60 C 121/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Kadlecovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 112 027 Kč s příslušenstvím <b><i>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 109 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 109 000 Kč ode dne 10. 6. 2014 do zaplacení.</b></i> <b><i>II. Co do částky ve výši 3 027 Kč, úroku ve výši 13,68 % ročně z částky ve výši 109 000 Kč ode dne [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 109 000 Kč ode dne [datum] do [datum] se žaloba zamítá.</b></i> <b><i>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 3 636 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.</b></i> 1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví rozhodnutí. Svůj nárok odůvodnila tím, že jako poskytovatel spotřebitelského úvěru uzavřela se žalovanou dne 28. 1. 2014 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalované na její bankovní účet dne 7. 2. 2014 poskytnut úvěr ve výši 109 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutou částku v 18měsíčních splátkách po 10 441 Kč, počínaje měsícem březnem 2014. Žalovaná však neuhradila ani jednu splátku. Z tohoto důvodu žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně oproti sjednanému smluvnímu úroku požaduje úrok ve výši 13,68 % ročně z poskytnuté částky. Dále se domáhá zákonného úroku z prodlení ode dne 21. 5. 2014 a smluvní pokuty v celkové výši 3 207 Kč s odkazem na čl. 12 písm. a) a b) smluvních ujednání smlouvy o úvěru.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila, bylo tedy jednáno v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

4. Mezi účastníky byla dne 28. 1. 2014 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 109 000 Kč na její bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala zaplatit poskytnutou částku formou 18měsíčních splátek ve výši 10 441 Kč Měsíční splátky měly být hrazeny nejpozději do 20. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem březnem 2014 Celkem tak měla žalobkyni vrátit částku 187 938 Kč, a to za předpokladu, že jí nebude poskytnut žádný revolving. Výpůjční úroková sazba úvěru činila 112,69 % ročně. RPSN na spotřebitelský úvěr činil 112,68 %. Pro případ splacení vždy prvních 6 splátek a následně vždy každých 12 splátek, měl být žalované za podmínky schválení ze strany žalobkyně úvěr automaticky prodloužen a navýšen. Výše revolvingu činila 63 899 Kč, výpůjční úroková sazba u revolvingu činila 81,46 % (RPSN 84,82%). Adresa pro doručování byla uvedena [adresa] (viz návrh na uzavření smlouvy/smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] ve spojení s oznámením o schválení úvěru, splátkový kalendář).

5. Mezi účastnicemi řízení bylo dohodnuto, že v případě, že nebudou uhrazeny 2 splátky řádně a včas nebo v případě, že dojde k prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 60 dnů, bude úvěr automaticky zesplatněn. Současně byla pro případ prodlení s úhradou splátky dojednána smluvní pokuta ve výši 8% z výše dlužné splátky při prodlení o více než 15 dnů po termínu splatnosti a ve výši 13% při prodlení o více než 30 dnů po termínu splatnosti. Písemnosti měly být doručovány žalované na adresu uvedenou v úvěrové smlouvě. Její změnu byla žalovaná povinna žalobkyni oznámit. (viz smluvní ujednání úvěrové smlouvy).

6. Žalobkyně vyplatila žalované z titulu smlouvy o úvěru částku 109 000 Kč na její bankovní účet. (viz výpis z účtu ze dne 7. 2. 2014).

7. Žalovaná na úvěr ničeho nezaplatila. (viz přehled plateb).

8. Žalobkyně žalované vyúčtovala smluvní pokutu za prodlení s platbou splátky č. 1 ve výši 2 192 Kč (viz faktura č. 914025258).

9. Žalobkyně žalované vyúčtovala smluvní pokutu za prodlení s platbou splátky č. 2 ve výši 835 Kč (viz faktura č. 914031063).

10. Žalobkyně žalovanou informovala o zesplatnění úvěru ke dni 20. 5. 2014 z důvodu prodlení s úhradou splátky o délce 60 dnů, současně ji vyzvala k zaplacení dlužné částky. Výzva byla žalované odeslána dne 4. 6. 2014 na adresu [adresa] (viz předžalobní výzva včetně poštovního podacího archu).

11. Výše průměrné úrokové sazby v případě nově uzavřených spotřebitelských půjček se splatností nad 1 rok do 5 let byla v lednu 2014 13,7 % p. a. (viz databáze ČNB ARAD).

12. Při hodnocení důkazů soud vyšel zejména z toho, že veškeré provedené důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska časového i obsahového. Provedené důkazy soud zhodnotil, pokud jde o jejich pravost a vypovídací hodnotu, a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Důkazy soud posoudil jako pravé a pravdivé, když nebyla zjištěna žádná okolnost, která by je zpochybňovala.

13. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

14. Dne 28. 1. 2014 byla mezi účastnicemi uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 109 000 Kč. Ten se žalovaná se zavázala zaplatit spolu s výpůjční úrokovou sazbou ve výši 112,69 % p. a. v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 10 441 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci. Pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce více než 15 dnů a více než 30 dnů se žalovaná zavázala žalobkyni zaplatit za každou splátku smluvní pokutu ve výši 8% z dlužné splátky, případně 15 % z dlužné splátky Žalovaná nezaplatila ani jednu splátku. Ujednání o revolvingu nebyla využita. V důsledku prodlení s úhradou po dobu delší než 60 dnů žalobkyně zesplatnila úvěr dopisem ze dne 4. 6. 2014. Obvyklá výše úrokové sazby v době uzavření uvedené smlouvy činila 13,7 % p. a.

15. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně.

16. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí.

17. Dle § 580 odst. 1 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Dle § 588 odst. 1 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

19. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

20. Dle § 577 o.z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

21. Dle § 582 o. z. není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí. Zahrnuje-li projev vůle současně více právních jednání, nepůsobí nedostatek formy vyžadované pro některé z nich sám o sobě neplatnost ostatních. Není-li dodržena forma právního jednání ujednaná stranami, lze neplatnost namítnout, jen nebylo-li již plněno. To platí i tehdy, vyžadují-li formu určitého právního jednání ustanovení části čtvrté tohoto zákona.

22. Uvedenou smlouvu soud kvalifikoval jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaná na straně úvěrované smlouvu uzavřela v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Smlouva podléhala rovněž režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

23. Soud se zabýval otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na její mravnost ve smyslu ust. § 580 a 588 o. z., pokud jde o sjednanou výši úrokové sazby, a to zejména s odkazem na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 a další rozhodnutí na ně navazující). V nyní posuzovaném případě byla sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 112,69 % p. a. Tato sazba převyšovala úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření úvěrové smlouvy více než osminásobně. S ohledem na výše uvedené soud uvedenou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Podle názoru soudu musí být hlediskem dobrých mravů jako ultima ratio posuzována veškerá první jednání. Otázkou absolutní neplatnosti smlouvy by se soud musel zabývat v každém případě, i když žalovaný zůstal ve věci zcela pasivní.

24. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o.z.

25. Pokud jde o případné nahrazení či moderaci neplatného ujednání o úroku ust. § 577 o. z., toto možné není. Pokud by tak totiž soud učinil, nedošlo by ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem ustanovení § 582 o. z., kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání. Taková interpretace ust. § 577 o. z. je v souladu s judikaturou Soudního dvora EU, který zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik střežit (viz např. rozsudek SDEU ze 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito SA proti Joaquínovi Calderónovi Caminovi, C -618/10 nebo rozsudek SDEU ze 7. 11.2019, Kanyeba SA Nijs a Deroga, C -349/18 – C -351/18).

26. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Na základě výše uvedeného posoudil soud práva a povinnosti mezi účastnicemi jako bezdůvodné obohacení na straně žalované. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 109 000 Kč odpovídající jistině úvěru, která byla žalované vyplacena na její bankovní účet a na níž žalovaná ničeho neuhradila.

28. Smluvní pokutu pak nebylo možno přiznat z důvodu absolutní neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy.

29. O příslušenství pohledávky rozhodl soud dle ust. § 1970 obč. zák. a nař. vl. č. 351/2013 Sb. tak, že výzva k plnění obsažená v předžalobní výzvě ze dne 4. 6. 2014, byla daná k poštovní přepravě dne 4. 6. 2014 a dostala se ve smyslu ust. § 573 o. z. do dispozice žalované nejdříve dnem 9. 6. 2014, dnem následujícím se pak dostala do prodlení s úhradou dluhu a je tak v prodlení ode dne 10. 6. 2014.

30. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), bylo tedy rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku I.

31. Ve zbytku soud výrokem II. žalobu zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 636 Kč, přičemž tato částka představuje 14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 57 % a úspěchu žalované v rozsahu 43 %) 25 971,60 Kč. Při jejím stanovení soud rovněž přihlédl k příslušenství pohledávky, jež tvoří také předmět řízení. Při úvahách o míře úspěchu a neúspěchu ve věci vyšel soudu ze stavu dluhu ke dni vyhlášení rozsudku. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 482 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 112 027 Kč sestávající z částky 5 620 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast u ÚJ) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 760 Kč ve výši 3 729,60 Kč.