55 C 99/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudcem Mgr. Pavlem Pražákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení , advokátkou sídlem adresa o zaplacení 40 698,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 698,12 Kč s úrokem v částce 3 632,87 Kč, s úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 40 109,12 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40 109,12 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 16 341,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Opatrovnici žalovaného se přiznává odměna za výkon funkce opatrovníka ve výši 4 984 Kč.

IV. Státu právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s její právní předchůdkyní – společností [právnická osoba] – dne 21. 3. 2019 smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky (úvěrový rámec až do výše 40 000 Kč), které však řádně nesplatil. Dle obchodních podmínek byla banka v případě porušení smlouvy ze strany držitele karty oprávněna prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné. V souladu s těmito podmínkami tak přistoupila banka dopisem ze dne 18. 11. 2019 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. To také učinila. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím své opatrovnice tak, že ji navrhl v celém rozsahu zamítnout. Kromě toho, že žalovaný sporoval nárok jako takový, namítal dále, že by v případě úspěchu žalobkyni neměla být přiznána náhrada nákladů řízení, neboť zástupkyně žalobkyně i [právnická osoba], a.s., na kterou byla pohledávka postoupena před žalobkyní, jsou osobami vzájemně propojenými. Pohledávku tedy mohla vymáhat [právnická osoba], a.s., u které by byly dány důvody pro odepření náhrady nákladů řízení.

3. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a o. s. ř. vyzval účastníky usnesením sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím věci bez jednání vyjádřila již ve svém žalobním návrhu. žalovaný souhlasil.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.

5. Dne 21. 3. 2019 uzavřel žalovaný jakožto úvěrovaný s [právnická osoba] jakožto úvěrující smlouvu o úvěru v podobě vydání kreditní karty. Na základě této smlouvy se úvěrující zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky (úvěrový rámec) až do výše 40 000 Kč. Svůj dluh z úvěru se žalovaný zavázal, včetně úroků, řádně splácet dle smlouvy. (Zjištěno ze smlouvy o úvěru).

6. Na základě výše uvedené úvěrové smlouvy žalovaný pravidelně čerpal penežní prostředky z kreditní karty, které však řádně nesplácel. (Zjištěno z výpisu z účtu).

7. Dne 20. 11. 2019 vyzvala [právnická osoba] žalovaného k okamžitému splacení dluhu. (Zjištěno z dopisu ze dne 20. 11. 2019).

8. Dne 12. 8. 2020 oznámila [právnická osoba] žalovanému, že předmětná pohledávka byla postoupena na spol. [anonymizováno] [právnická osoba] (Zjištěno z dopisu ze dne 12. 8. 2020).

9. Dne 19. 8. 2020 oznámila spol. [anonymizováno], a.s Ržalovanému, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. (Zjištěno z dopisu ze dne 19. 8. 2020).

10. Dne 21. 8. 2020 zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění před podáním žaloby. (Zjištěno z předžalobní výzvy a podacího archu).

11. Ke dni postoupení pohledávky pohledávka žalobce sestávala z nesplacené jistiny úvěrového rámce 40 109,12 Kč, z částky ve výši 3 632,87 Kč – kapitalizovaného smluvního úroku a z částky 589,00 Kč sestávající z poplatků dle výpisu. (Zjištěno z dopisů žalovanému, výpisu z účtu a sazebníku).

12. Společnost [anonymizováno] [právnická osoba] a žalobkyně mají sídlo na stejné adrese, bývalý předseda představenstva [právnická osoba] a.s. a člen její dozorčí rady [anonymizováno] [jméno] [příjmení] je stávajícím členem správní rady žalobkyně. Právní zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] je jediným členem představenstva [právnická osoba] a.s. (Zjištěno z výpisů z obchodního rejstříku).

13. Při hodnocení důkazů soud vyšel zejména z toho, že veškeré provedené důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska časového i obsahového. V řízení nevyšlo najevo nic, co by zavdávalo příčinu k pochybnostem o pravosti a věrohodnosti důkazů. Provedené důkazy soud zhodnotil, pokud jde o jejich pravost a vypovídací hodnotu, a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Účastníci navíc ani žádné další důkazy nenavrhovali.

14. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovanému byl na základě smlouvy s [právnická osoba] poskytnut úvěrový rámec ve formě kreditní karty, který se žalovaný postupně čerpal. Žalovaný se zavázal splácet úvěr ve splátkách s úrokem a poplatky. Sjednané splátky žalovaný řádně nehradil, byl proto vyzván k úhradě celého dluhu. Pohledávka za ním byla následně postoupena postupně na žalobkyni, což bylo žalovanému vždy oznámeno.

15. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně.

16. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je ukrajinský občan. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle čl. 48 odst. 5 smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech vyhlášené jako sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 123/2002 Sb. m. s. má pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. V tomto případě soud dospěl k závěru, že je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný měl poslední známý pobyt na území ČR. Rozhodným ve věci je pak podle čl. 48 odst. 1 výše uvedené smlouvy právo české, neboť tak bylo ujednáno.

17. Nárok žalobkyně posoudil soud jako pohledávku z titulu smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovanému byly na základě uzavřené úvěrové smlouvy poskytnuty peněžní prostředky. Tyto prostředky se žalovaný zavázal, včetně sjednaného úroku a podpatků, zaplatit v pravidelných splátkách. Vzhledem k tomu, že sjednaný splátkový kalendář nedodržel, využil věřitel ze smluv o úvěru svého sjednaného práva podle § 1931 o. z. požadovat úhradu celého zbytku dluhu. Soud tedy učinil závěr, že žalovanému vznikla povinnost celý dluh uhradit.

18. Pohledávka za žalovaným byla následně v souladu s § 1879 o. z. postoupena nejprve na spol. [anonymizováno] [právnická osoba] a na žalobkyni, což bylo dlužníkovi oznámeno (§ 1882 o. z.). Tím je tedy dána aktivní věcná legitimace žalobkyně v tomto řízení.

19. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči žalovanému dále nárok na úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.) ve výši dle nařízení č. 351/2013 Sb. Bylo tedy rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku I. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 341,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 628 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 698,12 Kč sestávající z částky 2 740 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 160 Kč ve výši 2 553,60 Kč.

21. Pokud jde o argumentaci žalovaného, lze přisvědčit skutkovému závěru o personální propojenosti spol. [anonymizováno] [právnická osoba], žalobkyně a její zástupkyně. Tato skutečnost sama o sobě však bez dalšího nemůže vést k odepření náhrady nákladů řízení. V tomto směru lze odkázat na judikaturu vyšších soudů citovanou v replice žalobkyně. Stejně tak soud přisvědčil žalobkyni, že v tomto případě tento spor nesplňuje podmínky § 14b a. t.

22. Výrokem III. soud rozhodl tak, že opatrovnici žalovaného, která je advokátkou, přiznal odměnu za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a vyjádření ve věci). Vzhledem ke skutečnosti, že ustanovení § 9 odst. 5 a. t. stanovující mimo jiné tarifní hodnotu pro výpočet odměny opatrovníka ustanoveného soudem účastníku řízení, jehož pobyt není znám, bylo v této části zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 4/19 (ÚS 3279/2019), vzal soud za tarifní hodnotu v souladu s § 8 odst. 1 a. t. částku 40 698,12 Kč. V souladu s § 6 odst. 1, § 7 a § 12a odst. 1 a. t. pak určil sazbu odměny ve výši 2 192 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. Dále opatrovnici žalovaného náleží paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 a. t. Soud tak přiznal opatrovnici celkem 4 984 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů bude opatrovnici po právní moci rozsudku vyplacena prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro Prahu 4.

23. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto výrokem IV podle § 148 o. s. ř. tak, že státu právo na náhradu nevzniklo, neboť jediným nákladem byla odměna opatrovníka žalovaného a dále náklady na překlady písemností pro potřeby doručování do ciziny. Tyto náklady pak nese stát (shodně viz Putna, Mojmír. In: Drápal, Ljubomír a kol. Občanský soudní řád I, II. 1.vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 996.).