56 C 118/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Veisovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 173 407,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 126 391,91 Kč, jejíž splatnost se stanoví k 31. 12. 2023.

II. Žaloba se co do částky 47 015,67 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 394,26 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 551,84 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 169 465,58 Kč ve výši 8,5 % ročně od 1. 12. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním smlouvy o úvěru č. , hodnota, s názvem FÉR půjčka uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu se sjednaným úrokem, což neučinila, a to ani na základě výzvy před podáním žaloby.

2. V reakci na písemnou výzvu soudu k doplnění žaloby o tvrzení a důkazy, jimiž by bylo prokázáno ověřování příjmů a výdajů žalované před uzavřením smlouvy, dále kolik žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně a/nebo žalobkyni na základě smlouvy o úvěru žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti zejména z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o spotřebitelský úvěr, kterou právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. Vyhodnocení úvěruschopnosti vycházelo z relevantních externích i interních registrů – bankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, evidence exekucí, neplatné doklady atd. Právní předchůdkyně žalobkyně porovnávala zjištěné informace o příjmech a výdajích žalované s veřejně dostupnými a statistickými informacemi o životním a existenčním minimu. Žalovaná byla v době podání žádosti zaměstnána jako administrativní pracovnice u společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, s čistým měsíčním příjmem ze zaměstnání ve výši 27 775 Kč měsíčně. Žalobkyně dále odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, , dle kterého stačilo, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy s tím, že jejich poskytnutí potvrdil klient svým podpisem na zákaznické kartě, dále odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze, který zhodnotil jako správný postup posouzení výdajů dle ekonomického modelu. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná na předmětný úvěr uhradila 187 143 Kč.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že s nárokem nesouhlasí a navrhuje jeho zamítnutí. Uvedla, že dne 13. 9. 2017 podepsala s bankou smlouvu o úvěru č. , hodnota, na částku 250 000 Kč, a to v době, kdy Česká republika garantovala svobodné podnikání a svobodný pohyb občanů a podnikatelů, což byl v případě žalobkyně základ k vytváření zisků a splácení úvěru. Během pandemie koronaviru stát opatřením svobodné podnikání zakázal a omezil volný pohyb osob, což ve firmě žalované a jejího manžela způsobilo velké problémy a ztrátu příjmů firmy i pro rodinu žalované, o všem byla banka informována. V důsledku tohoto období úvěr dosud nebyl splacen. Tato situace není ve smlouvě o úvěru ani občanském zákoníku podchycena, není postup pro firmy a podnikatele, které stát omezil svými opatřeními. Vyhovění návrhu by za takových okolností bylo nespravedlivé.

4. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.

5. Žalovaná se s právní předchůdkyní žalobkyně dohodla na poskytnutí finančních prostředků žalované ve výši 250 000 Kč, které měla dle žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 12. 9. 2017 podepsané žalovanou splácet po 3 150 Kč měsíčně se zápůjční úrokovou sazbou 4,8 % ročně s celkovou částkou k zaplacení ve výši 302 400 Kč. Žalovaná v žádosti uvedla, že je vdaná, její nejvyšší dosažené vzdělání je středoškolské s maturitou, je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, od 27. 9. 2010 na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem 27 775 Kč a výdaji 8 056 Kč. Dle čl. III. odst. 1 žádosti ke dni schválení úvěru právní předchůdkyní žalobkyně právní předchůdkyně žalobkyně umožní žalované čerpání úvěru. Dle čl. VI. v případě prodlení žalované s plněním dluhu je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat uhrazení účelně vynaložených nákladů souvisejících s prodlením žalované, úrok z prodlení, smluvní pokutu, vše dle podmínek podrobněji rozvedených v citovaném článku. Dle čl. VII. žádosti jedním ze způsobů ukončení smlouvy je i odstoupení v případě porušení smlouvy, kdy jednotlivé případy porušení jsou vyjmenovány v čl. IX. žádosti včetně prodlení se zaplacením dluhu. V takovém případě bylo v žádosti uvedeno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně prohlásit nesplacenou část úvěru včetně příslušenství za zcela nebo zčásti splatnou ke dni uvedenému v oznámení zaslanému žalované s tím, že žalovaná je v takovém případě oprávněna dlužnou částku včetně příslušenství uhradit ve lhůtě stanovené v písemném oznámení, jinak do 15 dnů od doručení oznámení. Žádost je podepsána žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně (žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 12. 9. 2017).

6. Právní předchůdkyně žalobkyně akceptovala žádost žalované dopisem ze dne 13. 9. 2017 s výší měsíční splátky 3 149 Kč (Akceptační dopis ze dne 13. 9. 2017).

7. Žalobkyně připojila k doplnění žaloby protokol o prověření úvěruschopnosti klienta při schvalování žádosti o úvěr, ze kterého soud zjistil, že jsou zde uvedeny příjmy žalované ve výši 27 775 Kč, výdaje na splátkách závazků 8 056 Kč, výdaje ostatní 16 200 Kč, celkové výdaje tedy 24 256 Kč. Výpočet cash-flow je zde uveden ve výši 370 Kč (protokol o prověření úvěruschopnosti klienta při schvalování žádosti o úvěr ze dne 26. 7. 2022).

8. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně za období od 11. 1. 2018 do 12. 7. 2021 celkem 123 608,09 Kč, posléze úvěr přestala splácet (výpis z účtu žalované č. , č. účtu, vedený u právní předchůdkyně žalobkyně, transakční historie).

9. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy, položka 48, potvrzení o zaplacení kupní ceny), postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky ke Smlouvě o půjčce č. , hodnota, včetně podacího archu adresovaného žalované na adresu v České republice a podacího archu adresovaného žalované na adresu bydliště ve Slovenské republice).

10. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (výzva k plnění před podáním žaloby ze dne 10. 8. 2022 včetně podacího lístku ze stejného dne).

11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě shora uvedené dohody peněžní prostředky, které měla žalovaná vrátit za podmínek dle smlouvy, což neučinila. K prověřování úvěruschopnosti žalobkyně doložila protokol o ověření úvěruschopnosti žalované vystavené právní předchůdkyní žalobkyně a z údajů uvedených žalovanou v žádosti o poskytnutí úvěru.

12. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), projednal věc při jednání v nepřítomnosti žalované, která byl řádně a včas předvolána a z nařízeného jednání se omluvila.

13. Žalovaná je státním občanem Slovenské republiky, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Rozhodným právem je právo české dle čl. 6 ve spojení s čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

14. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 12. 2017 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť daném případě jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.

15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

18. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 odst. 1 o. z.).

24. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

25. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

26. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

27. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

28. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky v celkové výši 250 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto vrátit ve sjednaných splátkách, což nečinila.

29. Žalobkyně však neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované úvěr ve sjednaných splátkách splácet.

30. Právní předchůdkyně žalobkyně k ověřování úvěruschopnosti žalované uvedla, že vycházela z příjmů deklarovaných žalovanou ve výši 27 775 Kč, k ověření těchto příjmů však nepředložila soudu žádné listiny, z nichž by takto deklarované příjmy ověřila. Z výpisu z účtu žalované tyto příjmy nevyplývají. Žalobkyně uvedla rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, dle kterého je dostačující, že uchazeči o úvěr předkládají listiny k ověřování úvěruschopnosti pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy a není třeba tyto mít k dispozici posléze. Žalobkyně však ani netvrdila, že by uvedené listiny měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici při uzavírání výše uvedených smluv o úvěru, ani o jaké listiny se mělo jednat. Tuto argumentaci soud proto považuje za účelovou, navíc nepůsobí věrohodně tvrzení žalobkyně, že by si právní předchůdkyně žalobkyně, kterou je banka, doklady k ověření příjmů v takovém případě neuschovala. Pokud tak neučinila, či tyto doklady posléze žalobkyni nevydala, jde tento postup pouze k tíži žalobkyně.

31. Totéž platí u výdajové stránky, kde v protokolu o ověření úvěruschopnosti žalované a v listinách o údajích žalované jsou uvedeny výdaje sestávající z výdajů na splátkách závazků ve výši 8 056 Kč, ostatních výdajů ve výši 16 200 Kč, tj, celkových výdajů ve výši 24 256 Kč., ani zde však k těmto tvrzeným výdajům nepředložila žádné důkazy, z nichž by bylo patrné jejich ověřování, žalobkyně nadto ověřování těchto výdajů ani netvrdila. Právní předchůdkyně žalobkyně byla povinna v souladu s § 75 a 86 zákona o spotřebitelském úvěru výdaje žalované ověřovat, a to alespoň co do výdajů pravidelně vznikajících – na bydlení (elektřina, plyn, vodné a stočné, výše nájemného, pokud bydlí v nájmu, odvoz odpadu), a dalších pravidelných plateb (telekomunikační služby aj.). Pokud tak neučinila, nemohla tak řádně porovnat příjmy a výdaje žalované a dojít k závěru o úvěruschopnosti žalované. Uvedené údaje o výdajích jsou navíc samy o sobě způsobilé vyvolat pochybnost o splácení sjednaného úvěru, neboť odečtením výdajů od příjmů žalované by prakticky nezbývala žalované žádná částka k dispozici, nadto není patrné, co částka 16 200 Kč označena jako ostatní výdaje představuje.

32. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná, přičemž v dané věci se jedná o neplatnost absolutní (tedy k neplatnosti soud přihlíží i bez námitky žalované), jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek podle § 588 o. z. Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele. V tomto směru lze odkázat mimo jiné na rozsudek Soudního dvora Evropské Unie C-679/18, OPRFinance, dle kterého soudy musí i bez návrhu zkoumat, zda si věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně prověřil úvěruschopnost dlužníka s tím, že pokud tak věřitel před poskytnutím úvěru neučinil, úvěrová smlouva je neplatná. Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že se v daném případě nemůže jednat o relativní neplatnost (tj. zkoumat neplatnost pouze k námitce dlužníka), jelikož toto shledává v rozporu se Směrnicí č. 2008/48/EC o spotřebitelském úvěru. Zdejší soud se s uvedenými závěry ztotožňuje.

33. Protože úvěrová smlouva je absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaná mohla ponechat poskytnutou finanční částku. Žalovaná se tedy na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila podle § 2991 o. z. o celkovou částku 126 391,91 Kč představující rozdíl mezi poskytnutou částkou 250 000 Kč a částkou uhrazenou žalovanou ve výši 123 608,09 Kč.

34. Podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Částku 126 391,91 Kč soud uložil žalované zaplatit s ohledem na její výši do konce roku 2023, a to vzhledem ke skutečnosti, že se tato doba pro úhradu dlužné částky soudu jeví jako doba přiměřená možnostem žalované.

35. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení soud ve III. výroku rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobkyně neúspěšná v částce 47 015,67 Kč, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 4 394,26 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 11 551,84 Kč, zákonném úroku z prodlení z částky 169 465,58 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení ve výši 8,5%, který ke dni vyhlášení rozsudku činí 25 770,37 Kč, úroku 4,8% ročně z částky 169 465,58 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení ve výši 14 552,68 Kč, tedy neúspěšná byla v celkové částce 103 284,82 Kč.