60 C 333/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr Hanou Kadlecovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 8 711 Kč s příslušenstvím <b><i>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 8 711 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 152 Kč ode dne 25. 7. 2018 do zaplacení,</b></i> <b><i>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 279 Kč ode dne 19. 7. 2019 do zaplacení,</b></i> <b><i>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 070 Kč ode dne 21. 7. 2019 do zaplacení,</b></i> <b><i>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 070 Kč ode dne 21. 10. 2019 do zaplacení,</b></i> <b><i>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 070 Kč ode dne 21. 1. 2020 do zaplacení,</b></i> <b><i>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 070 Kč ode dne 21. 4. 2020.</b></i> <b><i>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 6 026, 50 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně.</b></i> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že jakožto dodavatel uzavřela s žalovaným jakožto odběratelem dne 7. 11. 2014 smlouvu o dodávce vody a odvádění odpadních vod na adrese [adresa], [obec] – nebytové prostory, restaurace. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala zajistit pro žalovaného jako odběratele dodávku pitné vody a odvádění odpadních vod a žalovaný se zavázal platit v souladu se smlouvou a § 20 zákona č. 247/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích (dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“) za tuto službu poplatky (dále jen„ vodné a stočné“). Žalovaný však nehradil úhradu vodného a stočného řádně a včas, když neuhradil vyúčtování vodného a stočného na základě faktury [číslo] ve výši 1 152 Kč splatné dne 24. 7. 2018 a faktury [číslo] ve výši 3 279 Kč splatné dne 18. 7. 2019, a dále zálohu dle předpisu záloh [číslo] ve výši 1 070 Kč splatnou dne 20. 7. 2019, zálohu ve výši 1 070 Kč splatnou dne 20. 10. 2019, zálohu ve výši 1 070 Kč splatnou dne 20. 1. 2020 a zálohu ve výši 1 070 Kč splatnou dne 20. 4. 2020. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem cizího státu. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních sjednaná dne 12. 10. 1982 v Praze a vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 98/1984 Sb. otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc neupravuje, a vzhledem k tomu, že neexistuje ani žádná jiná mezinárodní smlouva, kterou by mezi sebou Česká republika a Vietnamská socialistická republika sjednaly zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání tohoto typu sporů a která by se ve smyslu Článku 307 odst. 1 Smlouvy o založení ES použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, posuzoval soud svou pravomoc nejprve podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace unijního práva má aplikovat přednostně před ustanovením zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Podle Článku 4 a násl. citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky.

4. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud postupoval dle § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. a z provedených důkazů (smlouva o dodávce vody a odvádění odpadních vod [číslo]; faktura [číslo]; faktura [číslo]; předžalobní upomínka ze dne 23. 1. 2020) učinil následující závěr o skutkovém stavu:

5. Žalobkyně jakožto dodavatel uzavřela s žalovaným jakožto odběratelem dne 7. 11. 2014 smlouvu o dodávce vody a odvádění odpadních vod na adrese [adresa], [obec] – nebytové prostory, restaurace. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala zajistit pro žalovaného jako odběratele dodávku pitné vody a odvádění odpadních vod a žalovaný se zavázal platit v souladu se smlouvou a § 20 zákona o vodovodech a kanalizacích za tuto službu poplatky vodné a stočné. Žalovaný však nehradil úhradu vodného a stočného řádně a včas, když neuhradil vyúčtování vodného a stočného na základě faktury [číslo] ve výši 1 152 Kč splatné dne 24. 7. 2018 a faktury [číslo] ve výši 3 279 Kč splatné dne 18. 7. 2019, a dále zálohu dle předpisu záloh [číslo] ve výši 1 070 Kč splatnou dne 20. 7. 2019, zálohu ve výši 1 070 Kč splatnou dne 20. 10. 2019, zálohu ve výši 1 070 Kč splatnou dne 20. 1. 2020 a zálohu ve výši 1 070 Kč splatnou dne 20. 4. 2020. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 23. 1. 2020 předžalobní upomínku.

6. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. jako věrohodné, přičemž dospěl k závěru, že dokazování již nebylo třeba doplňovat, protože skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí.

7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české.

9. Jak vyplývá z § 8 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích,„ vlastník vodovodu nebo kanalizace, popřípadě provozovatel, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, je povinen uzavřít písemnou smlouvu o dodávce vody nebo odvádění odpadních vod s odběratelem. Závazky vzniklé z této smlouvy přecházejí na právního nástupce vlastníka vodovodu nebo kanalizace a na právního nástupce provozovatele.“ 10. Podle § 20 zákona o vodovodech a kanalizacích je následně odběratel povinen hradit úplatu za vodné a stočné provozovateli vodovodů a kanalizací, a to na základě výše uvedené smlouvy o dodávce vody.

11. Žalobkyně uzavřela smlouvu o dodávce vody a odvádění odpadních vod dne 7. 11. 2014, přičemž žalobkyně se zavázala zajistit pro žalovaného jako odběratele dodávku pitné vody a odvádění odpadních vod a žalovaný se naproti tomu zavázal platit v souladu s uzavřenou smlouvou, jakož i v souladu s § 20 zákona o vodovodech a kanalizacích za tuto službu úhradu za vodné a stočné.

12. Jak vyplynulo z dokazování, žalovaný neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, když svou procesní neaktivitou způsobil, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) platil něčeho víc, než tvrdila žalobkyně. Soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl v neprospěch žalovaného a přiznal žalobkyni nárok na zaplacení dlužné částky včetně úroku z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o. z., a prováděcího nařízení.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 026,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 711 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 750 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 650 Kč ve výši 976,50 Kč.

14. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.