60 C 312/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Kadlecovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 2 313,23 Kč s příslušenstvím <b><i>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku ve vši 2 313,23 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 158,89 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 313,23 Kč ode dne 2. 2. 2020 do zaplacení.</b></i> <b><i>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.</b></i> Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozhodnutí s tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne 21. 6. 2018 smlouvu [číslo] o uzavření bankovního účtu, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal vést žalované bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaná se zavázala platit za poskytované služby poplatky dle platného ceníku produktů a služeb. Žalovaná podstatně porušila smluvní povinnosti, když na jejím účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který nebyl v přiměřené době uhrazen a právní předchůdce žalobkyně od smlouvy ke dni 1. 8. 2019 odstoupil. Žalovaná do dnešního dne vzniklý dluh neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní výzvy. Jelikož se soudu nepodařilo zjistit pobyt žalované, byla jí ustanoven pro řízení opatrovník, který nárok žalobkyně neuznal a nechal na posouzení soudu, zda tvrzení a důkazy prokazují nárok žalobkyně. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaná je občanem Polska. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle článku 17 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 18 odst. 2 Nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť poslední bydliště žalované strany, které bylo možné zjistit, se nachází v České republice. Rozhodným právem je pak právo české, a to podle čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť se jedná o spor ze spotřebitelské smlouvy, spotřebitel (žalovaná) měl své poslední známé obvyklé bydliště v České republice a obchodník (žalobkyně) provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v České republice, tj. v zemi, kde měl spotřebitel své poslední obvyklé bydliště. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Obě strany s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasily. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. se soud v tomto odůvodnění omezuje pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Po provedeném dokazování následujícími důkazy: Rámcová smlouva o finančních službách, VOP, ceník, oznámení o úrokových sazbách, výpisy z účtu, odstoupení od smlouvy, smlouva o postoupení pohledávek včetně příloh, oznámení o postoupení včetně poštovních archů a předžalobní výzva včetně podacího archu, dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu: Dne 21. 6. 2018 uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalovanou [příjmení] smlouvu o finančních službách, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal vést žalované bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaná se zavázala platit za poskytované služby poplatky dle platného ceníku produktů a služeb. Žalovaná podstatně porušila smluvní povinnosti, když na jejím účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který nebyl v přiměřené době uhrazen a právní předchůdce žalobkyně od smlouvy ke dni 1. 8. 2019 odstoupil. Právní předchůdce žalobkyně si v důsledku nedostatku prostředků na účtu nemohl strhnout smluvené poplatky a žalované tak vznikl dluh ve výši 2 313,23 Kč, který žalovaná do dnešního dne neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy. Právní předchůdce žalobkyně postoupil dne 28. 1. 2020 pohledávku [právnická osoba] [anonymizováno]. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Neboť předmětem řízení je, jak už soud uvedl výše, nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když předmětná pohledávka na ni byla právním předchůdcem žalobkyně platně postoupena. K tomuto soud uvádí, že na základě provedeného dokazování bylo prokázáno, že předmětná smlouva byla uzavírána mezi žalovanou a [právnická osoba], právním předchůdcem žalobkyně. Pohledávka pak byla platně postoupena na žalobkyni, což bylo žalované řádně oznámeno. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o účtu dle § 2662 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalované zřídit a vést účet a žalovaná se zavázala udržovat na účtu kladný zůstatek. Pro případ vzniku záporného debetního zůstatku byla žalovaná povinna tento záporný debetní zůstatek vyrovnat. Žalované vznikl záporný debetní zůstatek, který však i přes výzvu právního předchůdce žalobkyně nevyrovnala, a proto právní předchůdce žalobkyně smlouvu vypověděl v souladu s § 2675 o. z. a Smlouvou. Vzhledem k uvedeným skutečnostem soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, sestávající se z částky 600 Kč jako odměny advokátky za 3 úkony právní služby uvedené v § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), a to převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a podání žaloby po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) a. t., když bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, dále z částky 300 Kč za 3 režijní paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 a. t., to vše + 21% DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 47 zákona č. 235/2004 Sb., o DPH, v platném znění a dále ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. O povinnosti žalované k úhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně rozhodl soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.