60 C 340/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr Hanou Kadlecovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 4 046 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 4 046 Kč.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 1 600 Kč.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o dodávce vody a odvádění odpadních ze dne 10. 6. 2008 pro odběrné místo na adrese [adresa]. Dne 5. 11. 2018 žalobkyně na základě odečtu vodoměru žalované vystavila fakturu [číslo] na částku 36 889 Kč, splatnou dne 22. 11. 2018. Tuto částku žalovaná uhradila až dne 10. 2. 2020. Za opožděnou úhradu však žalobkyně vystavila dne 14. 7. 2020 žalované fakturu [číslo] jejímž předmětem byly úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 36 889 Kč, tedy na částku 354,74 Kč (za 39 dnů prodlení), dále na částku 3 320,01 Kč (365 dnů prodlení) a na částku 371,91 Kč (41 dnů prodlení). Žalovaná částka tak celkem činí 4 046 Kč. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala po celé řízení nečinná.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaná je vietnamským občanem a má povolen trvalý pobyt na území České republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních se nevztahuje na problematiku občanskoprávních závazkových vztahů, aplikoval soud úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 4 cit. nařízení.

4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalované doručena dne 27. 12. 2019 náhradním způsobem dle § 49 odst. 4 o. s. ř. a žalobkyni dne 6. 12. 2019. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalované ani žalobkyně do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl.

5. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud postupoval podle § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. a z provedených důkazů (smlouva o dodávce vody; faktura [číslo]; faktura č, [číslo]; předžalobní upomínka s dokladem o odeslání) učinil následující závěr o skutkovém stavu:

6. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 10. 6. 2008 pro odběrné místo na adrese [adresa]. Žalovaná se zavázala za tuto službu hradit žalobkyni měsíční zálohové platby ve výši 1 940 Kč. Žalobkyně vystavila žalované fakturu na částku 36 889 Kč splatnou dne 22. 11. 2018. Žalovaná však fakturu uhradila až dne 10. 2. 2020. Za prodlení se zaplacením dlužné částky žalobkyně po žalované požadovala uhrazení úroku z prodlení ve výši 4 046 Kč. Žalovaná však na dlužnou částku nezaplatila ničeho. Žalobkyně zaslala žalované dne 17. 8. 2020 upomínku k zaplacení dlužné částky.

7. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. jako věrohodné, přičemž dospěl k závěru, že dokazování již nebylo třeba doplňovat, protože skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí.

8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

9. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české.

10. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o dodávce vody a odvádění odpadních vod ve smyslu § 8 odst. 2 a odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích. Žalovaná byla povinna hradit zálohové platby dle této smlouvy. Žalobkyně vystavila žalované fakturu na částku 36 889 Kč, kterou byla žalovaná povinna uhradit do 22. 11. 2018.

11. Žalovaná však neplnila svou povinnost vůči žalobkyni řádně a včas, když platbu uhradila až dne 10. 2. 2020. Tím se dostala ve smyslu § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) do prodlení. S ohledem na tuto skutečnost vyzvala ve smyslu § 1970 o. z. žalobkyně žalovanou k uhrazení úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 36 889 Kč, kapitalizovaného ode dne splatnosti faktury za poskytované služby (23. 11. 2018) do dne jejího uhrazení (10. 2. 2020).

12. Naopak žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by na žalovanou částku zaplatila něčeho víc, než tvrdila žalobkyně, a neunesla tak břemeno tvrzení ani důkazní břemeno. S ohledem na výše uvedené tak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.