60 C 20/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Kadlecovou, LL.M., ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 , IČO Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované osoby 1/1 za účasti vedlejšího účastníka: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení 560 800 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku ve výši , částka, .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši , částka, k rukám právního zástupce žalobce.

III. Vedlejší účastnice na straně žalovaného je povinna zaplatit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši , částka, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se svojí žalobou ze dne , datum, domáhal zaplacení částky ve výši , částka, . Žalobu zdůvodnil tím, že žalovaného zmocnil k zastupování ve věci náhrady škody a nemajetkové újmy na zdraví v řízení vedeném u Okresního soudu , adresa, – východ pod sp. zn. , spisová značka, . V tomto řízení byl nejprve vydán platební rozkaz, proti němuž podal žalobce prostřednictvím žalovaného včasný, blanketní odpor. Vyjádření k žalobě však bylo podáno opožděně, v důsledku čehož bylo ve věci rozhodnuto rozsudkem pro uznání a žalobci uložena povinnost zaplatit částku ve výši , částka, a náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Odvolání ve věci bylo neúspěšné a žalobci tak vznikla povinnost zaplatit i náklady odvolacího řízení ve výši , částka, . Dále bylo žalobci uloženo uhradit částku v celkové výši , částka, za soudní poplatky. Celkem žalobce zaplatil v důsledku pochybení žalovaného částku ve výši , částka, . Žalobce argumentoval tím, že pokud by bylo řádně vedeno řízení u Okresního soudu , adresa, – východ, byl by v něm úspěšný, neboť v rámci výcvikových kurzů jízdy na koni, které pořádal, nezanedbal žádné své povinnosti, a zranění, která utrpěla , jméno FO, (dále jen „poškozená“) při vyjížďce dne , datum, , si způsobila sama vlastní neopatrností. Žalovaný i přes žalobcovu výzvu z dlužné částky dosud ničeho neuhradil.

2. Žalovaný nárok žalobce neuznal, navrhoval zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Shodně se žalobcem uvedl, že jej zastupoval jako advokát na základě udělené plné moci v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, u Okresního soudu , adresa, – východ. Rovněž potvrdil, že podal opožděně vyjádření ve věci, což ve svém důsledku vedlo k vydání rozsudku pro uznání. Odvolání, ač podané včas, již tento závěr nezvrátilo. Potvrdil, že žalobce díky tomu uhradil celkem částku ve výši , částka, . Na svoji obranu uvedl, že v rámci tohoto řízení by mělo být nejprve zjištěno, zda a případně v jaké výši byl měl žalobce poškozené újmu zaplatit, neboť tato skutečnost nebyla v předešlém řízení vůbec zkoumána vzhledem k fikci uznání nároku., právnická osoba, vlastní iniciativy vstoupila do řízení vedlejší účastnice, a to na straně žalovaného. Nárok žalobce shledala nedůvodným a neprokázaným. Navrhovala zamítnutí žaloby. Zdůraznila, že důkazní břemeno ohledně prokázání porušení povinností při výkonu advokacie je zcela věcí žalobce. Tudíž je na něm, aby řádně prokázal, že pokud by býval žalovaný podal v původním řízení vyjádření ve věci včas, byl by žalobce se svojí obranou proti vznesenému nároku úspěšný a žaloba by bývala byla zamítnuta. Odkazovala na objektivní princip odpovědnosti žalobce za škodu a omezené liberační důvody. Z uvedeného dovozovala, že by žalobce nemohl být v původním řízení úspěšný, jelikož by neprokázal splnění liberačního důvodu, tj. že postupoval dostatečně pečlivě. V takovém případě by nemohl žalovaný za škodu vůči žalobci odpovídat., právnická osoba, replice k vyjádření žalovaného a vedlejší účastnice žalobce důrazně popřel, že by jakkoli zanedbal pečlivost. Poukazoval na to, že vyjížďku, během níž se poškozená zranila, vedla zkušená lektorka, která poté, co se zranil jeden z koní, a po vyhodnocení situace, rozhodla, že se ostatní účastníci vyjížďky vrátí zpět do stájí. Poškozená rozhodně nebyla začátečnicí, jak tvrdila v původním řízení. Prošla výcvikem na jízdárně. Vyjížďku absolvovala na klidném a poslušném koni. Pokud z koně spadla, stalo se tak výlučně v důsledku jednání poškozené. Žalobce odkazoval na prevenční povinnost poškozené.

5. Mezi účastníky nebylo sporné, že:bylo vedeno řízení u Okresního soudu , adresa, – východ, sp. zn. , spisová značka, , v němž žalovaný na základě udělené plné moci zastupoval žalobce,byl podán blanketní odpor,bylo podáno opožděné vyjádření k žalobě,bylo ve věci rozhodnuto rozsudkem pro uznání na základě fikce uznání,bylo podáno včasné odvolání,byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně,žalobce uhradil celkem 560 800 Kč,žalobce pořádá výcvikové kurzy jízdy na koni,v lednu 2018 došlo při vyjížďce ke zranění poškozené.

6. Po provedeném dokazování má soud za zjištěný a prokázaný následující skutkový stav:

7. V souvislosti s řízením vedeným u Okresního soudu , adresa, – východ uhradil žalobce celkem , částka, . (viz Potvrzení o odchozí úhradě ze dne , datum, ve výši , částka, a , částka, , ze dne , datum, ve výši , částka, a ze dne , datum, ve výši , částka, )

8. Poškozená podala dne , datum, žalobu na náhradu škody a nemajetkové újmy na zdraví, kterou odůvodnila tím, že se dne , datum, zúčastnila vyjížďky organizované žalovaným, při níž odborný dohled vykonávala spolupracovnice žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, . Během vyjížďky se zranil jeden z koní. , tituly před jménem, , jméno FO, se mu začala věnovat a zbytku skupiny udělila letmé instrukce k jízdě a pokyn vrátit se zpět do stájí. Poškozená jako začátečnice však svého koně nezvládla, kůň přešel do cvalu, následně se rychle rozběhl a poškozená z něj spadla. Po pádu se jí začali věnovat zbylí dva jezdci. Jeden z nich běžel pro pomoc do stájí. K místu nehody přijel autem žalobce se synem. Žalobce se vydal hledat koně, jeho syn místo přivolání lékařské pomoci poškozenou odtáhl za pomoci dalšího jezdce do stájí, kde se její stav zhoršil, a byla volána tísňová linka. Bezprostředně po pádu poškozená necítila dolní končetiny, vnímala silné bolesti. Nesouhlasila s tím, aby s ní žalobce a jeho syn manipulovali, tito tak činili přes její odpor. V žalobě opakovaně zdůraznila, že byla začátečnicí, k jízdě jí byl přidělen bývalý dostihový kůň a od odborného doprovodu se jí dostalo nedostatečných informací ke zvládnutí koně při návratu do stájí. Pád měl za následek zlomení dvou bederních obratlů a jednoho obratle hrudního. Po žalobci se domáhala částky v celkové výši , částka, , a to za způsobené bolesti (, částka, ), , podezřelý výraz, útrapy (, částka, ), ztížení společenského uplatnění (, částka, ) a náklady spojené s péčí o zdraví (, částka, ). Žalobce má živnostenské oprávnění na poskytování tělovýchovných a sportovních služeb v oblasti jízdy na koních a trenér disciplín jezdectví. (viz spis , spisová značka, )

9. Svědkyně , jméno FO, navštěvovala jezdecký kurs žalobce, a to 1 x týdně, v neděli, po dobu 2–3 měsíců před nehodou. Vyjížďku mimo jízdárnu absolvovala před tím, než došlo k úrazu, asi 4x nebo 5x. Průběh vyjížděk býval podobný, vždy se klusalo i cválalo. Ve skupině jela jako první instruktorka, ostatní jezdili za ní. Koně byli vycvičení tak, že jeli za koněm instruktora. Zastavil-li jeho kůň, ostatní zastavili také. Svědkyni se stalo, že 2x z koně spadla, avšak nešlo o vážné zranění, byla schopna vyjížďku dokončit. Nejčastěji jezdila na koni jménem , Anonymizováno, . V den, kdy se svědkyně zranila, jela na vyjížďku do lesa s instruktorkou a dalšími 3 jezdci. Při ní se zranil kůň jedné ze spolujezdkyň. Instruktorka s ní a zraněným koněm zůstala v lese a ostatním řekla, aby se vrátili zpátky do stájí s pokynem, že mají v určitém místě, konkrétně po výjezdu z lesa, na louce, nacválat. Svědkyně, která jela jako první na koni , Anonymizováno, (za ní jezdkyně , jméno FO, a svědek , jméno FO, ), však koně nezvládla a spadla z něj, protože jej neuměla zastavit. Věděla, že by měla koně zastavit zapřením se do sedla, kůň by tak vycítil, že má zastavit. V konkrétním případě jela svědkyně v takové rychlosti, že kůň její gesto nepochopil. Trasu zpátky do stájí v minulosti svědkyně již absolvovala. V nastalé situaci, poté co měl zbytek skupiny odjet zpět do stájí sám, svědkyně instruktorce nesdělila, že se na návrat bez ní necítí, myslela si, že to zvládne. V minulosti žádný problém s ovládáním koně neměla. Zúčastnila se všech vyjížděk, které jí byly žalobcem nabídnuty. Po pádu z koně k ní přišla , jméno FO, se svědkem , jméno FO, . , jméno FO, s ní zůstala. Celou dobu na ni mluvila a svědek , jméno FO, běžel do stájí pro pomoc. Do stájí se svědkyně dostala po svých, přidržovali ji. Tam pak ještě nějakou dobu seděli, o všem se žalobcem mluvili a pak se rozhodli, že se přivolá sanitka. (viz svědecká výpověď , jméno FO, )

10. Svědek , jméno FO, k vyjížďce a pádu poškozené uvedl, že vyjížďku vedla trenérka , jméno FO, a zúčastnilo se jí celkem , hodnota, lidí, mimo něj a jeho ženy ještě další dvě slečny. Jelo se do , právnická osoba, . První jel trenérčin kůň, následován koněm manželky svědka , jméno FO, a 3 zbylými koni. Asi v polovině jízdy se zranil kůň, na němž jela svědkova manželka. Její kůň pokulhával. Trenérka rozhodla, že zastaví, prohlédne zraněného koně. Měl zabodnutý klacík, větvičku v noze, tekla mu dokonce krev. Trenérka rozhodla, že zraněný kůň nebude v jízdě pokračovat a že se jezdci na zdravých koních pomalu vrátí do stájí sami. První jela poškozená, za ní další slečna. Svědek jel na posledním místě. Zvolili tu nejkratší možnou cestou do stájí. Byly to lesní cesty, určené pro cyklisty a pěší. Poškozená dala v určitém momentu povel a ostatní začali klusat a cválat. Zbylí 2 koně opakovali vše po prvním koni ve skupině. Pohyb ve skupině je vždycky určován prvním koněm. Cca 500 až 600 metrů před závorou, která oddělovala stáje od lesa, začali zrychlovat, nabírali rychlost. Svědek, který byl nejméně zkušený, se necítil úplně komfortně, protože se jelo příliš rychle, vnímal to jako schválnost od spolujezdkyň. Těsně před závorou udělala poškozená zatáčku doprava a pustila se na louku, kam však jet vůbec neměli. Pak došlo k jejímu pádu. Její kůň se zastavil a tím i koně ostatní. Svědek slezl z koně. Běžel ke zraněné. Ptal se jí, co jí je, jak se cítí. Necítila nohy. Svědek přikázal druhé slečně, aby chytila koně, aby se nerozutekli. Zraněné řekl, aby se nehýbala, a běžel pro pomoc do stájí, kde narazil na žalobce a jeho syna. Vzali auto a jeli na místo nehody. Tam už zraněná stála, šla směrem k nim. Do stájí se zřejmě dostala autem, pak se přivolala záchranka. Svědek si nevybavoval, že by trenérka dala zbytku skupiny pokyn ke cvalu. Obecně v jízdárně platilo pravidlo, že bez trenéra se cválat nemá. Ke koním v jízdárně svědek uvedl, že jsou klidní, protože na nich jezdí nejen dospělí, ale i děti. (viz svědecká výpověď , jméno FO, )

11. Svědkyně , jméno FO, vypověděla, že ji o konání soudního řízení a její povinnosti vypovídat ve věci jako svědkyně k události z ledna 2018 informoval žalovaný. Svědkyně tehdy vedla vyjížďku, při které se zranila poškozená. Vyjížďka se konala v lednu, klouzalo to, šlo o kondiční jízdu, aby koně nestáli. Opatrně chodili. V průběhu vyjížďky začal jeden z koní kulhat. Svědkyně slezla z koně a kulhající nohu začala prohlížet. Kůň nechtěl jít, ani si na nohu stoupnout. Svědkyně se pokusila telefonicky spojit se žalobcem, ale byla neúspěšná. Musela vyřešit, co se bude se zraněným koněm dít, protože v případě, že by se na nohu nepostavil, bylo by nutno zajistit odvoz koně. V takovém případě však nemohla nechat jezdkyni s koněm v lese samotnou. Svědkyně proto rozhodla, že se zbylí jezdci na zdravých koních vrátí krokem do stájí cestou, kterou znali. Šlo o cestu lemovanou hustým křovím a stromy, bezpečnou i pro případ, že by se třeba koně splašili. Její pokyn zněl jít krokem, alejí, nepouštět se na louku, vrátit se do stáje co nejkratší a nejbezpečnější cestou. Nakonec se zraněný kůň rozešel a svědkyně se s jezdkyní do stájí vrátily asi po hodině. , Anonymizováno, , na němž jela poškozená, svědkyně charakterizovala jako nejhodnějšího, nejovladatelnějšího koně v jízdárně, klidného valacha zvyklého na provoz v jízdárně. Původně byl koněm dostihovým, ale absolvoval pouze dva dostihy. K jezdeckým schopnostem poškozené svědkyně uvedla, že byla šikovná, nikoliv úplný začátečník. Svědkyně také vypověděla, že se občas stává, že se musí jezdecká skupina rozdělit a nemusí jít ani o zranění koně, může dojít k nějaké poruše na postroji, což se musí řešit. Obecné pravidlo při takových situacích je, že se respektuje to, co řekne vedoucí skupiny, protože ten nejlépe zná koně. (viz svědecká výpověď , jméno FO, )

12. Svědek , jméno FO, ml. vypověděl, že svědkyně , jméno FO, měla jejich plnou důvěru, měla 5letou zkušenost. K nehodě vypověděl, že asi po půl hodině, co vyjížďka začala, se do stájí vrátil , jméno FO, (svědek , jméno FO, ), který se vyjížďky účastnil, s tím, že , jméno FO, spadla z koně. Na místo pádu se vypravili autem. Dostali se jen k závoře, která oddělovala jízdárnu od silnice, a viděli, že , jméno FO, k nim přichází, opřená o druhou jezdkyni. Svědek ji chtěl naložit do auta, ale to nechtěla a pomalu došla až do jízdárny. Tam si sedla na lavičku a pak se zavolala sanitka. K jezdeckým schopnostem poškozené svědek uvedl, že uměla ovládat koně, do jízdárny chodila 2-3 měsíce. Nejprve absolvovala výcvik na jízdárně pod dohledem trenéra, který následně rozhodne, zda je jezdec schopen vyjet i do volného prostranství. K vyjížďkám není nikdo nucen. K reakcím koně svědek uvedl, že přirozenou reakcí, pokud se kůň lekne, je, že spíše uskočí nebo udělá nějaký pohyb stranou, což může vést k tomu, že pokud to jezdec nečeká, může z koně spadnout. Spíše vylučoval, že by přirozenou reakcí koně bylo nekoordinovaně se rozběhnout dopředu. Obecně platí, že v okamžiku, kdy jezdec přitáhne uzdu, tak kůň se zastaví. Navíc jezdci se učí jezdit v tzv. lehkém sedu, takže je vyloučeno, aby poškozená na koni seděla tím způsobem, že by nadskakovala a tím koni dávala pobídku nebo signál k tomu, aby běžel rychleji. (viz svědecká výpověď , Jméno zainteresované osoby 0/0, ml.)

13. Jezdci nejprve jezdí a cvičí na jízdárně pod dohledem trenéra, který sleduje, jakým způsobem se jezdci na koních chovají. Pokud je někdo bázlivější nebo potřebuje na jízdárně více hodin, rozhodně není puštěn s koněm do terénu. O výjezdu do terénu vždycky rozhoduje trenér na základě chování jezdců na jízdárně. K pádu poškozené žalobce vypověděl, že pro ni jel spolu se synem autem. Poškozená k nim sama přicházela, zdála se mu v pořádku, ale i přes to přivolali sanitku. K , Anonymizováno, vypověděl, že je to klidný kůň, jezdí na něm i děti. Nemohla-li jej poškozená zastavit, tak zřejmě proto, že když kůň dostal pobídku a slyšel koně za sebou, má v sobě pud, soutěživost, tak běží. Koně v jízdárně jsou zvyklí na to, že v okamžiku, kdy se zapíská, vědí, že je to signál, že by měli zvolnit a zastavit se. (viz účastnická výpověď žalobce)

14. Při hodnocení důkazů soud postupoval tak, že hodnotil každý důkaz zvlášť a zároveň všechny důkazy ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. V obecné rovině při hodnocení důkazů (zejména svědeckých výpovědí) zvažoval jejich věrohodnost jako takovou. Zohledňoval přitom zejména vztah k účastníkům a konzistenci jejich svědeckých výpovědí, rovněž případný zájem jednotlivých svědků na výsledku tohoto řízení. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty i ve vzájemných souvislostech. Přitom zejména srovnával obsah jednotlivých důkazních prostředků mezi sebou navzájem.

15. Pokud jde o výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, , tyto soud hodnotí jako zcela věrohodné. V řízení nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu o jejich věrohodnosti pochybovat. Soud vzal přitom v potaz skutečnost, že svědkyně , jméno FO, pro žalobce dříve pracovala, což by ji případně mohlo ovlivnit v tom směru, aby vypovídala spíše ve prospěchu žalobce. Nicméně svědkyně v současnosti s žalobcem nespolupracuje, událost popsala spontánně, jistě a plynule, živě si ji vybavovala. Její výpověď se v podstatných bodech shodovala s výpovědí svědka , jméno FO, , který jízdárnu navštěvoval pouze jako klient, bez jiné vazby na žalobce, a o jeho věrohodnosti soud neměl důvod pochybovat. Soud zohlednil i o to, že svědkyni , jméno FO, v souvislosti s jejím výslechem kontaktoval žalovaný, aby ji informoval o tom, k čemu má být vyslechnuta, což by mohlo vést k podezření o ovlivnění svědkyně v jeho prospěch. Vzhledem k obsahu její výpovědi se toto podezření ukázalo jako jednoznačně mylné.

16. Jako věrohodnou hodnotí soud i svědeckou výpověď svědka , jméno FO, , Anonymizováno, ., který přímo u pádu poškozené nebyl přítomen. Vyjadřoval se až k následné pomoci poškozené a jeho výpověď korespondovala s tím, co uvedla ve své výpovědi sama poškozená, tj. svědkyně , jméno FO, .

17. Naopak jako nevěrohodnou hodnotil soud svědeckou výpověď svědkyně , jméno FO, . Předně soud jako významnou hodnotil skutečnost, že svědkyně v rámci své svědecké výpovědi popsala situaci odehrávající se po jejím pádu z koně odlišně oproti žalobnímu návrhu podanému k Okresnímu soudu , adresa, – východ, v němž uvedla, že s ní žalobce a jeho syn proti její vůli manipulovali, odtáhli ji za pomoci dalšího jezdce do stájí místo přivolání odborné pomoci. V rámci tohoto řízení však vypověděla, že se do stájí dostala po svých. Ve stájích o všem se žalobcem mluvili a pak se rozhodli přivolat sanitku. Soud svědkyni rovněž neuvěřil, že byla začátečnicí, a proto měla problém s ovládáním koně. Sama totiž jednoznačně vypověděla, že na koni , Anonymizováno, jezdívala nejčastěji. Před pádem absolvovala výcvik na jízdárně a několik vyjížděk do přírody, problémy s ovládáním koně žádné neměla, což nesvědčí její verzi o začátečnici. Svědkyně se navíc rozcházela s výpovědí svědků , jméno FO, a , jméno FO, , pokud jde o příkaz, který byl skupině vracející se do stájí po zranění jednoho z koní udělen lektorkou. Pouze svědkyně , jméno FO, uvedla, že příkaz zněl od určitého místa do stájí cválat. Soud však pokládá tuto instrukci v dané situaci za krajně nepravděpodobnou. Soud tento závěr učinil i v kontextu žaloby podané poškozenou, kdy pro její úspěch bylo nutno prokázat odpovědnost na straně žalobce.

18. Pouze jako podpůrný důkaz soud hodnotil účastnický výslech žalobce. Obecně slabší důkazní hodnota účastnických výpovědí vyplývá logicky ze zainteresovanosti těchto osob na výsledku řízení dále ze skutečnosti, že na rozdíl od svědků účastníkům řízení nehrozí v případě nepravdivých výpovědí žádná sankce.

19. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

20. Žalobce pořádal výcvikové kurzy jízdy na koni. Poškozená takový kurz navštěvovala. Absolvovala nejprve hodiny na jízdárně, posléze 4-5 vyjížděk do volného terénu. Při vyjížďce v lednu 2018, vedené trenérkou , tituly před jménem, , jméno FO, , se zranil kůň jedné z jezdkyň, skupina jezdců se proto rozdělila na 2. V první zůstala trenérka společně s jezdkyní a jejím zraněným koněm, druhá skupina čítající 3 jezdce se dle pokynů trenérky jít krokem, alejí, nepouštět se na louku, vrátit se do stáje co nejkratší a nejbezpečnější cestou sama vracela do stájí. Tuto skupinu vedla poškozená s Lentinem, zkušeným, klidným koněm. Rozhodnutí trenérky poškozená přijala bez námitek, věřila si, že to zvládne. Během návratu dala poškozená v rozporu s příkazem trenérky povel a skupina začala klusat a cválat. Těsně před závorou, která oddělovala jízdárnu od silnice, odbočila poškozená na louku, kde z koně spadla. Svědek , jméno FO, běžel do stájí pro pomoc, poškozené řekl, aby se nehýbala. Než mohl žalobce poškozenou přepravit z místa pádu autem, poškozená již stála a šla směrem ke stájím za pomoci další spolujezdkyně. Odmítla nechat se žalobcem do stájí převézt autem, pomalu došla sama. Následně byla přivolána sanitka. Poškozená si zlomila při pádu bederní a hrudní obratle.Poškozená podala k Okresnímu soudu , adresa, – východ žalobu na náhradu škody a nemajetkové újmy na zdraví, kterou se po žalobci domáhala úhrady částky ve výši , částka, . V řízení žalobce zastupoval žalovaný, který podal opožděně vyjádření k žalobě, a ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání, potvrzeným i rozhodnutím odvolacího soudu. Žalobce uhradil celkem , částka, .

21. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

22. Předně soud konstatuje, že z hlediska vzniku škody bylo třeba nejprve vyřešit jako předběžnou otázku, zda by byl žalobce v původním řízení úspěšný, byl by schopen prokázat existenci liberačního důvodu a tím se zprostit své odpovědnosti vůči poškozené. Jen v takovém případě by mohl za majetkovou újmu uplatněnou v této věci odpovídat žalovaný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne , datum, , sp. zn. , právnická osoba, 17/84, publikovaný pod č. , hodnota, ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1986).

23. Podle § 2924 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“) kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.

24. Převedeno na posuzovaný případ soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce na základě živnostenského oprávnění provozuje výcvik jízdy na koni a poškozená jezdecký kurz organizovaný žalobcem navštěvovala. Soud tuto žalobcovu činnost posoudil jako činnost provozní (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Rovněž bylo prokázáno, že během vyjížďky do volné přírody vedené instruktorkou žalobce došlo ke zranění jednoho z koní. Skupina se proto rozdělila. Instruktorka zůstala v lese se zraněným koněm a jeho jezdkyní. Zbytek skupiny se měl krokem vrátit do stájí, a to co nejkratší cestou, nepouštět se na louku. Skupinu vedla poškozená na koni , Anonymizováno, . Následně však dala poškozená v rozporu s příkazem instruktorky povel ke klusu a poté cvalu. Skupina vyjela na louku, kde poškozená z koně spadla. Utrpěla zlomeninu obratlů bederních a hrudního. Na základě uvedeného soud konstatuje, že mezi pádem poškozené z koně a vznikem jejího zranění je dána příčinná souvislost, tedy že by byla dána odpovědnost žalobce za újmu způsobenou poškozené při jeho provozní činností, neboť poškozená se zranila v průběhu vyjížďky jím organizované. Jedná se o odpovědnost založenou na objektivním principu bez zřetele na zavinění, s možnou liberací. Soud v daném případě důvody pro liberaci žalobce shledal, jelikož má za to, že tato zranění si poškozená přivodila výlučně svým vlastním jednáním. Předně poškozená tvrdila, že dostala od instruktorky pokyn po výjezdu z lesa cválat. Netvrdila, že by se kůň dal do cvalu sám, že by se něčeho polekal a rozběhl se. Jednoznačně vypověděla, že koně uvedla do cvalu sama, protože jí byl dán tento pokyn instruktorkou. Tuto její verzi však nepotvrdil ani výslech svědkyně , jméno FO, , ani výslech svědka , jméno FO, . Naopak byla prokázána verze, kdy se měla zbylá skupina vrátit do stájí krokem a co nejkratší cestou. Soudu se navíc jeví verze poškozené jako vysoce nepravděpodobná. Soud neuvěřil tvrzení poškozené, že by v situaci, kdy došlo ke zranění jednoho z koní ve skupině, a nebylo jasné, zda nebude nutno tohoto koně do stájí transportovat, trenérka dobrovolně podstupovala další riziko a udělila skupině, kterou vedla poškozená, povel do stájí cválat, tj. užít nejrychlejšího ze základních chodů koně, který může v otevřené krajině dosahovat rychlosti až 40 km/h, když ve skupině nebyla osobně přítomna. Naopak se soudu jeví jako pravděpodobnější verze, že trenérka po vyhodnocení celé situace (byl leden, vzdálenost do stájí nebyla velká, koně i jezdci cestu znali, s pohybem v terénu měli zkušenosti) rozhodla, že bude lepší skupinu rozdělit a zdravé koně v čele s koněm Lentinem, kterého posoudila jako nejvhodnějšího pro vedení skupiny bez trenéra, poslat krokem zpět do stájí. Takto rozhodla při vědomí, že poškozená měla za sebou jízdy na jízdárně pod vedením trenéra, již absolvovala vyjížďky do terénu. Rozhodnutí trenérky poškozená nijak nezpochybnila, nevyjádřila obavu, strach, že to nezvládne, že se na jízdu necítí dostatečně připravená, že neumí koně sama zastavit. Nic takového nesdělila, naopak si věřila, že to zvládne. Současně nebylo ani tvrzeno, že by její kůň začal cválat sám od sebe, v důsledku např. leknutí. Poškozená od počátku tvrdila, že dostala od trenérky povel do stájí docválat.

25. Vzhledem k uvedenému tak dospěl soud k závěru, že to byla poškozená, která o své vůli uvedla koně do takové rychlosti, kdy jej nedokázala řádně a spolehlivě ovládat, navedla jej na jízdu po louce, kam vůbec neměla jet, neřídila se pokynem trenérky. Jedinou příčinou vzniklé újmy tak bylo jednoznačně jednání poškozené. Navíc svým jednáním ohrozila i zbylé členy skupiny, kteří jeli za ní, neboť platí obecné pravidlo, že koně ve skupině následují chování koně vůdčího.

26. Soud předběžnou otázku uzavřel s tím, že bylo prokázáno tvrzení žalobce, že si újmu na zdraví způsobila výlučně sama poškozená, tj. že by v původním řízení byl úspěšný.

27. Podle § 16 zákona č. 85/1996 S., o advokacii, advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit. Při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.

28. Podle § 24 odst. 1 zákona o advokacii advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za újmu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li újma způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za újmu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena. Podle odst. 4 advokát nebo společnost se odpovědnosti podle odstavců 1 až 3 zprostí, prokáží-li, že újmě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na nich požadovat.

29. Soud konstatuje, že odpovědnost za újmu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění, tedy z odpovědnosti objektivní, a je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik újmy a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem újmy. Splnění těchto předpokladů v řízení prokazuje žalobce (poškozený klient), který tak musel prokázat, že není dána jeho odpovědnost za újmu na zdraví způsobenou poškozené a že při řádném výkonu advokacie žalovaným by se svého práva domohl u soudu.Soud proto jako předběžnou otázku řešil, zda by žalobce=klient při řádném postupu žalovaného=advokáta se svojí obranou v řízení vedeném u Okresního soudu , adresa, – východ pod sp. zn. , spisová značka, opravdu uspěl.

30. K jejímu zodpovězení viz body 23.-26. rozsudku, v nichž soud dospěl k závěru, že žalobce nebyl povinen hradit poškozené újmu na zdraví, neboť tato vznikla výlučně jejím vlastním jednáním. V původním řízení však žalovaný zastupující žalobce na základě plné moci nepodal včas vyjádření ve věci samé, v důsledku čehož došlo k fikci uznání nároku a vydání rozsudku pro uznání, na jehož základě žalobce uhradil celkem částku , částka, . Vzhledem k uvedenému soud uzavírá, že byly naplněny předpoklady odpovědnosti na straně žalovaného, který je advokátem, žalobce v původním řízení zastupoval na základě udělené plné moci, podal sice včas blanketní odpor, avšak tento včas nedoplnil (1. podmínka vzniku odpovědnosti žalovaného) a žalobci tímto jeho jednáním vznikla majetková újma (2. podmínka vzniku odpovědnosti žalovaného). Konečně je dána i příčinná souvislost, neboť nebýt opomenutí žalovaného, spočívající v nedoplnění vyjádření ve věci samé, došlo by v původním řízení k zamítnutí žaloby poškozené , jméno FO, proti žalobci.

31. S ohledem na všechny shora zmíněné důvody shledal soud žalobu jako důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl (výrok I.).

32. O nákladech řízení (výrok II. a III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobci, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši , částka, .Náklady řízení jsou složené z následujících položek:náklady řízení uplatněné v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl od počátku řízení zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů – žalobci tak náleží částka , částka, představující , částka, za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky za podání žaloby a vyjádření ve věci,náklady právního zastoupení ve výši , částka, – advokátu žalobce náleží odměna dle § 6, § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý z 5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1, 2 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání konaném dne , datum, , dne , datum, -trvalo déle než dvě hodiny a dne , datum, ),paušální náhrada výdajů ve výši , částka, (4 x , částka, ) dle § 13 odst. 3 a.t.,daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, ,soudní poplatek ve výši , částka, .Soud povinnost zaplatit žalobci náklady řízení rozdělil mezi žalovaného a vedlejší účastnici rovným dílem tak, že každý z nich je povinen zaplatit částku ve výši , částka, .

33. O třídenní lhůtě ke splnění povinnosti bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

34. O povinnosti žalovaného a vedlejší účastnice zaplatit tuto náhradu k rukám právního zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.