60 C 26/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Kadlecovou, LL.M., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 350 000 Kč s příslušenstvím <b><i>I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku ve výši 350 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 350 000 Kč ode dne 17. 2. 2023 do zaplacení, se zamítá.</b></i> <b><i>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 900 Kč.</b></i> 1. Žalobce se žalobou podanou dne 13. 3. 2023 domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 350 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 2. 11. 2018 byl účastníkem dopravní nehody, při které mu bylo způsobeno vozidlem [jméno] [příjmení] (dále jen„ škůdce“) zranění. Škůdce byl pojištěn u žalované. Žalovaná v červnu roku 2020 žalobci plnila částkou ve výši 169 766 Kč, a to na bolestné, ztížení společenského uplatnění, majetkovou škodu a ušlý zisk. Dne 30. 11. 2019 došlo u žalobce k ustálení zdravotního stavu. Žalobce si nechal vypracovat MUDr. [příjmení] znalecký posudek pro posouzení trvalých následků. Znalecký posudek žalobce dne 31. 10. 2022 doručil žalované, čímž dle názoru žalobce došlo řádnému k uplatnění a doložení nároku na ztížení společenského uplatnění ve výši 560 054 Kč. Dne 24. 11. 2022 žalovaná žalobce písemně vyzvala (dopis žalobci doručen dne 25. 11. 2022) k doložení další dokumentace a sdělení čísla účtu, ač toto měla již k dispozici, což žalobce učinil dne 2. 12. 2022. Dne 8. 12. 2022 žalovaná nárok žalobce neuznala z důvodu promlčení, vyplatila žalobci pouze částku ve výši 300 Kč jako náhradu nákladů za nahlížení do spisu. Žalobce s tímto postupem žalované nesouhlasil, což žalované sdělil emailem ze dne 12. 12. 2022 a rovněž prostřednictvím svého právního zástupce dne 3. 1. 2023. Žalobce vyzval k úhradě požadované částky předžalobní výzvou datovanou dnem 13. 2. 2023.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala a navrhovala žalobu v celém rozsahu zamítnout. Shodně se žalobcem uvedla, že jí byl předložen znalecký posudek MUDr. [příjmení], z něhož vyplývalo, že dne 30. 11. 2019 došlo u žalobce k ustálení zdravotního stavu. Žalobce na základě znaleckého posudku požadoval po žalované zaplacení částky ve výši 560 054 Kč jako odškodnění za ztížení společenského uplatnění. Na svoji obranu uvedla, že pokládá tento nárok žalobce za promlčený s ohledem na okamžik ustálení zdravotního stavu žalobce a běh promlčecí lhůty.

3. Žalobce v reakci na vyjádření žalované argumentoval tím, že nárok byl u žalované uplatněn řádně a včas. Žalobce znovu zopakoval, že k dopravní nehodě došlo dne 2. 11. 2018, k ustálení zdravotního stavu pak dne 30. 11. 2019, nárok na ztížení společenského uplatnění byl uplatněn u žalované dne 31. 10. 2022. Následně si žalovaná od žalobce vyžádala další dokumentaci. Žalobce měl a má za to, že strany stále o nároku jednají, že nebyl zamítnut. Žalobce by jinak podal žalobu okamžitě. V této souvislosti žalobce odkazoval na § 647 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dovozoval, že došlo ke stavení běhu promlčecí lhůty. Pro případ, že by se soud s touto argumentací neztotožnil, namítal, že uplatněná námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná vyvolala v žalobci oprávněný dojem, že o jeho nároku jedná, avšak dne 8. 12. 2022 mu sdělila, že je jeho nárok promlčen, a přiznala mu pouze náhradu ve výši 300 Kč za vyžádání a předložení zdravotní dokumentace. Žalobce se až do 8. 12. 2022 domníval, že žalovaná bude plnit, proto neuplatnil svůj nárok soudní cestou. Žalovaná však namítla promlčení. Žalobce se pokusil s žalovanou jednat, avšak neúspěšně. Žalovaná vyjma výše zmíněných 300 Kč ničeho dalšího z požadované částky žalobci nezaplatila. Žalobce v této souvislosti odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3319/2013.

4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dne 2. 11. 2018 došlo k dopravní nehodě, při níž žalobce jako cyklista utrpěl zranění (byl sražen jako cyklista osobním vozidlem [jméno] [příjmení], pojištěným u žalované), že ke dni 30. 11. 2019 došlo k ustálení zdravotního stavu žalobce, že žalovaná uhradila žalobci 300 Kč jako náhradu nákladů za vyžádání a předložení zdravotní dokumentace. Rovněž nebylo mezi účastníky sporu o tom, že žalovaná v červnu roku 2020 vyplatila žalobci v souvislosti s dopravní nehodou částku v celkové výši 169 766 Kč.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěný a prokázaný následující skutkový stav věci:

6. Dne 27. 11. 2018 požádala žalovaná žalobce o doložení příslušné dokumentace k nárokům uplatněným v souvislosti s dopravní nehodou a sdělení čísla účtu. (viz Žádost o dokumentaci ze dne 27. 11. 2018)

7. K ustálení zdravotního stavu žalobce došlo ke dni 30. 11. 2019. Znalecký posudek byl znalcem vygenerován dne 27. 10. 2022 (viz Znalecký posudek ze dne 27. 10. 2022 ve spojení s Vyjádřením MUDr. [příjmení] ze dne 12. 12. 2022)

8. Dne 31. 10. 2022 žalobce předal žalované znalecký posudek – ztížení společenského uplatnění, která jeho převzetí téhož dne potvrdila. (viz Dopis žalobce ze dne 31. 10. 2022)

9. Dne 24. 11. 2022 žalovaná požádala žalobce o doplnění zdravotní dokumentace k utrpěnému úrazu, poskytnutí individuálního výpisu ze zdravotní dokumentace a sdělení čísla bankovního účtu. (viz Žádost o dokumentaci ze dne 24. 11. 2022)

10. Žalobce poskytl žalované výpis ze své zdravotní dokumentace a doložil, že za něj zaplatil 300 Kč. Žalovaná potvrdila jejich přijetí a předání k dalšímu zpracování. (viz Emailová komunikace ze dne 2. 12. 2022 ve spojení s Výpisem ze zdravotní dokumentace žalobce ze dne 29. 11. 2022 a příjmovým dokladem ze dne 1. 12. 2022)

11. Žalovaná informovala žalobce o ukončení šetření případu z důvodu promlčení nároku. Poskytla mu úhradu ve výši 300 Kč za poplatek uhrazený v souvislosti s výpisem ze zdravotní dokumentace. (viz Informace o ukončení šetření ze dne 8. 12. 2022)

12. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení částky ve výši 560 054 Kč, nejpozději do 7 dnů. (viz Předžalobní výzva ze dne 13. 2. 2023)

13. Žalovaná odmítla požadovanou částku zaplatit. (viz Reakce žalované na předžalobní výzvu ze dne 15. 2. 2023)

14. S ohledem na svůj právní názor zamítl soud provedení důkazu výslechem znalce [příjmení] [příjmení], který byl vzhledem k uplatněné námitce promlčení nadbytečný.

15. Při hodnocení důkazů soud potupoval soud tak, že hodnotil každý důkaz zvlášť a zároveň všechny důkazy ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty.

16. Provedené listinné důkazy soud hodnotí jako pravé a věrohodné, neboť v řízení nevyplynula žádná skutečnost, která by zavdávala příčinu o jejich pravosti pochybovat, a ani sami účastníci proti pravosti těchto důkazů ničeho nenamítali.

17. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

18. Žalobce byl dne 2. 11. 2018 zraněn při dopravní nehodě, srazilo jej osobní vozidlo [jméno] [příjmení], pojištěného u žalované. Žalobci byla v této souvislosti v červnu roku 2020 žalovanou vyplacena částka v celkové výši 169 766 Kč. Dne 30. 11. [číslo] došlo u žalobce k ustálení zdravotního stavu. Dne 31. 10. 2022 předložil žalobce žalované znalecký posudek ze dne 27. 10. 2022 vztahující se k nároku z titulu ztížení společenského uplatnění. Žalovaná téhož dne potvrdila přijetí znaleckého posudku. Následně dne 24. 11. 2022 žalobce vyzvala k doplnění zdravotní dokumentace, kterou žalobce doplnil dne 2. 12. 2022. Dne 8. 12. 2022 žalovaná ukončila své šetření s odůvodněním, že nárok žalobce je promlčený. Žalobci uhradila pouze náklady, které mu vznikly v souvislosti s výpisem ze zdravotní dokumentace.

19. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

20. Podle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jako„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení.

21. Podle § 9 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na planění z garančního fondu podle § 24.

22. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

23. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plní-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

24. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

25. Podle § 619 odst. 1 OZ jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

26. Podle § 620 odst. 1 OZ okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

27. Podle § 626 OZ u práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za jeden rok od pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vzniklo přímé právo na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný uplatňuje vůči pojistiteli úhradu toho, co poškozenému poskytl při plnění povinnosti nahradit škodu nebo jinou újmu.

28. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

29. Podle § 635 odst. 2 o. z. se právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje.

30. Podle § 647 o. z. v případě uzavření dohody o mimosoudním jednání věřitele a dlužníka o právu nebo o okolnosti, která právo zakládá, počne promlčecí lhůta běžet poté, co věřitel nebo dlužník výslovně odmítne v takovém jednání pokračovat; počala-li promlčecí lhůta běžet již dříve, po dobu jednání neběží.

31. Soud pokládá za důležité nejprve zmínit, že plnění pojistitele (žalované) poskytnuté poškozenému (žalobci) není plněním z titulu jeho odpovědnosti za škodu, neboť osobou odpovědnou za škodu způsobenou poškozenému je pojištěný. V konkrétním případě [jméno] [příjmení]. Toto plnění má charakter pojistného plnění a pojistitel hradí poškozenému pouze nároky specifikované v zákoně o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, které poškozený uplatnil a prokázal. (viz blíže např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5644/2017, ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2902/2012 nebo ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4765/2010).

32. Žalobce žalobou uplatňuje nárok z titulu ztížení společenského uplatnění, který je jedním z nároků, kterých se lze domáhat ve smyslu zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Tudíž v tomto směru je požadavek žalobce na úhradu požadované částky oprávněný.

33. U práva na pojistné plnění stanoví shora citovaný § 626 o. z. počátek promlčecí lhůty k okamžiku uplynutí jednoho roku od pojistné události. Jedná se o objektivní promlčecí lhůtu, která začíná běžet bez ohledu na vědomost osoby oprávněné čerpat pojistné plnění. U práva na náhradu škody je počátek subjektivní promlčecí lhůty určen § 620 odst. 1 o. z. a zahrnuje vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Objektivní promlčecí lhůtu práva na náhradu škody pak upravuje § 636 odst. 1 o. z. Obě promlčecí lhůty (objektivní i subjektivní) počínají běžet a končí nezávisle na sobě. Obecně však platí, že nárok je třeba uplatnit v době, kdy ještě běží obě lhůty, tj. lhůta objektivní a v jejím rámci lhůta subjektivní. Marným uplynutím jedné z těchto lhůt se nárok promlčuje, i když ještě běží i druhá promlčecí lhůta. Informaci o škůdci měl žalobce již v den dopravní nehody.

34. Dále se konstatuje, že dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu škoda spočívající ve ztížení společenského uplatnění vzniká, jakmile se po úrazu nebo jiném poškození zdraví a jeho případném léčení ustálí zdravotní stav poškozeného natolik, že je zřejmé, zda a jaké nepříznivé důsledky pro jeho životní úkony má změněný (zhoršený) zdravotní stav, tj. zda a v jakém rozsahu došlo ke ztížení společenského uplatnění. O škodě se tak poškozený dozví v době, kdy lze objektivně provést zhodnocení jeho trvalých obtíží, neboť tehdy má k dispozici skutkové okolnosti, z nichž lze škodu, resp. její rozsah zjistit. Není tak rozhodný okamžik reálného vyhotovení lékařského posudku, nýbrž okamžik, kdy je lékařský posudek za účelem zhodnocení ztížení společenského uplatnění možné vyhotovit (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1169/2000, ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2877/2004, publikovaný v časopise Soudní judikatura, [číslo] ročník 2006, ze dne 7. 7. 2011, sp. zn. 21 Cdo 752/2010, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní (dále jen„ Sb. rozh. obč.“), ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2724/2020, ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3484/2019, uveřejněný pod [číslo] Sb. rozh. obč., či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3543/2021).

35. V posuzovaném případě tak počala promlčecí lhůta podle § 626 o. z. běžet dne 2. 11. 2019 (tj. jeden rok od pojistné události) a uplynula dnem 2. 11. 2022. Současně však běžela subjektivní promlčecí lhůta žalobce jako poškozeného na náhradu škody přímo po škůdci, která uplynula nejpozději dnem 30. 11. 2022, tj. 3 roky poté, co došlo u žalobce k ustálené jeho zdravotního stavu. V souladu s § 635 odst. 2 o. z. se právo na pojistné plnění promlčelo nejpozději dnem 30. 11. 2022. Žaloba byla však podána až dne 13. 3. 2023, tj. po marném uplynutí tříleté promlčecí lhůty (§ 629 o. z.).

36. Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že žalovaná vznesla námitku promlčení důvodně a žalovaný nárok je promlčen.

37. Argumentoval-li žalobce tím, že došlo ke stavení běhu promlčecí lhůty ve smyslu § 647 o. z., soud se s touto argumentací neztotožnil. Žalobci bylo v této souvislosti poskytnuto poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. (konkrétně na č.l. 51). I přes poskytnuté poučení se však žalobci nepodařilo prokázat, že by mezi ním a žalovanou existovala, byť ústní dohoda, ze které by se dala dovodit vůle účastníků jednat o žalobcově nároku bez asistence soudu. Z provedeného dokazování pouze vyplynulo, že si strany vyměnily korespondenci ohledně požadovaného nároku žalobce. Žalovaná sice vyzvala žalobce k doložení dalších dokumentů, avšak z této vzájemné korespondence nelze dle názoru soudu dovodit vůli žalované dospět k mimosoudnímu závěru o žalobcem požadovaném nároku. Odkazoval-li žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3319/2013, nevzal soud tento odkaz za přiléhavý. Ve zmíněném případě totiž žalovaná strana, která sama porušila své právní povinnosti, aktivně ujišťovala žalobce, že se postará o vyřešení vzniklé situace, že se sama žalobou domůže zneplatnění kupní smlouvy. V dané věci však jde o situaci poněkud odlišnou. Nárok žalobce je po žalované požadován z titulu pojistného plnění, ke kterému je žalovaná povinna vzhledem k tomu, že u ní byl pojištěn škůdce. Žalobce oslovil žalovanou se svým nárokem na ztížení společenského uplatnění dne 31. 10. 2022, měsíc před vypršením promlčecí lhůty, ač k ustálení jeho zdravotního stavu došlo již dne 30. 11. 2019.

38. V obecné rovině platí, že právo patří bdělým, každý, nechť si střeží svá práva (vigilantibus iura scripta sunt), tedy předpokládá se odpovědnost účastníků za ochranu svých práv, která je plně v jejich dispozici. Bylo tedy na žalobci, aby pečlivě zvážil, jakým způsobem a v jakém rozsahu bude usilovat o ochranu svého práva. Uplatnil-li svůj nárok u žalované v závěru běhu promlčecí lhůty, musel si být vědom negativních důsledků v podobě možného uplatnění námitky promlčení, která má stimulovat subjekty ke včasnému vykonání svých práv. Žalovaná se svým postupem nedopustila jednání, z něhož by bylo lze dovozovat snahu prodlužovat vyřešení celého případu či příslib budoucího plnění. Citované rozhodnutí Nejvyššího soudu tak na posuzovaný případ nedopadá.

39. Soud se rovněž zabýval tím, zda zde neexistují okolnosti, pro které by byla vznesená námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy, představovala by zneužití práva, které nepožívá právní ochrany.

40. Komentářová literatura k § 8 o. z. ve vztahu k § 3 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. uvádí, že …„ Vzhledem k tomu, že samotný občanský zákoník (pozn. zákon č. 40/1964 Sb.) zákaz zneužití práva výslovně neformuloval, pomáhala si judikatura úvahou, že šikanózní nebo zneužívající jednání se příčí dobrým mravům, jež § 3 odst. 1 občanského zákoníku explicitně zapovídal.“ Z uvedeného vyplývá, že judikaturou dříve dovozené závěry ohledně možnosti prolomení uplatněné námitky promlčení by měly být aplikovatelné i na současnou právní úpravu. Takovému závěru dále napovídá i to, že řada judikátů vztahujících se k právní úpravě před rekodifikací uplatnění námitky promlčení výslovně označuje za zneužití práva (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000).

41. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, má pak soud pravidlo námitky promlčení oslabovat poukazem na zneužití práva pouze výjimečně. Při výkladu výjimky z tohoto pravidla je třeba postupovat restriktivně. Možná úvaha o zneužití práva v posuzované věci není indikována. Žalobce poukazoval zejména na to, že svůj nárok u žalované uplatnil řádně a včas, neboť jí dne 31. 10. 2022 předložil znalecký posudek s vyčíslenou částkou, žalovaná znalecký posudek převzala, v žalobci tak vyvolala dojem, že se celou záležitostí zaobírá, a to i po 30. 11. 2022, kdy došlo k promlčení nároku a kdy žalobce informovala, že nárok bude dále řešen. Soud podotýká, že žalobce mohl žalobu na náhradu za ztížení společenského uplatnění podat mnohem dříve, než byl vypracován znalecký posudek. Znalci totiž nepřísluší, aby na základě Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví sám stanovil a určil částku náhrady za ztížení společenského uplatnění, jelikož toto je zcela v kompetenci soudu. Účelem znaleckého posudku je vytvořit pro soud dostatečně podrobný, strukturovaný a pochopitelný skutkový podklad, obsahující odborný lékařský závěr o míře vyřazení poškozeného ze životních činností definovaných v Metodice tak, aby soud mohl učinit právní závěr o výši náhrady za nemajetkovou újmu. Lze jej proto zhotovit až v průběhu soudního řízení. Pokud žalobce otálel s uplatněním nároku u žalované, ač sám argumentoval tím, že k ustálení jeho zdravotního stavu došlo ke dni 30. 11. 2019, a na žalovanou se obrátil až v závěru promlčecí lhůty, nelze toto klást k tíži žalované. Žalovaná žalobci v podání žaloby nijak nebránila, neujišťovala jej, že mu náhradu za ztížení společenského uplatnění dobrovolně uhradí. Za této situace tak nelze shledat námitku promlčení vznesenou žalovanou rozpornou s dobrými mravy.

42. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl soud k jednoznačnému závěru, že žaloba je nedůvodná a v celém rozsahu ji zamítl.

43. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná nárok na částku ve výši 900 Kč, která představuje náklady řízení uplatněné v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý z úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, který v řízení učiní. Zde žalovaná učinila celkem tři úkony (převzetí věci, písemné vyjádření a účast u jednání dne 13. 9. 2023).