56 C 7/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Veisovou ve věci Anonymizovaný odstavec proti Anonymizovaný odstavec o zaplacení 122 624,73 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů do právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky , částka, a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, mezi žalovanou a společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., IČO: , Anonymizováno, , sídlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “) na základě které byly žalované poskytnuty přeněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v 96 měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem, což nečinila, smlouva proto byla zesplatněna ke dni , datum, . Žalovaná vrátila peněžní prostředky pouze ve výši 11 575,46 Kč. Mezi žalovanou a společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a.s., IČO: , Anonymizováno, , sídlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “ byla dále dne , datum, uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, v rámci které byl žalované poskytnut spotřebitelský kontokorentní úvěr Flexikredit povolením debetního zůstatku na účtu žalované do výše povoleného limitu. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v souladu s insolvenčním řízení vedeném vůči žalované úvěr zesplatnila ke dni 6. 2. 2020 a žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši , částka, , kde jistina činila , částka, . Smlouvami o postoupení pohledávek byly pohledávky postoupeny na žalobkyni, žalované byla postoupení oznámena. Při posuzování úvěruschopnosti oba právní předchůdci žalobkyně postupovali v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a principem obezřetného úvěrování, přičemž provedli kontrolu veřejných databází (insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registry, databáze MVČR), ověřili příjmy z doložených dokumentů a zohlednili výdaje dle žádosti, životní minimum, náklady na bydlení a existující závazky.

2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.

3. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav:

4. Žalovaná podepsala dne 25. 2. 2019 s , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, smlouvu o úvěru, dle které měla žalovaná čerpat peněžní prostředky ve výši , částka, a tyto měla splácet ve splátkách , částka, měsíčně spolu úrokem ve výši 20,40% ročně, RPSN 22,97%. Ve smlouvě bylo ujednáno, že v případě prodlení se plněním dle smlouvy je , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, oprávněna prohlásit dluhy ihned za splatné (smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 22. 5. 2024). V důsledku porušování smluvních podmínek byl úvěr zesplatněn ke dni , datum, (oznámení o prohlášení úvěru za splatný). Žalovaná vrátila peněžní prostředky pouze ve výši , částka, (nesporná skutečnost).

5. Žalovaná dále podepsala dne 27. 9. 2018 s , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, smlouvu o bankovních produktech a službách, předmětem které bylo vedení bankovního účtu žalované včetně možnosti poskytnutí spotřebitelského kontokorentního úvěru Flexikredit povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu (smlouva o bankovních produktech a službách ze dne 27. 9. 2018).

6. Žalovaná čerpala celkem částku , částka, (výpis z úvěrového účtu žalované).

7. Jelikož se žalovaná dostala do úpadku, úvěr byl zesplatněn ke dni , datum, s tím, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky, ze které jistina činila , částka, (dopis – prohlášení úvěrové pohledávky za okamžitě splatnou)

8. Pohledávky z obou smluv byly postoupeny na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu pohledávek), což bylo žalované oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ).

9. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných částek rovněž předžalobní upomínkou (předžalobní upomínka).

10. Žalovaná před sjednáním obou úvěrů byla zaměstnána jako prodavačka od , datum, s čistým měsíčním příjmem ve výši , částka, , za rok ve výši celkem , částka, . Měla jednu vyživovací povinnost (potvrzení o výši příjmu žalované).

11. V žádosti o povolení debetního zůstatku Flexikredit ze dne , datum, uvedla, že vlastní dům/byt, vzdělání má střední, je rozvedená, pracovní poměr má na dobu neurčitou. V části měsíční náklady uvedla , částka, a celkový čistý měsíční příjem domácnosti , částka, (žádost o povolení debetního zůstatku Flexikredit ze dne , datum, ). V žádosti o úvěr jsou uvedeny shodné údaje (žádost o úvěr).

12. Žalobkyně dále doložila listiny , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, obsahující obecné vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti pro obě smlouvy s uvedením tabulky obsahující v žádosti dle předchozího odstavce (listiny – vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti).

13. Z ostatních důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro posouzení věci.

14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě výše uvedených spotřebitelských smluv finanční prostředky, které žalovaná nesplácela, oba úvěry byly proto zesplatněny. K úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila výše popsané.

15. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.

16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 odst. 1 o. z.).

18. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

19. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

20. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

25. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

26. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

27. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byly uzavřeny smlouvy o úvěru, které jsou spotřebitelskými úvěry, na základě kterých byly žalované poskytnuty peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto vrátit dle podmínek smlouvy. Soud po provedeném dokazování k řádnému posuzování schopnosti splácet úvěr dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením každé ze smluv. Žalobkyně v návrhu pouze obecně tvrdila proces zkoumání úvěruschopnosti. Nijak blíže nekonkretizovala výdaje žalované a jak tyto ověřovala. V žádosti žalované jsou uvedeny příjmy v poměrně nízké výši , částka, a výdaje ve výši , částka, , minimálně k druhému citovanému údaji měla právní předchůdkyně žalobkyně zajišťovat listiny ke konkretizaci výdajů žalované, když tento údaj není nepochybně pravdivý, což neučinila, resp. k tomu žádné listiny neoznačila. Žalovaná dále uvedla, že celkový příjem domácnosti činí , částka, , žalobkyně však v řízení nepředložila listiny, ze kterých by bylo ověřeno, že tomu tak skutečně je a nejedná se jen o tvrzení žalované. Neboť ověřen byl pouze výše uvedený příjem žalované potvrzením zaměstnavatele. Ze všech těchto okolností žalobkyně neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to i přes poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř..

28. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná, přičemž v dané věci se jedná o neplatnost absolutní, tedy k neplatnosti soud přihlíží i bez námitky žalovaného (která zde nadto byla ze strany žalovaného učiněna), jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek podle § 588 o. z.. Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele. V tomto směru lze odkázat mimo jiné na rozsudek Soudního dvora Evropské unie C679/18, OPR-Finance, dle kterého soudy musí i bez návrhu zkoumat, zda si věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně prověřil úvěruschopnost dlužníka s tím, že pokud tak věřitel před poskytnutím úvěru neučinil, úvěrová smlouva je neplatná. Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že se v daném případě nemůže jednat o relativní neplatnost (tj. zkoumat neplatnost pouze k námitce dlužníka), jelikož toto shledává v rozporu se Směrnicí č. 2008/48/EC o spotřebitelském úvěru. Zdejší soud se s uvedenými závěry ztotožňuje.

29. Protože úvěrová smlouva je absolutně neplatná, soud postupem podle § 87 zákona o spotřebitelského úvěru žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaná na základě jedné smlouvy obdržela , částka, , z čehož vrátila , částka, , na základě druhé o Flexikreditu čerpala , částka, . Soud proto přiznal žalobkyni celkovou částku , částka, . Ve zbytku žalobu výrokem II. zamítl, a to rovněž v části úroků z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy doba plnění je stanovena až nynějším rozsudkem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Částku soud uložil žalované zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaná v řízení nebyla kontaktní a soudu neposkytla součinnost, a ani přes písemnou výzvu soudu proto ze strany žalované nebyly tvrzeny a prokázány majetkové poměry k závěru o odlišné době plnění. Soud tak dospěl k závěru, že stanovená doba rozsudku pro úhradu dluhu žalované je zcela přiměřená možnostem žalované.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ve věci částečně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 64%, tedy v částce 38 165 Kč, které sestávají ze soudního poplatku ve výši , částka, , z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), ve výši , částka, za každý z šesti úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, 2 x účast na jednání, doplnění tvrzení). Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za vyjádření žalobkyně po podání žaloby, neboť jím bylo reagováno na výzvu soudu z důvodu nedostatečných žalobních tvrzení co do zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, kdy výzvě soudu a dodatečnému vyjádření mohla žalobkyně předejít uvedením těchto skutečností a doložením důkazů již v žalobě, navíc za situace, kdy je soudu z úřední činnosti známo, že žalobkyně uplatňuje nároky ze smluv o spotřebitelském úvěru dlouhodobě, musí si proto být vědoma povinnosti tvrdit a prokazovat zkoumání úvěruschopnosti žalovaných. Žalobkyni dále náleží paušální náhrada výdajů stanovená podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných do , datum, , v částce , částka, za tři úkony spočívající v účasti u dvou jednání, z cestovného za dvě účasti na jednání a zpět ze sídla zástupce žalobkyně, celkem ve výši , částka, , náhrady za zmeškaný čas v celkové výši , částka, a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Poměrná část nákladů řízení v rozsahu 64 % tak činí shora uvedenou částku. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní podle § 160 odst. l o. s. ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.