60 C 157/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Kadlecovou, LL.M ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 31 060 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 6 600 Kč zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 600 Kč ode dne 2. 8. 2025 do zaplacení.

II. Co do částky ve výši 24 460 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 553,58 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 310,53 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 708,33 Kč ode dne 21. 2. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 12 225,92 Kč ode dne 21. 2. 2025 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 31 060 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba., IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, které převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy, což potvrdil svým podpisem. Spolu s jistinou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit též souhrnný poplatek ve výši 15 460 Kč v měsíčních 14 splátkách po 2 390 Kč. Poslední splátku měl žalovaný uhradit dne datum. Na tento úvěr žalovaný zaplatil celkem částku ve výši 11 400 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se oprávněným k vymáhání nároku vůči žalovanému namísto právní předchůdkyně stala žalobkyně.

2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.

5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne datum smlouva, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč. V této smlouvě si smluvní strany ujednaly, že žalovaný bude splácet také úrok v pevné výši 913 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 8 820 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 2 487 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 240 Kč. Celková dlužná částka tak činila 33 460 Kč. Žalovaný se zavázal splácet celkovou dlužnou částku ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 390 Kč. Zápůjční úroková sazba, RPSN, při této délce trvání úvěru činila 272,44 % (zjištěno z: smlouvy o úvěru s předpisem splátek, žádost o úvěr ze dne datum).

6. Žalovaný uhradil na úvěr celkem částku 11 400 Kč. Poslední splátka úvěru měla zaplacena do datum (zjištěno z: transakční historie).

7. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to z informací sdělených a předložených přímo žalovaným a z dostupných systému právní předchůdkyně žalobkyně (zjištěno z: pracovní smlouva, dohoda o změně pracovní smlouvy, výpis z běžného účtu, výplatní pásky).

8. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno z: smlouva o postoupení pohledávek, včetně přílohy a oznámení o postoupení pohledávky, výpis z obchodního rejstříku žalobce).

9. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek (zjištěno z: předžalobní výzva, včetně dokladu o odeslání).

10. Výše průměrné úrokové sazby v případě nově uzavřených spotřebitelských půjček se splatností nad 1 rok do 5 let byla v lednu 2023 6,91 % p.a. (viz databáze ČNB ARAD).

11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto.

12. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zákoník“), platí, že „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 13. V § 2397 obč. zákoníku je stanoveno, že „Úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá“.

14. Dle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku platí, že „Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.“ 15. Dle § 1970 obč. zákoníku platí, že „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ 16. Dle § 580 odst. 1 obč. zákoníku, je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Dle § 588 obč. zákoníku určuje, že „Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“ 18. Dle § 1879 obč. zákoníku platí, že „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ 19. Dle § 576 obč. zákoníku platí, že „Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.“ 20. Dle § 2991 obč. zákoníku platí, že „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ 21. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

22. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

23. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).

24. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru podle § 2395 an. obč. zákoníku, přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje se rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

26. Na základě skutečností uvedených výše vzal soud za prokázané, že věřitel žalovanému poskytl úvěr ve výši 18 000 Kč a žalovaný jej měl vrátit v 14měsíčních splátkách po 2 390 Kč, tj. celkem částku ve výši 33 460 Kč. Současně bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před tím, než mu byl úvěr poskytnut, a žalovaný na dluh uhradil částku ve výši 11 400 Kč.

27. Soud se zabýval otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na její mravnost ve smyslu ust. § 580 a 588 obč. zákoníku, pokud jde o sjednanou výši úrokové sazby, a to zejména s odkazem na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 a další rozhodnutí na ně navazující). V nyní posuzovaném případě žalobkyně požadovala úhradu jak jistiny ve výši 18 000 Kč, tak poplatků spojených s poskytnutím úvěru v celkové výši 15 460 Kč, což odpovídá úroku v nominální roční úrokové sazbě 85,90 %. Tato sazba převyšovala úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření úvěrové smlouvy více než dvanáctinásobně. S ohledem na výše uvedené soud uvedenou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Podle názoru soudu musí být hlediskem dobrých mravů jako ultima ratio posuzována veškerá první jednání. Otázkou absolutní neplatnosti smlouvy by se soud musel zabývat v každém případě, i když žalovaný zůstal ve věci zcela pasivní. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 obč. zákoníku.

28. Úroková sazba je v rozporu s dobrými mravy již v případě, že dosahuje téměř čtyřnásobku obvyklé bankovní úrokové sazby, jak plyne z výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 (cit.) „Dovolací soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst.1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V projednávané věci soudy zjistily, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9 až 15,5 % ročně. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. neplatné.“ 29. Pokud jde o případné nahrazení či moderaci neplatného ujednání o úroku ust. § 577 obč. zákoníku, toto možné není. Pokud by tak totiž soud učinil, nedošlo by ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem ustanovení § 582 obč. zákoníku, kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání. Taková interpretace ust. § 577 obč. zákoníku je v souladu s judikaturou Soudního dvora EU, který zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik střežit (viz např. rozsudek SDEU ze 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito SA proti Joaquínovi Calderónovi Caminovi, C-618/10 nebo rozsudek SDEU ze 7. 11.2019, Kanyeba SA Nijs a Deroga, C-349/18 – C-351/18 ).

30. Je-li smlouva absolutně neplatná, dle § 588 obč. zákoníku, je žalovaný povinen žalobkyni vrátit dle § 2991 obč. zákoníku bezdůvodné obohacení, které tvoří částku, kterou žalobkyně (její právní předchůdkyně) poskytla žalovanému jako úvěr, přičemž se nepřihlíží k příslušenství, které si účastníci smlouvy sjednali zaplatit v neplatných smluvních ujednáních.

31. Na základě výše uvedeného soud žalobě vyhověl pouze co do částky 6 600 Kč odpovídající jistině úvěru ve výši 18 000 Kč po odečtení žalovaným uhrazených částek v celkové výši 11 400 Kč. O příslušenství pohledávky rozhodl soud dle ust. § 1970 obč. zák. a nař. vl. č. 351/2013 Sb.

32. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), bylo tedy rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku I.

33. Ve zbytku soud výrokem II. žalobu zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Náhrada nákladů řízení by náležela žalovanému, jenž byl v řízení poměrně úspěšnější, avšak žalovanému žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.