60 C 17/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Kadlecovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 20 360 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 20 360 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 360 Kč ode dne 18. 4. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 815 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 22. 2. 2019 uzavřela s žalovanou Smlouvu o úvěru (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované částku 20 000 Kč. Žalovaná byla povinna spolu s jistinou uhradit také poplatek ve výši 16 360 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 3 960 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 606 Kč. Žalovaná však úvěr řádně a včas nesplácela. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a zůstala zcela nečinná.

3. Soud konstatuje, že žalovaná je bulharskou státní příslušnicí, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 4 a násl. nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, když žalovaná má své bydliště na území České republiky.

4. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav:

5. Žalobkyně uzavřela dne 22. 2. 2019 s žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 16 360 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 3 960 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 6 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách po 606 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy byly smluvní podmínky. (viz smlouva o spotřebitelském úvěru včetně smluvních podmínek) Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet úvěr. Vycházela při tom jednak z údajů sdělených samotnou žalovanou (rozvedená, bezdětná), jednak z dokumentů předložených žalovanou, a sice pracovní smlouvy (pokojská se mzdou 17 566 Kč měsíčně), 3 výplatních pásek, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Běžné výdaje byly vyčísleny částkou 10 330 Kč, použitelný příjem činil 7 236 Kč (viz evidenční karta klienta). Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela (viz tabulka umoření). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku (viz předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání).

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

7. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu se smluvním ujednáním stran.

8. Mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., přičemž žalovaná vystupovala v pozici spotřebitele, neboť sjednávala úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu Smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané smlouvy o zápůjčce se tedy na ni dle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za prokázané, že žalované byl poskytnut úvěr, jejž se žalovaná zavázala splácet formou týdenních splátek. Jak vyplynulo z dokazování, žalovaná neunesla břemeno tvrzení a ni břemeno důkazní, když netvrdila ani neprokázala, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) platila něčeho více, než tvrdila žalobkyně. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené prováděcím nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 815 Kč za zaplacený soudní poplatek.

10. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.