56 C 137/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Veisovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1/ právnická osoba, IČO sídlem adresa žalované 2/ celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 50 000 EUR

I. Druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 EUR, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, přičemž v rozsahu plnění poskytnutého jedním z žalovaných zaniká povinnost druhého ze žalovaných.

II. První žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 68 505 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, anonymizováno jméno příjmení, advokáta.

III. Druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 68 505 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, anonymizováno jméno příjmení, advokáta.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaných zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že plněním jednoho z nich zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého ze žalovaných, neboť dne 3. 9. 2019 uzavřela s první žalovanou smlouvu o kontokorentním úvěru k bankovnímu účtu číslo jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, na základě které mohla první žalovaná čerpat peněžní prostředky do výše 110 000 EUR. Úrok z čerpaného úvěru činil 10,22 % ročně. V souladu s čl. 6 úvěrové smlouvy se vztah řídí německým právem. První žalovaná kontokorentní úvěr opakovaně přečerpala a ani přes opakované výzvy tento nedostatek nenapravila. Žalobkyně proto smluvní vztah s první žalovanou vypověděla dne 16. 5. 2022, kdy se částka stala okamžitě splatnou. Žalobkyně vyzvala první žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 114 064,03 EUR, kterou první žalovaná neuhradila. Druhý žalovaný, jednatel první žalované, se zaručil za závazky první žalované vyplývající ze smlouvy o úvěru do výše 50 000 EUR na základě smlouvy o ručení ze dne 3. 9. 2019 a v ručitelském prohlášení ze stejného dne, které první žalovaná přijala, jak vyplývá ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně vyzvala druhého žalovaného k úhradě částky 50 000 EUR, druhý žalovaný tuto však neuhradil.

2. Žalovaní byli postupem podle § 114b vyzváni, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy k věci písemně vyjádřili a uvedli, zda uplatněný nárok uznávají; neuznají-li jej, jsou ve vyjádření povinni vylíčit rozhodující skutečnosti, na kterých staví svoji obranu a označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Byli poučeni o tom, že nevyjádří-li se a ani ve stanovené lhůtě nesdělí, jaký vážný důvod jim v tom brání, bude mít soud za to, že uplatněný nárok uznávají, a o věci rozhodne rozsudkem pro uznání. Druhému žalovanému se výzvu do vlastních rukou bez možnosti náhradního doručení doručit nepodařilo. První žalované byla výzva řádně doručena dne 24. 2. 2023 Lhůta k podání písemného vyjádření k věci uplynula dne 27. 3. 2023 (§ 114b odst. 2 o. s. ř.). První žalovaná se k věci písemně nevyjádřila. Žalobkyně následně navrhla, aby soud rozhodl o nároku vůči první žalované částečným rozsudkem pro uznání. Soud následně rozhodl rozsudkem pro uznání ze dne 25. 5. 2023, č. j. 56 C 137/2022-36, tak, že první žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 50 000 EUR do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, s tím, že o nároku druhého žalovaného a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku.

3. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.

4. Žalobkyně a první žalovaná podepsali dne 3. 9. 2019 smlouvu o kontokorentním úvěru číslo jejíž nedílnou součástí jsou obchodní podmínky žalobkyně, ve které byl sjednán závazek žalobkyně poskytnout první žalované úvěr na účtu číslo do maximální výše 110 000 EUR a závazek první žalované platit úrok z čerpaného úvěru ve výši 10,22% ročně a ohledně přečerpaného úvěru poplatek ve výši 5% ročně. V čl. V. smlouvy bylo ujednáno, že úvěr je možno čerpat pouze za splnění sjednaných záruk, konkrétně záruky druhého žalovaného do výše 50 000 EUR dle prohlášení o záruce (smlouva o kontokorentním úvěru číslo).

5. Mezi žalobkyní a druhým žalovaným byla dne 3. 9. 2019 podepsána listina označená jako„ Záruka omezená na částku ručení“, ve které bylo uvedeno, že druhý žalovaný se zaručuje za pohledávky žalobkyně za první žalovanou z účtu číslo to do výše 50 000 EUR (smlouva o ručení ze dne datum). Druhý žalovaný stejný den podepsal ručitelské prohlášení, kde bylo uvedeno ručení druhého žalovaného k zajištění pohledávek první žalobkyně ze smlouvy o úvěru, a to s ručením do částky 50 000 EUR (ručitelské prohlášení ze dne datum).

6. V čl. 6 odst. 1 všeobecných obchodních podmínek je uvedeno, že smlouva o úvěru se řídí německým právem. V čl. 26 všeobecných obchodních podmínek je uvedeno právo žalobkyně vypovědět smlouvu tehdy, když je ohroženo dodržení platebních závazků první žalované. Dle odst. 4 citovaného článku s rozvázáním obchodního vztahu jsou dlužné částky na dílčích účtech okamžitě splatné (všeobecné obchodní podmínky).

7. První žalovaná úvěr opakovaně přečerpala (výpis z bankovního účtu první žalované).

8. Žalobkyně pro opakované přečerpání úvěru vypověděla smlouvu o úvěru ke dni 16. 5. 2022, kdy se stala celá dlužná částka okamžitě splatnou, a vyzvala první žalovanou k zaplacení částky 114 064,03 EUR do 30. 5. 2022 (výpověď smlouvy o úvěru ze dne datum včetně dokladu o odeslání).

9. Žalobkyně dále zaslala dne 26. 10. 2022 první žalované předžalobní výzvu (předžalobní upomínka adresovaná první žalované ze dne datum včetně dokladu o odeslání), stejně tak učinila vůči druhému žalovanému (předžalobní upomínka adresovaná druhému žalovanému ze dne datum včetně dokladu o odeslání).

10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně podepsala s první žalovanou smlouvu, na základě které poskytla první žalované peněžní prostředky do maximální výše 110 000 EUR, za které se žalovaná zavázal platit úroky a poplatky v případě překročení uvedené maximální částky. Pro opakované přečerpávání této částky následně odeslala první žalované dopis o výpovědi a vyzvala ji k úhradě dlužné částky. Druhý žalovaný podepsal smlouvu, ve které byl upraven jeho závazek ručit za pohledávky za první žalovanou do výše 50 000 EUR, dále podepsal stejného dne ručitelské prohlášení. Výzvou ze dne 26. 10. 2022 byl neúspěšně vyzván k úhradě dlužné částky za první žalovanou.

11. Žalobkyně je právnickou osobou zřízenou dle německého práva, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Na danou věc dopadá nařízená Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), konkrétně čl. 4, dle kterého nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.

12. Rozhodným právem je právo německé dle čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dle kterého smlouva se řídí právem, které si strany zvolí, kdy z všeobecných obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru, vyplývá volba německého práva.

13. Podle § 488 odst. 1 Bürgerliches Gesetzbuch (dále jen„ BGB“) na základě smlouvy o úvěru se poskytovatel úvěru zavazuje poskytnout příjemci úvěru peněžní prostředky ve sjednané výši. Příjemce je povinen z dlužné částky platit úroky a při splatnosti úvěr vrátit.

14. Podle§ 488 odst. 3 BGB není-li lhůta pro splacení půjčky stanovena, závisí splatnost na výpovědi půjčitele nebo vypůjčitele.

15. Podle § 765 odst. 1 BGB ručitelskou smlouvou se zavazuje ručitel vůči věřiteli třetí osoby, že bude odpovídat za splnění závazku třetí osoby.

16. Podle § 766 věty první BGB k platnosti ručitelské smlouvy musí být záruční prohlášení vystaveno písemně.

17. Podle § 767 odst. 1 věty první BGB pro závazek ručitele je rozhodující existence odpovědnosti mezi hlavním dlužníkem a věřitelem.

18. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní a první žalovanou byla platně uzavřena smlouva, na základě které žalobkyně poskytovala první žalované finanční prostředky, za které se první žalovaná zavázala platit úroky a poplatky v případě přečerpání sjednané maximální částky. S ohledem na opakované přečerpávání maximální sjednané částky žalobkyně smlouvu vypověděla v souladu s ujednáními dle všeobecných obchodních podmínek, čímž došlo k zesplatnění dlužné částky, tuto však první žalovaná následně neuhradila. Druhý žalovaný byl ručitelem pohledávek za první žalovanou do částky 50 000 EUR, dluh za žalovanou však následně nesplnil. V řízení nebylo zjištěno nic k tomu, že by od podání žaloby něčeho uhradil, a soud proto podané žalobě jako důvodné vyhověl a uložil druhému žalovanému uhradit dlužnou částku. Lhůta k zaplacení byla určena třídenní podle 160 odst. l o. s. ř.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 68 505 Kč od každého ze žalovaných. Předmětem řízení byla částka 50 000 EUR, která po přepočtení na českou měnu podle směnného kurz ČNB ke dni vyhlášení rozsudku dne 27. 6. 2023, tj. 24, 050 Kč za 1 euro, činí 1 202 500 Kč. Přiznané náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 60 900 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 13 140 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, dvakrát předžalobní výzva, návrh ve věci samé), paušální náhrada výdajů stanovené podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby a hotové výdaje spočívající v překladu listin z německého jazyka do českého jazyka ve výši 22 349 Kč. Celková výše nákladů řízení tak činí 137 009 Kč. Žalovaní v řízení vystupovali jako samostatné společníci ve smyslu § 91 odst. 1 o. z., a nákladech řízení bylo proto třeba rozhodnout vůči každému z nich samostatně (shodně viz například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 669/2017), soud proto povinnost k úhradě nákladů řízení žalobkyně rozdělil rovným dílem mezi oba žalované. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní k rukám zástupce žalobkyně. Proti tomuto usnesení lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.