60 C 21/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Kadlecovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 15 637,51 Kč s příslušenstvím <b><i>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 13 000 Kč ode dne 20. 7. 2021 do zaplacení, to vše v pravidelných splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.</b></i> <b><i>II. Co do částky ve výši 1 008,91 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 1 008,91 Kč ode dne 20. 7. 2021 do zaplacení a co do částky ve výši 14 105,56 Kč, se žaloba zamítá.</b></i> <b><i>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b></i> 1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví. Svůj nárok odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru uzavřela se žalovanou dne 4. 2. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalované v místě jejího bydliště poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem sjednaným v kapitalizované výši 12 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž splatnost 1. splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1. odstavci 1. strany smlouvy o rekapitulaci závazku. Splatnost poslední splátky připadala na den 4. 4. 2021. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, když uhradila pouze 1. řádně sjednanou splátku. Žalovaná do dne 4. 4. 2021 dále nezaplatila ničeho. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikl nárok na zaplacení částky v celkové výši 37 727,49 Kč, skládající se z nesplacené jistiny ve výši 14 008,91 Kč, smluvního úroku ve výši 1 255,87 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 822,89 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 293,96 Kč, inkasního poplatku ve výši 2 506,37 Kč, sankčního poplatku ve výši 3 000 Kč, paušálních nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 500 Kč, smluvního úroku po celkové splatnosti závazku ve výši 1 408,91 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 930,58 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně svoji pohledávku postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2021, o čemž byla žalovaná řádně informována. Do dne podání žaloby žalovaná i přes výzvu ničeho nezaplatila.

2. Žalovaná svůj dluh z úvěrové smlouvy nepopřela, shodně se žalobkyní potvrdila, že na něj zaplatila toliko 2 000 Kč. Požádala o možnost hradit svůj dluh ve formě splátek.

3. Soud nařídil na den 26. 6. 2023 jednání. K nařízenému jednání se žalobkyně nedostavila, požádala o omluvu, bylo tedy jednáno v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. Současně se konstatuje, že žalobkyni nemohlo být z důvodu její nepřítomnosti u jednání uděleno poučení dle § 118a o. s. ř., jelikož toto poučení se poskytuje pouze přítomnému účastníku řízení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006). V rozsudku ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura, sešit č. 5, ročník 2011, pod číslem 68), shodně Nejvyšší soud dovodil, že poučovací povinnost podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. plní soud při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném podle § 114c o. s. ř., a výslovně zdůraznil, že při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Např. v usneseních ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. 28 Cdo 578/2011, a ze dne 3. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1793/2011, pak navázal bližším vysvětlením, že účastník, který se jednání neúčastnil, dobrodiní poučení podle § 118a o. s. ř. ztrácí.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.

5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 4. 2. 2020 na základě žádosti žalované uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel, jehož hlavním předmětem činnosti je poskytování spotřebitelského úvěru, poskytla žalované, jako spotřebiteli, úvěr ve výši 15 000 Kč. Ten se žalovaná zavázala zaplatit spolu s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč, splatnost 1. splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1. odstavci 1. strany smlouvy o rekapitulaci závazku. Splatnost poslední splátky připadala na den 4. 4. 2021 Celkem tak měla žalovaná vrátit částku ve výši 27 888 Kč. Pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky. Smlouva si řídila českým právem. (viz žádost o úvěr ve spojení se smlouvou o úvěru č. 4. 2. 2020 včetně předpisu splátek).

6. Před uzavřením smlouvy poskytla žalobkyně žalované informace o parametrech úvěru, což žalovaná písemně potvrdila svým podpisem. (viz formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).

7. Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované z titulu smlouvy o úvěru částku 15 000 Kč (viz nesporná tvrzení účastníků).

8. Žalovaná na úvěr zaplatila 2 000 Kč (viz nesporná tvrzení účastníků).

9. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy ze dne 19. 7. 2021 postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. (viz smlouva o postoupení pohledávek včetně příloh ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu).

10. Předžalobní upomínka k úhradě byla žalované odeslána dne 18. 10. 2021 (viz předžalobní výzva včetně dokladu o doručení).

11. Výše průměrné úrokové sazby v případě nově uzavřených spotřebitelských půjček se splatností nad 1 rok do 5 let byla v únoru 2020 8,08 % p. a. (viz databáze ČNB ARAD).

12. Při hodnocení důkazů soud vyšel zejména z toho, že veškeré provedené důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska časového i obsahového. Provedené důkazy soud zhodnotil, pokud jde o jejich pravost a vypovídací hodnotu, a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Důkazy soud posoudil jako pravé a pravdivé, když nebyla zjištěna žádná okolnost, která by je zpochybňovala.

13. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

14. Dne 4. 2. 2020 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč. Ten se žalovaná se zavázala zaplatit spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z příslušné dlužné částky. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, přestože byla upomenuta. Splatnost dluhu nastala ke dni 4. 4. 2021. Obvyklá výše úrokové sazby v době uzavření uvedené smlouvy přitom činila 8,08 % p. a.

15. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně.

16. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. o. z., když předmětná pohledávka na ni byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena.

17. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí.

18. Dle § 580 odst. 1 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Dle § 588 odst. 1 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

20. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

21. Dle § 577 o.z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

22. Uvedenou smlouvu soud kvalifikoval jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaná na straně úvěrované smlouvu uzavřela v postavení spotřebitele a právní předchůdkyně žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

23. Soud se zabýval otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na její mravnost ve smyslu ust. § 580 a 588 o. z., pokud jde o sjednanou výši úrokové sazby, a to zejména s odkazem na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 a další rozhodnutí na ně navazující). V nyní posuzovaném případě byl sjednán úrok ve výši 12 888 Kč za úvěr ve výši 15 000 Kč, tj. při přepočtu na procentní sazbu činil 85,92% ročně. Tato sazba převyšovala úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření úvěrové smlouvy více než desetinásobně. S ohledem na výše uvedené soud uvedenou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Podle názoru soudu musí být hlediskem dobrých mravů jako ultima ratio posuzována veškerá první jednání. Otázkou absolutní neplatnosti smlouvy by se soud musel zabývat v každém případě, i když žalovaný zůstal ve věci zcela pasivní.

24. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o.z.

25. Pokud jde o případné nahrazení či moderaci neplatného ujednání o úroku ust. § 577 o. z., toto možné není. Pokud by tak totiž soud učinil, nedošlo by ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem ustanovení § 582 o. z., kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání. Taková interpretace ust. § 577 o. z. je v souladu s judikaturou Soudního dvora EU, který zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytovatelé se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových klauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené klauzule využívat namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik střežit (viz např. rozsudek SDEU ze 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito SA proti Joaquínovi Calderónovi Caminovi, C -618/10 nebo rozsudek SDEU ze 7. 11.2019, Kanyeba SA Nijs a Deroga, C -349/18 – C -351/18).

26. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Na základě výše uvedeného soud žalobě vyhověl pouze co do částky 13 000 Kč odpovídající jistině úvěru ve výši 15 000 Kč po odečtení žalovanou uhrazené částky ve výši 2 000 Kč O příslušenství pohledávky rozhodl soud dle ust. § 1970 obč. zák. a nař. vl. č. 351/2013 Sb.

28. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. ve splátkách s ohledem na finanční možnosti a schopnosti žalované.

29. Ve zbytku soud výrokem II. žalobu zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Zároveň bylo přihlédnuto k tomu, že podstatnou část předmětu řízení s ohledem na extrémní výši požadovaného úroku z úvěru tvořil právě tento úrok. O nákladech řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož procesně úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.