57 C 17/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Renátou Honzíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s kapitalizovaným úrokem ve výši částka od datum do datum, s úrokem ve výši 23,76% ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 8,5% ročně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdce, právnická osoba anonymizována tři slova, IČO, a žalovaná na základě žádosti žalované ze dne datum uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr s úvěrovým rámcem částka. Žalované byl otevřen úvěrový účet číslo. Právní předchůdce žalobkyně zaslal dne datum částku částka z uvedeného účtu na účet zprostředkovatele za účelem úhrady prodejní ceny zboží. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v dohodnutých splátkách, tuto povinnost nesplnila a právní předchůdce žalobkyně od smlouvy o úvěru odstoupila a úvěr prohlásila za splatný ke dni datum. Na žalobkyni byla pohledávka ze smlouvy postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení částky částka s kapitalizovaným úrokem ve výši částka s úrokem ve výši 23,76% ročně z částky částka od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení ve výši 8,5% ročně.

2. Žalobkyně podáním ze dne datum doplnila žalobní tvrzení v tom směru, že právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalované v souladu se zákonnými podmínkami. Vycházel z informací poskytnutých samotnou žalovanou, které uvedla v žádosti o klasický úvěr tj. příjmu částka a výdajů ve výši částka. Dále právní předchůdce žalobkyně aktivně vyhledával relevantní skutečnosti z rejstříku příjmení, z nebankovních registrů klientských informací (NRK) a kontrolou v interních systémech.

3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den datum.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání, k němuž byla řádně a včas předvolána, se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se k jednání nedostavila, svou neúčast omluvila.

5. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně řádně omluvila svoji neúčast u jednání podáním ze dne datum a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti.

6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

7. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná dne datum uzavřeli rámcovou smlouvu o poskytovávání bankovních produktů a služeb, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytovat žalované bankovní produkty služby. (důkaz rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů ze dne datum). Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou byl sjednán úvěrový rámec ve výši částka (smlouva o revolvingovém úvěru ze dne datum číslo). Nedílnou součástí smlouvy o revolvingovém úvěru bylo i potvrzení o specifickém čerpání revolvingového úvěru, v kterém si právním předchůdce žalobkyně a žalovaná ujednali, že prodejcem a zprostředkovatelem specifického čerpání bude právnická osoba a.s., výše specifického čerpání byla stanovena v částce částka s tím, že částka bude uhrazena prodejci, žalovaná se zavázala splácet měsíčně částku částka po dobu anonymizováno měsíců. (dohoda o specifických podmínkách - příloha smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum). Žalobkyně neprokázala, že za žalovanou uhradila právnická osoba a.s. cenu zboží tj. částku částka rovněž tak neprokázala, že žalované byl poskytnut úvěr částka tj. celkem částka částka. Právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy o úvěru číslo dne datum z důvodu prodlení se splácením úvěru (odstoupení od úvěrové smlouvy číslo ze dne datum). Mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba anonymizována tři slova byla uzavřena dne datum (smlouva o postoupení pohledávky ze dne datum).

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

9. Na vztah mezi účastníky soud aplikoval ustanovení smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen o.z.). Žalovaná na straně vydlužitele smlouvu uzavřela v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně zapůjčitele v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o.z.). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění rozhodném (dále je ZSÚ).

10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 věty prvé o.z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

13. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Tato zákonná ustanovení v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES zakotvují princip odpovědného půjčování („ responsible lending“). Ústavní soud v souvislosti s tímto principem dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu (viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Podle Ústavního soudu lze učinit závěr, že poskytovatel úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z judikatury citované tímto nálezem - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Soudy proto poskytovatele úvěrů musí vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení dluhu reálné výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli (viz cit. rozhodnutí). K závěru, že splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele musí vnitrostátní soud zkoumat ve všech případech, bylo vedeno řízení o předběžné otázce u Soudního dvora EU. V rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C 679/18, Soudní dvůr EU dospěl k závěru, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

17. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je při zkoumání úvěruschopnosti taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit.

18. Soud po provedeném dokazování neshledal žalobu důvodnou, neboť žalobkyně neprokázala, že částka ve výši částka byla ve prospěch žalované vyplacena, toto tvrzení žalobkyně předloženými listinnými důkazy neprokázala, z předložených listinných důkazů tato skutečnost nevyplývá. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se k ústnímu jednání dne datum nedostavila, nemohl soud vůči ní postupovat dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. a vyzvat ji k označení důkazů ohledně tohoto tvrzení, soud tak vycházel pouze z výše uvedených listinných důkazů předložených žalobkyní.

19. Judikatura Nejvyššího soudu k výkladu ustanovení § 657 obč. zák. je ustálena v závěru, že smlouva o půjčce je tradičně považována za smlouvu reálnou; znamená to, že ke smlouvě o půjčce nedochází jen na základě dohody stran (účinným přijetím návrhu na uzavření smlouvy), ale až skutečným odevzdáním předmětu půjčky dlužníku, ke kterému při peněžité půjčce může dojít i bezhotovostním převodem na účet dlužníka (k tomu srov. např. důvody usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013, uveřejněného pod číslem 55/2015 Sb. rozh. obč.). Na tuto judikaturu navázala (vyšla z ní jako z použitelné) i judikatura Nejvyššího soudu k ustanovení § 2390 o. z. V rozsudku ze dne 29. dubna 2020, sp. zn. 33 Cdo 1261/2019, tak Nejvyšší soud ozřejmil, že smlouvou o zápůjčce přenechává zapůjčitel vydlužiteli věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoliv jen konsensuální) povahu. Vznik zápůjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu zápůjčky. Při peněžité půjčce (nyní zápůjčce) může dojít k předání peněz i bezhotovostním převodem na účet vydlužitele, nebo osobě (na účet osoby) určené vydlužitelem.

20. Žalobkyně v doplnění žaloby sice tvrdila, že prověřila schopnost žalované zápůjčku splácet, nicméně toto tvrzení bylo obecné, bez uvedení konkrétních údajů, jak k závěru o schopnosti žalované úvěr splácet došla a současně své tvrzení nijak neprokazovala. Důkazní břemeno v otázce splnění předsmluvní informační a kontrolní povinnosti musí zásadně jít k tíži poskytovatele zápůjčky, jinak by byl narušen soulad se zásadou efektivity (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13 CA Consumer Finance SA v Ingrid Bakkaus and Others). Soud v této věci nemohl žalobkyni při jednání řádně poučit ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., aby soudu doplnila tvrzení v tomto směru a označila důkazy k jejich prokázání, neboť žalobkyně tím, že se k jednání nedostavila, dobrovolně se tohoto poučení vzdala, a jde k její tíži, že soud nemohl zjistit, zda byla zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované splněna.

21. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, splnila povinnost dle § 86 ZSÚ zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, posoudil soud uvedenou smlouvu pro porušení principu odpovědného půjčování jako neplatnou pro rozpor se zákonem a zjevně narušující veřejný pořádek podle § 588 o. z. a současně dle § 87 odst. 1 ZSÚ.

22. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala ani poskytnutí tvrzené jistiny ve výši částka ve prospěch žalované, soud nezbylo než žalobu v tomto rozsahu zamítnout, když nárok žalobkyně nemohl posoudit jako bezdůvodné obohacení. Jde-li o zbývající částku ve výši částka představující kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení, soud i v tomto rozsahu žalobu zamítl jako nedůvodnou s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario. Žalobkyně byla v řízení neúspěšná a měla by tak žalované zaplatit náklady řízení, žalované, však v řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.