60 C 342/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Kadlecovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 10 717,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % ročně ode dne , datum, do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky , částka, ode dne , datum, do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a co do nároku na zaplacení částky , částka, .

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši , částka, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že žalovaný dne , datum, uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Anonymizováno, ´, Anonymizováno, , Anonymizováno, s. r. o., IČO: , tel. číslo, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě obdržel částku , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s příslušenstvím úvěru ve výši , částka, nejednou v jediné splátce, se splatností do , datum, . Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas do sjednané doby splatnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně požadovala vedle jistiny a příslušenství rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek z , datum, právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, . Z postoupených nároků, které dle žalobkyně v souhrnu činí , částka, , žalobkyně podanou žalobu požaduje pouze část. Žalobkyně současně tvrdila, že provedla zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný., právnická osoba, této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je státní příslušník Slovenské republiky, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.

4. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy, bylo tedy jednáno v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. V této souvislosti soud stran případného poučení dle § 118 a o. s. ř. konstatuje, že podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu lze takové poučení poskytnout pouze přítomnému účastníkovi při jednání (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (uveřejněném v časopise Soudní judikatura, sešit č. , hodnota, , ročník 2011, pod číslem , hodnota, ), shodně Nejvyšší soud dovodil, že poučovací povinnost podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. plní soud při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném podle § 114c o. s. ř., a výslovně zdůraznil, že při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Např. v usneseních ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , pak navázal bližším vysvětlením, že účastník, který se jednání neúčastnil, dobrodiní poučení podle § 118a o. s. ř. ztrácí.

5. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

6. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se pak zavázal úvěr splatit jedinou splátkou nejpozději do , datum, , spolu s úrokem ve výši , částka, , úplatou za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Celková dlužná částka tak podle smlouvy činila , částka, , zaplatil-li by ji žalovaný do , datum, . Pro případ překročení doby splatnosti měl žalovaný zaplatit , částka, . V tomto případě pak činila RPSN 7595,30 % a úrok 36 % p. a. (prokázáno smlouvou o úvěru ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru).

7. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena dle informací poskytnutých žalovaným při žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Deklarované výdaje žalovaného nebyly nijak ověřovány (prokázáno žádostí o úvěr, dotazníkem v rámci žádosti o úvěr – dokumenty k ověření bonity žalovaného).

8. Částka 10 000 Kč byla žalovanému poskytnuta na jím uvedený bankovní účet (prokázáno výpisem z bankovního účtu prokazujícího poskytnutí jistiny ve spojení s výpisem z bankovního účtu prokazujícího úhradu verifikační platby).

9. Smlouvou o postoupení pohledávek postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek a potvrzením o zaplacení kupní ceny).

10. O postoupení pohledávek byl žalovaný informován přípisem z , datum, (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu).

11. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky (prokázáno dopisem včetně poštovního podacího archu a výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky).

12. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav následovně:

13. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky. Žalovaný čerpal uvedený úvěr a zavázal se jej uhradit společně s úrokem a poplatky ve formě jediné splátky nejpozději do , datum, .

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Soud na tomto místě konstatuje, že poskytovatel úvěru má jednoznačnou zákonnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, neboť součástí jeho odborné péče je přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele. Předpokládána je taková obezřetnost úvěrujícího, že poskytovatel úvěru nespoléhá toliko na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje musí prověřit.

17. Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C-679/18, ze dne , datum, , rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu, „…aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“18. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 /ES ze dne , datum, v čl. 8 uvádí, že je důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 pak uvádí, že o zvláštní druh úvěrových smluv je však současně, v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru, vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv. Výklad těchto ustanovení pak obsahuje rozsudek soudního dvora ze dne , datum, , sp. zn. C-679/18 jehož výrok zní: články 28 a 3 směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že k vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl.

23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 /ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

19. Z výše uvedeného se podává, že bez ohledu na ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je soud povinen zkoumat dodržení předsmluvní povinnosti věřitele prověřovat úvěruschopnost spotřebitele z moci úřední, nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Uvedený závěr vyplývá též z usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20 ze dne , datum, , kde Ústavní soud vyjádřil názor, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. není ustanovením, které lze v otázce posouzení úvěruschopnosti aplikovat, neboť v tomto směru musí soud postupovat výhradně podle čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48 /ES a nikoliv podle § 87 zákona č. 250/2016 Sb. Obdobně se Ústavní soud vyjádřil i v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18.

20. Z judikatury českých soudů pak dále vyplývá, že za účelem dostatečného prověření úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen zkoumat příjmy spotřebitele skrze potvrzení od zaměstnavatele, prověřit veřejně dostupné informace, např. státem publikované informace o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu (dále i jako „z. ž. e. m.“), průměrné výdaje obyvatelstva z databáze Českého statistického úřadu (ČSÚ) a tyto porovnat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (nikoliv jen tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Povinnost nespoléhat se pouze na tvrzení spotřebitele o jeho majetkových poměrech vyplývá i z rozhodnutí Soudního dvore , právnická osoba, ze dne , datum, , sp. zn. C – 449/13, CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, , kde je uvedeno, že „Směrnice 2008/48 neobsahuje taxativní výčet informací, s jejichž pomocí má poskytovatel úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a neupřesňuje ani, zda tyto informace mají být kontrolovány, a pokud ano, jakým způsobem. , právnická osoba, se svým zněním naopak čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 26 jejího odůvodnění přiznává poskytovateli úvěru prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. Z toho vyplývá, že poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ K těmto závěrům se přiklonil i Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kde bylo mj. uvedeno, že informace o příjmu spotřebitele je potřeba ověřit, a to například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu, kam byla příslušná částka připsána. Zároveň z rozhodnutí soudů vyplývá i skutečnost, že vedle důkladného prověření příjmů a výdajů spotřebitele by mělo dojít i k jeho prověření v rámci veřejných rejstříků, jakými jsou evidence dlužníků (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) či insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, SOLUS, BRKI a NRKI (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

21. Jak již bylo výše předestřeno, soud je s odkazem na výše uvedené povinen zkoumat ex officio, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti dostatečně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Dále je třeba zkoumat, zdali úvěrující subjekt ověřil údaje poskytnuté spotřebitelem a zdali z hlediska úvěruschopnosti hodnotil jeho faktickou finanční situaci a jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr. Z žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by tato povinnost byla v tomto případě adekvátně splněna. Naopak má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně tuto zákonnou povinnost řádně nesplnila.

22. Ač soud žalobkyni vyzval k doložení zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nebyly doloženy důkazy k tomu, že by byla před uzavřením smlouvy provedena lustrace žalovaného v dostupných evidencích (ISIR, registr exekucí, NRKI, SOLUS etc.). Poskytovatel úvěru dle provedeného dokazování před uzavřením smlouvy prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet toliko dle informací, poskytnutých žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru. Žalovaný v žádosti uvedl, že jeho měsíční příjem činí částku , částka, a jeho měsíční výdaje představují celkem , částka, . Na prověření těchto údajů však poskytovatel úvěru zcela rezignoval a vycházel v tomto směru výhradně z žádosti o poskytnutí úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně nezohlednila ani průměrné výdaje obyvatelstva z databáze Českého statistického úřadu (ČSÚ) a tyto neporovnala se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (nikoliv jen tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nikterak nebyly zhodnoceny ani případné pohyby na bankovním účtu žalovaného a bilance na tomto účtu – v tomto kontextu dlužno poznamenat, že poskytovatel úvěru si výpis z účtu žalovaného ani nevyžádal. Soud má tedy v návaznosti na výše uvedené za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěr žalovaného poskytla, aniž by adekvátně prověřila jeho schopnost úvěr splácet. Poskytovatel úvěru zejména nikterak neověřil příjem žalovaného a ani nezkoumal reálné výdaje žalovaného a nijak neověřil, zda je žalovaný natolik bonitní osobou, aby bylo na místě bez důvodných pochybností předpokládat, že daný úvěr splatí. Poskytovatel úvěru pak neověřil ani údaje o výdajích žalovaného, obsažené v dotazníku a v tomto směru se toliko spolehl na údaje uvedené žalovaným, což z hlediska zkoumání úvěruschopnosti nelze seznat dostačujícím postupem (srov. také rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

23. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

24. Dle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

25. Podle ustanovení § 1887 o. z. lze postoupit i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

26. Dle § 588 věty prvé o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

27. Dle § 2991 o. z. platí že, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Soud má tedy za prokázané, že žalovaný uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu byla vyplacena částka ve výši , částka, . Tuto částku žalovaný dosud nevrátil. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Ve světle výše uvedeného tak soud z úřední povinnosti posoudil nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru (žalovanému tedy nevznikla ani povinnost k úhradě jakýchkoliv nákladů spojených s uplatněním pohledávky). Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil, a je proto v souladu s § 2991 o. z. povinen žalobkyni, na kterou dluh přešel, vrátit dosud nevydanou část bezdůvodného obohacení ve výši , částka, .

29. Ze všech výše popsaných důvodů soud zamítl žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku. Ve zbylé části soud žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Povinnost žalovaného zaplatit zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Předžalobní výzva k úhradě dluhu byla žalovanému zaslána dne , datum, , tudíž se má za to, že byla doručena dne , datum, (viz ust. § 573 o. z.). , adresa, k úhradě dluhu byla žalovanému stanovena do 3 dnů ode dne doručení. Dnem následujícím (, datum, ) se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení žalobkyni, na kterou dluh přešel.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., které stanovuje, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch pouze v poměrně nepatrné části. Soud tak přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) podle § 11 odst. 1 a. t. (3 x , částka, ) včetně tří paušálních náhrad výdajů dle § 14b odst. 5 a. t. (3 x , částka, ). Ze shora uvedeného je s ohledem na skutečnost, že právní zástupkyně žalobkyně je plátkyní DPH, nutno přiznat daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, , tj. ve výši , částka, .

31. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje , částka, , a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech.

32. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

33. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.