56 C 66/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Veisovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 53 188,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 14 188,86 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 46 653 Kč od 06. 09. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na náklady řízení ve výši 8 207 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, uzavřené dne 31. 1. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným prostředky komunikace na dálku, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 39 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni 130 390 Kč ve splátkách. Žalovaný však neuhradil ničeho, žalobkyně proto částku zesplatila ke dni 13. 7. 2024. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, výpisy z účtu žalovaného za poslední měsíce a jeho výplatními páskami za poslední tři měsíce, z čehož zjistila jeho příjmy ve výši 21 383 Kč, výdaje 15 136,50 Kč. U žalovaného byly zjištěny další zápůjčky a úvěry, tyto však byly podstatně dražší co do nákladů půjčky než půjčky poskytované žalobkyní, a tak znamenají ve výdajové rešerši prakticky úsporu, jelikož je očekávána jejich konsolidace. Částky vynakládané za sázky lze považovat za rizikové pouze pokud jsou utráceny v řádech vyšších tisíců korun měsíčně. Žalovaný nesdělil další výdaje vynakládané na nájemném či výživném. Žalobkyně doklad totožnosti žalovaného lustrovala v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, žalovanému předložila k vyplnění formulář příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr. Prokázaným měsíčním výdajům dle výpisu z účtu přiřazuje koeficient skórovacím systémem.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

3. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.

4. Žalovaný se s žalobkyní prostředky komunikace na dálku dohodl dne 31. 1. 2024 na poskytnutí částky ve výši 39 000 Kč s tím, že žalovaný vrátí žalobkyni 130 390 Kč včetně úroků a administrativního poplatku, a to ve splátkách po 2 174 Kč. Součástí dohody byla i možnost účtovat smluvní pokutu v případě opoždění s platbou splátky, dále možnost zesplatit neuhrazenou částku v případě prodlení s její úhradou (smlouva o úvěru ze dne 31. 1. 2024). Dle splátkového kalendáře měla být dohodnutá částka žalobkyni vrácena do 16. 2. 2029 (splátkový kalendář). Součástí dohody byly obchodní podmínky, ze kterých soud zjistil podrobnější úpravu práv a povinností dohodnutých mezi účastníky (obchodní podmínky), dále bylo součástí dohody poskytnutí formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru žalovanému (Standardní informace o spotřebitelském úvěru), dále sazebník úroků, poplatků a smluvních pokut (sazebník úroků, poplatků a smluvních pokut). Žalobkyně předložila soudu elektronický výpis s informací ze systému uzavírání smluv online, ve kterém jsou uvedeny podrobné údaje k zápůjčce poskytované žalovanému (elektronický výpis s informací ze systému uzavírání smluv online).

5. Žalobkyně dále předložila čestné prohlášení o příjmech a výdajích žalovaného, kde jsou žalovaným uvedeny následující údaje: zaměstnavatel žalovaného, , právnická osoba, s nástupem do zaměstnání v červnu 2023 a s čistým měsíčním příjmem 25 000 Kč, s pravidelnými splátkami půjček 6 000 Kč, průměrnými měsíčními výdaji 7 000 Kč, druh bydlení nájem s délkou pobytu 3 – 5 let s náklady na bydlení 4 000 Kč, výuční list, rodinný stav svobodný, počet osob v domácnosti 1, dále sdělení, že žalovaný nemá závazky po splatnosti vůči jiným fyzickým či právnickým osobám a svým podpisem stvrzuje, že veškeré údaje uvedené v tomto formuláři příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr, resp. v přiložených dokumentech jsou úplné, pravdivé a plně odpovídají skutečnosti, a že nezamlčel/a žádnou relevantní skutečnost, která by mohla ovlivnit rozhodnutí žalobkyně při poskytnutí předmětného úvěru (čestné prohlášení o příjmech a výdajích).

6. Žalovanému byla dne 31. 1. 2024 poskytnuta na jeho účet částka 39 000 Kč (výpis z účtu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . ze dne 31. 1. 2024).

7. Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, soud zjistil, že jeho příjmy v říjnu 2023 činily 24 500 Kč, výdaje přesahovaly 23 000 Kč, v listopadu příjmy činily 29 000 Kč, výdaje téměř 30 000 Kč, v prosinci výdaje přesahovaly 57 000 Kč, příjmy činily 64 000 Kč a obsahovaly položku od zaměstnavatele žalovaného ve výši 10 000 Kč označenou jako „příspěvek na údržbu“, který se v předchozích měsících neobjevuje, dále je zde příchozí platba nemocenské 10 672 Kč (údaje z internetového bankovnictví klienta č. , č. účtu, od října do prosince 2023).

8. Žalovaný žalobkyni po dohodě o zápůjčce ničeho neuhradil (vyčíslení pohledávky včetně přehledu splácení).

9. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky s upozorněním na možné zesplatnění neuhrazené částky (dopis – výzva k úhradě dlužných splátek ze dne 28. 5. 2024). Následně zesplatila neuhrazenou částku ke dni 13. 7. 2024 (dopis – oznámení zesplatnění zápůjčky ze dne 16. 7. 2024).

10. Žalobkyně upomínala žalovaného k zaplacení dlužné částky rovněž před podáním žaloby (předžalobní výzva).

11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 31. 1. 2024 částku výši 39 000 Kč, kterou měl žalovaný splácet. Žalovaný žalobkyni ničeho nevrátil. K úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila a označila výše popsané.

12. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 3. 2024 (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.

13. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

21. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

22. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

23. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o zápůjčce, která je spotřebitelským úvěrem, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto vrátit dle podmínek smlouvy. Soud po provedeném dokazování k řádnému posuzování schopnosti splácet úvěr dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalobkyně doložila k příjmům a výdajům žalovaného zejména výpisy z jeho účtů za poslední tři měsíce a výplatní pásky žalovaného, dále jeho čestné prohlášení. Z výpisů z účtu je však patrné, že výdaje žalovaného jsou srovnatelné s jeho příjmy, tedy při započtení splátek úvěru by tyto výdaje byly vyšší, a to vyjma prosince, kde příjmy sice byly vyšší oproti výdajům, nicméně v těchto byly obsaženy jednorázové částky (nemocenská, jednorázový příspěvek od zaměstnavatele), které nejsou pravidelným příjmem žalovaného a nelze z nich pravidelné vyšší příjmy v této výši dovodit, Výdaje navíc v měsíci prosinci přesahovaly 50 000 Kč, tedy částku výrazně vyšší oproti příjmům od jeho zaměstnavatele, které měl soud zjištěny výplatními páskami spolu s výpisy z účtů. K čestnému prohlášení žalovaného lze uvést, že obsahuje položku nájmu ve výši 4 000 Kč, tuto však mezi odchozími měsíčními platbami ve výpisu z účtu žalovaného nelze dohledat, tedy pravděpodobně se jedná o další výdaj nad rámec výdajů vysledovaných na tomto účtu. Ze všech těchto okolností bylo uvedené zkoumání úvěruschopnosti nedostatečné a žalobkyně si měla zajistit další doklady k prověření situace u žalovaného. Pokud tak neučinila, nemohla příjmy a výdaje žalované porovnat, a tedy s řádnou péčí postupovat při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

24. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná, přičemž v dané věci se jedná o neplatnost absolutní, tedy k neplatnosti soud přihlíží i bez námitky žalovaného, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek podle § 588 o. z.. Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele. V tomto směru lze odkázat mimo jiné na rozsudek Soudního dvora Evropské unie C679/18, OPR-Finance, dle kterého soudy musí i bez návrhu zkoumat, zda si věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně prověřil úvěruschopnost dlužníka s tím, že pokud tak věřitel před poskytnutím úvěru neučinil, úvěrová smlouva je neplatná. Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že se v daném případě nemůže jednat o relativní neplatnost (tj. zkoumat neplatnost pouze k námitce dlužníka), jelikož toto shledává v rozporu se Směrnicí č. 2008/48/EC o spotřebitelském úvěru. Zdejší soud se s uvedenými závěry ztotožňuje.

25. Protože úvěrová smlouva je absolutně neplatná, soud postupem podle § 87 zákona o spotřebitelského úvěru žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Na základě smlouvy žalovaný ničeho neuhradil, poskytnutou částku proto soud žalobkyni přiznal. Ve zbytku žalobu výrokem II. zamítl, a to rovněž v části úroků z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy doba plnění je stanovena až nynějším rozsudkem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Částku s ohledem na její výši soud uložil žalovanému zaplatit do tří dnů od právní moci rozhodnutí vzhledem ke skutečnosti, že se tato doba pro úhradu dlužné částky soudu jeví jako doba přiměřená možnostem žalovaného, neboť žalovaný tvrzení ani důkazy k této věci ani přes výzvu soudu nepředložil.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ve věci částečně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 42%, tedy v částce 8 207 Kč, které sestávají ze soudního poplatku ve výši 2 128 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), ve výši 3 260 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání). Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za vyjádření žalobkyně, neboť jím bylo reagováno na výzvu soudu z důvodu nedostatečných žalobních tvrzení co do zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, kdy výzvě soudu a dodatečnému vyjádření mohla žalobkyně předejít uvedením těchto skutečností a doložením důkazů již v žalobě, navíc za situace, kdy je soudu z úřední činnosti známo, že žalobkyně uplatňuje nároky ze smluv o spotřebitelském úvěru dlouhodobě, musí si proto být vědoma povinnosti tvrdit a prokazovat zkoumání úvěruschopnosti žalovaných. Žalobkyni dále náleží paušální náhrada výdajů stanovená podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do 31. 12. 2024, v částce 450 Kč za úkon spočívající v účasti na jednání v lednu 2025, a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Poměrná část nákladů řízení v rozsahu 42 % tak činí shora uvedenou částku. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní podle § 160 odst. l o. s. ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.