoba] žalovanému, že pohledávku za ním postoupila na [právnická osoba] [anonymizováno] (Zjištěno z dopisu ze dne 18. 3. 2013).

8. Dne 24. 9. 2013 uzavřela [anonymizována tři slova] s žalovaným písemnou dohodu, v níž žalovaný uznal svůj dluh z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru v aktuální výši 46 921,38 Kč. Uvedl, že tento dluh vznikl nesplácením dlužných částek. Mezi účastníky dohody bylo sjednáno, že žalovaný bude tento dluh splácet ve splátkách po 1 500 Kč a že se dluh bude dále úročit sazbou 7 % ročně. Poslední splátka byla splatná 22. 8. 2016 (Zjištěno z dohody o uznání dluhu ze dne 24. 9. 2013).

9. Dne 13. 9. 2018 oznámila [právnická osoba] [anonymizováno] žalovanému, že postoupila pohledávku za ním na žalobkyni (Zjištěno z dopisu ze dne 13. 8. 2018 a podacího archu).

10. Dne 9. 11. 2020 zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k plnění před podáním žaloby. (Zjištěno z předžalobní výzvy a podacího archu).

11. Při hodnocení důkazů soud vyšel zejména z toho, že veškeré provedené důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska časového i obsahového. Provedené důkazy soud zhodnotil, pokud jde o jejich pravost a vypovídací hodnotu, a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Dospěl k závěru, že provedené důkazy jsou pravé a pravdivé, neboť v řízení nevyšlo najevo nic, co by svědčilo o opaku a ani účastníci nic takového nenamítali. Soud provedl dokazování dalšími listinnými důkazy, avšak tyto důkazy soud nehodnotí, neboť nejsou podstatné pro rozhodnutí v tomto sporu. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout, a to zejména s ohledem na skutečnost, že žalovaný svůj dluh uznal. Kromě toho účastníci ani žádné další důkazy nenavrhovali.

12. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovanému byl na základě smlouvy s [právnická osoba] poskytnut úvěr 68 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve splátkách. Sjednané splátky žalovaný řádně nehradil. Pohledávka za ním byla následně postoupena postupně na žalobkyni, což bylo žalovanému vždy oznámeno. Žalovaný svůj dluh co do důvodu a výše uznal.

13. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně.

14. Z hlediska časového soud aplikoval na zjištěný skutkový stav právní úpravu účinnou do 31. 12. 2013, konkrétně pak zejména ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do tohoto data (dále jen„ obč. zák.“) a obchodního zákoníku 513/1991 Sb. (dále jen„ obch. zák.“). K tomuto závěru dospěl na základě aplikace ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

15. Nárok žalobkyně posoudil jako pohledávku z titulu smlouvy o úvěru podle § 497 obch. zák. ve spojení s § 261 odst. 2 písm. d) obch. zák. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovanému byly na základě úvěrové smlouvy poskytnuty peněžní prostředky. Tyto prostředky se žalovaný zavázal, včetně sjednaného úroku, zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách. Sjednaný splátkový kalendář však nedodržel.

16. Pohledávka za žalovaným byla následně v souladu s § 524 obč. zák. postoupena nejprve na spol. [anonymizována dvě slova] a pak na žalobkyni, což bylo dlužníkovi oznámeno (§ 526 obč. zák.). Tím je tedy dána aktivní věcná legitimace žalobkyně v tomto řízení.

17. S ohledem na uznání dluhu ze strany žalovaného pak soud aplikoval domněnku dle § 558 obč. zák. Po právní stránce tedy vyšel z toho, že v době uznání dluhu závazek žalovaného ve shora uvedené výši trval. Vzhledem k tomu, že v řízení nevyšla najevo žádná skutečnost, která by po právní stránce způsobila zánik tohoto dluhu, a to vyjma částečné úhrady částky 7 500 Kč, kterou v žalobě tvrdila sama žalobkyně, soud uzavřel, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Úhrada, jak plyne z matematického výpočtu (46 921,38 Kč – 7 500 Kč = 39 121,38 Kč), byla započtena nejen na dlužnou jistinu, ale i na sjednaný úrok.

18. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil (poslední splátka byla splatná v 22. 8. 2016), dostal se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči žalovanému dále nárok na úroky z prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák.). Bylo tedy rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku I. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 756 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 578 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 421,38 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.