56 C 86/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Veisovou ve věci Anonymizovaný odstavec proti Anonymizovaný odstavec o zaplacení částky 36 037,63 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, uzavřené dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným prostředky komunikace na dálku, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše , částka, s možností postupného čerpání, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti zjistila u žalovaného celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se žalovaným, pravidelné měsíční výdaje uvedené žalovaným při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené žalovaným, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobkyni. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla podle interní metodiky schválené ČNB v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila , částka, . Úvěr byl žalovanému vyplacen na bankovní účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, prostřednictvím bezhotovostního převodu, a to v částce 17 000 Kč dne 10. 8. 2024. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nevrátil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), projednal věc při jednání v nepřítomnosti účastníků, kteří byli k jednání řádně a včas předvoláni s tím, že žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a souhlasila s konáním jednání v její nepřítomnosti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav:

5. Žalovaný se s žalobkyní prostředky komunikace na dálku dohodl dne , datum, na revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na základě kterého měl žalovaný čerpat finanční částky žalobkyně a tyto měl splácet dle předpisu splátek (úvěrová smlouva ze dne 10. 8. 2024, předpis splátek). Součástí dohody byly obchodní podmínky, ze kterých soud zjistil podrobnější úpravu práv a povinností dohodnutých mezi žalovaným a žalobkyní (všeobecné obchodní podmínky).

6. Žalovaný čerpal celkem částku , částka, (přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, zpráva České spořitelny na čl. 29). Tuto částku žalobkyni nevrátil (dopis – výzva k úhradě dluhu, výzva k úhradě před podáním žaloby, podací lístek ze dne , datum, ). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (výzva k úhradě před podáním žaloby, podací lístek ze dne , datum, )

7. Žalobkyně k posuzování úvěruschopnosti doložila listinu „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, .“, ve které je uvedeno, že provedení úvěruschopnosti nastalo 8. 10. 2024, že žalovaný žije sám, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky: 8 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení: , částka, , další nezbytné výdaje: Kč, ostatní zbytné výdaje: Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: , částka, , výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem: 98 000 Kč, regionální koeficient: 1.5, počet nepracujících členů ve společně hospodařící domácnosti:, rezerva pro výdaje: 750, vypočítané minimální výdaje: 16 860, disponibilní příjem: 31400, počet doporučených prodloužení:

0. Posouzení úvěruschopnosti: úspěšné (listina „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .“).

8. Žalobkyně dále k posouzení úvěruschopnosti doložila dokument označený jako „Identifikované příjmy“, ve kterém je uvedeno, že příjem byl spotřebitelem doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Číslo účtu: , Anonymizováno, , dále je zde uveden přehled příjmů a data ke každému z těchto částek a dále shrnutí, že celkový ověřený příjem takto činí 55 446 Kč (listina „Identifikované příjmy“)

9. Žalobkyně dále k posuzování úvěruschopnosti doložila listinu označenou jako „Obecné principy posuzování a filozofie Společnost“, ve kterém je uveden obecný postup při posuzování úvěruschopnosti žalobkyní (listina „Obecné principy posuzování a filozofie Společnost“)

10. Žalobkyně dále doložila listinu označenou jako „BankID výpis“, který obsahuje údaje o žalovaném a ve kterém konkrétní příjmy a výdaje žalovaného uvedeny nejsou (listina „BankID výpis“).

11. S ohledem na zjištění soudu v návaznosti na provedené dokazování co do zkoumání úvěruschopnosti soud další listiny navržené žalobkyní pro nadbytečnost neprováděl.

12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě dohody o revolvingovém úvěru částku v celkové výši 17 000 Kč, kterou měl žalovaný žalobkyni vrátit ve splátkách. Žalovaný ničeho žalobkyni nevrátil. K úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila a dokládala výše popsané.

13. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od , datum, (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.

14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru posouzením úvěruschopnosti spotřebitele se rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

22. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

23. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

24. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru, která je spotřebitelským úvěrem, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto vrátit dle podmínek smlouvy. Soud po provedeném dokazování k řádnému posuzování schopnosti splácet úvěr dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalobkyně v návrhu pouze tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného, k čemuž uvedla obecné postupy při zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně, a ve vztahu k čemuž doložila samostatnou listinu k obecnému postupu žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti, ke konkrétním příjmům a výdajům žalovaného však pouze tvrdila, že ověřená výše ověřeného příjmu žalovaného činila , částka, , k čemuž ovšem doložila pouze listinu vyhotovenou samotnou žalobkyní označenou jako „Identifikované příjmy“ obsahující přehled příjmů, která však neprokazuje, že by žalovaný skutečně těchto příjmů dosahoval. Uvedené příjmy se pak objevují ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti, i zde se jedná pouze o listinu vyhotovenou žalobkyní. V listině jsou uvedeny i další údaje o žalovaném – žalovaný žije sám, jeho výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí , částka, a výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení: , částka, , důkazy toto prokazující však žalobkyně ani přes výzvu soudu neoznačila. Ze všech těchto okolností žalobkyně neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v době uzavření úvěrové smlouvy. Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, soud ji proto nemohl k uvedenému poučit postupem podle § 118a o. s. ř., přičemž soud podotýká, že k uvedenému byla navíc žalobkyni zasílána písemná výzva před jednáním.

25. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná, přičemž v dané věci se jedná o neplatnost absolutní, tedy k neplatnosti soud přihlíží i bez námitky žalovaného (která zde nadto byla ze strany žalovaného učiněna), jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek podle § 588 o. z.. Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele. V tomto směru lze odkázat mimo jiné na rozsudek Soudního dvora Evropské unie C679/18, OPR-Finance, dle kterého soudy musí i bez návrhu zkoumat, zda si věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně prověřil úvěruschopnost dlužníka s tím, že pokud tak věřitel před poskytnutím úvěru neučinil, úvěrová smlouva je neplatná. Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že se v daném případě nemůže jednat o relativní neplatnost (tj. zkoumat neplatnost pouze k námitce dlužníka), jelikož toto shledává v rozporu se Směrnicí č. 2008/48/EC o spotřebitelském úvěru. Zdejší soud se s uvedenými závěry ztotožňuje.

26. Protože úvěrová smlouva je absolutně neplatná, soud postupem podle § 87 zákona o spotřebitelského úvěru žalovaný je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Na základě smlouvy o úvěru žalovaný čerpal , částka, , ničeho však neuhradil, tuto částku soud proto žalovanému uložil vrátit žalobkyni. Ve zbytku žalobu výrokem II. zamítl, a to rovněž v části úroků z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy doba plnění je stanovena až nynějším rozsudkem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Částku s ohledem na její výši soud uložil žalovanému zaplatit do tří dnů od právní moci rozhodnutí vzhledem ke skutečnosti, že se tato doba pro úhradu dlužné částky soudu jeví jako doba přiměřená možnostem žalovaného, neboť se nejedná o vysokou částku, a žalovaný tvrzení ani důkazy k jiné době plnění ani přes písemnou výzvu soudu nepředložil.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch hodnotil u obou účastníků zásadně shodný.