60 C 428/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Kadlecovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 4 563 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 4 563 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 2 656 Kč ode dne 16. 10. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 1 907 Kč ode dne 1. 11. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Opatrovnici žalovaného se přiznává odměna za výkon funkce opatrovníka ve výši 2 600 Kč.

IV. Státu právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené z titulu smlouvy o poskytnutí zdravotní péče ze dne 11. 9. 2020, na základě které byla žalovanému poskytnuta dne 11. 9. a 12. 9. 2020. Poskytnutá zdravotní péče žalovanému byla vyfakturována fakturou číslo ze dne 15. 9. 2020, splatnou dne 15. 10. 2020, znějící na částku 2 656 Kč, a fakturou číslo ze dne 30. 9. 2020, splatnou dne 31. 10. 2020, znějící na částku 1 907 Kč.

2. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle ustanovení § 115a o. s. ř. vyzval usnesením žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení. Žalovaná prostřednictvím své opatrovnice souhlasila. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím věci bez jednání vyjádřila již ve svém žalobním návrhu. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl.

3. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na §202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.

4. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 11. a 12. 9. 2020 zdravotní péči. Úhradu za tuto poskytnutou zdravotní péči žalobkyně vyfakturovala fakturou číslo ze dne 15. 9. 2020, splatnou dne 15. 10. 2020, znějící na částku 2 656 Kč, a fakturou číslo ze dne 30. 9. 2020, splatnou dne 31. 10. 2020, znějící na částku 1 907 Kč. Poskytnutá zdravotní péče nebyla kryta zdravotním pojištění.

5. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně.

6. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je státním občanem Moldavské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (vyhl.č. 95/1983 Sb.) otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc neupravuje, a vzhledem k tomu, že neexistuje ani žádná jiná mezinárodní smlouva, kterou by mezi sebou Česká republika a Moldavská republika sjednaly zvláštní pravidla pro určení pravomoci soudů obou států k projednávání sporů o zaplacení dlužného pojistného a která by se ve smyslu čl. 307 odst. 1 Smlouvy o založení ES použila místo nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, posuzoval soud svou pravomoc nejprve podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva má aplikovat přednostně před ustanovením zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. Pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout je dána podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), když služby byly poskytnuty v České republice. Rozhodným právem je pak právo české, neboť v České republice je sídlo poskytovatele služby v souladu s čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).

7. Nárok žalobkyně soud posoudil podle § 2636 a násl. o. z. jako pohledávku z titulu zaplacení odměny za poskytnuté služby péče o zdraví. Výše platby byla žalobkyní stanovena v souladu s ceníkem pro samoplátce. Soud má tedy za to, že žalobkyně má vůči žalovanému nárok na žalované plnění.

8. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyně má tedy vůči žalovanému dále nárok na úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.) ve výši dle nařízení č. 351/2013 Sb. Bylo tedy rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku I. Lhůta k plnění byla stanovena obecná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

10. Výrokem III. soud rozhodl tak, že opatrovnici žalovaného, která je advokátkou, přiznal odměnu za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a vyjádření ve věci). Vzhledem k tomu, že soudem ustanovenou opatrovnicí byly v řízení vykonány 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření), náleží jí dle § 7 a. t. odměna za zastupování žalovaného stanovená z tarifní hodnoty 4 563 Kč ve výši 1 000 Kč za každý z úkonů, tj. celkem odměna činí 2 000 Kč. Opatrovnici dále náleží částka 600 Kč jako náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 a. t. (2 x režijní paušál à 300 Kč). Soud tak přiznal opatrovnici celkem 2 600 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů bude opatrovnici po právní moci rozsudku vyplacena prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro Prahu 4.

11. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto výrokem IV podle § 148 o. s. ř. tak, že státu právo na náhradu nevzniklo, neboť jediným nákladem byla odměna opatrovníka žalovaného a dále náklady na překlady písemností pro potřeby doručování do ciziny. Tyto náklady pak nese stát (shodně viz Putna, Mojmír. In: Drápal, Ljubomír a kol. Občanský soudní řád I, II. 1.vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 996.). Proti tomuto rozsudku není do jeho výroků I. a II. odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze do jeho výroku III. a IV. podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.