60 C 384/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Kadlecovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14 995 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 19 584,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 371,04 Kč ode dne 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 11 371,04 Kč ode dne 30. 11. 2019 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, splatných vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 672 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém bude splněna povinnost žalovaného uložená ve výroku I. tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek při prodlení se zaplacením, byť jediné splátky. V případě ztráty výhody splátek podle výroku I. tohoto rozsudku se stává splatnou také povinnost žalovaného uložená ve výroku II. tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25. 9. 2020 domáhala vůči žalovanému zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a žalovaným došlo dne 30. 7. 2017 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Před tím, než byly žalovanému tyto finanční prostředky poskytnuty, provedla právní předchůdkyně žalobkyně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to na základě informací získaných jak od žalovaného, tak i z jiných zdrojů. Žalovaný byl povinen zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Při uzavření smlouvy si žalovaný dále sjednal doplňkovou službu životního pojištění za poplatek ve výši 406 Kč. Žalovaný se zavázal vše splatit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 457 Kč, poslední splátka byla stanovena na 9. 9. 2018. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední platba byla žalovaným učiněna dne 16. 4. 2018. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen. Žalovaný dluží na jistině částku ve výši 11 371,04 Kč, na poplatku za hotovostní inkaso splátek částku ve výši 3 394,28 Kč a na poplatku za životní pojištění částku ve výši 229,68 Kč, dále dluží příslušenství pohledávky v podobě smluvního a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že si je vědom svého dluhu, avšak má za to, že na něj uhradil jednorázově 5 000 Kč a pak splácel 425 Kč měsíčně, avšak toto své tvrzení není schopen prokázat.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je občanem Slovenska. Soud určil pravomoc k projednání dané věci dle čl. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). V tomto případě soud dospěl k závěru, že je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, když závazek měl být splněn na území ČR. Rozhodným právem je pak právo české, a to podle čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť se jedná o spor ze spotřebitelské smlouvy.

4. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 30. 7. 2017 s žalovaným Smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s poplatkem ve výši 2 100 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3 000 Kč, náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a pojištění ve výši 406 Kč, a to v 58 pravidelných týdenních splátkách po 457 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru). Úrok byl sjednán ve výši 20,5 % ročně (viz smlouva o spotřebitelském úvěru). Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel (viz přehled plateb). Dne 29. 11. 2019 došlo k postoupení shora uvedené pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně coby postupitele na žalobkyni coby postupníka (viz Smlouva o postoupení pohledávek s přílohou). Oznámení o postoupení pohledávek bylo žalovanému zasláno téhož dne (viz oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku (viz předžalobní výzva k plnění včetně dokladu o odeslání).

6. Před poskytnutím úvěru si právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Zjistila, že je žalovaný svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a je zaměstnán v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou s měsíční mzdou ve výši 15 900 Kč, náklady na bydlení představovala částka 3 000 Kč měsíčně, ostatní výdaje činily 6 000 Kč (viz karta zákazníka ve spojení s pracovní smlouvou vč. výplatních pásek)

7. Při hodnocení důkazů soud vyšel zejména z toho, že veškeré provedené důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska časového i obsahového. Provedené důkazy soud zhodnotil, pokud jde o jejich pravost a vypovídací hodnotu, a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Důkazy soud posoudil jako pravé a pravdivé, když nebyla zjištěna žádná okolnost, která by je zpochybňovala.

8. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 30. 7. 2017 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla na základě řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s poplatkem ve výši 2 100 Kč, jenž představuje kapitalizovaný úrok, odměnu za administrativní zpracování ve výši 3 000 Kč, náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a pojištění ve výši 406 Kč, a to v 58 pravidelných týdenních splátkách po 457 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 20,5 % ročně. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel. Dne 29. 11. 2019 došlo k postoupení pohledávky z právní předchůdkyně žalobkyně coby postupitele na žalobkyni coby postupníka. Oznámení o postoupení pohledávek bylo žalovanému zasláno dne 29. 11. 2019. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku.

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

10. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když předmětná pohledávka na ni byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena.

11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jakožto věřitelem, a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2390 a násl. o. z., přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu Smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané smlouvy o zápůjčce se tedy na ni dle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

12. Soud vzal za prokázané, že žalovanému byl právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut úvěr, který se žalovaný zavázal splácet formou týdenních splátek. Jak vyplynulo z dokazování, žalovaný neunesl břemeno důkazní, když neprokázal, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) platil něčeho více, než tvrdila žalobkyně.

13. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené prováděcím nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

14. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 o.s.ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve splátkách po 1 000 Kč.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 672 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, sepis žaloby) podle § 11 odst. 1 a. t. (3 x 300 Kč), dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 14 995 Kč za 1 úkon právní služby (účast u ÚJ) podle § 11 odst. 1 a. t. (1 x 1 700 Kč) včetně tří paušálních náhrad výdajů dle § 14b odst. 5 a. t. (3 x 100 Kč) a 1 paušální náhrady výdajů dle § 13 odst. 3 a. t. (1 x 300 Kč). Ze shora uvedeného je s ohledem na skutečnost, že právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, nutno přiznat daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 200 Kč, tj. ve výši 672 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.

16. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.