60 C 418/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Kadlecovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 18 441 Kč s příslušenstvím <b><i>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku 5 900 Kč s úrokem z prodlení z částky 5 900 Kč ve výši 8,05 % ročně od 1. 7. 2017 do zaplacení.</b></i> <b><i>II. Co do zbytku se žaloba zamítá.</b></i> <b><i>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b></i> 1. Žalobkyně se svým návrhem po žalovaném původně domáhala zaplacení částky v celkové výši 42 098 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 25. 6. 2014, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 21 000 Kč. Řízení ohledně tohoto nároku bylo však zastaveno (viz bod 22.). Předmětem řízení tak zůstal nárok na zaplacení částky ve výši 18 441 Kč s příslušenstvím, požadovaný z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba], [IČO]) dne 9. 10. 2015, na jejímž základě byla žalovanému v den podpisu v hotovosti poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem ve výši 12 541 Kč, který je součtem kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání předmětné smlouvy ve výši 1 975 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně sjednanou v čl. 4 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3 082 č a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 484 Kč. Nedílnou součástí předmětné smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Poskytnutou zápůjčku včetně těchto částek se ve smlouvě o zápůjčce žalovaný zavázal hradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši po 460 Kč do 2. 12. 2016 Poslední splátku žalovaný uhradil dne 3. 5. 2016 a následně splátky nehradil. Žalobkyně ve věci uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí posoudila zhodnocením informací od žalovaného, který byl před uzavřením předmětné smlouvy dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto byly ověřovány doklady od žalovaného. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo dne 16. 9. 2016 v souladu s čl. 12 Smluvních podmínek právo na uhrazení celé neuhrazené dlužné částky, která činila na jistině 10 044 Kč a na poplatku 8 397 Kč. V důsledku neplacení vzniklo žalobkyni marným uplynutím sedmidenní lhůty pro úhradu splátky dlužné částky právo požadovat z dlužné jistiny úrok z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně má dále právo na zaplacení úroku ve výši 19,98 % ročně (dle čl. 4 Smluvních podmínek) z dlužné jistiny 10 044 Kč od 2. 12. 2016, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, přičemž toto bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 5. 2017. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 441 Kč, a to 10 044 Kč na jistině a 8 397 Kč na poplatku, dále kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 907,18 Kč, a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 819,62 Kč. Žalobkyně požadovala také zaplacení úroku z prodlení z částky 10 044 Kč ve výši 8,05 % ročně za období od 16. 5. 2017 do zaplacení spolu s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 10 044 Kč za období od 16. 5. 2017 do zaplacení.

2. Jelikož se soudu nepodařilo zjistit pobyt žalovaného, byla mu ustanovena pro řízení opatrovnice. Opatrovnice namítala zejména, že smlouva nebyla platně uzavřena, když žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je občanem Německa. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle článku 17 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 18 odst. 2 Nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť poslední bydliště žalované strany, které bylo možné zjistit, se nachází v České republice. Rozhodným právem je pak právo české, a to podle čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť se jedná o spor ze spotřebitelské smlouvy, spotřebitel (žalovaný) měl své poslední známé obvyklé bydliště v České republice a obchodník (žalobkyně) provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v České republice, tj. v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště.

4. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:

5. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba], [IČO]) byla dne [datum] uzavřena Smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě žalobkyně jako podnikatel, jejímž hlavním předmětem činnosti je poskytování spotřebitelského úvěru, poskytla žalovanému jako spotřebiteli dne 9. 10. 2015 v hotovosti zápůjčku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatkem ve výši 12 541 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši po 460 Kč do dne 2. 12. 2016; poslední splátka byla sjednána ve výši 401 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Poplatek ve výši 12 541 Kč byl tvořen součtem kapitalizovaných úroků za poskytnutou zápůjčku za sjednanou dobu řádného trvání předmětné smlouvy ve výši 1 975 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,50 % ročně sjednanou v čl. 4 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 082 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 484 Kč Součástí smlouvy byly rovněž smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Ve smlouvě zákazník (žalovaný) potvrdil, že [anonymizováno] ([právnická osoba], [IČO]) před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem zákaznické karty. V čl. 13 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce bylo uvedeno prohlášení zákazníka (žalovaného), že [anonymizováno] ([právnická osoba], [IČO]) před uzavřením smlouvy poskytl úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou půjčku. Dále zákazník (žalovaný) prohlásil, že má plnou způsobilost tuto smlouvu uzavřít a je schopen [anonymizováno] splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Žalovaný uhradil do 3. 5. 2016 žalobkyni celkem částku 9 100 Kč (viz smlouva o zápůjčce ze dne 9. 10. 2015, včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, přehledu plateb).

6. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce [číslo] zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě jeho prohlášení a dále z pracovní smlouvy ze srpna 2008, 2 výplatních pásek za srpen a září a dokladů o SIPO ze srpna a září. Vyšla přitom ze mzdy žalovaného ve výši 15 000 Kč měsíčně, dalších příjmů ve výši 13 550 Kč a výdajů žalovaného v celkové výši 17 000 Kč. Do výdajů nebyly započteny žádné interní splátky zápůjček právní předchůdkyně žalobkyně, přestože první zápůjčka nebyla dosud splacena. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce [číslo] zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě jeho prohlášení a dále pracovní smlouvy, výplatních pásek, nájemní smlouvy a dokladů SIPO. Vyšla přitom ze mzdy žalovaného ve výši 16 500 Kč měsíčně, dalších příjmů ve výši 11 000 Kč a výdajů žalovaného v celkové výši 23 700 Kč. Do výdajů byly započteny splátky zápůjček od jiných subjektů ve výši 8 500 Kč (viz zákaznická karta ze dne 9. 10. 2015 a 25. 6. 2014)

7. Pohledávka společnosti [právnická osoba], [IČO], za žalovaným vyplývající z uvedené smlouvy o zápůjčce byla na žalobkyni postoupena dne 15. 5. 2017 (viz smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy [číslo]). Žalovanému bylo postoupení oznámeno společností [právnická osoba], [IČO] dopisem ze dne 15. 5. 2017 odeslaným žalovanému dne 15. 6. 2017, ve kterém byl žalovaný současně vyzván k úhradě dlužné částky 18 441 Kč s příslušenstvím do 10 dnů od doručení oznámení (viz oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku).

8. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne 20. 2. 2018. Žalovaný byl vyzván k úhradě do 26. 2. 2018 (viz výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem včetně podacího lístku).

9. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu jako plně věrohodné, když nebyla zjištěna žádná okolnost, která by je zpochybňovala. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne 9. 10. 2015 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba], [IČO]) a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně toho dne v hotovosti poskytla žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky odeslaným žalované dne 15. 6. 2017, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě do 10 dnů od doručení tohoto oznámení. Na žalobkyni byla pohledávka z uvedené smlouvy postoupena.

10. Soud nemá za prokázané, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru byla náležitě posuzována úvěruschopnost žalovaného.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

12. Na vztah mezi účastníky soud aplikoval ustanovení smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřené adhezním způsobem (§ 1798 a násl. o. z.). Žalovaný na straně vydlužitele smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a právní předchůdkyně žalobkyně na straně zapůjčitele v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 31. 11. 2016.

13. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Zákon č. 145/2010 Sb. z důvodu ochrany spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je závažným společenským problémem (tedy z důvodu ochrany veřejného zájmu), ukládá v § 9 odst. 1 osobám poskytujícím odložené platby, půjčky, úvěry či jiné obdobné finanční služby povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr.

15. Toto zákonné ustanovení v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES zakotvuje princip odpovědného půjčování („ responsible lending“). Ústavní soud v souvislosti s tímto principem dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu (viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Podle Ústavního soudu lze učinit závěr, že poskytovatel úvěru, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z judikatury citované tímto nálezem - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Soudy proto poskytovatele úvěrů musí vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení dluhu reálné výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli (viz cit. rozhodnutí). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je při zkoumání úvěruschopnosti taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod. (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 As 30/2015 nebo také rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus and Others).

16. Z provedeného dokazování vyplývá, že posuzovaná smlouva byla žalovaným uzavřena až po uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] k čemuž došlo dne 25. 6. 2014, na kterou žalovaný rovněž řádně a včas nehradil (když pohledávka z této smlouvy byla rovněž žalována a řízení zastaveno pro vznesenou námitku promlčení). Dále bylo prokázáno, že příjem žalovaného oproti sjednání předešlé zápůjčky klesl z 16 500 Kč na 15 000 Kč, sice byly v zákaznické kartě uvedeny další příjmy domácnosti ve výši 13 550 Kč, avšak tyto nebyly žádným způsobem specifikovány či doloženy, není jasné, o jaké příjmy se mělo jednat. Výdajovou stránku pak představovala částka 17 000 Kč, do výdajové stránky pak dle názoru soudu nebyla započítána pohledávka z předešlé zápůjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně tak měla k dispozici jednak informace o své vlastní pohledávce za žalovaným, které nezohlednila, jednak informaci o poklesu příjmu žalovaného. Přesto mu peníze poskytla.

17. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně splnila povinnost dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., posoudil soud uvedenou smlouvu o zápůjčce ze dne 9. 10. 2015 jako neplatnou pro rozpor se zákonem a zjevné narušení veřejného pořádku (§ 588 o. z.).

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Soud práva a povinnosti mezi účastníky posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Na postupníka může totiž přejít postoupená pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající ze smlouvy (viz např. rozhodnutí NS ve věci sp. zn. 31 Cdo 678/2009). Žalobkyni proto soud přiznal právo na zaplacení skutečně poskytnuté částky ve výši 5 900 Kč, neboť žalovaný na celkovou poskytnutou částku 15 000 Kč uhradil žalobkyni celkem částku 9 100 Kč.

20. Splatnost částky 5 900 Kč smyslu § 1958 odst. 2 o. z. nastala 10. dnem ode dne doručení výzvy, ve které byl žalovaný vyzván k plnění. Výzva k plnění, obsažená v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 5. 2017, byla daná k poštovní přepravě dne 15. 6. 2017 a dostala se ve smyslu ust. § 573 o. z. do dispozice žalovaného nejdříve dnem 20. 6. 2017 a žalovaný byl vyzván k úhradě do 10 dnů od doručení této výzvy, tj. do dne 30. 6. 2017, a je tak v prodlení od 1. 7. 2017. Povinnost žalovaného zaplatit úroky z prodlení pak vyplývá z § 1970 o. z., výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

21. Pokud jde o nároky nad rámec uvedené částky 5 900 Kč, tedy nároky na poplatek za poskytnutí úvěru, smluvní úrok a úrok z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného, pak soud žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

22. Pro úplnost soud konstatuje, že řízení o nároku ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 25. 6. 2014 ve výši 23 657 Kč s příslušenstvím bylo zastaveno, když v tomto rozsahu vzala žalobkyně žalobu zpět, a to poté, co opatrovnice žalovaného uplatnila námitku promlčení (viz usnesení ze dne 26. 10. 2021, č. j. 60 C 418/2021-51).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků tohoto řízení náhradu nákladů tohoto řízení nepřiznal, neboť přestože byl žalovaný v řízení úspěšný, žádné náklady řízení mu nevznikly.

24. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní s počátkem běhu od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.